04 - Závislost člověka na záření
Věděním o záření vnikáme stále více do účelnosti a krásy díla stvoření a jeho nesčetných druhů záření. Pro člověka samého je však směrodatné a rozhodující především to záření, od něhož je odvislý a na němž je přímo účasten podstatou svého bytí.
Jako jedna z později stvořených bytostí je člověk odvislý především od vědomého centra všech věčných sil, prasvětla, prapůvodu všeho bytí, jehož tvůrčí žár nepředstavitelné velebnosti a moci způsobuje veškerý praživot. My lidé jsme nepatrnou sraženinou žáru velikých oblastí věčného života. Sraženinou duchovní podstaty, která má svůj ochlazenější jas a tím slabší druh účinnosti.
Jádro vědomého lidského bytí je nitro člověka, se svými projevy cítění pro dobro a krásno, pro ušlechtilost a mravní řád, pro věčné hodnoty čistého duchovního já.
Jemný obal vědomého zářícího zdroje osobního života, obal, který se při vývojové pouti ochlazenějšími úrovněmi zformoval kolem duchovního jádra, je duše. Tato jemná podstata nižšího než duchovního druhu, která spojením s určitou duchovní magnetičností vytvořila podmínky pro pobyt ducha v jemnohmotnosti, umožňuje spojení osobně vědomého duchovního života s jemnohmotnými podstatami.
Další, ještě ochlazenější žár hrubohmotných úrovní poskytl na konec snášejícímu se duchovnímu jádru, obalenému duševní podstatou, ještě hmotnější obal, pozemské tělo, jak je známe.
V pojmech o živém záření bychom to mohli vyjádřit stupnicí tónů. Kdyby ve velikém pojmu stvoření tělesnost zaznívala střední oktávou tónů, pak duševno o oktávu vyššími a duchovno opět o oktávu vyššími.
Tytéž tóny, avšak různých oktáv, mají stejné barvy, ale čím vyšší je oktáva, tím jsoujemnější a jasnější.
V tónech je obsažen pohyb, barva a znění vroucnosti, prostě život ve svém slyšitelném projevu. Proto mohou být hudební oktávy dobrým vodítkem při zkoumání života v jeho projevech záření. Zejména onoho neviditelného života lidských duchů, tvorů, jejichž rozpětí žáru vytváří a obsahuje taktéž oktávy, oktávy životního vyznívání. Vždyť všechny stupně stvoření tvoří oktávy směrem vzhůru. Všude je sedm úrovní nad sebou, osmá je začátkem nového oddílu stvoření, shodného s první. Jest proto v hudbě zjeveno nádherné vědění o stvoření, jež jest skryto v tónech a v hudební zákonitosti.
Zde bude také vhodné zamyslet se nad některými nutnými pojmy. Pokrokový člověk totiž nerad slyší výrazy, " duše, duch" a zejména slovo" Bůh ". A přece není vhodnějších a ustálenějších pojmů pro vystižení nadtělesných věčných, mimohmotných, zářivých a velebných skutečností.
Materialista, neboli vyznavač hmoty ovšem nesnáší pojmy, které jej mohou usvědčit z malosti, z úzkoprsého zužování vědění a tím nezodpovědného strhování života do výlučné oblasti hmoty. Tyto pojmy však jedině vystihují to pravé.
Slova" duše, duch, Bůh " nelze totiž zpozemštit, zmaterializovat. Je v nich příliš zjevná nezávislost na hmotě a nadřazenost nad ní. Kdyby, materialistům k vůli, nebyly vůbec používány, pak by se těmto lehčeji podařilo udržet všechno své bádání jen v oblasti hmoty. Jakmile však pouze jedno z nich je nutno uznat za existující, pak padá celá jejich pracně vytvořená nauka.
Proto je jim pohodlnější a snazší zavrhnouti všechno, i když tím staví člověka na úroveň proměnné hmoty. Materialisticky se to dá okrášlit mnoha věrohodnými kombinacemi a pojmy, které ovšem nevybočují a nesmějí příliš vybočit z rámce hmoty.
Materialisté jsou proto v nádherném a všeobsáhlém vědění tím, čím jsou v politice zpupní diktátoři, nevidící veliký cíl a smysl lidského věčného života ve stvoření a zaměřující všechno lidské úsilí pouze na hmotnou stránku života, se všemi zúženími, zprimitivněním života, neboli zpátečnictvím nejhrubšího zrna. Nic neznamená jejich halas o pokroku, který vyznívá pouze ve hmotných zájmech a i tam nakonec šeredně selhává. Jejich vyžívání vede nakonec k pudovosti. Citově zakrňují k nepoznání od vědomého člověka, koruny stvoření a pomocníka tvůrčích sil všehomíra.
My, lidé, jsme tvory neodvolatelně závislými, ale ne na hmotě, do níž jsme pouze k vývoji vnořeni. Naše závislost je na vyšších druzích velikého stvoření a v nejvyšší míře na Stvořiteli všehomíra, jediném východisku a zdroji veškerých sil všeho záření.
Náš vývoj spočívá v zintenzivnění duchovního života v sobě a tím v osvobození se od přitažlivosti hmoty. K získání těch výchvěvů niterného žáru, jimiž se stáváme vědomými tvory, spolupracovníky v nádherném díle stvoření, kteří po uskutečnění vědomého lidského poslání na světech hmotnosti jsou vyššími centry zářivých sil přitahováni do jasných, blažených oblastí.
