MODLITBA
od učedníků
Josefa Kováře a Ferdinanda Valíka
Bože, Otče Všemohoucí, myšlenka na Tebe nás shromažďuje a my chceme před Tvou věčnou tváří vážiti dny a skutky našeho života. Prosíme Tě především za smilování. Věříme, že Ty jsi laskavý a milosrdný, jehož odpuštění převyšuje všechen lidský rozum, dovede-li člověk ovšem opravdově a pokorně činiti pokání. Všichni jsme dělníky na Tvé vinici, Bože. Jednu velikou však vinu doznáváme, ze které pramení všechno ostatní přestoupení Tvého zákona. Odešli jsme od Tebe, ztratili jsme Tebe na cestách života a není v nás pokoje a klidu. Dobytče zná svého pána, služebníci hledí k rukám pánů svých, ale my více jak často jsme neznali vůli svého Stvořitele. A přece jen Ty, Bože, můžeš býti cílem naším a smyslem našeho života. Stvořil jsi nás a patříme Tobě. Musíme být účastni Tvého díla na tomto krásném světě. Smiluj se proto nad naší malou vírou, slabostí a nedostatečností.
Otče, k Tobě jako k Tvůrci světa prosebně se obracíme, neboť Tys řád světa, Tys světlo vykupitelské, Tys útěchou naší, Tys chlebodárcem a dobrodincem radosti naších dnů a Tys slitovníkem nejvyšším, jenž provinění naše odpouští.
Otče náš! Tobě patří srdce naše, Tobě náleží duše naše. Spínajíce ruce k modlitbě, pozdvihujíce zrak svůj k nebesům, opouštíme zemi naši, abychom pokorně zřeli hvězdné nebe, miliony zářných světel, zázraků, které jsi stvořil.
A naši duši jímá závrat'. Nekonečno před námi, nekonečno za námi, nekonečno v nás samých, v tajemných hloubkách našich lidských duší.
Obracíme se k Tobě, Bože náš, plni dětské důvěry a rty naše se chvějí bázní, když šeptáme slova vyznání:
"Svatý jest Pán. Žádná lidská ústa nedovedou Jej náležitě velebit. Žádný lidský rozum nedovede vytušit Jeho svatou velikost. Žádné lidské oko nedovede vzhlédnout na odlesk Jeho vznešenosti a žádný lidský duch nemůže snésti nejmenší paprsek Jeho věčného Světla. Jeho všemohoucnost stvořila největší dílo, jehož napodobením vyvinula se teprve země a člověk. Zaraženě stojíme před tolika tajemstvími a divy přírody, které jsou přece jenom odleskem nádhery Prasvoření Páně. Vidíme ve vesmíru miliony hvězd a nepopsatelná vzdálenost způsobuje nám závratě. Bůh zůstane věčně nedosažitelným a nepochopitelným...
Jest však vždycky pramenem duchovní síly, smyslem a obsahem všeho života. Svatý jest Bůh. Svatý, nesmírně vznešený a vzdálený jest Bůh. Svatá a čistá jest Jeho Vůle a ve své spravedlnosti neotřesitelná. Padáme před Tebou v pokoře a obětujeme Ti celé své bytí. Náš duch Světlem požehnaný pozvedá se v blaženém vzývání ke stupňům Tvého trůnu. Vzdáváme chválu Tvé věčné vznešenosti, Otče, Synu a Duchu svatý."
Naše vyznání, třeba bylo sebetišeji vysloveno, nese naši duši v nesmírné dálky, v prostory nebetyčné,
k Tvým věrným sluhům, našim to duchovním ochráncům a bytostným všeho druhu. Na Tebe myslíme, Otče náš, uprostřed polí, luk i lesů, ve hřmotu ulic, továren i v tichém zášeří svých domovů. Mimo Tebe není nikoho, kdo by sňal z nás těžký úděl našich životů, kdo by nám rozuměl.
Posvěceno je jméno Tvé, Bože, mnohonásobně každým okamžikem, děkovně vroucím pomyšlením milionů lidských tvorů, vděčných za dary života, za milost, kterou nám prokazuješ, že smíme dlíti v říši Tvé moci a slávy a žes v srdce naše vložil skvoucí se dar našich dobrých skutků.
Či nezbloudili synové a dcery a neodešli od Tebe malodušně zlořečíce? Nezabloudili mnozí, pošetile zpřetrhavši svazky s Tebou, Otče náš?
Zahynuli synové a dcery, protože pozbyli lásky Tvé. Vymřeli národové, vylidnila se jejich města a kraje, zhouba padla na ně, jako na větev, která odpadla z živého stromu veškerenstva.
Kolikrát jsme se modlívali k Tobě, Bože náš, a ani jsme netušili, že si tím vlastně připravujeme svůj klid a mír pro příští dny. Modlili jsme se tak lehce a bezstarostně, žádajíce Tě o věci malé a soukromé. A přece je to, Pane, Tebou učiněné společenství, které jsi obdařil podivuhodnými hřivnami a dary.
Chováme ve svém národním celku část Tvé moudrosti a všemohoucnosti, Tobě budou národové skládati své účty z toho, jak se naučili choditi v odění Tvých Synů. Pak-li takto uvažujeme, domníváme se pro své bolesti a slzy,které náš národ již tolikrát proléval, že nebudeme posledními v řadě národů celého světa. Chopili jsme se Ježíše Krista jako jediné cesty, pravdy a života již před staletími. Máme ve svých národních dějinách místo, kde všechno bylo připraveno a nachystáno pro Jeho království. Musíme snad ještě zpevnit své národní vědomí ztrátami, zmoudřeti a pochopiti lépe Tvůj zákon, než budeme všichni hodni uvítat Tvého Syna nejen ve svých srdcích, ale i ve svém domově a v celé své domovině. Popatř proto, Pane,na náš národ,na naši zemi a na náš kraj.Požehnej národu našemu v jeho radostech, bolestech i bídě, neboť bez Tebe není života. Posvěť se jméno Tvé. Posvěcen budiž život náš pro jméno Tvé, Bože a Pane náš!
Pane, věříme, že Tvá Vůle nejen nebesy, nejen zemí,nýbrž i námi vládne, že se nic neděje bez tvého svolení, nic nevznikne ani neumírá bez Tvého úmyslu, byt' často nechápeme složitost Tvých cílů.
Tvá Vůle byla s námi od počátku světa.
Tvá Vůle jest v písku pod našima nohama, v plynoucí vodě, v zapadajícím slunci.
Tvá Vůle žije v lásce, v dráze hvězd. Tvá Vůle nepřestává proudit naší krví. Ty mluvíš k nám našimi osudy.
Proto přijímáme z rukou Tvých, Otče,dobro i lásku a děkujeme Ti stejně, jako když přijímáme žal a smutek, Pane, Pane, Tvá vůle se staň!
Jsme Ti vzdáleni, Pane! Ty přebýváš ve Světle věčném a my žijeme ve světle, které se střídá s tmou. Tvá láska nás obmyslela svobodnou vůlí a je mnoho cest, kudy může chodit člověk. Je možno chodit na slunci a je možno vyhledávat stín. Je možno milovat a je možno nenávidět, je možno stavět, je možno bourat, je možno učit práci a písni, nebo krádeži a hněvu.
Neopusť nás v pokušení, Pane!
Pokoj a mír je tam, kde je myšlenka na Tebe, Pane. Odchází hněv,odchází sten, odchází stesk, přijdeš-li Ty, Bože. Přijď a neodcházej.Tvé Světlo je láska a jen tma člověka pustoší svět.
Jakou obětí odvrátíme pokušení? Co máme činiti, aby se nám dostalo věčnosti? V tiché víře v Tebe, Bože, Otče náš, je světlo a mír.Tvé Světlo v nás a kolem nás bude zářit v naší chvíli poslední.Děkujeme Ti, Bože dobrý,že jsi nás posiloval ve chvílích pokušení a vedl nás svým milostivým Světlem ve své věčné království!
Bože náš, zbav nás i pouhé myšlenky, abychom stavěli hráze,hranice Tvému Světlu. Zbav nás zlého počínání, abychom se zapomněli ve třpytech pozemských, v pýše, v požitcích těla. Zbav nás od všeho zlého, dobrotivý Bože, aby z nás jsi mluvil a každé vydechnutí naše bylo plné Tebe a každý náš krok byl plný záře Tvého života...
Modlíme se:
Stojíme ve Světle, ve Tvém stvoření a víme o Tobě, ó Tvůrce Všehomíra. Víme o Tvé neskonalé moudrosti, o Tvé pravěčné moci a nevyčerpatelné síle. Modlíce se, zvedáme k Tobě své ruce a prosíme Tě: Tvá veliká dobrota a milost zůstávej s námi.
Vyslyš volání naše, přijď a posvěť nás. Dovol, aby duchovní naši ochránci zesílili svůj kruh kolem nás, kteří Ti chceme sloužit celým svým bytím a aby nás vedli jen po cestách klidu, míru a lásky. Bytostní pomocníci pak nechť chrání naše zdraví a je-li to Vůle Tvá, Pane, i náš kraj a naši zemi.
Tví jsme, Pane! Náš život má být jen díkem Tobě. Ó přijmi milostivě toto naše chtění a daruj nám pro ně pomoc Tvé svaté síly.
Věříme ve Světlo, v Tebe, Stvořiteli Všehomíra. Padáme před Tebou v pokoře a obětujeme Ti celé své bytí. Ty však nás naplň svou zářící silou, Tvým věčným Světlem, abychom Ti mohli sloužiti na věky.
Amen.
( z Hlasu č.5 )
