Léčivý magnetizmus
 
 
 
Jan Nedomanský
 

32 - Stanovení diagnosy



Při každém léčení tělesného neduhu dosud známou medicínou je nezbytně zapotřebí stanoviti diagnosu, která je podkladem pro druh léků a způsob léčení. Vždyť na ní jediné se zakládají všechna lékařova rozhodnutÍ. Jen správné stanovení diagnosy dává možnost vhod­ného léčení.

Jinak je tomu u léčení zářením, kdy léčící doplňuje nedostatky osobního vyzáření. Magnetické léčení především léčí příčiny, to znamená, že sleduje vznik nemocí u místa jejich vzniku a tam se snaží způsobiti nápravu. Jestliže však požadujeme po každém magneticky léčícím diagnosu tělesné nemoci, můžeme jej odváděti od hlavního účelu léčení zářením, od sledování kořene nemoci, příčiny a tím od radostného, povzbuzujícího zásahu u samého místa vzniku.

Zásah může být nejúčinnější v oživení a povzbuzení vlastnosti, jejíž nedostatek způso­bil disharmonii v soustavě vyzáření a tím dal možnost usídliti se opaku, který místo udržování zdraví přináší jeho ochromení, to je nemoc. Proto jako je nezbytnou a nejdůležitější potřebou léčení medicínského znáti diagnosu, tak při léčení magnetismem, zářením, je více než diagno­su zapotřebí znáti, v čem spočívá nedostatek záření a co jej způsobilo či vyvolalo, tedy znáti příčiny nemoci v soustavě vyzáření.

Magnetický léčitel nemusí však vědomě sledovati tyto cesty, aby o tom vyprávěl a činil se zajímavým. Zprostředkovaná síla sama sleduje cesty až k místu příčiny. Záleží pře­devším na pacientu samém, jak dalece dává možnost síle v něm zakotviti, jak je jí otevřený. Rozumářské výchvěvy brání zapůsobení, zrovna tak jako nezdravé sklony, které nemíní člo­věk odložiti.

Otevření se síle spočívá v citových výchvěvech, v pokorné touze a snaze býti pomoc­níkem zákonitosti, tedy v předsevzetí usilovati o dobro, o to, státi se opravdovým člověkem.

Příčinnou diagnosu, neboli původ nemoci může magnetický léčitel z nedostatku záření vycítiti, ale změniti, přeroditi se, chybu odložiti, může jen pacient sám. Není také vhodno o ní vždy mluviti, naopak, je zde na místě především, ne-li jediné, povzbuzení pacienta k onomu citovému životu, který je cílem vědomého putování zemí, totiž k vřazení se do zákonitosti stvoření posílením té vlastnosti, která mu chybí nebo kterou nejvíce zhanobil.

Vyžaduje-li tedy pacient nebo kdokoli po magneticky ošetřujícím diagnosu tělesné nemoci, strhuje se tím jeho schopnost na úroveň hrubohmotnosti, na úroveň rozumu a nedává se tu volný průchod tomuto zapůsobení nebo zjištění, které je vhodnější se stanoviska léčení zářením, významnější, dalekosáhlejší a tím také trvaleji účinné.

​Doplňování porušeného, zakaleného vyzařování přirozeně přivádí magnetického léči­tele k nemocnému tělesnému orgánu, ale určení diagnosy není cílem ani nezbytnou potřebou léčení zářením, nýbrž nutnou potřebou medicínské vědy, která musí hrubohmotně projevenou nemoc určiti svými pomůckami v jejím hrubohmotném stavu.

Lékařské zásahy k odstranění projevené nemoci jsou velikým dobrodiním medicínské­ho lékařství lidstvu. Pole působnosti magnetického léčitele je však v doplnění záření a tím v pomoci pacientu, aby se stal zdravě vyzařujícím člověkem, který bude míti nejen zdravé tělo, ale především zdravou soustavu vyzáření a zdravě působící duši.

Každá nemoc totiž tkví v nedostatečné duševní bdělosti, ve špatném myšlení, cítění nebo jednání, v neposlušnosti zákonů přírody, prostě v neznalosti nebo neochotě zákonně žít.

Léčení magnetickým zářením, které zasahuje převážně do příčin, léčí i důsledky. Lé­čení medicínské dosud převážně odstraňuje jen důsledky, hrubohmotné příčiny poruch, pokud je zná a léčí jejich projevy, nemoci. Zato však velmi důrazně.

Oba druhy léčení jsou potřebné a žádoucí a jsou přínosem na cestě vpřed. Jsou skut­kem milosrdenství.