Nový Řád
Marie Halseband
Na velikou nádhernou bránu bylo zaklepáno klepátkem. Zazněl temný zpěvavý zvuk a brána se otevřela. Oba venku stojící muži kráčeli po stinné písčité cestě k bílému palácovému domu, který prosvítal skrze stromy. Pojednou stanul před nimi hnědý sluha, jakoby vyrostl ze země a uklonil se s rukama na prsou zkříženýma. Když jeden s cizinců ukázal na zlatý kříž na svém kabátě, ihned zaleskly se jeho bílé zuby v přátelském úsměvu a uklonil se znovu ještě hlouběji. Pak pospíchal ohlásit hosty.
Vyslanec Grálu obrátil se ke svému průvodci a pravil: "Požádám Achmeda Garima, aby nám umožnil všechno vidět a slyšet, pane Raverdezi."
Pružný, elegantní Argentinec se žlutavou pletí a černými vlasy se s díkem uklonil. Již dávno chtěl se něco bližšího dozvědět o organizaci Grálu. Po mramorových stupních vstoupili do chladné bílé předsíně. Sluhové převzali jejich klobouky, nalili růžové vody na jejich horké ruce a podali jim měkké hedvábné utěrky. Jeden z nich rychle očistil boty hostů od prachu.
Pak kráčel urostlý světlovlasý Němec napřed. Mezitím již také pán domu kráčel jim vstříc. Achmed Garin, zavalitý Turek s černou špičatou bradou a chytrýma očima, s rozjařenou tváři prohlížel pozorně své návštěvníky, aniž by je pozdravil. Urostlý mladík opětoval jeho pohled, podal mu zvláštním pohybem ruku a pošeptal mu tiše jakési slovo. Tu zazářila tvář Achmedova, který se hluboce uklonil před vyslancem Imanuelovým a pak stiskl svému hostu srdečně ruce. Rozložili se na měkkých polštářích a Argentinec obdivoval nádheru místnosti, kde vybrané umělecké předměty a koberce svědčily o bohatství a vkusu majitele. Sluha přinesl malé šálky mokka a chlazený šerbet.
"Promiňte, pane Brandte," pravil Achmed, jakmile byli sami, "že jsem nejdříve očekával vaše heslo, než jsem vás pozdravil jako vyslance Grálu. Přišel jste dříve, než jsme vás očekávali a já musím plnit svoje předpisy."
"Byla to vaše povinnost a chválím vás za to," odvětil přátelsky Němec. "Přivádím vám s sebou pana Revardeze, aby poznal naše zřízení. Vyprávějte nám proto něco o své činnosti, aby pan Revardes mohl ve svém pokoji o tom přemýšlet. Zítra bude pak moci ukojit svou zvědavost."
Turek zadíval se tázavě na mluvčího, který učinil rukou téměř nepozorovatelný pohyb, přikývl spokojeně a začal vyprávět:
"Mám-li vám podat správu o tom, jak my tu pracujeme pro vznešeného Krále, tu musím panu Revardesovi nejdříve sdělit, že zde, ve Smyrně jsme zařídili naši odbočku teprve před rokem, a proto máme vybudovat ještě mnoho věcí. Mohu vám však dokázat knihami, že nepromarníme žádného dne. Musím vám říci vše jen v hrubých rysech."
"Když rozšíření Svatého Božského učení vyžadovalo zřízení střediska i zde, byl jsem vyslán do Kalkaty na toto čestné místo. Do té doby pracoval jsem pod vedením indického kruhu, prvního, který tam bojovníci Grálu založili. Zde byl jsem nadšeně přijat a již v prvním měsíci shromáždilo se přes osm set věřících. Pobožnosti museli jsme zpočátku konat ve veliké mešitě, která byla již po dlouhá léta prázdná.
Mezitím rozšířil se kruh tak, že jsme získali tento dům a přestavěli jej. Dnes je v něm skvělá místnost pro pobožnosti, je úplně oddělena v zahradním křídle domu. Dále jsou tu společenské místnosti všeho druhu, cizinecké pokoje pro zahraniční hosty a množství kanceláří. Pomáháme potřebným, zprostředkujeme práci, máme i jakousi cestovní kancelář, která pomáhá příslušníkům Grálu radou i činem a kde se vystavují doporučující dopisy. Kdo cestuje do nějakého města, kde je zřízen kruh, tomu zjedná takový dopis ihned pomoc a on najde v tamní odbočce domov."
"Nezneužívá se těchto dopisů?" tázal se Revardes.
"Také se již stalo, že byly ukradeny, ba dokonce i půjčeny," odvětil Achmed. "Však jsme se z toho poučili. Jsou ještě různá jiná znamení, která cestující musí znát. Lehkomyslný člověk, který dá svůj dopis druhému, vylučuje se sám. Nedostane již nikdy doporučujícího dopisu.
To jsou však jen čistě vnější, lidské záležitosti, co jsme tím vytvořili a zorganizovali. Mnohem krásnější je vnitřní soudržnost a vyjasňování poslání. Pozoruji to zřetelně při měsíčních shromážděních."
"Jaká jsou to shromáždění?" tázal se Argentinec.
"Tu scházejí se rodiny patřící Grálu ve společenských místnostech. Je to radostné a krásné spolužití, žádné spolkaření nebo klub, jak to bývalo dříve ve všech zemích. I zde se tancuje, neboť krásné, staré besedy s valčíky zůstaly na živu. Naší mladí mužové, vychovaní v úctě před čistou ženou, vědí, že je pro ně velikým vyznamenáním, smějí-li tančit s mladým děvčetem. Po dlouhá léta bylo v Grálu velmi přísné oddělení obou pohlaví, aby se lidé naučili žít podle Božských zákonů nové říše. Teprve před krátkou dobou byl dovolen společný tanec. Mnohem raději tančí však mladíci i děvčata své krásné slavnostní tance mezi sebou. Ostatní se dívají a mají radost z cudné čistoty děvčat a z jaré mladé síly mladíku."
"A jak se vám podařilo vytvořit toto neobyčejné spolužití?" chtěl vědět Revardeze.
"Pomocí víry ve Světlo a Svatého Krále, jemuž smíme sloužit, a velikou vzájemnou důvěrou. Kdo náleží Grálu, pracuje pro něho a tím pomáhá nejlépe i sám sobě. Tento dům je spravován výhradně služebníky Grálu. Dodavatelé jsou příslušníky Grálu, a tak pracujeme všude. Každý dosáhne svých příjmů a čestných předností podle zásluhy. Jest veliké vzájemné dávání a přijímání v Grálu. Nade vším bdí vážky spravedlnosti. Bez této důvěry by žádná práce nemohla prospívat. Stalo se to již příslovím a říká se: "Tak jistý a věrný, jako nositel zlatého kříže." Kdo nosí zlatý kříž Svatého Grálu, nechť již je to kříž v kruhu nebo světské znamení bez kruhu, tomu můžete bezvýhradně důvěřovat. Pomůže vám, jste-li v nouzi, bude věrně spravovat vaše jmění, nebo vám poradí podle nejlepšího vědění. V místnostech odboček Grálu nalezne i nejubožejší ochranu a pomoc."
"Což pomáháte vy i jiným, nejen příslušníkům Grálu?" zvolal udiveně Revardes.
"Ovšem, když si to zaslouží. Jak jinak by lidé věděli, kde naleznou dobro? Jsme však také přísní a neúprosní, jestliže se špatní lidé pokusí zneužít naší všeužitečné organizace ke svému prospěchu. Avšak, pánové, zavedu vás již do vašich pokojů. Jste unaveni a vyslanci Grálu nastanou nyní namáhavé dny."
Úplně zaujat tím, co slyšel, dal se Argentinec doprovodit do svého pokoje. Téměř ani nepozoroval, že Němec ještě zůstal.
Když se Achmed vrátil, viděl učedníka Imanuelova, jak stojí před obrazem Krále, který visel na hlavní stěně pokoje.
"Pane," pravil tiše, "pět set křtěnců očekává toužebně požehnání Grálu. V poradní síni dlí již po několik hodin tři zasvěcenci, kteří čekají po několik dnů, aby nepromeškali váš příjezd."
Tiše obrátil se vyslanec a následoval Achmeda. Prošli několik nádherných místností a vkročili do kulatého sálu, kde čekali zasvěcenci. Uprostřed místnosti šplouchala čistá voda ve vodotrysku a šířila svěží chlad. Shora padalo tlumené světlo. V tomto světle objevila se tvář učedníka náhle úplně změněna a zazářila zvláštní krásou, když pravil:
"Budiž s vámi požehnání vznešeného Krále!"
Bylo to, jakoby se sálem rozezvučel zvuk zvonku a jemné fialové světlo zazářilo kolem čtyř mužů, kteří zbožně klekli na kolena.
"Přátelé," pravil vyslanec Grálu, "zítra uslyšíte vše. Budu vám vyprávět o nádherném bílém Hradě, který byl právě dostaven a vypíná se čistý a zářící uprostřed krásné hory. K tomuto svatostánku putují řady lidí. Budete slyšet o slavnostech v zářících mramorových sálech, naplněných Božským Světlem, kde pomazaný Král vykonává svůj vznešený úřad. Po jeho boku jest vznešená paní s požehnanýma rukama a Čistá Lilie, krásná jako májové jitro. Budu vám vyprávět o Lvu, Rytířích, apoštolech a kruzích učedníků zlatých křížů. Budete slyšet o křtěncích u posvátného pramene, který proudí z alabastrové mísy vedle Vyslance Božího, z něhož čerpá jeho svatá ruka.
Neprožili jste ještě žádnou slavnost na Hradě, a proto chci vám říci dnes tolik: Král zve vás k nejbližší slavnosti. Chce mít své věrné kolem sebe. Připravte vše ve vašich domovech na vaši nepřítomnost a těšte se, přátelé! -
A teď mi dopřejte zaslouženého odpočinku po rušném dni. Zítra připravíme slavnost křtu a v neděli vykonám jménem Syna Člověka tento posvátný úkon. Modlete se se mnou přátelé, abych svůj vznešený úkol vykonal k radosti Imanuelově a aby slavnost byla pravou nádhernou slavností Grálu."