Abd-ru-shinovy odpovědi na otázky
Otázka: Již dlouhou dobu se snažím chtít stále jen to nejlepší a přece se musím vždy znovu dožít toho, že dělám chybu na chybu. Často je to až zoufalé a domnívám se, že na této zemi není vůbec možné duchovní uzrávání?
Odpověď: Je lepší dělat chyby při dobrém chtění než nedělat nic ze strachu, že by se mohly udělat chyby. Člověk, který dělá chyby, dostává se přes to nejčastěji kupředu, učí-li se z těchto chyb pro budoucnost, tak aby nedělal stále tytéž chyby. Jeho duch při tom zcela určitě dozrává, je-li jeho chtění dobré a nezamýšlí-li úmyslně něco zlého.
Otázka: Čím je to, že tak mnozí lidé nedovedou poznávat působení Boží ve stvoření a stále žijí tak, jako by Boha nebylo?
Odpověď: Protože se takoví lidé neotevírají! Je k tomu třeba dost značné dávky tuposti, aby člověk neviděl ve stvoření vyššího působení. Takový stav však není neschopností lidského ducha, nýbrž pouze povrchností nebo leností! Takoví lidé jedí a pijí a myslí na získávání pozemských výhod. Vůbec se nezeptají odkud jest původ tohoto krásného stvoření, k němuž samí patří a odkud přichází jeho udržování. Berou a požívají, aniž by chtěli vypátrati kdo je dárcem. Tací lidé platí před Tvůrcem ještě méně než zvířata, protože, na rozdíl od zvířat, mají v sobě na víc možnost poznání a jsou jen pohodlní k využití této zvláštní schopnosti. To zní sice ostře a tvrdě, ale odpovídá to skutečnosti. Takoví lidé jsou jen zahaleči, trubci tohoto stvoření, i když mezi pozemskými lidmi platí za pilné a významné.
Otázka: Jaký rozdíl jeví se na lidské duši při odloučení z těla ve smrti přirozené anebo násilné?
Odpověď: Duše, která odešla náhlou smrtí je jako plod, který odpadl se stromu před uzráním a musí potom ještě dozrávati. Taková předčasně odešlá duše musí nějakým způsobem a podle svého druhu doplniti to, co na zemi zmeškala.
Ale i taková smrt, kterou lidé nazývají přirozenou, může být pro duši předčasnou, jestliže pozemský člověk nějak zanedbával své hrubohmotné tělo a nebo byl neopatrný. Mnozí lidé neopatrují dostatečně tohoto jim svěřeného statku a dokonce jej poškozují nemírným pitím nebo kouřením či jinými sklony a návyky, které neodpovídají zdravým potřebám těla.
Který pak člověk ví, o kolik let se často zkrátí pozemský život nějakou hloupou a zdánlivě nezávadnou zvyklostí, nemluvě ani o vášních nebo ctižádostivých sportovních výstřelcích.
Téměř polovina "kultivovaných" pozemských lidí dneška způsobuje svými mravy a nemravy, že jejich duše příliš brzy musí opustit pozemské tělo a nemohou tak naplnit svůj čas, pokud ovšem vůbec někdy mysleli správným způsobem na naplnění a na vyšší smysl pozemského života.
Otázka: Co je milost a jaký je její poměr k spravedlnosti?
Odpověď: V lidském smyslu je milost aktem libovůle; ne takový jest její význam ve smyslu božském. Milost Boží spočívá v samočinných zákonech stvoření, které nesou vůli Boží a tato jest současně také spravedlností. Tyto zákony dávají ve své spravedlnosti padlým lidským duchům možnost odčiněním opětně dosíci vzestupu.
Toto působení samočinných zákonů Božích ve stvoření má v sobě spravedlnost a lásku a je současně také milostí, kterou Bůh lidem poskytuje.
