Čtení pro Štědrý večer
ZVĚSTUJI VÁM RADOST VELIKOU...
od faráře Ferdinanda Valíka (1970)
Úvodem čtení z evangelia Lukášova, kap. 2, verše 7-14.
I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula a položila jej v jeslech, protože neměli místa v hospodě.
A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl. Nebojte se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes Spasitel kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude na znamení. Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.
A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Tolik čtení z evangelia.
Boží mír a klid budiž mezi námi!
Prožívajíce nejkrásnější svátky křesťanského roku, rozjímáme v tento posvátný večer, abychom v duchovním obecenství spolu s celým křesťanským světem vzpomněli nejvýznačnější události lidských dějin a společně se zamysleli nad vánočním poselstvím.
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle." "Hle, zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid, protože se vám dnes narodil Spasitel..."
Těmito slovy oslovil Boží posel pastýře, pasoucí svá stáda u Betléma v oné památné noci narození Páně. Chvíle ta byla křesťanskou církví ve čtvrtém století stanovena na půlnoc mezi 24. a 25. prosincem - a od té doby je křesťanskými společenstvími každoročně věnována vzpomínka a vzdávány nadšené díky za to, že ON byl seslán lidstvu.
Třebaže vyprávění o okolnostech narození Ježíše Krista v Betlémě má ráz legendy, smysl prostých a přece tak krásných slavnostních slov, jaká jsme slyšeli z evangelia, je skutečností víry i skutečností dějinnou - narodil se Spasitel, Spasitel všemu lidstvu.
Radostná zvěst o narození betlémského dítěte, které bude obrazem budoucího člověka, žijícího bez sobectví a nenávisti, v pravdě a lásce, nechce popisovat, co se událo v řádu lidských dějin a dokládati to vnějšími svědeckými fakty. Vánoční evangelium vypráví o tom, co pro člověka učinil Bůh; kterak On, jako věčná Pravda a Láska, se sklonil k člověku v dějinné lidské osobnosti svého nejmilejšího Syna, Ježíše Krista.
Třebaže se tak stalo v čase, a častokrát bylo třeba zdůrazňovat historickou skutečnost Ježíšovy osobnosti, jeho života a smrti, přece hodnota této události není a nemůže být ceněna jen podle dosahu dějinného, podle toho, jaké duchovní převraty podnítila v kulturním životě lidstva, nýbrž především podle vnitřního dosahu v srdci člověka, v samé podstatě lidského života, v lidské duši.
Ježíš Kristus je cestou k životu a pravdě, jeho zrození přináší člověku radikální změnu jeho myšlení a života. V něm se může člověk stát opět Božím dítětem, může se vrátit ke svému nebeskému Otci - Bůh sám mu ukazuje cestu a tím dává mu Vykupitele od hříchu a zla.
V Ježíši Kristu člověk zase poznává pravou podobu a tvář, kterou mu ve stvoření dal Bůh. Člověk se může podívat tváří v tvář Synu Božímu, zjevení Boží pravdy a vůle je na dosah jeho rozumu, dává se jeho duši, člověk setřásá tíhu hříchu, aby se mohl stát účastníkem Božího kralování.
Záleží ovšem na něm, jak odpoví na tento čin v pokání, a jestli bude v přijetí Ducha Ježíšova spolupracovat na své spáse, či zůstane ve své hříšné soběstačnosti, která nakonec hřích prohlašuje za ctnost a odmítá Boží pomoc v Ježíši Kristu.
V Ježíši, Synu Božím, se setkáváme se skutečností Božího života, který vytryskne i v nás, jestliže v pokání a víře poznáme a uznáme, že přišel pro nás, aby i v nás konečně kraloval Bůh.
Vánoční evangelium chce prostými slovy vyzpívat všechno štěstí a všechnu vděčnost Bohu za jeho otcovskou lásku.
Proto slovo láska nemá nikdy tak pravdivého a účinného zvuku, jako o vánocích. Lidský cit se chopil vánočních motivů a v lidové poezii, představivosti a výtvarnictví zpodobnil a po lidsku - často až příliš po lidsku - vyjádřil láskyplné teplo domova u Otce nás všech.
Vánoce se staly postupem doby svátky domova a rodiny. Právem, ale ovšem jen tam, kde lidská rodina se cítí být obrazem rodiny Boží, kde vědomě chce lidskou lásku zakládat na lásce Boží a v lidské rodině usilovat o království Boží.
I v dnešní, od Boha odvrácené společnosti, jsou vánoce mohutnou připomínkou ztraceného štěstí, klidu a pokoje těm, kteří se protiví Božímu řádu a vrhají tak člověka do duchovní a mravní bídy, skepse a neštěstí. Stejně však znovu a znovu zvěstují lidem, že Bůh je miluje, že se k nim v jejich bídě sklání a sesílá jim Spasitele a zachránce. Že vánoce jsou neustálým obnovováním radosti duše, která v nás - Ježíšem Kristem vedena - dospívá k novému radostnému životu, v němž vládne pravda a láska, právo a spravedlnost a z toho vyplývající radost a štěstí.
Radost z Ježíšova zrození však může prožívat plně jen ten, kdo přijme Ježíše Krista jako Syna Božího celého a do všech důsledků, neboť dítě ležící v jeslích vyroste, bude kázat a svými skutky a životem bude svědčit o Božím království.
Jeho požadavek lásky k Bohu a člověku bude vyžadovat radikální změny člověka v jeho chování k světu a bližnímu. Jeho pokora a mírnost se mnohým bude zdát slabostí, jeho nesmlouvavost vůči hříchu a zlu škarohlídstvím. Budou lidé ochotni jej následovat ?
Ať chceme, či nechceme: evangelium, radostná zvěst o Božím království v Ježíši Kristu se nestane skutečnosti pro náš život dotud, dokud nepřijmeme Ježíšovo poselství v celé jeho plnosti, naléhavosti a závaznosti.
Soustřeďme se tedy v tento posvátný večer a naslouchejme v modlitbách, abychom pochopili a docenili slova vánočního chvalozpěvu: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Dej Bůh, aby se také na nás splnila slova zaslíbení:
"Nebo, aj, tmy přikryji zemi a mrákota národy, ale nad námi vzejde Hospodin a sláva jeho nad námi vzejde Hospodin a sláva jeho nad námi viděna bude."
Modleme se:
Děkujeme Ti, Bože, že jsi nám seslal v Ježíši Kristu Světlo Světa ! Radujeme se ve dnech památky Jeho narození, že smíme býti účastni Světla, které v Něm přišlo na svět.
Opakujeme si stále a vděčně, že život člověka je temnota, neníli v něm setkání s Ježíšem Kristem. Jeho láska posvěcuje náš dům, tvoří jednotu všech, kdo jsou na tomto světě a mají dobrou vůli.
I ten nejposlednější, nejhříšnější smí přijíti a začíti u jeslí Ježíšových nový život.
Život Ježíše Krista, Jeho příchod na naši zemi, toť dílo Tvé milosti Bože, a Jeho Slovo je Vůle Tvá, ozářená slávou nebes na věčné časy.
Neustaneme proto pokorně velebiti Tvoji moc a slávu a stále budeme opakovat zpěvy kůrů andělských: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Amen.
