33 - Jak se chovat při ošetření
Zachovávat příkaz mlčení. Prostředník léčivé síly má býti soustředěn myšlením i cítěním na léčení. Jinak je roztěkán a nenapomáhá plynulému toku. Tím se přenese často přes orgán léčení potřebný a to ne proto, že by síla na tento orgán nereagovala, ale on pro ohlušení jinou věcí přehlédne jemné volání nemocného místa nebo postiženého okruhu vyzáření. Nechť je mu proto dopřán klid.
Klidu má využíti také léčený k radostnému přijetí proudů, skýtaných k jeho uzdravení. Je-li vnitřně klidný a vhodně připravený, působí síla rychleji a účinněji, snáze.
Tam ovšem, kde pacient je duševně skleslý, neboť starost brání otevření se, je zapotřebí vytvořit ovzduší důvěry a radosti. Zde jsou proto případná slova na místě, slova vhodná, radostná, optimistická, vytrysklá z přímého srdce.
Nejpůsobivější pomocí k soustředění před léčením je vhodná četba, skýtající důvěru v uzdravení. Může býti čekajícímu mnohou pomocí.
Někoho zajímá, má-li se léčitel před léčením soustředit motlitbou a taktéž léčený.
K tomu je vhodno připomenouti nemocnému, že každý čistý cit touhy po dobru je modlitbou a je-li důvěryplný, je nejlepším prostředkem k získání zdraví. Pro léčitele, jestliže je mu milost léčivé síly dobrotivě skýtána, je nejvhodnější formou pozdvižení mysli vzhůru, dík. Lze tedy říci, že nemocný má o uzdravení nestrojeným myšlením a cítěním prosit, léčící má zase za milost léčivých proudů děkovat.
