Osobní záření
Jan Nedomanský
45 - Vyzáření sebevědomí
Středisko sebevědomí je v prsou a má vysunutou pozici u kořene nosu v obličejové partii, kam se sbíhají od mozku výchvěvy vůle (obraz č. 25). Střetnutím jich vychvívá zdravé sebevědomí, v němž je jak vyzáření životního tepla tak síla vůle k pronikání vpřed. K tomu přistupují chladivé proudy průzračného jasu čistoty vdechováním éterného jasu ovzduší.
Teplo vzniká z lásky, éterný jas z čistoty. Zdravé sebevědomí je spojením obou ve vůli. Tato partie bývá často zachlazena i jinak porušena, tak jako je obvykle porušováno pravé, důstojné, ušlechtilé lidské sebevědomí.
Hlas lidu praví, jestliže je někdo příliš domýšlivý: „ten zdvihá nos“. Tím lidová moudrost vystihla vhodně onu obličejovou partii, kolem níž sebevědomí vyzařuje.
Sebevědomí je pokračováním vědomí. Mohlo by se říci: Sebevědomí je vřazením sebe do vědomí, tedy do vědomého působení v zákonech.
Kdyby člověk vlastnil všechny dobré vlastnosti, ale nedovedl jich použít k působení pro světlo, nepřinesly by očekávaný výsledek. Člověk si má býti vědom toho, co do něj bylo vloženo a s poznanými vlohami dobře hospodařit k užitku celku. Tím i k dobru sebe sama.
Sebevědomí je opakem ješitnosti a domýšlivosti. Člověk sebevědomý podřizuje sebe, jako vědomého tvora, vyšší vůli, z níž jeho já vzniklo a jejímž je on výtvorem.
Tato duchovní vlastnost vyplývá ze svobodné vůle na rozdíl od těch tvorů, kteří svobodnou vůli nemají. Je-li tvor sebevědomý, znamená to, že si je vědom sama sebe a celkového stvoření což podmiňuje vědění o Bohu a jeho zákonech.
Jestliže si je lidský tvor vědom toho, že je součástí velikého stvoření, které vzniklo ke cti Boží, pak pochopí, že i on má býti platným členem zástupů, činných na díle radosti. A v tom je sebevědomí. Ve vědomí, že i on se musí vřadit do práce na díle obnovy tvořit krásu, do onoho působení, pro něž byl vůbec stvořen.
Sebevědomí je tedy důstojné vědomí ve službě Pánu světů. Má být ozdobou těch, kdo pochopili, že smějí být účastni na velikém dění Světla. Jsouce služebníky Páně, musí mít pravou lidskou důstojnost, spočívající ve zdravém, zákonů stvoření poslušném vědomí, které se stupňuje sebepoznáním. Oním poznáním, že jen dobré lidské vlastnosti v nás slouží Tvůrci a že je zapotřebí je proto účinně rozvíjet a současně potlačovati v sobě všechno, co jejich rozvoji brání, nebo se staví proti nim. Ne u druhých, ale v sobě samém.
Zdravé sebevědomí nedává žádné možnosti vyvyšovati se nad druhé. Vede k uposlechnutí hlasu svědomí, v němž jediném ústí a promlouvá.
Jestliže je však osobní vědomí podřízeno rozumu, stává se svéhlavostí, umíněností snahou prosadit svou vůli, tyranstvím, zpupnou domýšlivostí.
Zdravé sebevědomí hledejme a získávejme, neboť v něm je pravá lidská důstojnost, projevující se vědomou prací.
(obraz č. 25) Vyzáření sebevědomí
