36 - Netrpělivost a vůle k dobru
Mnohý pacient je rozmrzelý, když jeho léčení trvá dlouho, když není viděti hned zjevného pokroku a užitku v jeho chorobě. Je rozmrzelý tím více, že před tím vyčerpal již všechny lékařské pomoci a dožil se zklamání, takže je nyní již nedůvěřivý a netrpělivý.
A přece, kde je vina? Léčivá síla magnetismu je tu a blahodárně působí na mnoho pacientů. Proč právě na něj ne?
Léčivá síla doplňuje záření v člověku, jakmile se v něm probudí vroucí cit pro skutečné dobro výchvěvem oživeného ducha. Tím se spoji souladně a tím pevně s ní a ona může zapůsobit. To je totožné s napitím se nápoje uzdravení, jímž může býti prodchnut tak, že i hrubohmotný nástroj ducha, tělo, nabývá ztraceného zdraví.
Nemůže to býti obráceně. Léčitel zářením by se mohl sebe více namáhati, jestliže však postižený není ochoten vynaložiti ke své duchovní proměně dobrou vůli, nebyla by jeho námaha korunována úspěchem. On pouze splňuje prostřednictví uzdravující léčivé síly.
Tím, kdo se má změniti, je však postižený, protože k němu nemoc přišla a promlouvá k němu řečí zákonů, které se máme a musíme naučiti, chceme-li býti všestranně zdraví.
Zatím je tomu tak, že některý pacient bývá nespokojen s léčitelem.Zpravidla pacient rozmarný, přechytralý nebo vypočítavý. Hřeší na to, že léčitel zářením se mu snaží ochotně pomoci i přesto, že pacient je svou duchovní netečností téměř v beznadějném stavu. Jak mnohdy se však hříšník stal nejupřímnějším kajícníkem! Proto léčitel zářením zkouší pomoci i tam, kde podmínky nejsou valné nebo jen nepatrné, v předpokladu, že pacient poznáním síly dobra se může pro dobro silněji rozhořet a tím přivodit své uzdravení.
Nestane-li se to, spočívá vina v síle? Nebo v magnetickém léčiteli, který vyšel krajně vstříc? Asi v pacientu, který nerozvinul své citové schopnosti k poznání a tím k přijetí síly lásky. Chce-li žíti nadále pro prázdné cíle na zemi, k tomu nemusí býti zdráv.
Nejsou to ovšem jen výslovně prázdné cíle, pro něž chce mnohý dále žít, ale nedostatečné nebo žádné využití duchovních hřiven, které byly do člověka vnořeny k použití a k pokroku. V tom je zmeškání vývoje, zklamávání a velmi často původ současné nemoci.
To všechno je zapotřebí klidně uvážit při každé tzv. nevyléčitelné chorobě, nebo při každém dlouho trvajícím léčení. Ne lehkomyslně odsoudit magnetického léčitele, ale získati klidnou vyrovnanost k odhodlání pečlivěji zpytovati své svědomí.
Lidské zdraví je převážně řízeno či usměrňováno podvědomým nervstvem, jehož centrála spojujících výchvěvů je ve sluneční pleteni. Je velikým dobrodiním, že člověk nemůže svou rozumovou vůlí z převážné části říditi své zdraví a nemoci. Při jeho známém rozumářství by vnesl zmatek i sem.
Léčivá síla uvolňuje podvědomé nervstvo a skýtá možnost k nastolení zdraví. Nemůže podvědomé centrum řízené vlády ovlivnit natolik, aby celá dávka dřívějších provinění, z nichž každá nemoc vznikla, byla ihned vstřebána, smazána, jak by vůle každého pacienta nedočkavě chtěla. Právě v tom, že člověk svou rozumovou vůlí nemůže průběh nemoci ovlivnit, je záruka naprosté spravedlnosti. Kde se tak člověk pokouší násilím, hypnosou, tam způsobí mnohonásobné škody. Jen vůle dobrého chtění pacientova může urychliti léčebný proces, neboť dobré chtění svým jasem a žárem přirozenosti vstřebává a spaluje nejasnost a nečistotu, zrychluje duševní kvas a tím přivozuje příznivé podmínky k uzdravení.
Že kladný životní postoj a důvěřivé myšlení napomáhá léčení, je z každodenní praxe běžně známo. Méně je však brána v úvahu síla dobrého chtění, která koná opravdové divy. Zejména, když síla dobrého chtění způsobí hluboké předsevzetí žíti již jen poctivě, mravně, vědomě a zákonitě. Přivolává onu pomoc shůry, z center života a životního jasu, kterou může býti způsobeno i rychlé uzdravení.
Je-li však pacientova vůle k dobru pouze přechodná, je nabíledni, nebylo-li ovšem osudové zatížení mezitím zcela vyčerpáno, že se nemoc opět vrátí a to pochopitelně s menšími vyhlídkami na uzdravení, když nápravná dobrá vůle již jednou tak selhala.
