VE SVĚTLE PRAVDY

Štvrté prikázanie: Cti otca i matku!

Filip Jendrichovsky

Cti otca i matku! Je znenie štvrtého Božieho prikázania tak, ako ho dal Duch Svätý vo svojej prednáške Desatoro.

V knihe Exodus, v 20 kapitole, v 12 verši je takéto znenie štvrtého prikázania: „Cti otca a matku, aby si dlho žil na zemi, ktorú ti dá Pán, tvoj Boh!“

Toto prikázanie sa v cirkevných náukach vysvetľuje úplne jednostranne. Vysvetľuje sa tak, že sa toto prikázanie týka len deti, netýka sa rodičov. Avšak takýto jednostranný výklad mohol vzniknúť jedine pod nádvladou rozumu. Toto príkazanie sa týka v prvom rade rodičov! Vlastne má správne znieť: Rodičia ctíte si svoje rodičovstvo, tak si vás budú i vaše deti vo zvratnom pôsobení a v samozrejmosti ctiť!

Môže si dieťa ctiť otca pijana a matku, ktorá je otcovi neverná? Nie, nemôže. Keď si takého rodiča necti, neporušuje prikázanie. Naopak, keby si takého nedbanlivého rodiča ctil, by porušil prikázanie. Avšak logicky takého nedokonalého rodiča bude mať len rád, ale nikdy si ho nebude vážiť. Preto: Otec buď pravdivým otcom! Matka buď pravdivou matkou! Rodič buď opravdivým rodičom!

Na stráni

Marie Halseband

Mezi lesem a loukou byla stráň, na níž rostly tu a tam stromy a nízké keře. Celý svah byl zalit nádherným svitem jarního slunce. V tom vystrčil cvrček z úkrytu svou černou, buclatou hlavičku a dal se do zpěvu:

„Jak krásně svítí sluníčko! Zima je ta tam! Děkujme Pánu, že nám opět daroval světlo!“

Kolem dokola vykukovali z malých skulinek v zemi ukrytí sousedé cvrčka a jeden po druhém se připojovali k jeho zpěvu. Netrvalo dlouho a celá stráň se ozývala radostným chórem.

„Děkujeme Pánu!“

„Krásná píseň!“ pomyslil si Paleček, který horlivě kypřil půdu, aby rostlinky mohly rychleji rozkvétat. Měl radost, že celá stráň tonula již ve světlé zeleni.

„Vzkříšení života! Pán je opět na zemi! Všechno rozkvete a dvojnásob se rozzáří, aby mu sloužilo v lásce a radosti! Jen kdyby lidé byli jiní!“

„Ale Palečku, kdopak by myslil na lidi, když slunéčko tak rozkošně svítí!“ ozval se skřítek stromu, který bydlel ve starém dubě, protahuje se v paprscích slunce, takže všechny větve jen jen praskaly. Dlouhým zimním spánkem tak trochu zdřevěněl.

„Máš pravdu!“ odtušil Paleček. „Jen děti přinášejí s sebou trochu té radosti. Doufejme, že zase přijdou, celou zimu jich nebylo vidět.“

Po mezi cupitala malá polní myš, vystavujíc s rozkoší svůj šedý kožíšek teplému slunci.

Druhé Božie prikázanie: Nezneužiješ mena Pána, svojho Boha!

Filip Jendrichovsky

Nezneužiješ mena Pána, tvojho Boha! Je znenie druhého Božieho prikázania, ako ho dal Duch Svätý vo svojej prednáške Desatoro.

V knihe Exodus, v druhej knihe Mojžišovej, je takéto znenie druhého prikázania:

Ex 20:7 Nevezmeš meno Pána, svojho Boha, nadarmo! Lebo Pán nenechá bez trestu toho, kto bude brať jeho meno nadarmo.

Každé meno, nielen meno, každé slovo vzbudzuje v sebe pojem. Každý kto znevažuje meno, či slovo, znevažuje tým i samotný pojem, ktorý je tým slovom pomenovaný! Toto si musíme aspoň trikrát podškrtnúť, lebo je kľučom k pochopeniu tohoto prikázania.

Dětské otázky

Charlotte von Troeltsch

„Děti jsou živé otazníky!“ slýcháme mnohdy a výrok má své oprávnění.

Často mnohá matka se táže, když vidí své dítě, růžolící a usměvavé odpočívající v postýlce: „Co asi z tohoto dítěte jednou bude?“

Žádný z rodičů a vychovatelů neví, jaké chyby a nadání si přinesl malý človíček do tohoto pozemského života, nikdo nemůže říci, zdali bude vyrůstati k potěše nebo bude trestem svých nejbližších. Jsou to však otázky, které jistě mohou znepokojiti starostlivé srdce mateřské.

Zatím však nemáme mluviti o těchto otázkách. Nechceme se zabývati myšlenkami, které se v nás vynořují jako hádanky při pohledu na naše děti, nýbrž chceme věnovati pozornost tisícerým otázkám, které nepřetržitě vyvěrají, jako potůček, z dětských úst.

Kolik má otázek čilé, živé dítě! Většinou má býti objasněn základ, příčina všech jevů. Ono „Proč“? nemá konce. „Proč je v noci tma?“ - „Proč kvetou rostliny?“ - ,,Proč je neděle?“

Blaze tomu dítěti, které má matku, jež dovede odpovídati z bohatých pokladů opravdově milujícího, chápajícího srdce. A srdce nepoučuje a nezatěžuje moudrostmi, s nimiž si dětská mysl neví rady. Matka musí sestoupiti k dítěti a s ním musí toto ,,Proč“ hledati.