Osobní záření
Jan Nedomanský
44 - Ústředna vůle
Vůle, jejíž centrum je v mozku, vyzařuje na čele ve vlnách velikého očekávání. Bylo jí zaslíbeno nejvyšší, co lidské svobodné vůli se může dostat: spojení s vůlí Boží. Neboť když vůle k dobru přivedla člověka, usilujícího o splnění svého přirozeného poslání, k vyzrání, smí zazářit na jeho čele kříž vůle, spravedlnosti, pravdy.
Možno pak i v malém říci: „Duch Boží vznáší se nad vodami“, jak je to psáno o velikém dění ve stvoření na počátku veškerého vývoje.
Vlny vod byly tehdy zvlněny touhou nevědomých zárodků toužících po uvědomění i chtěním po tvořivé činnosti těch, kteří v plné síle vědomého zachvívání byli připraveni k novým úkolům. Duch Boží rozšířil stvoření a udal směr dalšího vývoje. Vznášel se nad vodami velikého očekávání nesmírného příští, v němž vládne ve své neskonalé vznešenosti. Jedině on zná velebné úmysly Tvůrce, jsa s Ním zajedno.
A jako na počátku velikého vývoje stvoření ve velkém, tak i na počátku nového velikého duchovního vývoje jednotlivých lidí, vznáší se duch dobré vůle nad jejich vlnami vědomého bytí, které v mozku víří, proplétají se a kolotají v podvědomém očekávání velikých, posvátných věcí. Vlny touhy se myšlením vzdouvají. Někdy klidné, jindy rozbouřené, chtěly by zpívat píseň svého určení.
Vládnoucí dobrá vůle ducha vytváří nad vlnami touhy, usměrněné rozumem, symbol vyrovnaného stejnoměrného působení, rovnoramenný kříž. Hlava toho, kdo přijal tento záslib nádherného příští, se rozjasňuje a on je veden k životnímu vyzrání, k poznání moudrosti, jež spočívá ve vysokém vedení vůle. Tím se jeho osobní vůle, plná různých zájmů a chtění, vřazuje do vůle vyšší a tím se stává člověk teprve užitečným tvorem stvoření, který může být použit k harmonické výstavbě světů a života na nich.
Ústřednami vůle jsou tedy mozky, spojené s vyšší vůlí. Jen proto byly člověku dány, aby uskutečňovaly zákonitý rozvoj. Není-li spojení s vyšší vůlí prostřednictvím zadního mozku, stává se přední mozek vykonavatel umíněné osobní lidské vůle, neboli zlovůle a tím pomocníkem temna.
Vlny očekávání vytvářejí ve stáří na čele vodorovné vrásky a usilovné úvahy vytvářejí pilíře myšlení, které se projevují na čele kolmo, k nosu, který vyciťováním napomáhá k dobrému rozhodnutí svobodné vůle (obraz č. 24).
Vlastní centrum ústředny vůle jsou však mozky, z nichž zadní, citový, je řídící- přední, rozumový, provádějící. Poněvadž podstatné je to, co člověk dělá z citu, má býti zadní mozek svými nabádavými výchvěvy převažující. Pak by bylo lidské jednání v zákonech.
Vědomý člověk má proto myslet celou hlavou, ne jen její přední částí, jak se to převážně děje, a která je výhradně soustředěna na pozemské. Nesmí se zapomínat na duchovní původ, duchovní vědomí a poslání, neboť pak teprve může být lidské jednání osvícené, svobodné, nezatížené umíněností předního mozku, který chápe pouze pozemské.
Jen ta lidská vůle, u níž rozhoduje především cit a pak teprve rozum, je vpravdě dobrá. Lidé dobré vůle se tím jednoznačně vyznačují. Jen tito lidé dobré vůle jsou schopni chápat něco z dění nad prostorem a časem, nad lidskou tělesností, nad rozumem, ohraničeným hrubohmotností. K nim také stále zaznívá: „Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem dobré vůle na zemi!“
(obraz č. 24) Ústředna vůle
