JEN ZEVŠEDNĚT NÁM NEDEJ!
od Josefa Kováře,
učedníka
(1938)
Po léta mluvil jsem k vám slovy Poselství Grálu. Dnes po prvé chci vám říci svými slovy něco o svém pochopení tohoto učení, které nás spojilo ke společné službě.
Mnozí čtenáři a posluchači ocitají se na rozcestí: Za čím jít, za Evangeliem nebo za Poselstvím Grálu?
Jen z omylu a z nepochopení mohla povstati tato zbytečná otázka. Všichni, kdož opravdu hledají, najdou, že Poselství Grálu je nové, dnešním jazykem vyjádřené Evangelium, ovšem oproštěné od lidských výmyslů a dodatků a nad to doplněné tím, co Ježíš již říci nemohl pro předčasné ukrácení jeho mladého života násilnou vraždou.
Je to čisté učení Ježíšovo. Říkám vám, že teprve po přečtení Poselství Grálu začal jsem rozuměti Evangeliu a že oboje tvoří pro mne nerozlučný celek.
Dnes vám chci ukázati tuto cestu myšlení, abyste viděli jednotu obou zjevení. Neboť tak jako Evangelium jest zjevením od Boha skrze Ježíše, Syna Božího, tak jest Poselství Grálu zjevením od Boha skrze Imanuele, Syna Člověka. "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život, " říká Ježíš. "Já jsem to Slovo, " říká Imanuel v Poselství Grálu. Obojí jest jedno svým původem, svým smyslem, svým cílem.
A tak nám jest život Ježíšův symbolem cesty k Pravdě, ukazatelem cesty k věčnému životu! Poselství Grálu pak je tou Pravdou a tím věčným životem. Půjdeme touto cestou několik kroků. Budou to ty kroky, které vedou z každodenní zaprášené všednosti ke slunným výšinám věčného života.
V evangeliu Matoušově ( 16:2-28) čteme:
"Tedy řekl Ježíš učedníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratít' ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, naleznet' ji.
Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.
Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna Člověka, přicházejícího v království svém."
Tato slova pronesl Ježíš v Caesarei Filipově krátce poté, když před tím hovořil s učedníky o tom, zač je lidmi považován a kdy na přímou otázku: "Vy pak, kým mne býti pravíte?" Petr nadšeně vyznal: "Ty jsi Kristus, Syn Boha živého."
Vybral jsem tato slova proto, že tvoří snad ten nejslabší bod Evangelia. Proslulý kritik křesťanství, Nietsche, až se sžíravou ironií chytil se tohoto verše o těch, kteří neokusí smrti a řekl: "Tady jsi ale zalhal, Galilejský!" Ale řekněte sami - dal nám kdy někdo vysvětlení těchto slov? Zemřeli ti, kteří tam tehdy stáli, nebo ne? Kde je Pravda?
Než vraťme se k Evangeliu. Hned po tomto posledním osudném verši 16. kapitoly následují další v kapitole 17 (podle Matouše) a tam od verše prvního do třináctého čteme toto:
"A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí.
A proměnil se před nimi. I zaskvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo.
A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.
A odpověděv Petr. řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý za.stínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo, toho poslouchejte.
To uslyševše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi. A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se.
Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.
Když pak sestupovali s té hory, přikázal jim Ježíš řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých.
I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákoníci praví, že má Eliáš prvé přijíti?
Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.
„Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takt' i Syn člověka trpěti bude od nich.
Tedy srozuměli učedlníci, že jim to pravil o Janu Křtiteli."
Slyšeli jste již z textu, že tato druhá událost stala se později po tom prvém hovoru.
Tyto dvě příhody, Ježíšův výklad o duši, který má věčnou hodnotu tak velikou, že ji celý svět nemůže vyvážiti a dále Ježíšovo proměnění na hoře Tábor, jsou pro každého čtenáře Evangelia dvěma ději, které říkají všechno a nic. Dva děje na sobě nezávislé, mezi nimi časová mezera jednoho týdne. Ne tak pro toho, kdo četl Poselství Grálu. Není nutno vám opakovat slova, kterými Poselství vysvětluje každou myšlenku, obsaženou v těchto dvou úryvcích, jakoby náhodně vytržených z jedné části Evangelia. A věřte mi, že jest v nich obsažen celý svět myšlenek, velikých, nových, dost silných aby změnily nitro člověka a tím i celý svět.
První část posledních pěti veršů 16. kapitoly - tot' celé Evangelium Ježíšovo, veliký nadhvězdný, ***duchovní úkol zjevení Pravdy, vyslovené duchovní poslání. Současně také pojí se k tomuto zjevení Pravdy i zvěstování o Synu člověka a jako velký příslib i zaslíbení pro ty, kteří byli přítomni prvému zjevení Pravdy, že smí být přítomni i při jejím zjevení druhém.
Všude vidíte harmonickou trojnost - tvořící trojjedinost, Otec, Syn a Duch svatý, Dokonalost, Láska a Spravedlnost, Cesta, Pravda a Život, Zjevení, Zvěstování a Zaslíbení.
Zdaleka z věčnosti na věčnost zvoní Pravda z těchto slov a my víme, že to jsou slova Ježíšova. jak to, že to víme? Protože Poselství Grálu nás učí chápat Pravdu, a nejen to, uskutečňovat ji v praktickém denním životě. Ono nám dalo klíče, jimiž můžeme otevříti věčná tajemství, vesmírné brány, vedoucí k věčnému životu.
Zde jsou tyto klíče: Jako červená nit táhne se Poselstvím Grálu: Změňte se, staňte se novými! Odložte své staré, ztrnulé myšlení - myslete nově, svěže, čistě! Udržujte očištěný krb svých myšlenek čistým!
Váš život pozemský je jen chvilka, jen bod obratu k vyššímu! Věčný život vás čeká, usilujte, aby byl krásný! Nestůjte, nestaňte se lidmi všedními a pozemskými, ale učiňte Slovo tělem, proměňte se v lidi ducha! Jen duch je věčný!
Poselství Grálu nám vysvětlilo zákony vesmíru, dokonalost jeho Tvůrce, velikost Lásky, která se stala člověkem, aby nám přinesla Pravdu a v ní spásu. Ukázalo nám moc a slávu Ducha svatého, který vzal na sebe tělo, stal se výkonnou Spravedlností, dnes soudící svět.
Proto víme, že nesmíme zevšednět, jako jiní kolem nás. Tisíce komínů velkých měst, sta sopek, těžkých politických a hospodářských výbuchů i drobných tragedií, které trhají svazky důvěry a lásky - toto vše je popel všednosti, který skoro neviditelně, ale stále pokrývá, nás šedí všedního dne. Kdo z nás to neprožil, ve škole, v práci, v přátelství a i v posvátném útočišti - v rodině - že najednou viděl svého bližního vedle sebe - šedého všedností - až nám to stisklo srdce úzkostí a obavou, jak je to možné?
A tu nastává chvíle, kdy máme dokázat sobě i jiným, že jsme novými. Tu máme zapřít sami sebe, vzít kříž svůj: Co je to ten kříž? To je znamení těla, tedy máme Slovo Pravdy tělem učiniti a jít za Ježíšem.
Jít ... a následovat, ale kam? Inu na horu Tábor, na horu proměnění. Prakticky promítnuto do dnešního života: Když trpíme zdáním, že náš milý bližní upadá do všednosti, tu zapřeme své já, které se bouří a pohoršuje a učiníme lásku skutečností, tělem, uchopíme bližního za ruku, odejdeme s ním do přírody, do lesa, na hory - a tam s ním prožijeme zázrak proměnění.
Otevřeme svého ducha a slova naší lásky musí rozbít škraloupy a rampouchy všednosti. Cit probudí cit a s úžasem uvidíme, jak i z našeho zšedlého bližního září v bělost proměněný duch - duše věčně žijící, cennější než všechny poklady světa, zářící duchovní krásou svého druhu - duše, která neokusí smrti, až i uzří Syna Člověka.
Vidíte tedy, že Ježíš mluvil dost zřetelně o tom, že člověk je svým vnitřním obsahem věčný, že neumírá - ten duch ale že se znovu zrozuje, jako se znovu zrodil Eliáš v těle Jana Křtitele.
Mnohému z Evangelií budete lépe rozumět, budete-li poslušni Poselství Grálu.
Pak také nikdy nezevšedníme a nikdy mezi námi nebude šedivá všednost všude pronikající, neviditelně dusící vše čisté a krásné, nebude špiniti a trhati duchovní svazky důvěry a lásky.
A i když nám bude hroziti prach všednosti, zapřeme sami sebe, podáme si ruce, učiníme lásku činem, půjdeme na horu Tábor, abychom v sobě spatřili zázrak proměnění, zázrak milosti Boží, zářícího ducha, jiskru věčné slávy Boží a půjdeme plnit svůj úkol: Hlásat Slovo Pravdy - od člověka k člověku od moře k moři - pro blaho lidského rodu - pro věčnou slávu Boží.
Amen
( z Hlasu č. 6 )
