Osobní záření
Jan Nedomanský
66 - Oheň
Jakou nesmírnou pomocí pro člověka je oheň. S jeho objevením začal člověk nový životní úsek, neboť oheň se mu stal opravdovým požehnáním.
Nyní používáme ohně k nesčetným procesům přeměn, nejen potravy k její lehčí stravitelnosti, ale k procesům průmyslovým i energetickým.
Oheň způsobuje teplo a proto každá teplota je výsledkem žáru ohně. Také teplota organická, tělesná. Zde to však není žár pozemského ohně, nýbrž žár duševního nebo duchovního centra. Jestliže toto centrum vystoupí z těla, tělo chladne a ztrácí samostatný život.
Z toho můžeme vyvodit, že je mimo pozemského ohně také oheň neboli žár duševní a duchovní, který povětšině pociťujeme jako sálající teplo, výjimečně jako plameny (sežehující, očistné, vděčnosti). Tento oheň nebo žár je stupňován výsledky vnitřního života, neboli hloubkou, šíří a intensitou zaujetí pro vše dobré. To jsou také nejpřednější podmínky zdraví. Člověk má mít tolik žáru, kolik vyžaduje celková vývojová doba, kolik potřebují vlastnosti, schopnosti a vlohy člověka pro splnění jeho životního poslání.
Kde je oheň ducha nebo duševní žár nedostatečný, tam něco vázne a jsou způsobovány potíže a poruchy. Tím je vyvoláno zakalení, po němž následuje nemoc.
Jasný žár však a udržuje dobrý stav zdraví a citově přirozenou chápavost. Proto niterný žár je nejdůležitějším projevem života. Ba on je vůbec životem, který svým vyzářením způsobuje opět všude život. Samé jádro ducha je svým původem jiskrou, která se má rozdmýchat v plameny citů pro vroucí porozumění dílu Stvořitelovu.
Podstata lidského bytí je tedy plamenná, je to žár sraženiny duchovních sfér.
Ze všech pěti živlů, které ovládají vývoj, je proto oheň nejblíže niterné podstatě člověka. On je také nejblíže pojmu duchovní láska, která je planoucí, teple hřejivá, srdečná, z hloubi duše šlehající.
Proto oheň, žár, který vlastně způsobuje všechna naše vyzáření, jak duchovní, duševní, tak i tělesná, je nejpronikavějším ukazatelem vnitřního stavu a tím důležitou složkou při nalézání příčin nemocí u samého vzniku. U původu vyzáření a jeho nedostatků.
Musíme si však uvědomit, že každý člověk prodělává jinak svůj osobitý vývojový vztah, má jiný obrazec vyzáření i jiná osudová zatížení. Nelze proto osobní osudy brát hromadně, paušálně, nýbrž individuálně.
Pouze tam, kde je sledována věcnost, může být zevšeobecňováno. Kde je hodnocena živá bytost, má býti vzata na zřetel osobnost, která je živoucí a proměnná, jako živé a proměnné jsou formy ohně od samého žáru jiskry přes plamenné výšlehy až k vyzáření.
Vnitřní žár je známkou duchovního života, který nemůže být jiný než citový. Citový život má však v sobě nezbytné kotviště lásky, která jako plamenné ohnisko udržuje oheň ducha ve velkém úsilí o světlo a pravdu.
Oheň lásky vnáší do všech lidských životních projevů teplo oživení i udržení. Jejich žár a jasnost jsou závislé na žáru nitra a nitro opět na svobodné vůli člověka. Proto se niterný žár může měnit, buď ochabovat nebo se zvětšovat, podle úmyslů a rozhodnutí svobodné vůle, tedy pod tlakem duchovních zájmů a zaujetí.
Stupnice niterného stavu a všech vyzáření a výchvěvů je tedy závislá na teple lásky, na síle duchovního žáru, který má ohnisko v centru člověka, v jeho jiskře, sídlící v hrudi.
