Osobní záření
Jan Nedomanský
34 - Rytmus života
Celé stvoření je prochvíváno rytmem tepu věčného života, silou věčné obnovy.
Maličký odlesk tohoto velikého tepu stvoření vyznívá ve všech živých bytostech, v jejich srdcích, z nichž se rozlévá obnova krví do celého těla. Kdyby tento tep ustal, zanikl by i život.
Avšak se zastavením tepu hrubohmotného srdce u člověka nezaniká podstata, jen to, co jí bylo oživeno, tedy tělo. Podstata, v našem případě člověk jako lidský duch, žije však dále.
Člověk má proto také tep duchovní, nejen tělesný. Tento duchovní tep vychází ze srdce duchovního života, jež je uprostřed hrudi. Je mnohonásobně mohutnější než rytmus tělesného srdce. Ač nepozorováno, má největší vliv na jeho život a jeho udržení.
Tento tep duchovního srdce podporuje náš vědomý život, jakmile se v nás probudil a dodává nám žár vnitřního tepla ke stále bohatšímu sebevědomí.
Zde pramení též pravá srdečnost, která je neklamnou známkou duchovního života a součástí jednání všech dobrých lidí.
Rytmus tepu duchovního života je asi čtyřikráte větší než tep srdce tělesného. Je slavnostní, mocný, ušlechtilý. Tep tělesného srdce na něm není přímo závislý, nýbrž na vyzařování duchovního jádra, jež je uprostřed tohoto srdce a tvoří ohnisko energie neustálého životního tepu. Přece však s ním souvisí v ohlasu, což je lehce patrné u náhlých vnitřních prožívání radosti nebo žalu, kdy se rychlost tělesného tepu mění, ač tělesné příčiny k tomu není. Příčina je v mohutnějším, či zrychlenějším úhozu duchovního tepu.