Konečné vítězství
H. Hagel
„Otevř se světlu!“
Tato slova jsou požadavkem, který nás má překvapit uprostřed všedního dne, v zápasu denního života i těžkých bojů. Nejvíce ovšem naléhají na nás, lidi zaměstnané a ještě těžce zatížené svým osudem, jehož spletilé, cesty se nám zdají být tmavé a nepochopitelné. Člověk, toužící po vzestupu a po oživení svého vnitřního života, bývá často na hranicích svého osudu rozechvěn a uchvácen osudem jiných lidí. Stále ho něco táhne do dálky, kde by svou vnitřní účastí chtěl pojmouti a pochopiti celý svět.
Právě nynější doba je pro to jakoby stvořena. Naše oči a uši se otvírají, valí daleko, nejen kolem sebe, ale do celého světa. Každý člověk, posuzující všechno svobodně a bez předsudků, bývá zaražen úžasným zjištěním, že svět je v naprostém chaosu. Všude je vidět zmatek, ve kterém se nikdo nevyzná a šílený let do neznáma, který nikdo nezastaví. Žádná lidská moc ani věda nás již nezachrání.
S hrůzou vidíme před sebou propast úchylného světa, kterému nerozumíme. Zdá se, jakoby Bůh od něj odvrátil svou tvář. Chceme‑li ještě viděti krásu, soulad, zdraví a sílu, musíme to jít hledat do přírody, ale jen tam, kde do ní člověk nemluví a nezasahuje.
A i tam není již toho naprostého štěstí, jež přírodě bylo od začátku údělem. Člověk svými zásahy porušil rovnováhu celku. Kořistěním vyvolal bídu a vyzývavě porušoval zákony stvoření. Jaký div, že hněv bytostných strážců a pomocníků odplácí nízkost lidí důsledky těchto poruch. Posuny země, záplavy, neúrody, bouře, zemětřesení a nejtěžší katastrofy všech druhů jsou odpovědi pomocníků a stavitelů přírody, kteří s bolestí musí přihlížet bludnému vandalství lidí. Nastala noc. Již dlouho připravovali si lidé sami tuto záplavu tmy. Všechno zavalila a čím víc jí přibývá, tím více se přiostřuje boj mezi lidmi.
Není to jen boj na nůž mezi národy a jednotlivci, ale i vnitřní boj každého jednotlivce mezi smrtelným strachem posledního zoufalství a líným vyčkáváním tupé lhostejnosti.
Církve shromažďují zbytky svých stoupenců, i tak zvané „duchovní směry“ volají k poslednímu boji. Těch, kteří popírají Boha, je stále více a počínají si jako zběsilí fanatikové inkvisice. Jen málo je těch, kteří nedbají velkých davů, jsouce prosti všech dogmat, jdou svou cestou a v hluboké touze zápasí o poznání pravdy a spásy. Kde ale je ta spása? Nouze je již nejvyšší!
„Pane, zachovej nás, hyneme!“
Tak zní volání ze tmy, jako vroucí modlitba stoupá vzhůru k nebi a prosí o pomoc, o spásu.
Jen malý počet lidí ví, že toto volání z hlubin bylo ve výšinách slyšeno. Viděli, jak pomoc ze světla, jediná a poslední záchrana dotkla se již země, stanula uprostřed temnot a prožhavuje zemi. Jejich veliké prožití zdá se přesahovati všechny lidské pojmy. Tento malý hlouček stojí tu rozechvěn a říká si: Je to možné. že Bůh dal světu, který se k němu obrátil zády, tuto velikou milost? Ano, je to pravda, jsme zahaleni světlem a vidíme! A před touto přísnou skutečností padají všechny omezené hranice rozumu a nastupuje oživení ducha.
Naše prosby doletěly vzhůru a ukázala se nám pomocná ruka z výšin. Podala nám poselství ze světlých výšin, Poselství Grálu. Přijali jsme nauku Grálu od Abd‑ru‑shina, jež znamená pro nás obrat života a světa. Ukazuje nám cestu k osvobození se od všech pout a to je spása. Uprostřed temných zmatků jsme vedeni pravdou, sílíme a zjasňujeme se. Čím hlouběji a pokorněji hledáme v Poselství tím více v něm nacházíme. Náš osud nabývá nového tvaru a významu. Všechny souvislosti jsou nám ukázány „ve světle pravdy“. Naše vědění o Bohu, světu a člověku se mocně rozšíří a dá nám netušeně hluboké poznání a prožití. Poselství nám jasně a ostře ukazuje cesty k plnému zdokonalení každého jednotlivce, každého stavu a v každé situaci.
„Otevř se tedy světlu!“
Poznáš to brzy sám na sobě. Světlé vedení Poselství ti ukáže tvoji cestu. Půjdeš každým dnem, krok za krokem v naprosté jistotě, se srdcem plným vděčnosti, statečně a v důvěře. Náš život bude vděčností za to, že smíme dozráti. Máme být ve službách Nejvyššího, žít k Jeho chvále a dozrávati k poslednímu cíli. Pevně stojíce v životním boji, budeme hleděti vzhůru a všechno se nám ujasní. Pak k nám země promluví novou řečí a její první slova, která nám zazní v sluch, budou: ,,Staré již minulo. Hleď, všechno je nové!“ Tu bude u konce pouť temnem ke světlu – bude konečné vítězství Světla zde na zemi.
