Výstavba
Marie Halseband
"Smím tedy skutečně do území Grálu?" tázal se mladý muž radostně.
"Král to dovolil a já jsem vás očekával," odvětil druhý a požádal ho, aby se posadil vedle něho. Malé auto se rozjelo, a jakmile zahnuli na širokou silnici, zavřela se za nimi železná brána.
"Jedeme podle Innu," vysvětloval průvodce. "Síla jeho vody pomáhá nám brousit kameny pro svatý Hrad. V tam těch maličkých domcích bydlí dělníci. Jedeme teď třicet kilometrů územím Grálu. Jsou tu jen služebníci Grálu, kteří svobodně a radostně dávají své nejlepší síly ke světlému dílu. Není tu žádných sporů a žádných stávek, neboť každý dělá, co umí a podřizuje se v radostné poslušnosti. Však se podívejte sám."
Objevily se veliké hromady dřeva, u nichž pracovalo množství lidí. Zpocené obličeje leskly se na slunci a odevšad k nim zaznívaly veselé pozdravy. Z rozhalených košil leskly se stříbrné kříže. Zacházeli s těžkými kameny tak lehce a vesele, jakoby jim pomáhali neviditelné ruce.
Ve skladištích leželo ušlechtilé dřevo, ořech, třešeň, cedr a mahagon. Kmeny byly rozřezávány na pile u řeky a po dráze dopravovány dále.
"Támhle přichází Achmed," pravil s úsměvem vůdce. Kolem rohu jedné z dílen přicházel velký slon. Klidně přistoupil k hromadě kmenů, uchopil chobotem velikou kládu a odnášel ji klidně pryč.
"Je to miláček těchto lidí," pravil vůdce. "Pracuje úplně samostatně. Ráno ukáže mu jeho dílovedoucí hromadu a ostatní už udělá Achmed sám. Máme tu více takových samostatně pracujících zvířat, neboť spojení s bytostným je tu velmi silné. Denně vidíme, jak nám přírodní síly pomáhají. Máme z toho velkou radost a lidé s nimi závodí. To není jako dříve ve světě. Každý je tu spokojen se mzdou, kterou dostává, neboť ví, že odpovídá přesně jeho výkonu a že záleží jenom na něm, aby svou mzdu zvýšil. Čistá síla Světla ze Svaté Hory přináší stále nové podněty a všichni jsou šťastní, že smí pracovat pro vznešeného Krále. Až bude jednou Hrad Grálu svítit daleko do kraje, pak budou tito mužové pracovat ve Světle jako vzory, pracující ku slávě Imanuelově."
"Ovšem," přikývl cizinec, "oni všichni vědí, proč to dělají. Znají své dřívější životy a hledají vědomě cestu do Království Božího."
Vůdce přikývl hlavou na souhlas a ukazoval na obrovské pole trosek, jež se rozkládalo před nimi, a pokračoval ve svých vysvětlivkách. "Teď projíždíme nejhorším místem, kde se zřítily hory, a jsme rádi, že alespoň tato dobrá silnice je hotová. Ještě před rokem bylo to velmi špatné. Spěšné náklady musely se překládat na koně nebo je museli nosit lidé. Kdyby nám byly nepomohly nové paprsky, byla by práce nešla tak rychle."
"Ach ty paprsky," zvolal druhý živě, "kdo se může o nich něco dovědět?"
"Ty slouží jen Grálu a moci Grálu. Je to dar Boží vznešenému Králi," odvětil vůdce. "Něco však smím vám ukázat. Je to řídká výjimka, že to Král dovolil. Brzy tam přijedeme."
Po obou stranách silnice stály obrovské kusy skal a roztrhané horské stěny svítily červenou a žlutou barvou. Dřevěné mosty vedly přes hluboké trhliny pod silnicí. Inn hučel a šuměl kolem velikých skal, které do veliké dálky zúžily jeho řečiště.
"Zde začíná lanová dráha," pravil vůdce. Koleje drah sbíhaly se sem ze všech stran. Vozíky se plnily materiálem všeho druhu a vznášely se jako nepřetržitý vlak na lanech. Mezi nimi bylo vidět i osobní vozy, neboť i lidé se rádi svezli.
"Stavíme nyní krásnou silnici nahoru uprostřed zřícených hor, kolem bývalé vesnice. Není však ještě sjízdná. Pro Krále byla vybudována zvláštní silnice. Vede údolím, kde jsou skleníky. Jedeme kolem."
Zrakům mladého muže objevilo se nyní čarovné údolí. Uprostřed údolí proudila šumící voda a v dálce bylo vidět žlutou stužku krásné horské silnice. V údolí byly veliké zahrady se skleníky. Množství květin kvetlo v zahradách a jejich barvy předstihovaly se nádherou. Zdálo se, že zvlášť se tu pěstují růže všeho druhu.
"To jsou královniny oblíbené květiny," vysvětloval vůdce na otázku cizincovu. "Brzy bude zde nahoře po několika letech první slavnost a k ní bude potřeba růží. Po prvé smějí lidé zase nahoru na Svatou Horu, která jim byla tak dlouho uzavřena. Hrad ještě nestojí, ale na kraji horského svahu byla vybudována veliká hala. Její střechu je odtud vidět. Pojme tisíce lidí, což ovšem ani přibližně nepostačí pro množství lidí, které přijde."
"Těším se na slavnost," pravil cizinec tiše, "smím být přítomen?"
Druhý srdečně přikývl. "Nová hala je překrásná, vysoká a klenutá. Barevnými okny proudí příjemné světlo a po stranách jsou zvláštní stánky pro hudbu. Zní to, jakoby přicházela s nebe. Je to něco zcela jiného, než dřívější malé baráky, a přece jsme v těch skromných prostorách prožili největší štěstí a nejsvětější pobožnosti. Nikdy již nebudeme moci být vznešenému Králi tak blízko, jako tomu bylo tehdy. Bylo to nezasloužené štěstí."
Vůz zahnul nyní opět na horské pole a projížděl uprostřed balvanů k několika budovám, které se zdály být postaveny na holých skalách. Kolem staveb vinul se vysoký plot z ostnatého drátu a před branou drželi stráž dva vojáci.
"Mají vrhače paprsků," pravil vůdce a ukazoval na krátké, trubičkám podobné hole, které drželi strážci v rukou.
"První stavba je obytný dům," pravil vůdce na další cestě. "Zde spí dělníci a vedoucí inženýři. Jsou tu pohodlné místnosti, knihovna a jídelna, neboť se tu mají cítit jako doma."
"Na jak dlouho se zavázali?" tázal se návštěvník.
"Na dva roky," odvětil vůdce, "V této době nesmí přijít do styku s nikým, kdo je za ostnatým drátem a nevidí ani svých známých. Je to však radostná služba. Pracují pod Božskou silou Grálu a než uplyne jejich čas, bude i dílo hotovo. Jejich nástupci budou pak odloučeni od vnějšího světa jen na krátkou dobu, neboť hlavní práce budou vykonány."
Mužové pospíchali kolem nich s přátelskými pozdravy nebo pokynem hlavy. Všichni měli stejný radostný výraz obličeje a mnozí nositelé zlatých křížů svědčili, jak důležitou jest jejich tajemná činnost.
"Na konec chci vám ještě ukázat centrálu Světla. Všechny ostatní budovy jsou přístupny jen zasvěcencům," pravil vůdce a vkročil do veliké světlé místnosti. Byla vyložena plotnami a kromě několika podivných, trubkovitých schránek s přepínači byla úplně prázdná. Na stěně byla dlouhá tabule vypínačů s ohromným množstvím čísel. Zvláštní byl strop, provedený úplně ze skla nejrůznější výšky, takže paprsky nového slunce mohly sem bez překážky pronikat ze všech stran.
"Zásobujeme odtud celou říši proudem všeho druhu, světlem a silou," vysvětloval vůdce. "Mimo to používáme paprsků k mnoha jiným účelům. To jest však naše tajemství. Svět je již odvislý od Grálu, neboť paprsky vážou elektřinu, jak víte. Od té doby, co byl vynalezen nový kov, jest moc vznešeného Krále nedotknutelná. Bůh je s ním. Pod jeho moudrou vládou rozkvete země v radosti a štěstí. Lidé se budou zase učit žít podle Božských zákonů a budou děkovat tomu, který jim k tomu dopomohl: Vznešenému Králi, Bohem vyslanému Synu Člověka!"
