Čtení pro svátek sv. Štěpána
SMYSL VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ
od faráře Ferdinanda Valíka
Úvodem čtení z evangelia Lukášova, kap. 2, verše 1-14.
I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všechen svět. I šli všichni, aby zapsáni byli, jeden každý, do svého města. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazaretu do Judstva, do města Davidova kteréž slove Betlém. Aby zapsán byl s Marií zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. I porodila syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl: Nebojte se, nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Neboť narodil se vám dnes spasitel kterýž jest Kristus pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení. Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
A dále z epištoly Pavlovy k Titovi, kap. 2, verše 11-12.
Zjevilat' se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem. Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských ,žádostí střízlivě a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě.
Tolik čtení z Nového zákona.
Boží mír a klid budiž mezi námi!
Vánoce - slovo posvátné poesie; výraz vtělené lásky Boží! Křesťanství opředlo svátky vánoční dojemnou náboženskou poesií!
Všichni velcí básníci opěvují ve svých básních tklivou poesii vánoc. Vzpomeňme nejznámější básně našeho Jaroslava Vrchlického, kterak dojat vzpomínkami, píše:
Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká;
dnes všechny struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká.
Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, světla hoří
-ó vánoce! Ó vánoce!
Kdo nepociťuje ve své duši štěstí, když přes ni vane tichá poesie vánoc, je chudý, velmi chudý. Ztratil své mládí, své sny, čisté ideály; ztratil blaživou víru svých šťastných let, nejvěrnější družku svého života.
Do života je potřebí také kousek srdce, citu, lásky a víry. Není správné říkat: Nač se vracet znovu a znovu k nějakým dávným zvěstem, legendám, mýtům či pohádkám! Význam biblických příběhů nutno chápat hlouběji a duchovněji, neboť v těchto událostech jest hluboký význam. Tisíckrát znovu se opakuje, co se v osudech dávných lidí tak nezapomenutelně líčí. Všimněme si dnes jen několika stránek z Bible a ihned poznáme hloubku těchto příběhů. Pozastavme se u osudu Adama a Evy. Ber si tento příběh, jak sám chceš - je to legenda, mýtus, pohádka ?
Adam a Eva prožívají nezkalené štěstí. Je s nimi Bůh a svět vůkol nich je tak krásný a pohádkový. Ale neposlechli Boha a jsou z ráje vyhnáni. Zmizelo jejich štěstí, a oni sténajíce v bolestech a nedostatcích, hledají vykoupení. Tento osud prvních lidí prožívá každý z nás znovu a znovu.
Vzpomeňme na své mládí pod rodným krovem. Láskou rodičů obklopeni, prožívali jsme ve svém nitru nezkalený ráj. Ale sotva jsme počali chápat rozdíl mezi dobrem a zlem, již první hřích vypudil nás z ráje našeho čistého svědomí. Kouzlo štěstí prchlo a čím více kdo hřešil, tím více se vzdaloval ráje.
Tak tragedie Adama a Evy je více méně i tragedií naší, náš život je jen odleskem jejich života. Již z tohoto příkladu vidíme, jak hluboký význam mají biblické příběhy, ovšem nutno je brát ne povrchně, ale duchovně.
A tak i událost o narození Ježíše Krista skýtá nám nejenom příklad rodinného života, ale i netušenou radost a štěstí. Náš jemnocitný básník Julius Zeyer napsal o Štědrém dni tato dojemná slova: " Je ve mně v tuto chvíli tak slavnostně! Ani smutek žádný necítím, jen lásku a touhu. Lásku ke všemu a touhu po Bohu a Kristu. Můj Kriste, můj sladký, velký Kriste! Kdyby to, co nyní cítím, ve mně stále bylo, věděl bych, co je štěstí, pravé jediné štěstí!"
Jak rád každý spěchá na tyto svátky pod hřejivou střechu domova, k těm svým drahým. Tam uprostřed svých milých, je ten šťastný koutek, kde kdysi prožil ráj svého mládí.
Ano, svátky vánoční jsou svátky radosti, lásky a vzpomínek. Svátky Božího Světla. "Budiž Světlo!" bylo první slovo Hospodinovo, když chtěl zemi učiniti způsobilou pro život tvorstva. A totéž Slovo se opakuje při zrození Ježíše, Syna Božího. Světlo ze Světla sestupuje na zemi, zahalenou v temnoty zla, hněvu a nenávisti. Kéž nám toto Světlo svítí, každý den, po celý rok! Jako není všedního a svátečního Boha, tak není všedního a svátečního Světla. Kéž nám proto toto světlo Božího narození svítí neustále!
Kéž ožijí znovu nebesa i země vánočním poselstvím: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle!
Amen
