Osobní záření

Jan Nedomanský

 

60 - Magnetičnost

 

Všechny magnetické výchvěvy a okruhy plni svůj účel v rámci celkového osobního vyza­řování a postoje člověka k přirozeným potřebám vývojového dění. Nejsou něčím nepřirozeným a dokonce ne nadpřirozeným.

Jako každý magnet vysílá svou sílu do okolí a vysílat ji musí, pokud v něm síla je, tak ta­ké člověk, poněvadž je osobně magnetický, vysílá svou sílu do svého okolí. Rozdíl je pouze v tom, že magnet je neživá hmota a má pouze jednu vlastnost: přitažlivost. Kdežto člověk je tvor vědomý s různými vlastnostmi a četnými jinými projevy bytí. Ty všechny mají vliv na jeho vyzá­řené okolí a tvoří různá ohniska magnetičností, s různými vlivy, působením a účinky.

Je přirozené, že neživá hmota nemá tolik možností jako živá a vědomá bytost, která je svou vyšší podstatou také více magnetickou. Působí při tom magneticky přitažlivě nejen na hmotu, ale i na příbuzné podstaty a na potřeby vnitřních vývojových pochodů k uzrávání.

Lidský osobní magnetismus je složitější důsažnosti než magnetismus hmot a má také své jiné, i když podobné, projevy a účinky i jiný, lidským potřebám odpovídající průběh a dosah.

Proto různé tvary výchvěvů osobní magnetičnosti nejsou nepřirozeností, nějakou zvlášt­ností, jsou přirozeným projevem lidské osobnosti, která nemůže být jiná při svém životním vy­zrávání než magnetická.

Vždyť všechno je magnetické. Soudržnost hmot, zemská magnetičnost, kroužení planet kolem sluncí a celých slunečních soustav. Každý přírodní projev vegetace, každá i nejmenší rost­linná a živočišná buňka, to vše má svoji magnetičnost, v jejíž zákonitosti a potřebě se udržuje a svým způsobem slouží celku.

Různé okruhy lidské osobní magnetičnosti jsou přirozeným důsledkem osobního vývoje svědčícím o rozličných životních potřebách, svéráznostech a svébytnosti. Podporují účelné vyu­žití a zhodnocení všeho, co je vzestupnou životní nutností.

Rozvoj životní magnetičnosti, vyplývající z osvojování si zákonitých náležitostí vědomé­ho života, je zákonem bytí a trvání.

Mnohé popsané okruhy byly již lidem známy nebo byly tušeny. Tak v křesťanství známý kruh záře nad hlavou, který má u obrazů světů znázorňovat jejich vyšší způsob vědomého ži­vota, byl správně vytušen nebo některým jedincem zřen či vycítěn a pak s vážností zobrazován. Kde není použit nesprávně, tam působí důstojně a s přirozeností, jež je duchovně živému člověku vlastní či samozřejmou.

Ovšem zda je takové zobrazování potřebné, je otázkou vhodnosti a vkusu. Proč zobrazo­vat člověka v pozemském těle s jemnohmotně magnetickým kruhem? I kdyby byl dokonalým! Kruhy přece nejsou a nebudou nikdy viditelné, jsou to jen dosahy magnetických polí.

Všechny živé i neživé věci vyzařují magnetická pole. Neznázorňují se však, ani ne tak k neznalosti, jako spíše pro potřebnost zůstat u věcného pojetí, ze kterého nemohou fanatikové a blouznivci činit své fantastické závěry a rejdiště.

Úvahy o magnetických výchvěvech lidského záření chtějí vnést i do dosud nejasných skutečností osobního magnetismu a jeho magnetických polí jasno. Pro věcné konstatování účel­nosti a účinnosti získávaných dobrých vlastností a všech jiných životních potřeb vědomého vý­voje a zrání, k celkovému prospěchu a pomoci. K užitku všem lidem dobré vůle, kteří cítí boha­tost niterných stavů a mají smysl pro krásu prožitku, jenž není jen výsadou a výronem hmoty a rozumu, ale kotví v existenci jemných a čistých projevů duševního a duchovního života, v jehož království vládne jasný, suverénní cit.