Osobní záření
Jan Nedomanský
75 - Osobní magnetismus
Všechno, co v sobě má jádro vyššího života, je magnetické. Magnetický je i lidský duch, prodlévající na zemi, člověk.
Jeho magnetičnost se projevuje jeho původem a druhem jeho činnosti v určitém prostředí. Na zemi přitahuje k sobě všechno stejnorodé svým vyzářením, svým myšlením a cítěním a stává se tak krystalizující osobností ve smyslu svého svobodného chtění.
Jakmile opustí zemi, je sám podroben přitažlivosti stejnorodého a jeho vůle ustupuje vůli vyšší, která mu dává plně prožít to, o co usiloval, nebo k čemu směřovalo jeho chtění, ať dobré nebo zlé. Zde tedy lidská vůle ve zúženém smyslu končí, je ohraničena železnou důsledností zákonů stvoření.
Dobrá vůle zde i tam získává, špatná vůle tříští všechno kolem sebe a na konec dochází k vlastní záhubě. Cíl životního lidského vývoje a zrání ve snaze vřadit svou malou osobní vůli do velké přírodní zákonitosti stvoření, zvané vůle Boží. V tom je naše určení, záchrana a věčný život. Všechno ostatní v nás časem pomíjí.
Každé osobní záření, které vzniklo tím, že se vřadilo do zákonitosti stvoření, má v sobě část této živé a působící zákonitosti a tím je pro stejnorodé více či méně přitažlivé. Ze své duchovní podstaty je člověk magnetický vždy, jeho svobodná vůle jen určuje druh působení jeho osobní magnetičnosti. V tom je nesmírná odpovědnost.
Osobní magnetičnost k nám přitahuje osobním vyzářením, tedy osobním vlivem a pak působením myšlení, nevysloveného i vysloveného, psaného i tištěného, dále výchvěvy rozvlněných citů v kmitech radosti a žáru lásky nebo opaku, nenávisti, zloby a bezcitnosti, prostě vším, na čem je účastno naše nitro. Při stavu lhostejnosti působí na nás s převahou zlost neboť lhostejnost je sama o sobě již zlem.
Dovedeme-li soustředit své já místo na malichernosti na velikosti, místo na hmotu na ducha, místo na časnosti na věčnost, pak jsme na dobré cestě. Staneme se věcní odosobněním, tj.vřazením sebe do řádu stvoření, který dopřává všem osobnostem nejvyšší a nejvědomější vývoj k zářivé plnosti v rámci druhu.
Osobní magnetismus má vysoký úkol dovést nás k vrcholům a cíli určení. Jestliže jeho síly použijeme k dobru, staneme se tím, čím máme být, silnými osobnostmi, jestliže jeho síly zneužijeme, stihne nás běda rozklad a zničení.
Osobním magnetismem můžeme působit k osvěžení, radosti a rozkvětu, k podpoře všech dobrých snah, k rozvoji krásy a harmonie, k umožnění vzestupných splnění pro zakotvení řádu světla na zemi. Také jím můžeme působit rušivě. Tyto rušivé osobní vlivy do záření druhých zde však pomíjíme.
Síla magnetismu může být osvěžující, pomáhající, posilující, obnovující i léčivá. Ovšem v rámci vlastní osobnosti. K širšímu působení musí býti člověk nad to uschopněn či omilostněn, jeden darem léčivého magnetismu, jiný darem státnictví, vychovatelství a pod. Ač musíme každý určitou část toho nést v sobě k harmonii celku a k porozumění všem životním jevům, přece jen obvykle převažuje jedna nebo více částí obzvláště výrazně a vedou patřičný druh osobních výchvěvů ve svém poslání k neosobnímu splnění. To se střídá a osobnost se zoceluje, harmonizuje, sílí.
Tak se po stupně dostáváme ke splňování všech potřebných služeb, jimiž získáváme vědomou všestrannost. Nakonec své celé bytí vřadíme do neosobní služby ve věčnosti. Úseky životů, užitečně prožité ve hmotnosti, byly kroky k tomu.
Osobní magnetismus je síla ráje. Tvora, o dobro usilujícího, nakonec do něj též přitáhne. Neboť tam je pro lidské osvobozené duchy středisko všech snah a úsilí, cíl životního blaha a tvořivé jásavosti. Tam je též ohnisko veškeré magnetičnosti: síla lásky!
