Osobní záření
Jan Nedomanský
57 - Povšechné znění lidské bytnosti
Každý okruh vyzařování má svou barvu a tón. Jakmile se rozvlní nebo roztočí, vydává melodické znění, které má určitou tónovou výšku. Nejprve nesměle a pak stále jasněji a čistěji zní jeho píseň radosti. Melodii způsobují výchvěvy činnosti, vyzáření a síla, která jím probíhá.
Tóny dohromady dávají poznat člověka, jeho vroucnost a pochopení smyslu životního určení. Zde nelze klamat. Co se pohybuje zní, a co nezní, je mrtvo.
Po dlouhých dobách tisíciletého úpadku, při duchovním znovuzrození, zaznívá nejprve u člověka jeden tón, jako známka probouzejícího se duchovního života. Pak se k němu připojuje další a později opět nový, až postupně zní jeho činnost písněmi tvořivé práce, vrcholící jásavými chvalozpěvy.
V tom je tolik vroucnosti a přitažlivé síly, že by člověk chtěl znít stále více, lépe, čistěji a vroucněji, což způsobuje hlubší chápání tvůrčích úmyslů a tím vzestup. Se vzestupem novou blaženost, širší poznání a vědomější působení, neboť věčný je vývoj lidských duchů a možnost působení na díle velikého stvoření.
Jsou to jásavé životní písně práce, pohybu, působení, vroucí lásky, dětsky čisté radosti, touhy a odvahy, nadšení a vzletu, které všechny jsou díkem za milost vědomého bytí.
Pak teprve člověk procítí a prožije, že život je jásot, radost, dík. Nic neharmonického se nemůže přiblížit k těmto písním chvály, neboť všemu temnému je dík cizí. Temno nevidí nic radostného, jen chmury nebo posměšky škodolibosti. Ke chvále Světla zní však čisté tóny vědomého porozumění a vřazení se do blaživých záchvěvů radostného tvoření.
V tomto směru je dosud na zemi pusto a ticho, neboť lidé nepějí, jejich duše nezní, nezachvívají se, nespoluprožívají velikou radost vědomého tvoření se všemi bytostmi všehomíra, kterým je radostné působení vším - životem, díkem, službou.
Každá bytost vyzařuje a její vyzařování lze zformovat i do slov. Je to mluva bytosti, jejího působení, výchvěvů a znění.
Tak ku příkladu výchvěvy chtění duchovně probuzeného člověka zní takto:
Obraz č. 47: Stojím ve světle, když působím v lásce na uskutečnění vůle. Tím jsem spojena s formujícím vyzářením čistoty.
Obraz č. 48: Čistými výchvěvy chci přijímati světlá vlákna omilostnění, abych se vědomě postavila do důstojného ženského působení. Láska s dětskou čistotou nechť se ve mně snoubí.
Obraz č. 49: Touhou, pílí život sílí, službou kvete! Ó plameny ctností rozžehněte! To jsou ukázky mluvy vyzařování lidí, sloužících, nebo toužících sloužit Světlu.
Tato mluva bytostí, jejich zpěv, není stále stejná. Mění se novou touhou, změnami v člověku, prožitími a pod., takže člověk pěje svým novým vyzařováním další sloky své životní písně.
Je radostno jim naslouchati u člověka, kterého provází zdravá vnitřní odhodlání kráčeti vpřed na cestě vývoje a vzestupu. Skromnost je klíčem k posvátným písním života.
Obraz č. 47 Obraz č. 48
Obraz č. 49
