Osobní záření
Jan Nedomanský
36 - Manželství – celek záření
Jestliže jsou oba manželé každý pro sebe rozvinutou osobností svého druhu, jsou předpoklady pro vytváření harmonického souzvuku, který je vyzářením plnosti lidství.
Předpokladem je, že pasivní část má v sobě vhodně rozvlněny vlastnosti ženství svými záchvěvy tohoto tak nádherně požehnaného druhu. Že žena je ženou, se svými něžně ženskými prožíváními a dětskou čistotou, která pak v lásce vyznívá v domácnosti péčí o muže, o děti a o krásu prostředí, svým prostě ženským půvabným jednáním.
Druhý předpoklad je jasně aktivní činnost muže, jemuž náleží reálná péče o společné blaho a odvážné uskutečňování všeobecných cílů, tedy všechny budovatelské snahy, jak doma, tak v povolání a ve společenském zřízení.
To jsou nejzákladnější, snad samozřejmé předpoklady. Další jsou v odhodlání obou jedinců, že svým spolužitím chtějí naplnit zákonitost, která byla vložena do lidského druhu rozděleného na dvě části, aby se v manželství tyto dvě části spojovaly v jedno a dávaly vyzněti plnosti lidství čistým akordem.
Tím není míněno tělesné spojení, nýbrž spojení duší, povah, zájmů a tužeb. A přece i tělesné spojení je přínosem, ač je pouze jedním z četných spojování a křížení záření. Přesto si ho všimneme přece jen blíže, poněvadž v něm můžeme nalézti mnohé cenné poučení.
Vezmeme-li v úvahu, že lidská osobní vyzáření jsou různosměré a různotvaré výchvěvy magnetických silokřivek, jejichž prolínání indukuje novou sílu, nový žár, novou oblažující krásu, tu se nám zjeví obrazec, který ve své živosti lze těžko v celku popsati. Rozebereme ho proto na jednotlivosti.
U každého člověka vyzařují z hlavy výchvěvy svobodné vůle, z hrudi výchvěvy duchovní lásky a ze sluneční pleteně výchvěvy tvořivé čistoty.
Dva lidé se mají spojovati jen tehdy, když všechna tato tři centra jsou navzájem rozvlněna harmonickým souladem, tedy dobrá vůle jednoho s dobrou vůlí druhého, když láska obou je opravdová a u obou přirozená čistota úmyslů. Pak je tu plné porozumění, které zpravidla zpečeťuje polibek, jako první zjevný záchvěv svolení ke splynutí. Čím je oduševnělejší počátek a čistší jedinci, tím jemnější a vroucnější je přibližování.
Těsným přiblížením se nastalo zajiskření magnetických výbojů a dotykem byla způsobena výměna proudů osobního magnetismu. Tím vzplanul žár lásky i v tělesnosti a vroucnost přitahuje magneticky k sobě jejich žhavá srdce, která jsou uprostřed prsou. Blízký dotyk záření způsobí novou vlnu výměny sil a vyzářené magnetické silokřivky obklopí oba jedince tak, že tělesné spojení se stává nevyhnutelné, toužebné. Dotyk těl pak elektrizuje zcela pohlaví.
K nejtěsnějšímu spojení však náleží prostoupení výchvěvů sluneční pleteně odevzdaným splynutím, jehož vrchol je ve výbojích aktivně magnetického mužství v pasivně magnetickém květu ženství. Při těchto výbojích indukuje se síla v celém těle a vytváří se kolem milujícího páru duhové záření nevídané krásy. V něm se zračí zjasněně všechna vyzáření, která jedinci vlastní, ovšem zesíleně, usměrněně, spojeně.
Je to tep vln žáru, z nichž vzniká duhové slunce, podobné polární záři, jež dostává vždy novou sílu a jas, kterou vyzařuje do prostoru. Živá nádhera barev se v něm stále mění a obnovuje, aby nově a nově vyvstávala.
Než vznikla nad lidským párem duhová záře, byl diskrétně obestřen mlžným oparem sladkého kouzla ženství. Pak již, v žáru a jasu duhového slunce spojení je všemu mimotělesnému zcela neviditelným.
V tomto malém pokusu popsaná vyzáření, vzniklá spojením milující se dvojice, není vyčerpána nádhera životnosti, která ji provází již při čistém milujícím sbližování, při harmonickém střetnutí citů a myšlení, při vznětech ženy býti co nejpůvabnější čistotou duše a žárem ušlechtilého ženství, ani mužovy proměny vyzáření vzniklé z odhodlání státi se hrdinným uskutečňovatelem společných životních cílů.
Je též mnoho jiných křížení záření, při nichž není zapotřebí tělesného styku a která jsou mnohem důležitější při vývoji a rozkvětu lidství na nivách země. Některá způsobují úctyplnější vzájemný odstup, jiná spojování oblouků dobré vůle v duhy nových zaslíbení, další splývání duší v harmonickém souznění všech vyzáření a opět jiná záření vystupují vzhůru z obou jedinců jako dva živé sloupy bytostného bytí, na nichž planou plameny díků Dárci života, spojující se. Všechny přispívají ke vzletu, k oproštění se z tíže osudových vin, jsou-li naplněna duševně a duchovně vroucí láskou.
Nesčetně krás mají proměny záření, vzniklé ze šťastně vyzařující a milující se dvojice lidských bytostí. Je to krása nad krásu, vždy nová a jiná, kterou dovede formovati jen příroda a její síly, její zákonitost, nikdy člověk sám. Ten je do zákonitosti pouze vnořen a může harmonicky napomáhati k vytváření krásy nebo ji rušit či pitvořit. Ona pracuje v síle dokonalosti vyšší lásky, lásky Stvořitele ke stvořeným tvorům všech říší a království věčna.
Tím není řečeno, že plnost života může dáti jen manželství. Úkol neprovdaných žen je stejně krásný a zářivý, obohacen nadtělesným jasem tvořivé čistoty.
Manželství je však svým přirozeným posláním základem zdravého pospolitého života v nejpodstatnějších stránkách péče o rozvoj lidského rodu.
Jak nesmírně je však chud, kdo vyčerpává pohlavní sílu přemírou tělesného spojení v domnění, že tím užívá dobře pozemského blaha života. Stává se tělesným poživačníkem síly, jejíž účel je mnohem vyšší. Spočívá ve zprostředkování každému člověku nutného spojení s výšinami, pro vzestup a dosažení věčné blaženosti čistých duchů. Právě osvobozováním se od přemíry tělesnosti získáme více budovatelské lásky k velikému dílu, na němž smí člověk spolupůsobit vyzářením duchovních citů lásky ke všemu, co bylo v čistotě stvořeno.
Vyzářené spojení aktivity s pasivitou poněkud znázorňuje v základních všeobecných rysech obraz rodinného kruhu (obraz č. 2a). Spojené manželské vyzáření má dva kruhy výchvěvů. Žensky pasivní, které je sebeodevzdané, všeobjímající a proto kruhovité a mužsky aktivní, které je průbojné, vpřed pronikající, nebojácné, tedy přímočaré.
Společné výchvěvy porozumění vytvářejí živý obrazec, tkanivo záchvěvů, které má různé barvy, různou délku a rozestup. Žena je osou rodinného dění, svou vnitřní čistotou působí v cudnosti (růžová) a v touze po světle (žlutá), splňujíc obětavě zákon lásky péčí o manžela, děti a domácnost (červená). Tím se její působení šíří novými a novými kruhovými výchvěvy společného rodinného prožívání, které má vždy ochranu lásky (černá).
Mužovy výchvěvy vnášejí do společného vyzařování přímost a širší dosah, vedoucí k užitečným zkušenostem a zevnímu širšímu působení.
Tón barev rodinného kruhu udává převážně ženství, které má v domácnosti převládající pole své obětavé a půvabné působnosti. Muž je silou vychvívající, živitel základů vyzáření a průbojný uskutečňovatel rodinných prožívání a společného působení.
(obraz č. 2a)
