74 - Síla formování

Vezmeme-li za základ určitý bod, může tímto bodem být jedině ohnisko Prasvětla Stvořitel, Bůh, nebo jím stvořené centrum sil.

Prapočátkem utváření však, tedy první formou pohybu, je paprsek, přímka, letící z nekonečna světla do nekonečna stvoření.

A Prasvětlo nechalo ve svém tvůrčím chtění ze sebe vyvstati trojjedinosti, tedy dvěma přímkám z jednoho ohniska. Oddělená Láska a Vůle vytvořili v určité vzdálenosti též samostatná ohniska, spojená jednotným porozuměním. Tak vznikl Trigon.

Trigon se tedy skládá, ze tří přímek a tří ohnisek, dvou přímek aktivních a jedné vodo­rovné pasivní, jež je přímkou vzájemného spojení. Trojúhelník je proto znamením trojjedinosti.

Základem všeho dalšího zářivého života směrem ke stvoření je vyrovnanost tvořivého chtění, z níž vychází stejnoměrné zachví­vání tvůrčích sil. Směrem ke stvoření je to vládnoucí kříž vůle, Pravdy, která vše stvořila a kraluje nade vším. Je v něm jednotné a rovnoměrné zkřížení kolmé, vše pronikající aktivity s přijímající vodorovnou pasivitou. Proto Kříž je znamením všetvořivého maje­státu vlády.

Z věčnosti tvoření, vznikajícího ze zářícího majestátu kříže se vytváří kruh nepomíjejícího dění, kruh pohybu v nekonečnosti sfér Světla.

Stejnorodost vytváří dále čtverec působením v zákonitosti. Má dvě přímky kolmé - aktivní a dvě vodorovné - pasivní a tím vznikají čtyři ohniska sil. Čtverec je znamení stejnoměrné zákoni­tosti.

Zpomalenější pohyb vytváří z kruhu elip­su: zúženější pasivní pohyb, neboli přijímající, vytváří elipsu kolmou, slabší aktivní pohyb vytvá­ří elipsu vodorovnou.

Podobně ze čtverce vzniká obdélník. Převahou aktivity vzniká obdélník kolmý a převahou pasivity obdélník vodorovný.

Pohroužením se vyrovnanosti do času a prostoru vzniká krychle, která znázorňuje do všech stran rovnoměrně vyrovnanou tvořivou moc svými šesti stejnými čtverci.

Hlubším zásahem vyrovnanosti k aktivnějšímu nebo pasiv­nějšímu zapůsobení vzniká hranol.

Věčnost vědění ze Světla znázorňuje kužel. Též nutnost spoje­ní s ním.

Komolý kužel znázorňuje vědění do omezené určité výše.

Jehlan znázorňuje zákonitost, směřující k vrcholu vědění, k ohnisku Prasvětla, k Bohu (pyramida).

Komolý jehlan vyjadřuje vědění, které nedostoupi­lo, nebo svým původem nemůže dostoupit vrcholu.

Úhly:

Jeden úhel, spojený s přímkou, tedy s pohybem vpřed, znázor­ňuje sílu, letící do nekonečna, nahoru nebo dolů, do prava či do leva, prostě kterýmkoliv směrem.

Dva úhly znázorňují oboustranné rozpětí pohybu síly, tedy všeobsáhlost tvoření.

Trojúhelník a čtyřúhelník nebo-li čtverec byly již popsány.

Pětiúhelník vyjadřuje formování v převaze zákonitosti lás­ky.

Šestiúhelník formování v převaze zákonité moci.

Sedmiúhelník vyjadřuje formování z vědění (3) a zákoni­tosti (4), jež je vůlí světla.

Osmiúhelník znázorňuje duchovní vyrovnanost a plnost.

Devítiúhelník všestrannou věrnost, jež je v dokonalosti.

Další úhelníky jsou kombinace a odvozeniny.

Krystaly:

Jestliže úhelníky jdou do hloubky, tvoří krystaly, které jsou zdvojením krásy. V nich se odráží stejná zákonitost tvořivosti jak nahoře tak dole, tedy slova „jak na nebi tak i na zemi.“ Všechno má zákonitě krystalizovat. I lidský duch a to svým věděním z výšin, které má uskutečnit v nížinách.

Hvězdy:

Hvězdy vyjadřují zjevení krásy.

Dvojcípá hvězda symbolizuje tvoření.

Trojcípá hvězda zjevuje světlo.

Čtyřcípá hvězda zjevuje přirozenost.

Pěticípá hvězda zjevuje život z lásky.

Šesticípá hvězda symbolizuje moc světla.

Sedmicípá hvězda zjevuje vládu vůle.

Osmicípá hvězda zjevuje vyrovnanost tvoření.

Devíticípá hvězda zjevuje dokonalost ve věrnosti.

Dvanácticípá hvězda symbolizuje souhrn duchovních ctností.