Osobní záření
Jan Nedomanský
56 - Vyzáření ochrany
Vyzáření ochrany svobodné vůle, která se při zvýšené duchovní bdělosti klene nad hlavou, nedovolí, aby k jeho nositeli proniklo třeba i nejdotěrnější nečisté myšlení druhých, aby rušilo jeho vůli k dobru.
Je-li v této zvláštní vyzářené ochraně centrum rozhodující svobodné vůle, pak z něj může vycházeti jen myšlení jasné a zářivé, které jako posvátné kopí vítězně proniká houštím všech nepřirozených lidských názorů.
Vyzáření ochrany svobodné vůle je záslibem nových, lepších zítřků člověka. Klene se nad ním jako kopule chrámu jeho nitra, pod nímž může vroucí cítění získat mocný přetlak síly a v opravdu svobodné vůli pak uskutečnit, co si v čistotě předsevzal.
Vyzáření ochrany svobodné vůle je buď obloukovité s hrotem, což je vyzáření získané spravedlnosti, nebo mírně klenuté, získané ze všelidské lásky, nebo čelenkovitě utvářené s drahokamem čistoty (obraz č. 46).
V těchto vyzářeních mají původ ochranná kápí a helmy, jedná-li se o vyzáření ochrany svobodné vůle ze spravedlnosti, koruny, jedná-li se o člověka převážně se zachvívajícího v lásce, a čelenky u těch lidí, jejichž zachvívání je převážně v čistotě (ženy).
Tím je naznačeno, že jsou tři druhy lidí. Svobodná vůle jedněch je více nakloněna uskutečňovati zákony spravedlnosti, u druhých je nakloněna více působit v zákonech lásky a třetí skupiny je nakloněna převážně se zachvívati v zákonech čistoty. Každý člověk musí sice mít všechny části v sobě, avšak převahou některé z nich se stává zřejmým druh chtění, v němž si více libuje a jímž nejraději a nejsilněji uskutečňuje předsevzaté.
Vyzářený druh chtění se může v různých životních údobích měnit. Člověk má přivésti všechny tři druhy působení v sobě k živému vyzáření a postupně k harmonické jednotě spolupráce. To vyžaduje ovšem několikeré životy s jejich proměnami.
Ochrana svobodné vůle by neměla chybět zejména v nynější době zralosti a nepohodě časů. Vůle mnohých je však narušena a uskutečňuje zlovůli, která by na hlavy všech lidí chtěla snésti nejodpornější špínu tísnivých názorů, odporujících všem podnětům krásného lidského určení, jen aby člověk nežil svobodně pod klenbou nebes a nehleděl k ní vzhůru. Hmotné zájmy a názory ho mají sklonit k pohledu do země, do prachu a špíny, k zájmům materiálním, aby neměl čas k načerpání duchovní síly pro zákonitý rozvoj a růst, pro svobodné nadechnutí čisté atmosféry nového, duchovně probuzeného a volného i smělého bytí, pro soustředění a usměrnění celého života k výšinám.
Též celkový charakter příslušníků národů má převážné znaky některého z vyzařování, podle celkového určení národa a rasy. Tak germánský typ vyzařuje převahu vůle, tedy ostré spravedlnosti, která má svoji sílu v pravdě. Slovanský typ má převahu lásky, v níž je všeobsáhlá hojnost, dobrosrdečnost a milosrdenství. Severský typ má převahu čistoty, navenek přísný a sebekritický, nesmlouvavý a přece dětsky čistý.
To jsou jen namátkové ukázky některých typů nynější bílé rasy. I v minulosti byly však na zemi údobí vývoje, kdy všechny druhy byly zastoupeny a to s mnoha potřebnými kombinacemi, tak jako je to i u jednotlivců.
Ku příkladu některá žena, jejíž ženství ji přirozeně kloní k lásce, má přesto silnější výchvěvy vůle, takže převaha jejího ochranného působení je ve vůli. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to neženské, že převahu vůle má mít muž. Muž sice stojí svým mužstvím více ve vůli, žena svým ženstvím více v lásce a dítě svým dětstvím více v čistotě, ale každý jedinec má v sobě mít vyvinuty všechny tři výchvěvy rovnoměrně s malou převahou některého podle druhu činnosti. Jak vůli, tak lásku a tak i čistotu. Neboť spravedlnost bez lásky a čistoty by nebyla dokonalou spravedlností a také láska bez čistoty nebo bez spravedlnosti by nebyla láskou, jakož i čistota bez lásky nebo bez spravedlnosti by nebyla výsostnou čistotou. Proto člověk musí v sobě pěstovat postupně všechny tři náležitosti bytí. Jednou přivést k plnému vyznění prvou, jindy druhou a opět jindy třetí. Nakonec je spojit v nedílnou jednotu, v níž vůle vládne spravedlností, láskou i čistotou. V tom je pak harmonicky vyrovnané lidství.
Tedy žena, jejíž ochranné výchvěvy tvoří její převaha spravedlnosti, není neženskou, i když magnetické silokřivky tvoří nad její hlavou vyzáření podobné helmici. (Z čistých bytostných strážkyň tohoto druhu je to známá matka Germania, statná a vznešená ženská bytost s helmicí).
Ani muž, jehož mužné výchvěvy mají přes jeho aktivitu převahu lásky, nepůsobí nemužsky, jestliže nad jeho hlavou se vznáší láskou poskytnuté vyzáření základů koruny, nebo v případě, že by jeho dětsky čisté výchvěvy způsobily na hlavě kruhové vyzáření magnetických vln síly čistoty.
To všechno je přirozené a správné. Ovšem větší intensita konečné převahy záchvěvů mužskosti je ve spravedlnosti a ženskosti v lásce, které vyznívají u obou v nepostradatelné, tvořivé čistotě. Žena, jako kněžka čistoty, je však čistotě blíže a může v ní získat vyšší záchvěvy i půvabnou líbeznost své bytostně živelnější, důstojné ženskosti.
(obraz č. 46) Vyzáření ochrany vůle
