Osobní záření
Jan Nedomanský
Část 3. – Vyzařování lidské bytosti
37 - Svět symboliky
Symbolika se považuje často za něco neskutečného, pomyslného, snad i fantastického či vymyšleného. A přece tomu tak není. Symbolika je zjemnělou skutečností, čistým extraktem skutečna. Ovšem opravdová a přirozená symbolika, která zjevuje věcné skutečnosti ze světa jiných podstat, ozřejmováním dění za viditelností pozemského oka.
Jako zjasnělá věcnost (skutečnost) za pozemskými věcmi (skutečnostmi) má své přednosti a výchovné oprávnění, neboť přivádí člověka k jemnějšímu chápání a vytříbenému vkusu. Vede ho výš, k ušlechtilejším obzorům, z nichž on pochází a v nichž má svůj domov a vznik.
Symbolika, toť zjemnění, krása! Toť požitek zjasnělých smyslů, zření, vnímání, vyciťování, vjemu krásy i věcného zkoumání. Toť potrava vjemů a nápoj citů.
Symbolika skýtá obraznost! Bez ní nelze chápat nadzemské, ušlechtilé, ideální. Bez symboliky, to je obraznosti, by nám zůstalo vzdáleno nejcennější, jež je ohraničeným rozumem nedostupné.
Při symbolice je rozum pomocníkem v roli uzemňující. Konkretizuje skutečnost vyšších dění, zprostředkovaných citem, do obrazů a přibližuje nám je k pochopení. Přes symboly se pak dostáváme snáze k velikým skutečnostem vzdáleného věčna.
Symbol, ač je sám o sobě též skutečností, ještě větší a krásnější skutečnost zjevuje. Nese a skrývá i zvěstuje poklady věčnosti, které chtějí být hledány, nalézány a pochopeny.
Obraznost, symbolika, sleduje cestu zostřené chápavosti rozumem nepochopitelného, stává se průvodcem po nových cestách a pomocníkem nad jiné povolaným.
Čistá symbolika je živým zobrazením věčných pravd, věčných skutečností.