Z ČASŮ PŘÍMÉHO PŮSOBENÍ PÁNA
od Josefa Kováře,ml. (1993)
V oznamovacím, nultém svazku Hlasu jsme si přečetli, jak se první Poselství Grálu dostalo do Československa v roce 1927, jak se jeho první čtenář Josef Kovář setkal s autorem Poselství v jeho novém sídle na Vomperbergu v časném jaře 1928, jak uchvátilo jej i jeho přátele Jana Kováře a Rudolfa Klímu. Když Pán v roce 1930 a 1931 připravoval první Velké vydání Poselství Grálu, pověřil pana Josefa Kováře jeho přeložením do češtiny.
Plnění uloženého úkolu mělo zajímavý průběh, který je popsán v dopisech Abdrushina mému otci. Aby překlad byl identický s posledním zněním přednášek, určených pro první tzv. Velké vydání, posílal Pán kopii prvního tiskového obsahu každé přednášky po své korektuře do Československa.
První tři, tedy Josef a Jan Kovářovi a Rudolf Klíma, opustili na dobu překládání svá zaměstnání ve Zlíně a i s rodinami se sestěhovali do jednoho domu v Moravském Krasu. Toto "překladatelské soustředění “ umožnilo, že půl roku po vydání německého originálu vyšlo tiskem v Brně na přelomu let 1931 a 1932 velké české vydání Ve světle pravdy jako první překlad Pánova Poselství do jiného jazyka. Musím na tomto místě podotknout, že v článku "úvahy čtenáře" v tomto svazku popisuji, jakým způsobem autor Poselství kontroloval jazykovou i duchovní kvalitu překladu.
Jakmile Poselství vyšlo (v prvním vydání téměř 1000 knih), začali přibývat čtenáři. V květnu 1932 byl p. Josef Kovář povolán jako učedník s pláštěm (tedy s právem zpečeťovat a žehnat) a jmenován vedoucím učedníkem Československa. Později byla povolána dr. Věra Bezděková (také s pláštěm) a Jan Kovář (bez pláště). A konečně v květnu 1937 farář Ferdinand Valík s černým pláštěm, jak je popsáno v nultém svazku Hlasu v článku "Kázání kněze Jana".
Všichni tři učedníci s pláštěm, vědomi si svého poslání, daného úkonem zpečeťování učedníky, který zní: "Imanuel svolal své učedníky k Slavnosti na Hoře a vyvoliv některé z nich, vyslal je ven mezi lidi do nížin. Žehnaje, vkládal na ně své ruce a pravil: /"Jděte mezi pozemské lidi a zpečeťte Světlu ve jménu mém všechny ty, kteří o to prosí v pokoře a s čistou duší."/ plnili tento příkaz Syna Člověka věrně v dobách dobrých i zlých. Nedbali zákazů a změn režimů. A my - ať už neseme na čele znamení našeho Boha a Pána, či o ně budeme prosit - zamysleme se nad těmito prvními větami úkonu, slovo za slovem, neboť přinášejí změnu v našem životě, tak jako přinesly změnu do života učedníků.
V roce 1936 uložil Pán vedoucímu učedníku Československa, aby zřídil nakladatelství Hlas, kterému předal na konci svého působení nakladatelská práva na Poselství a t.zv. životopisy. Ještě před ukončením činnosti Přírodně filosofického kruhu stoupenců Grálu vyšly v Hlasu v letech 1938-39 knihy Buddha, Mohamed, Život Ježíšův a především zase Poselství jako nezměněné druhé vydání v češtině. Postupně - a to souběžně s německým vydáváním - vycházelo všech 97 přednášek Poselství doznívá formou sešitového vydání. V roce 1937 vyšlo také 10 čísel časopisu Hlas, jehož forma i obsah byly osobně určovány Pánem.
Bylo by dobře, abychom si uvědomili, snad i s kusem správné hrdosti, že toto dílo bylo vykonáno s nesmírným nadšením a s požehnáním Pánovým. Výsledkem bylo: Poselství ve dvou tisících rodinách (snadno odhadneme, kolik bylo čtenářů), prakticky všechna literatura Grálu byla přeložena (včetně časopisu Ruf a děl povolaných a stoupenců), na 2000 nositelů stříbrného kříže, desítky povolaných (se zlatým křížem) a čtyři učedníci. To byl tedy stav, dosažený do roku 1941, kdy veškerá činnost byla ukončena zákazem německými úřady.
Je dobře vědět, že tak, jako byla při německém obsazení Hory zničena (mimo jiné) kartotéka, vedená na Vomperbergu, tak i u nás byly zničeny všechny záznamy, které vedl můj otec jako vedoucí učedník a jako předseda Přírodně filosofického kruh stoupenců Grálu, aby členové, nositelé kříže a zpečetění nebyli uvedeni do nebezpečí. Údaje, které zde uvádím, jsou z jeho ústních i písemných sdělení, které mně zanechal.
Ale onen zákaz byl jen ukončením vnější, veřejné činnosti. Po celou dobu okupace se stoupenci Poselství Grálu setkávali při rodinných pobožnostech a slavnostech, setkávali se s přáteli, učedníci splňovali prosby o zpečetění, žehnání, prosící dostávali kříže, literatura se strojopisně rozšiřovala a tak bylo ono krásná společenství stoupenců Poselství Grálu připraveno na dal působení po válce. Ale o tom zase někdy příště.