Osobní záření
Jan Nedomanský
76 - Síla lidské osobnosti
Z uvedených statí jasně vyplývá, že člověk je sloužící lidská osobnost s mnoha svébytnými projevy osobního vyzařování a s četnými výrony bytí, které vrcholí v jednoduchosti síly dobra v pravdě. V ní jediné je jednota a síla služby a všech životních snah vývojového zrání. V Pravdě, která trůní nade světy a vládne všemu tvorstvu všehomíra.
Člověk může z její síly nabývat plnějšího vědomí a stávat se silnou lidskou osobností, která vykonává vliv na uskutečnění ušlechtilých cílů lidstva na zemi.
Člověk nynější doby má rozsvítit duchovní světla v sobě a zjasnit pozemské úsilí a boj. K tomu potřebuje mít dobrou a čestnou touhu po světle a mnoho vlastností, vrcholících planoucími ctnostmi. Má tvořivě využít duchovních schopností a vloh i sil, které do něj byly vloženy, aby byly využity k výstavbě nové země, zaslíbené říše míru a pokoje.
Rozvinutí celé osobnosti, jak zdravě rozumově do šíře, tak hlavně citově ve směru do výše, k duchovním cílům, dává výraz a náplň ušlechtilé lidskosti, která je pak v silném spojení s kosmickými silami dobra.
Rozumová síla sama o sobě se vždy nakonec rovná nule. Člověk může být sebe zdatnější v rozumových počinech, může mít slávu světa, býti obdivován a ctěn, je-li však jeho jednání pouze rozumově jednostranné, nese v sobě zárodek rozkladu a zapomenutí. Byl rozumově vyspělým lidským živočichem s vypočítavými zájmy, které nelze zastřít ani lesklými pláštíky zneužívaných posvátných hodnot lidství.
Mravný, vědomý člověk hledá hodnoty ducha ve všem, co koná, co myslí a co splňuje. Snaží se vyciťováním poznávat vyšší vůli a uskutečňovat ji. I když se tím povrchně myslícím lidem nezavděčí a je jimi považován jednou za nepraktického snílka, podruhé za domýšlivce, po třetí za nechápajícího.
V duchovních cílech a v jejich čestném, tichém a nenáročném uskutečňování je však více opravdové reality, než ve všech úspěšných podnikáních pozemského rozumu. Mají trvalejší význam a požehnání.
Příklad takového člověka naší doby je Evropan světového rozhledu Tomáš Garique Masaryk. Přezírán, nenáviděn, pomlouván a osočován a přece přísný zastánce nepopulární pravdy, dovedl svůj národ ke svobodě a k následování mravních hodnot. Jeho dílo a jeho čistá památka bude dlouho působit, neboť jasně splňoval a naplnil své duchovně lidské poslání. Jeho osočovatelé však již nyní upadají a nenávratně upadnou v zapomenutí. Byli silnými rozumovostí, on však byl silný duchem.
V duchu je síla trvání, síla věčnosti, svobodné a volné tvořivosti a lásky k bližnímu i úcty ke všemu stvořenému, jež vrcholí vědomým uctíváním Tvůrce všehomíra.
Přílišná autonomní rozumovost zneužívá sílu svobodné vůle pro vlastní prospěch. Pře-pěstěný, převládající rozum provozuje sám násilí, neboť jen násilím se může udržet u vlády. Vláda však náleží duchu!
Dobro, pravda, světlo, jsou součástí samé lidské přirozenosti a nedají se trvale potlačovat. Jejich majestáty bdí vysoko nad námi jako vládci věčnosti. Nakonec vždycky zvítězí, i kdyby se měly při tom vystřídat lidské generace.
