Osobní záření
Jan Nedomanský
Část 2. – Životní záření
25 - O druzích záření
Možno říci, že život je záření!
Tento pojem je však nutno rozšířit, neboť je více podstat záření, která při všeobecném označení splývají v jedno. Při bližším zkoumání se nám však rozrůstají, takže je zapotřebí je jmenovati různými označeními, aby se pojem zkonkretizoval a byl přehled jak o jednotlivostech, tak o celku.
Nejvyšším zářením všeho záření je božsky-bezbytostné, jak je řečeno v Abd-ru-shinově knize „Ve světle Pravdy“. Je to záření Boha Otce, o němž si nemůžeme učinit žádnou představu.
Dále je záření božsky-bytostné, v němž vyvstal všechen život Božích a Božských říší, především osobností Synů.
Teprve zchlazené vyzáření těchto osobností způsobilo srážení záření a tím vytvoření úrovní a sfér. Co bylo světlé a lehké, to se stalo osobností, hutné se sráželo v pevnou, dosud stejnorodou podstatu. Má také život, ale je další soustavou záření, odvozeninou. Toto věcné záření je vždy nevědomé a tvoří podnož, prostě podstatu, na níž pevně stanou působící osobnosti. Ono je vždy základnou jejich pobytu a působení, tedy hustší sraženinou druhu a pomocnou půdou jeho působení. Toto věcné záření je všude. V božské, praduchovní, duchovní, bytostné i hmotné úrovni. Je prostě podkladem, na němž se rozvíjí život.
Lidsky duchovní zárodky, jako poslední zbytek osobního záření duchovních sfér, procházejí pak, jdouce za vývojem, od duchovní říše dolů jinými podstatami, neboť se nemohly ve své stejnorodé zářící duchovní oblasti uvědomit a musejí se vyvíjet ve stupních dalšího ochlazení.
Ve veškerém záření sfér je tedy záření osobní a věcné. Mimo to je tu záření proudů duchovosti a bytostnosti, které jsou aktivním a pasivním rozlišením svého druhu. Každý druh má tyto dva veliké proudy čili základní výrony působení. Jeden, jehož působení se snáší dolů a ustavičně poskytuje, druhý, jehož všechny snahy mají směřovati zpracováním vzhůru. Prvý má křídla výchvěvů sebeodevzdané zákonitosti, druhý stojí pevně na půdě, v níž zakotvil, aby s pohledem vzhůru vytvářel, vyzařoval, vychvíval, prostě vracel energii opět k původu. V tom je zpracování.
V tomto proudu se smí člověk vracet ke svému původu. Výsledky jeho citů, myšlení a jednání jsou cestou jeho osobního vzestupu.
Mimo těchto záření je pro lidského ducha důležité jeho osobní vývojové vlastní vyzáření, vyzáření jeho schopností, vlastností a smyslů, které má dovésti do stavu zjasnělého chápání.
Poněvadž jde o nesčíslně mnoho záření, je nutné vždy přesné označení, aby bylo zřejmé, o jakou podstatu se jedná a jaký druh ji ovlivňuje či způsobuje její soudržnost.
I v záření hmoty se kříží mnoho věcného a osobního záření a to ve svých stejnorodých podstatách i pod tlakem záření vyššího. Hrubohmotné a jemnohmotné s bytostným a duchovním a s četnými jejich odstupněními, rozvrstveními a zralostmi.
Zde na zemi musíme tím dříve než kdekoliv jinde pociťovat, že záření vzniká křížením. Křížení dává vznik mnoha druhům hmoty, způsobuje jejich vlastnosti, soudržnost a užitečnost.
Každá nejnepatrnější maličkost je nádhernou souhrou záření, jestliže ji z tohoto hlediska zkoumáme. Může nám říci mnohé, o co se jinak pracně namáháme. Neboť ve všem spočívá život.
Vlastnosti hmoty nám mohou být cenným poučením i pro rozvoj osobností, při získávání chybějícího nebo porušeného duševního záření, tak jako naopak duševně lidské vlastnosti mohou být klíčem k vědění o mnohých vlastnostech hmot a jejich dosud neprobádané užitečnosti.
Tato vzájemnost vyplývá jednak ze závislosti druhů stvoření na sobě, tvořících nedílný celek a pak z odlesků, jimiž jsou vždy úrovně bezprostředně nižší, se všemi jejich přirozenými náležitostmi. Zchlazováním se přivodí další štěpení.
Ve směru vzhůru jdete tedy k synthese odštěpených částí, ve směru dolů k analyse. Všude ve stvoření čím výše tím je větší jednoduchost, čím níže tím je větší množství druhů a jejich částí a částeček. V tom je zákon. Pro tvory ve hmotě je dána možnost pomalejšího prožívání a postupného uvědomování, které by v synthese, v duchovní jednotě, bylo příliš mohutné a pro nepatrného lidského tvora nepochopitelné.
Proto je ti záření rozštěpené na veliké množství vláken, které skýtají člověku poučení, aby dosáhl postupně vědomí a vědění a tím započal duchovně žít. Se všemi jejich druhy se má seznámit při svém vývoji, aby s rozvojem, s vypěstěním všech svých dobrých schopností a vlastností mohl nastoupit cestu duchovní tvořivosti, která vede k vrcholům věčného lidského vyzrání vědomým putováním oblastmi nádherných říší pozdějšího stvoření.