Když jsme se v předešlé stati zmínili o zdrojích niterného pohybu s výchvěvy, můžeme nyní snadněji přistoupiti k dalšímu ujasňování, stabilitě, aniž ztratíme pojem živosti a všestranného pohybu.
Představíme-li si lidské tělo tak, že hlavu, v níž je centrum vůle, pravdy a spravedlnosti, neboli centrum řízení, označíme kruhem věčnosti, trup pak vývojovou elipsou a spojíme je sloupem ušlechtilého bytostného spojení, krkem, máme tu daný podstatný základ člověka jako stvoření v malém. Stvoření, které je ovládáno pravdou, láskou a čistotou, neviditelnými a přece výsostně kralujícími. Tato centra jsou skrytá. To, co je hmotně zformované, jsou již tělesné orgány v těchto částech těla, řízené žárem síly, vycházející z oněch tří center vládnoucí jednoty.
Vykonavatelé tvořivého působení, zákony, utvořily ruce a nohy, v nichž se zračí v malém jejich všestranné možnosti pohybu a činnosti, jako vykonavatelů tvořivého chtění. Bez nich by nemohl člověk pracovat, působit, samostatně se projevovat, prostě žít tvořivě. Ony jsou výkonnými pákami pohybu, nechť vyjde popud z rozhodnutí vůle, z vyjádření lásky či výchvěvů čistoty. /Obraz č.5./ ‚
Jen v zákonité činnosti může člověk projeviti své úsilí vzhůru, svou možnost tvoření, dávání a braní, svůj pevný postoj v zákonech i svou harmonii pohybu vpřed, vstříc činorodému, slunnému štěstí na pozemských nivách, propůjčených nám k vývoji a uzrávání.
Hlava se zúžila, neboť ušlechtilé lidské tvary směřují k výšinám, ke štíhlosti a zjemnění. Taktéž trup je jinak formován, zejména zúžením v bocích k centru sluneční pleteně, umožňující tak plynulejší pohyby trupu a větší soudržnost vnitřních orgánů. Ruce a nohy jsou rozděleny na tři hlavní části s mnoha podrobnostmi, nutnými a uzpůsobenými k všestranným pohybovým možnostem nebo stabilnímu postoji. Zakončuje je opět číslo lásky pěti prsty, jak na rukou tak i na nohou.
Tři základní centra lidského bytí a čtyři pohybové páky udržují lidskou schopnost života působením jeho bytostně životní stability.
Životní vnitřní stabilita je však jen tehdy nekolísající, pevná, jestliže máme v sobě harmonii, tj. vyrovnanost jako základ svého bytí, to znamená, jestliže jsme docílili v sobě oživení výchvěvů pravdy, lásky a čistoty v rovnováze. Jen to skýtá možnost správného uplatnění svobodné vůle, jíž byla poskytnuta milost působení v tvořivém jasu. Tak dosáhneme možnosti jednání ve spravedlnosti k vědomějšímu a zákonitému životu, životu, v němž vychvívá pohyb.
V tom je dokonalost lidsky životního působení. Nic z toho nesmí chybět, má-li býti. Člověk vskutku člověkem.
Teprve těmito třemi trojnými základnami bytí může býti navozeno zákonité jednání. Zákon vratného působení pomáhá nám poznati, že jen v dávání je možnost braní. Podle slov: „Co zaseješ, to sklidíš!“ Jásavým úsilím vzhůru nám zákon přitažlivosti stejnorodého skýtá ony hodnoty, o něž se namáháme. Zákon tíže nám dává možnost pevného postoje ve sféře těch dobrých zájmů, které nám jsou vlastní, zájmů našeho duchovního domova, kam nás zákon tíže povznáší a přitahuje. Harmonii pohybu vpřed řídí zákon vyrovnání, podle něhož musíme zaplatiti do posledního haléře vše, čím jsme se na své pouti stvořením prohřešovali a dohoniti, co jsme opomenuli nebo zanedbali.
Obraz č.5
