Nové důkazy o tom, že Poselství Grálu bylo pozměněno lidskou rukou
Parsifal zůstal stále v hradě, a současně jeho živé chtění jako jeho zformovaná část putovalo, učíc se, světovými částmi.
Pro tento úkol musela být přirozeně forma jeho chtění ve své druhové odlišnosti a cizosti, zvláště vůči všemu nesprávnému, nejprve jako dítě, potom učící se jinoch dozrál v muže. To se podle záchvěvů zákonů ve stvoření přirozeně projevilo i vnější podobou, odpovídající druhu dotyčné úrovně.
Když Parsifal při svém putování dolů dosáhl hranice, kde začínala hmotnost, tedy oblast lidských duchů vyvíjejících se z duchovních semen, přišel tam, kde se poprvé projevily účinky temných proudů, které již byly zasáhly i Amforta.
Na této hranici je hrad, v němž byl Amfortas královským knězem. Je to nejnižší obraz skutečného hradu Grálu, obraz jemu i jeho druhu nejvzdálenější. Zemi je však proto také nejbližší, i když pro lidské myšlení téměř nepochopitelně vzdálený. V tomto hradě jsou skutečně jako strážci nádoby a jako rytíři ti nejčistší z vyvinutých lidských duchů.
Při vstupu do této úrovně bylo pro Parsifala nutné, aby se zahalil stejným druhem hmoty, i když je tam ještě zcela lehká. Tento záhal se rovná pásce, která přechodně zastírá všechny vzpomínky na vyšší úrovně.
Přicházeje ze Světla, stál nyní tváří v tvář zlu jemu zcela neznámému v čisté prostotě a mohl toto zlo poznat jenom v utrpení, jež mu zlo způsobilo. Musel se tak namáhavě učit, čeho jsou v tomto směru lidští duchové schopni.
Dostalo se mu tedy o tom důkladného poznání, avšak pochopit něco takového nemohl nikdy, neboť zlo je mu svým druhem zcela cizí.
Zde tedy poprvé pronikly proudy z temnot, samozřejmě zformované, k putujícímu cizinci, který v bojích s tím spojených zesílil a procitl k poznání sebe samého.
Tato cesta, plná námahy a utrpení, je to, o čem se pozemskému lidstvu dostalo zpráv, protože proběhla ve hmotnosti, i když na její nejvyšší hranici. Proto mohly vzniknout také omyly, vždyť lidský duch na zemi si nikdy nedovede představit takové děje, uskutečňující se vysoko nad jeho druhem.
O tom všem podám však až někdy později podrobnější vysvětlení, která přinesou světlo a tím i jasno.
Pokud chce někdo prodlévat v jemnohmotnosti, tak musí mít na sobě patřičné tělo! Jak může být někdo nejčistší z vyvinutých lidských duchů a přesto mít na sobě tělo z jemnohmotnosti a tam setrvávat a působit? Pouze v hrubohmotnosti se setkávají všechny druhy ve stvoření. Nikoli v jemnohmotnosti, tam jsou pouze stejnorodí.
Nyní původní text z Poselství Grálu od Abdrushina, který toto vyvrací:
Doznívání II. 7. Duchovní úrovně I (V zeleném vydání Praduchovní úrovně I)
Ve skutečnosti existuje hrad, kde Amfortas dlel a nějaký čas tam byl nejvyšším strážcem. V tomto hradu je nádoba, nazývaná „Grál“, která je věrně střežena rytíři. Tam také kdysi skutečně došlo k pádu Amforta a zaslíbení velkého Pomocníka.
Avšak to nebylo ani na zemi, ani to nebyl vznešený hrad Světla v prastvoření, kde se to událo.
Hrad, z něhož sem bylo zvěstováno, nalézá se také dnes ještě jako nejvyšší bod na úrovni, ve které mají pole své působnosti stvoření. Ti ve svém nejčistším chtění a uctívání Boha vytvořili (mají) jen napodobeninu hradu Světla, který z nejvyššího místa v prastvoření září dolů a jakožto skutečný hrad svatého Grálu tvoří také výchozí bránu ze sféry Božského záření.
V této hlouběji ležící napodobenině působil kdysi Amfortas a zřítil se, když podlehl zlému vlivu Lucifera, který se z hlubin vyšvihl až k němu. Jeho chybou bylo, že tento vliv krátký čas následoval snaže se oddat pohodlnému užívání hrdého života rytíře.
Tím vystoupil z rovnováhy nutného pohybu své úrovně, který nutí prazákon stvoření samočinně dodržovat toho, kdo chce setrvat na stejné výši. Nakrátko se dostal do stavu klidu a vytvořil tím brzdící mezeru v proudění síly Světla.
(žlutě je označen text, který v cenzurovaném vydání není)
Uvažujme! Abdrushin píše:
"Hrad, z něhož sem bylo zvěstováno, nalézá se také dnes ještě jako nejvyšší bod na úrovni, ve které mají pole své působnosti stvoření."
Stvoření!! Vidíte to slovo! Jedná se o stvořené... tedy ne vyvinuté!
Kdo neví jaký je rozdíl mezi vyvinutým a stvořeným, tak v Poselství je to vysvětleno. Stvoření se neinkarnují (za účelem vývoje), byli vědomí hned v Ráji. Stvoření mají původ v hořejší části duchovna na rozdíl od vyvinutých (pozemských lidí), kteří mají původ ve spodní části duchovna.
Podle pozměněného vydání je tento hrad jemnohmotný a působí tam ne stvoření, ale nejčistší z vyvinutých lidských duchů.
Abdrushin píše, že si tento hrad vytvořili a tam působí stvoření, ale jak by si stvoření mohli vytvořit hrad v jemnohmotnosti a působit tam? Abdrushin píše, že tito stvoření si vytvořili ve svém nejčistším chtění a uctívání Boha napodobeninu hradu Světla. Podle cenzora v jemnohmotnosti?
V jemnohmotnosti by nemohli setrvávat ani nejčistší z vyvinutých lidských duchů (jak tvrdí cenzor), natož Abdrushinem zmínění STVOŘENÍ!
Abdrushin píše:
V této hlouběji ležící napodobenině působil kdysi Amfortas a zřítil se, když podlehl zlému vlivu Lucifera, který se z hlubin vyšvihl až k němu. Jeho chybou bylo, že tento vliv krátký čas následoval snaže se oddat pohodlnému užívání hrdého života rytíře. Tím vystoupil z rovnováhy nutného pohybu své úrovně, který nutí prazákon stvoření samočinně dodržovat toho, kdo chce setrvat na stejné výši. Nakrátko se dostal do stavu klidu a vytvořil tím brzdící mezeru v proudění síly Světla.
Cenzor z Poselství vyškrtl tu žlutě označenou část: který se z hlubin vyšvihl až k němu
Lucifer samozřejmě nepadl a nezměnil se ve vteřině. Pozvolna v něm vyvstávalo vlastní chtění. V té době jako vysoká bytost z božské úrovně se mohl takto vyšvihnout vzhůru.
Amfortas byl v hradě Grálu králem a tímto "pádem" se pouze vyřadil z této královské pozice, nadále tam zůstal ještě jako rytíř, protože jeho provinění bylo jenom lehčího stupně. Nešlo tedy o nějaké skutečné temné chtění, které by jej strhlo do temnot. Stále si zachoval zralost, která je mnohým nedostižná.