25 - O druzích záření

Možno říci, že život je záření!

Tento pojem je však nutno rozšířit, neboť je více podstat záření, která při všeobecném označení splývají v jedno. Při bližším zkoumání se nám však rozrůstají, takže je zapotřebí je jme­novati různými označeními, aby se pojem zkonkretizoval a byl přehled jak o jednotlivostech, tak o celku.

Nejvyšším zářením všeho záření je božsky-bezbytostné, jak je řečeno v Abd-ru-shinově knize „Ve světle Pravdy“. Je to záření Boha Otce, o němž si nemůžeme učinit žádnou představu.

Dále je záření božsky-bytostné, v němž vyvstal všechen život Božích a Božských říší, především osobností Synů.

Teprve zchlazené vyzáření těchto osobností způsobilo srážení záření a tím vytvoření úrovní a sfér. Co bylo světlé a lehké, to se stalo osobností, hutné se sráželo v pevnou, dosud stejnorodou podstatu. Má také život, ale je další soustavou záření, odvozeninou. Toto věcné zá­ření je vždy nevědomé a tvoří podnož, prostě podstatu, na níž pevně stanou působící osobnosti. Ono je vždy základnou jejich pobytu a působení, tedy hustší sraženinou druhu a pomocnou pů­dou jeho působení. Toto věcné záření je všude. V božské, praduchovní, duchovní, bytostné i hmotné úrovni. Je prostě podkladem, na němž se rozvíjí život.

Lidsky duchovní zárodky, jako poslední zbytek osobního záření duchovních sfér, prochá­zejí pak, jdouce za vývojem, od duchovní říše dolů jinými podstatami, neboť se nemohly ve své stejnorodé zářící duchovní oblasti uvědomit a musejí se vyvíjet ve stupních dalšího ochlazení.

Ve veškerém záření sfér je tedy záření osobní a věcné. Mimo to je tu záření proudů du­chovosti a bytostnosti, které jsou aktivním a pasivním rozlišením svého druhu. Každý druh má tyto dva veliké proudy čili základní výrony působení. Jeden, jehož působení se snáší dolů a ustavičně poskytuje, druhý, jehož všechny snahy mají směřovati zpracováním vzhůru. Prvý má křídla výchvěvů sebeodevzdané zákonitosti, druhý stojí pevně na půdě, v níž zakotvil, aby s po­hledem vzhůru vytvářel, vyzařoval, vychvíval, prostě vracel energii opět k původu. V tom je zpracování.

V tomto proudu se smí člověk vracet ke svému původu. Výsledky jeho citů, myšlení a jednání jsou cestou jeho osobního vzestupu.

Mimo těchto záření je pro lidského ducha důležité jeho osobní vývojové vlastní vyzáření, vyzáření jeho schopností, vlastností a smyslů, které má dovésti do stavu zjasnělého chápání.

Poněvadž jde o nesčíslně mnoho záření, je nutné vždy přesné označení, aby bylo zřejmé, o jakou podstatu se jedná a jaký druh ji ovlivňuje či způsobuje její soudržnost.

I v záření hmoty se kříží mnoho věcného a osobního záření a to ve svých stejnorodých podstatách i pod tlakem záření vyššího. Hrubohmotné a jemnohmotné s bytostným a duchovním a s četnými jejich odstupněními, rozvrstveními a zralostmi.

Zde na zemi musíme tím dříve než kdekoliv jinde pociťovat, že záření vzniká křížením. Křížení dává vznik mnoha druhům hmoty, způsobuje jejich vlastnosti, soudržnost a užitečnost.

Každá nejnepatrnější maličkost je nádhernou souhrou záření, jestliže ji z tohoto hlediska zkoumáme. Může nám říci mnohé, o co se jinak pracně namáháme. Neboť ve všem spočívá ži­vot.

Vlastnosti hmoty nám mohou být cenným poučením i pro rozvoj osobností, při získávání chybějícího nebo porušeného duševního záření, tak jako naopak duševně lidské vlastnosti mohou být klíčem k vědění o mnohých vlastnostech hmot a jejich dosud neprobádané užitečnosti.