26 - Magnetické léčení a jasnozřivost
Mnozí lidé se domnívají, že každý magnetický léčitel má míti též nadpřirozené jasnozřivé schopnosti, že k léčení osobním magnetismem samozřejmě náleží aspoň uhodnout diagnosu nemoci a pod. Zeptá-li se magnetický léčitel návštěvníka na jeho nemoc, pak prý po něm nic není. Má přece na první pohled jasnozřivě sám vědět, co pacientu je, případně, kdy se mu nemoc stala a za jakých okolností. Mnozí vyžadují dále bezpečné vyléčení každého pacienta z jakékoliv smrtelné nemoci pouhým vkládáním rukou na něj.
Ač je to chvályhodná důvěra, která usnadňuje léčení a může býti v některých případech vyplněna, přece to nelze bráti za bernou minci pro každý případ. Zejména ne v případech rozumových výpočtů a sobeckých zájmů. Naopak, rozumovým lidem by měl zdravý rozum především říci, že lidé se rodí, žijí i umírají. Není přece možno každého uzdravit již z toho prostého důvodu, že přírodní zákony nesou jak výsev, rozkvět a zralost, tak i rozklad. A rozklad nemusí vždy nastat až v podzimu, některá semena hynou již po výsevu a jiná během růstu následkem nepohody a různými neočekávanými příčinami.
U těch lidí, kteří věří v nesmrtelnost duše, ve věčnost, může býti pravá důvěra v uzdravení vždy korunována úspěchem, i kdyby pozemské tělo uzdravení nedosáhlo. Zjasněná duše může býti účastná plného zdraví v nových poměrech, jestliže odchod z pozemskosti byl korunován odpuštěním hříchů, jejich odpykáním.
Na to člověk zpravidla nemyslí. Jeho snaha je uchovati se co nejdéle v pozemském těle mezi svými. Jen setrvání v těle je považováno za uzdravení. A přece může ono vésti k novému proviňování a tím ještě těžší nemoci, ne-li dokonce ke konečnému duševnímu i duchovnímu rozkladu. Takovému člověku by bylo lépe, kdyby odešel dříve a novým životem směl napraviti své dosavadní poklesky. Odvolání z pozemskosti může tedy býti vhodnou ochranou před horším pádem.
Léčitel osobním magnetismem je vždy pln důvěry, i kdyby věděl, že odchod je žádoucí a nutný. On neléčí výhradně hrubohmotné tělo, nýbrž především tělo jemnohmotné, které po odložení pozemského těla člověku zůstává a v němž on dále žije a působí.
Jestliže tělesně hrubohmotná magnetičnost na vyšší pokyn vyprchává, nelze ji ničím nahradit. Síla léčivého magnetismu plane v tomto případě k dobru a užitku klidného průběhu odpoutávání.
Avšak zpět k otázce, má-li býti magnetický léčitel jasnovidným. Není-li, není o nic méně cenným. Hlavní věcí je, zda zprostředkuje čistě sílu a má-li schopnost svými výchvěvy duševně povzbudit a potěšit pacienta.
Někteří pacienti si neobyčejně zakládají na tom, je-li magnetický léčitel jasnovidným, uhodne-li jak nemoc tak i její příčiny a počátek. Případně jiné věci, které přímo s případem nemají nic společného, ale jsou zajímavé tím, že byly uhodnuty, zřeny, vycítěny.
Ač je tento úkaz zajímavý, přece, jde-li se k jádru věci, totiž k vyléčení pacienta, má to s touto otázkou pramálo společného. Co na příklad prospěje léčenému, uhodne-li léčitel" správně, že jeho nemoc nastala před pěti lety za určitých okolností a na určitém místě. To pacient stejně ví a nebylo tedy stejně řečeno nic nového, co by mělo vliv na větší příliv magnetické síly. Leda, že je tím pacient uveden do stavu vzrušení a větší důvěry. Jestliže by však důvěra v léčivou moc vyžadovala vždy tak kouzelných povzbuzení, nebyla by stejně pravá a nepřinesla by opravdový prospěch.
Zato klidná důvěra v uzdravení u člověka, který má v sobě jiskru touhy po dobru a pravdě živou, je trvalá a stále vroucnější. Jemu je léčení a uzdravování popudem ke zvýšené bdělosti ducha a k novým poznáním sebe i velikého stvoření, v němž se smí v radosti a v bolestech probouzet a zrát.
Tím není řečeno, že by magnetičtí léčitelé nebyli obdařeni darem jemného či jasného vyciťování. Zpravidla ano, málokdy však podle představ a přání či požadavků lidí. Jejich jemnější vyciťování má vyšší smysl a podání. Běžné pojetí o jasnovidnosti je jen strhuje.
Magnetický léčitel nemá také možnosti předváděti své jasnozření komukoliv. Smí-li něco vidět či cítit, tedy jen ve chvílích omilostnění, kdy jsou dány náležité předpoklady a podmínky plné milosti. To nemůže býti předmětem rozumových výpočtů, které zde téměř vždy zklamávají.
Poctivý léčitel osobním magnetismem nemůže o sobě nikdy tvrditi, že bude něco viděti. Milost něco zříti nemůže býti předpokládána nebo rozumově chtěna.
Prohlašuje-li některý léčitel svou bezpečnou jistotu v tomto smyslu, pak není daleko od předstírání něčeho, co sám ve své moci nemá a může poškodit sebe i svou dobrou věc. Jeden omyl však nenahradí ani sto dobrých skutků, o nichž se ze samé podstaty dobra nemluví, aby se neztrácel jejich blaživý účinek a výsledek. Omyl však letí světem na špinavých křídlech pomluvy a zloby a je potravou a příležitostí k boji proti dobré věci. Špatné vždy nalézá více sluchu u lidí, než skutky nenáročné a nenápadné milosrdné pomoci.
Proto by měl býti magnetický léčitel především vyzbrojen pravou skromností, prýštící z vědění. Čím více ví, tím více poznává, že vzhledem k obsáhlosti vědění ví pramálo. To mu při plnění poslání zprostředkování léčivé síly může podstatně pomoci.