X
Lucien Siffrid
Poznámka překladatele na úvod: Pan Siffrid v této práci vychází z Lutherova německého překladu Bible, který je z hlediska všemožných detailů, o kterých se dozvídáme v Poselství nebo duchovních spisech, zřejmě daleko přesnější než mně známé české překlady; hovoří například i o Ježíšovi jako o ‚vrozeném‘ Synu. Tento spis se týká Zjevení Jana, kde je řeč o znamení (13:16). V našich překladech se hovoří pouze o ‚znamení‘, ale Luther píše o ‚Malzeichen‘, což je znaménko pro násobení, násobítko, „x“ — a právě to je pro tento spis podstatné.
Jan Křtitel nám zvěstoval dění živoucími obrazy ve svých zjeveních, která na Patmu, vysoké úrovni čistě duchovního přijal ze Světla. Tenkrát to ještě v klidu dřímalo v lůně budoucnosti. Vše ožije teprve tehdy, když „přijde doba“, tj. když uhánějící, neochvějně činná mašinerie celého stvoření dospěje k bodu, kdy se setká s tím, co bylo vůlí Boží „naloženo“, a tím i ožije.
Zákony, jichž lidé nedbají, pracují neotřesitelně a nezadržitelně na cestě k tomuto bodu ve stvoření, tak neotřesitelně a nezadržitelně, že dokonce i řeč, která je vyřčena, poskytuje dnes klíč k odemčení tohoto zjevení. Dříve nesmělo se naplnit. Kdo zná Boží zákony ve světovém tkanivu, ten zná, ví, jak jdou, ví, že tisíce let pro ně nic neznamenají. „A ta doba dnes přišla!“
Klíč k porozumění nám skýtá 13. Kapitola. Jan v ní mluví o šelmě „o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména hanobení“.
„Sedm hlav“ se „jmény urážejícími Boha“ — to je sedm zákonů čísel „Lucifer“. V jeho jménu tkví jeho úloha: s pravou láskou, která přišla z úrovně Prasvětla, aby chránila lidského ducha, aby mu svítila na cestu, aby ho k jeho vytouženému cíli, k Ježíšovi nebo k Imanuelovi vedli (něm. führen), k Němu (něm. ER).
Svým úpadkem zhanobil svaté jméno a zkřivil podporující lásku do podoby sedmi květů falešné lásky. To je oněch sedm korun, které nosí nestvůra (saň) na svých sedmi hlavách spolu se jménem hanobení.
Oněch „deset rohů“ té stvůry je následujících 10 slov: „Ta stvůra je ztělesněním nadvlády rozumu, která nezná žádných zábran!“
Oněch „deset korun“ je 10 zákonů nebo 10 Božích přikázání, jejichž chápání Antikrista (Antikrist má 10 zákonů čísel) je tak obratně pokřiveno, že lidskému duchu z toho vyvstávají plodné léčky, přestože se zachovalo doslovné znění příkazů Božích.
V jedenáctém verši nám Jan zvěstuje „jinou stvůru s dvěma rohy“! Ty dva rohy jsou dvě slova: „Die Sünde!“ (hřích)
Verše 13 a 14 zvěstují:
„A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje sestupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí. A svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase.“
Na poli techniky, atomové fyziky, letů do vesmíru, strojnictví, přírodních věd, politiky, ve všech vizích čistě rozumové práce se v naší moderní době dělají takové moderní pokroky, že člověk, který v sobě nemá ani špetku duchovního pohybu, je výkony rozumu zcela převálcován, a staví jim pomník. I kvůli magii třímá temno své oběti pevně v rukou „kvůli znamením“. Onu „ránu, kterou stvůře uštědřil meč a která stala se živoucí,“ zasadili nadvládě rozumu Abdrushin a Ježíš tím, že přinesli Pravdu, avšak dobrovolným skloněním se lidského ducha pod rozumovou nadvládou mohla být rána znovu zacelena.
Verš patnáctý
„I dáno jí, aby dáti mohla tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteříkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni.“
Ve zlém chtění skrz hřích postavil se dobrovolně duch sám do služby rozumu. Touto nesprávně zužitkovanou silou a jejím ohromným přílivem ve stejnorodosti zlého chtění mohla nadvláda rozumu získat takovou moc, že člověk s upřímně dobrým chtěním má nejen špatné postavení, nýbrž je i haněn a nakonec „učiněn neškodným“.
Verš šestnáctý a sedmnáctý
„A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, a aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího.“
Sílu k odhodlání, udělenou duchovnímu, jsouc určena k tomu, aby směla spolupůsobit na pokrocích ve vývoji stvoření, byla ale tímto použita ve svobodné vůli k pravému opaku. Tím stala Boží vůli nepřátelskou, s Jeho vlastní silou, kterou duchovnímu byl svěřil.
Podle druhu upotřebení této síly utváří si nyní každý člověk znamení na pravé ruce, popřípadě na čele. To leží ve slovech „udělit si x“ tj., že každý sobě vlastní znamení, vytvořit si sám své x.
Tak tedy zlým chtěním lidí povstalo x stvůry, které je protipólem pravého x, tedy ondřejskému kříži. Tento kříž se svými čtyřmi pravými (opravdovými) úhly stojí na obou ramenech. Vyjádřen v „x“, ve znaménku násobení.
Znamení stvůry však je „pokřivené x“, „pokřivený ondřejský kříž“, „x“, velká neznámá v matematice.
Posunutím obou břeven rovnoramenného ondřejského kříže, tedy z „x“ na „X“, vznikly dva ostré a dva tupé úhly. Světlo Pravdy, proudící shůry, nemůže nadále proudit skrze stále se zostřující úhel. Tupé úhly se však stále více rozšiřují a tím poskytují prostor temným proudům hrubohmotnosti, která je obklopuje, a proudy tak mohou bez zábran pronikat. A tak jsme vydáni temnu napospas. Odtud slova: „aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího“.
V současném postavení břeven kříže se zrcadlí přesně niterná zralost neb nezralost člověka.
V následku mohl se zformovat i ve veškerém pořádku stvoření přepěstění předního mozku do pojmu „rozum“, tj. zvrácené stanovisko (něm. Verstand — verkehrter Stand, pozn. překl.)
Význam slova „krát“ jako znaménka násobení, jehož podobou je ondřejský kříž, byl pokřiven v „mal“(německy krát/ francouzsky zlo, bolest, špatně). Tak se stalo z násobícího znaménka „x“ znamení zla, kterému skutečně odpovídá pokřivené znamení stvůry. Tak se nám tedy zjevuje skutečnost, že vše je formováno, i náš rozum, ať už působí pro, nebo proti zákonům. „Velká neznámá“, „ukřižovaná Pravda“, „x“ se může pak otevřít Pravdě jen v případě, když se úhly pokřiveného x navrátí zpět do čtyř pravých úhlů ondřejského kříže, čímž se v niterné touze otevřeme Světlu!
Verš osmnáctý
„Tuť je moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.“
Jméno stvůry je „hřích“! Číslo jeho jména „die Sünde“(hřích) = 666! Je to i číslo člověka! Tímto člověkem nemůže být nikdo jiný než Jan Křtitel, o němž Ježíš pravil: „Věru, pravím vám: ze všech, kdo se narodili z ženy, nevyšel nikdo, který by byl větší než Jan Křtitel.“
Čisté x, ondřejský kříž, je živoucí symbol pro příkladnou práci rozumu v hrubohmotnosti. Ten je řízen duchem. Jedině rozum, který je řízen citem, může skrze „zvažování“, ne však skrze hloubání, zbytečné přemýšlení nebo chtění všechno kritizovat, tedy skrze „zvažování“, tj. předkládání citu zde zjevenou moudrost, pochopit, jaké světové tajemství, které otřásá, přemáhá a vykolejuje veškerou vědu, se mu zde otevírá v nejjednodušší přirozenosti a které nakonec rozumu srazí z hlavy korunu:
Na Patmu, vysoké úrovni v čistě duchovním, po bohovraždě spáchané na Ježíši Kristu k času, kdy tam byl poslán Jan Křtitel, aby zvěstoval nyní začínající světový soud a Ježíšem zaslíbeného Syna člověka, byla NĚMECKÁ ŘEČ již zformovaná v obrazech a připravená pro dnešní naplnění. Proto ten přirozený souhlas obrazu, slova a čísla Zjevení s číslem, obrazem a slovem Poselství Svatého Grálu od Abdrushina.
Jelikož je toto dění „přirozené“, tak se i samo sebou rozumí, tj. může býti pochopeno dokonce i rozumem!
Neboť: „Tuť je moudrost“
Die Sünde (hřích) — 666
Johannes der Täufer (Jan Křtitel) — 666
Das verschob’ne Andreaskreuz (pokřivený ondřejský kříž) — 666
Ewigkeit (věčnost) — 666
Die Wahrhaftigkeit (pravdivost) — 666
Das Kreuz (kříž) — 864
Das Andreaskreuz (ondřejský kříž) — +135
999
Protipól:
Das verschob’ne Malzeichen (pokřivené X) — 999
Tak nosí nyní na čele, nebo na ruce každý člověk „x“ takové, jaké si je sám utvořil. Přirozeně postavení úhlů svědčí o tom, do jaké míry panuje v hrubohmotnosti rozum, nebo zdali se nechává vésti duchem. Dnes jsou to jen výjimky, kterýchž „x“ skutečně může mít potřebných 90 stupňů, tedy který by byl tvořen čtyřmi parvými úhly. A těchto 90 stupňů je pouze předpoklad pro možnost živoucího spojení k harmonické společné práci se zadním mozkem, s nám známým „přijímacím zařízením“ duše. V tomto spojení prvně přichází „x“ k vyzařování.
Zpečetěním získává prvně omilostněný živoucí spojení s Imanuelem ve svislém rameni kříže Svatého Grálu. Toto zpečetění v hrubohmotnosti je naplnění Světlem pro kdysi zpečetěného z Patmu, což nám zjevuje Jan v 7. Kapitole, verši 4.:
„Pak jsem slyšel počet zpečetěných: sto čtyřiačtyřicet tisíc zpečetěných ze všech pokolení dětí Izraele.“
Zpečetění na Patmu jsou tedy děti Izraele, Židé. Pojem Žid je pojem kosmický, pojem pro tehdejší vyvolené. Ve francouzštině má slovo „DIEU“ (Bůh) táž písmena jako „Jude“ (Žid), nemá nic společného s dnešním judaismem.
Tito Židé nosí díky zpečetění na Patmu a zpečetění zde na Svaté hoře poznání Pána a tím i vědění o pravém lidství. Je to německý duch, usilující o Pravdu a Světlo. Ale ten má zrovna tak málo společného s „němectvím“, jako má pojem „Žídé ze Zjevení“ s dnešním židovstvím. Tito „němečtí duchové“ jsou dnes inkarnováni ve všech národech i rasách. S lehkostí se učí německému jazyku, protože je to pro ně současně jazyk splnění a jen v tomto jazyku mohou sami pro sebe tvořit za účelem rozzáření. Proto toho mohou pak svým národům tolik předati dál v jejich současném mateřském jazyku, neboť tak jsou schopni se tomu otevřít. Přec bylo řečeno, že pro sebe mohou tvořiti jen v německé řeči.
Naproti tomu pohani jsou ti lidští duchové, kteří byli ponořeni do hmotnosti a účelem vývoje z nevědomých semének duchovních zárodků do vědomých lidských duchů, aby při pouti díky zkušenostem dozrávali. Jsou proto i pohani, kteří jsou duchovně vyzrálí jako my, avšak poznání Pána nemají.
My sami však můžeme v nepatrně krátkém čase, stojíce v poznání, živoucím slovem dozrát, potažmo „pohany k poznání vésti, druhem i bytostí cestu jim ukazujíce“.
Proto je tak velký rozdíl mezi vývojem, zralostí a poznáním (slovo „poznání“ se v němčině skládá ze dvou slov: „znalost“ a „On“ pozn. překl.).
Vlastní smysl šíření Slova tkví ve skutečnosti rozšiřování svislého ramene, tedy vůle, po všech stranách na cestách vodorovného ramene lásky v Marii. Tato byla v důsledku falešné lásky v pádu do hříchu zcela ponořena do temna. Jedině v trvalém, vědomém životě v „teď“, v životě ve věčné modlitbě síly dokonalé čistoty, kterou nám Irmingard jako vrchol trigonu Světla stvoření přiklánějíc se daruje, můžeme ještě pomýšlet na rozšiřování svislého ramene na cesty nyní již vodorovného ramene. Přece jen v záři Irmingard, v absolutní čistotě myšlenek může náš duch prorazit. Září pak skrze ondřejský kříž do všech stran, přitahuje nyní, co je hledající, tj. přitahuje jen takové duchy, kteří jsou ochotni i schopni podle poznaného skutečně i žít. Jedině tak přijde to zcela samo.
Ještě jednou krátce shrnuto: Šíření Slova je bez rozšiřování svislého ramene vůle z vodorovného ramene lásky nemyslitelné. A jen v záři absolutní čistoty v Irmingard může rameno lásky přijít do polohy chtěné stvořením. Jakýkoliv jiný úhel, který by narušoval tento pořádek, zasouvá před rozšiřováním aneb roztahováním nepohnutelnou závoru. V takovém případě si povolaný tvoří nám známý postoj počínající strnulosti: „Pána, Marii a Irmingard přece nepotřebuji, mám přece Slovo, ani Horu nepotřebuji.“ To stojí jen ve svislém rameni, žijí v domnělém bezpečí. Oni sami nemohou to již posoudit, neboť jim chybí poznání Irmingard.
Tak působí kříž Svatého Grálu, který nosíme skrze zpečetění na Patmu a který znovu vzplanul zpečetěním zde ve hmotě jako naplnění našeho vlastního slibu, že smíme dnes sloužit Světlu s „x“ na čele, pospolu v 999 s šesti plochami a dvanácti paprsky do všech směrů. Vítězství rozhodne velké „L“, láska skrze čistotu. Vítězství v „L“ = vítězství + nebo dokonalý kříž.
V dokonání této zákonitosti spočívá taková přísná neúprosnost, kterou si nejme schopni představit. A jen naše svobodná vůle ve své volnosti pohybu může tuto cestu k „B“, k pojmu odkrýt (něm. Cesta – Weg; pojem Begriff, pohyb Bewegung). V naší sluneční pleteni, tajuplném sídlu ducha, nosíme nyní tento bod křížení. V jeho záhadné pleteni se zrcadlí jako nejmenší odraz veliké dění ve stvoření. Každý zpěčetěný, který na sebe vzal slova zpečetění: „Dávám vám nyní znamení Otce, kterým stanete se Jemu vlastními a se Světlem svázanými“ je díky tomu spojen se Svatým Grálem zvláštním řetězem vůdců. Každý takový zpečetěný má netušené schopnosti odpovídající jeho vlastnímu druhu, které nezbytně potřebuje ke své poznané úloze v další své existenci a vývoji kupředu ve spolupůsobení k blahu svého okolí. V dokonalosti vlastního druhu každého takového povolaného, čtyř set čtyř a čtyřiceti tisíců zasvěcených na Patmu je nyní tato nevyzpytatelná mozaika, která zachvívajíc se, zvučíc a pějíc v jásotu, chvále a díku se vším stvořeným putuje k poctě Jeho milostivosti. A zpečetěný a povolaný nosí na své sluneční pleteni jako nejmenší vyobrazení tohoto dění odraz.
Rovni nejdrobnějšímu krevnímu tělísku v našem organizmu, představujeme sami malinkaté krevní tělísko v gigantickém těle světa. Čím vědomě menšími se nyní staneme, tím snadněji vyplníme, tj. naplníme ER námi. (něm. ERfüllen, vyplnit – füllen wir das ER mit uns; ER také znamená ON). A toto naplnění je poznání (ERfüllung is die ERkenntnis).
Když tedy nyní promyslíme, nebo lépe — procítíme, že každé písmeno, každé číslo vyšlo z živoucího kříže, a budeme se od nynějška snažit každému písmenu, jakožto části slova, dodat příkladným přirozeným vyslovením posvěcení, která mu původně náleží, tedy neznesvětit ho neužitečným řečněním, pak teprve se zachvíváme v živoucím SLOVĚ. Chápeme život ve SLOVĚ a tím se stáváme schopnými, abychom vědomě užívali tušení závanu věčnosti.
do češtiny přeložil Prokop Zapletal
