Příběh o Abdrushinovi

 

 

Marie Halseband



Před mnoha, mnoha lety seděl Bůh ve svém zlatém hradě velmi smuten. Lidé se odklonili ode všeho dobrého, na Boha již nemysleli a dokonce se mu i smáli. Všude bylo plno neštěstí. Tu přišel mladík ke zlatým stupňům jeho trůnu, poklekl a prosil, aby směl zkusit ukázat ještě jednou lidem cestu do království Božího. Bůh Otec láskyplně pokynul na souhlas a pravil: "Dřív než ti dám povolení, nauč se napřed znát lidi. Ty ještě nevíš, jak jsou zlí." A pak poslal jeho duši na zem.

Na kraji pouště, kde praží slunce a kde hnědí lidé halí se před jeho žárem do bílých plášťů, tam přišel Abdrushin na svět jako syn jednoho arabského knížete. Patřili mu nejkrásnější koně a jeho sluhové měli ho rádi, protože byl dobrý a spravedlivý! Byl nepřítelem všeho zla. Jeho sousedem byl farao, král Egypťanů. Ten potlačoval národy a chtěl, aby Abdrushin vytáhl s ním na loupež a vraždění.

Ale Abdrushin řekl: "Ne, pomáhej lidem, buď k nim dobrý a oni se pak sami odevzdají do tvé ochrany." Pak sedl na svého krásného bílého koně a odklusal se svými Araby pryč. Tu se zle král rozzlobil a tajně poslal za nimi své jezdce, aby Abdrushina přepadli. Tento zlý plán se opravdu podařil. Arabové byli přepadeni a Abdrushin byl zabit.

Jeho duše letěla vzhůru k Božímu trůnu a tam poklekla. "No," pravil Bůh Otec, "chceš ještě lidem pomoci a přinést na zemi Boží slovo?"

"Ano, milý Pane," odpověděl. "Je jich tam dost, kteří mají v sobě ještě jiskřičku světla a lásky k Tobě! Těm chci pomoci a ukázat pravou cestu. Ale dej mi také meč, abych mohl zničit všechno zlé, aby se mohl navrátit na zemi také mír."

"Máš-li tolik důvěry," pravil milý Bůh, "pak budeš druhým voláním. Ale dříve, než tě tam pošlu, půjde na zemi můj Syn, Ježíš Kristus a přinese mé první poselství. Snad ho budou slyšet."

Všech sedmero nebes stálo v mlčenlivé zbožnosti a očekávání, když Syn Boží ubíral se dolů k zemi. Brzy však s bědováním viděli, že Ježíš byl lidmi nenáviděn pro svou čistotu a svou Božskou lásku. Plakali se Spasitelem v jeho bolesti a bídě a v jeho hořkém utrpení. Když byla jeho Božská duše přivedena do zlatého hradu, tak uzavřeli všechna okna a dveře a Bůh Otec odvrátil svou tvář pryč od lidí.

"Chceš nyní ještě dolů na zem?" tázal se Abdrushina. Ten poklekl, přikývnul a sepnul s prosbou své ruce. Tu pozvedl Bůh Otec svou nejdobrotivější ruku a dal mu meč, kterým by mohl zvítěziti nad zlem. Dal mu také družku, aby mohla s láskou stát po jeho boku, kdyby ho lidé chtěli trápit.

Tak přišel Abdrushin opět na zem a prohlásil všem lidem druhé volání Boží. Oni však neslyšeli jeho slova. Stali se ještě ošklivějšími a zatvrzelejšími a mysleli jenom na sebe samé. Nyní pozvedl Abdrushin svůj Boží meč a nechal ho dopadnout mezi ně. Tu vyskočil oheň z hor a začal se třásti. Teď konečně zpozorovali lidé, že Bůh vztáhl nad nimi svou ruku a poprvé pocítili, jak byli dosud zlí. Přišli na Horu k Abdrushinovi a slyšeli slova Boží, která jim říkal. Pro mnohé však bylo již příliš pozdě a oni nemohli již najít cestu. Protože čekali příliš dlouho. Nad Abdrushinovým domem však stojí velká hvězda a zelený prapor září po celé zemi a zvěstuje lidem vůli Boží a jeho Vyslance.