Čtení pro 1. neděli povánoční
***
ZÁŘÍCÍ HVĚZDA
od faráře
Ferdinanda Valíka
(1965)
Úvodem čteni z evangelia Lukášova, kap. 2, verše 1-14.
I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všechen svět. I šli všichni, aby zapsáni byli, jeden každý, do svého města. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazaretu do Judstva, do města Davidova kteréž slove Betlém. Aby zapsán byl s Marií zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. I porodila syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl: Nebojte se, nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Neboť narodil se vám dnes spasitel kterýž jest Kristus pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení. Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Tolik čtení z evangelia.
Boží mír a klid budiž mezi námi!
O svátcích vánočních zalétá k sluchu stále zřetelněji poselství Zářící hvězdy: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle! Neboť se zrodil Spasitel světa, Syn Boží, Ježíš Kristus.
Zalétněme v duchu do tehdejšího Betléma! Vidíme chudé městečko, ukládající se ku spánku. Jen venku ponocovali a stráž nad svými stády drželi betlémští pastýři. Jejich zrak je obrácen buď k hvězdnému nebi, nebo pohřížen v jejich nitro. V zadumání přemýšlejí o sobě, svých rodinách, národě a Bohu. Věřili všichni, že Bůh je spravedlivý, že pozvedne ponížené a pokoří mocné; byli přesvědčeni, že přijde den, kdy jho bude sňato s jejich svaté země a národa a že bude opět obnovena sláva Jeruzaléma.
A hle! Jejich tužby a naděje jsou splněny. Na nebi zazářila hvězda, zvláštní, nevídaná hvězda, znamení to, že Spasitel světa se narodil a přináší všemu lidstvu mír a pokoj. V hluboké zbožnosti i radosti se lidé sklánějí před jeslemi a vítají zrození Boží lásky a světla, které by vyvedlo svět z temnot pýchy, nenávisti a zloby.
Toto tajemství zářící hvězdy, toto tajemství Betléma, se rok co rok opakuje. O každých vánocích touží lidstvo vybřednouti z bolestného adventu a chce uvítat zrození Boží lásky a světla, Ježíše Krista, který by přinesl mír mezi národy a pokoj lidem dobré vůle na zemi.
Vmysleme se do svátků vánočních. Jaký mají smysl ? Jen jediný: abychom se totiž vynasnažili, aby ona láska Kristova se mezi námi projevovala a naplňovala nejen náš dům, ale i všední život vůkol nás.
Zatím se tato láska projevuje jen o vánocích a to opět jen k vlastním členům rodiny. Láska Ježíše Krista byla a je však universální, objímá celý svět.
Archimedes řekl: dejte mi pevný bod a já pohnu celým světem. Milí bratři a sestry, tímto bodem jest zářící hvězda betlémská, vítající zrození Boží lásky na zemi - neboť jediná láska, láska ve smyslu Kristově je schopna pohnouti celým světem, to znamená učiniti život všech snesitelným a šťastným.
Moderní technika vynalezla zázraky: rádio, televizi, kosmické koráby, dálnice... což má spojit celý svět. Ale co to pomůže, když není člověk spojen s člověkem poutem lásky a soucitu. Potud možno chváliti vymoženosti techniky, pokud stojí ve službách lidstva, prospívá jemu i světu. Zatím tedy jest potřebí jiného pojítka, než televize, letadla, dálnice... a to živá srdce, naplněná láskou k člověku a láskou k pravdě. Jest potřebí zajít do toho Betléma a sklonit se v tiché zbožnosti před malým Ježíškem a načerpat u něho této živé lásky, jejímž nedostatkem lidstvo vážně churaví.
Vánoce přicházejí každoročně, aby lidem připomínaly zázrak Boží lásky. A proto i letošní vánoce, jsou poselstvím míru a pokoje, který může vykvést jen na lásce. To, že lidstvo stále kráčí jinou cestou, cestou války, násilí a bolesti, nic na tom nemění, neboť ona zářící hvězda nám stále hlásá: Mějte víru, že vždy zvítězí jen láska, pravda a spravedlnost, že zvítězí nikoli Caesar, ale Ježíš!
Proto o svátcích vánočních jasněji, než kdy jindy, nasloucháme hlasu Páně:
Spojil jsem národy a státy ne radiem a letadly, ale skutky milosrdenství a všeobjímající láskou. Postavil jsem dálnice míru, po kterých má kráčeti jen štědrost a dobrota. Kráčejte po nich.
Zřídil jsem průplavy, kterými se má řinouti jen odpuštění jedněch druhým. Odpouštějte tedy!
Bratři a sestry! Nechejme Krista, tu Boží lásku, zroditi se v nás a uzříme zázrak. Staneme na pevném místě, odkudž budeme moci hýbati celým světem.
Zapojme proto svůj přijímající aparát, své nitro na vysílací stanici Betlém a pak věřím, že nejen andělé, ale tentokrát hlavně my lidé budeme jásavě opakovat slova evangelia:
Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Amen.
