Volání z Prastvoření II.
Pokračování:
113. Světy krouží v záchvěvech stvoření a paprsky Pravěčného je pronikají, ovlivňujíce jeho svaté světlo a dílo.
Všechno je proniknuto těmito Božími paprsky, jež v nádherné obměně vytryskují nahoru a dolů, probíhajíce tak podle vůle Páně, vším, co žije. Ani zrnečko prachu nepřijde nazmar v síle světla, není ani jediného červíčka, který by nežil a neděkoval záchvěvům, jež ho posilují.
Celé stvoření se všemi svými tvory velebí Pána a slouží mu.
Lidstvo, kde však stojíč ty? Ty jsi zvadlo a uschlo a ukřižováním Syna Božího uzavřelo si se proudícímu prameni světla.
Po staletí si bědovalo a žalovalo. Boha si učinilo zodpovědným za své utrpení. Nedbalo jsi toho, co on to daroval a musíč učit znát jej jen v bolestech. A tak aniž bys to pozorovalo, klesalo jsi stále hlouběji. Ve své svévoli zapomnělo jsi na varování shůry, jakmile ses domnívalo, že vidíč opět kousek cesty před sebou.
Nyní stojíš na pokraji svého bytí a ohnivé paprsky věčného hněvu tryskají z pěsti Pána, vypálí ti nyní duši, jež příliš pozdě poznává ve studu a úzkosti jak mnoho zhřešila. Obtíženo hříchy můžeš volati a křičeti k nebesům jak chceš, ono tě neuslyší.
Syčící blesk hněvu letí dolů jako mávnutí kosy.
Lidstvo pohleď před sebe. Bohatou žeň sklízí věčná smrt a kdo ještě v poslední bídě neuslyší, toho mocný úder srazí k zemi, aby už nikdy nepovstal ve svatých paprscích říše míru.
-------
114. Býti věrný a pevný. Takové budiž vaše myšlení, poněvadž mnohé bouře převalí se přes vaše duše, budou jej zashovat tvrdými údery a budou vás chtít odhodit stranou. Pak máte státi pevně se zrakem zdviženým ke svému Pánu, jemuž sloužíte a modlitbou se otevříti v pokoře nejvyššímu, v jehož síle a lásce stojíte ve věrnosti čistého chtění k Synu Božímu.
Blíží se těžká doba na zemi a musí pohnouti i vámi. Však s vámi je pomoc tryskající z věčného pramene Páně. Vy vědoucí, vy sloužící, s vámi je svaté světlo veškerého života, jež vás provází v hodině bídy a dává vám sílu přestáti i ten nejtěžší boj.
Buďte klidní a soustředění v hodině světového soudu. Těžké závoje úzkosti se ochromivě kladou kolem chvějících se duší, tušících blížící se odplatu. Němě a těžce tíží olověný klid zemi. Je ticho před bouří. Sklíčeni prochází lidé pod neviditelnou tíhou.
Bytostní služebníci vzývají Pána a modlíce se očekávají zavolání.
Prastvoření bojovníci stojí těsně seřazeni kolem svaté Hory a vysoké postavy andělů podobají se sochám, ze světla a mramoru, stojí nepohnutě a zbožně na stráži ve světelném sloupu Boha Otce. Vše je připraveno a vše očekává s napětím a svatou hrůzou vypuknutí hněvivého plamene ve hmotnosti největší tíže.
Všichni služebníci věčného pozvedli v čisté zbožnosti a jemnosti své oči a volají slavnostní: Hosana . . . jež se purpurově zlatě odráží všemi sférami.
-----
115. Konec světů-- tak pravil Pán Synovi. Jeho věčná vůle otevřela brány a svatá prasíla jeho trojjedinosti vyslala na zem Imanuele, aby soudil.
Odsouzeno a zavrženo bude nyní lidstvo, jež nedbalo volání věčné lásky a čistoty. Rozhorlená spravedlnost Páně vznáší se nad zemí, jeho svaté paprsky vysílají bědu za bědou a lidstvu bude tak, jako by utrpení nemělo vůbec žádného konce.
Nyní bude vám odplaceno vše, čím jste zhřešili. Nebude vám zapomenuto nic, jestliže se sami v opravdové touze nepokusíte ještě o nápravu. Každé cítění a jednání z toho vzniklé uvádí ihned svatým tlakem světla v činnost zvratné působení.
Rychleji postupují nyní i hrubohmotné události (tím je míněna hospodářská nouze, politické zmatky, náboženské boje a podobné věci, nejenom snad současně se množící přírodní katastrofy a povětrnostní změny) poněvadž vařící se boží světlo uvedlo v činnost celé stvoření, jež se doposud zvolna zachvívalo, tísněno a strháváno dolů tíhou temnot k zemi. Země krouží denně rychleji a brzy se oprostí přesně podle zákonů a svrhne ze sebe tíhu, která jako nepohyblivá na ni lpí.
Kdo se nebude moci nyní spoluzachvívati ve stále vzrůstajícím a volnějším krouživém zpěvy života, ten bude z proudícího jádra vytlačen až k okraji a zřítí se do propasti. nebude se mít kde zachytit, nezachrání ho žádný most ani žádná pomocná ruka.
Lidé dívejte se kolem sebe, abyste se ještě v pravý čas připojili ke svatému, věčnému rytmu světů, jemuž se i země radostně podřídí.
Síla, se kterou se nyní pozvedne na místo, jež ji kdysi svatá láska určila, tato síla přitom odhodí všechna tíživá pouta temnot. A k těmto poutům patří všichni ti, kdož se nebudou moci čistě spoluzachvívat v čistých paprscích spravedlnosti.
Potom budou světy jásajíce kroužiti a vzdávati chválu Pánu. Tíha temnoty nebude pak více působit tíživě na zemi, na nejmenší kolečko ze všech stvoření. lehce a radostně bude se opět zachvívati veliký, nádherný hodinový stroj, Páně, očištěný Imanuelem a zářící znovu vložen do ruky Otcovy.
-------
116. Vy ochránci a služebníci svatého světla, jehož síla vás obdarovala vždy větším porozuměním a znalostí, vy tvoříte mosty k věčnosti.
Vy jste prvními, maličkými můstky, lidem nejbližší, po kterých oni nejprve půjdou vratkými kroky. Proto musíte býti pevně vystavěny, aby na vás lidská noha s důvěrou mohla spočinout a s jistotou mohla chvátat dále ve stálém uzrávání.
Vaše mosty zvedají se vzhůru ke stupňům rytíře, které těsně obklopují lesk svatyně. Řadí se kolem bílého rytíře, který je duchovním mostem k Irmingard - čisté Lilii, jež září na vrcholu trigonu, spojujíc Božské s pravěčným duchem a která přejímá s křišťálovou jasností nejsvětější mosty s proudy věčnosti z Imanuele - Marie.
Představte si obrazně svatou vládu Božské trojice na zemi a pak budete vidět a vědět. A ještě více pamatujte na všechny rady svého Pána, neboť každá z nich je pro vás pohledem věčné lásky, ze které k vám neustále proudí nezměrná síla a vznešenost Páně.
-------
117. Ve svaté spravedlnosti Páně bude nyní země posílena ka světlé říši radosti, jako kdysi byla v době, kdy všeláska nechala vzniknouti stvoření a pozdější stvoření se uvolnilo ze zářícího kruhu Božské vznešenosti. Opět budou žíti na zemi lidé dětské prostoty. lidé vědoucí o prasíle svatosti, kterou v pokorné zbožnosti vzývali, modlíce se k všemohoucímu.
Pravdivě a čistě bude kroužiti stvoření a pozdější stvoření. Radost a blaženost bude domovem na každém z jejich světů, na nichž vědoucí duchové v ušlechtilém závodění se budou snažit k dobru.
Země prochází bybí cestou dokončení, aby se jednou rozplynula ve světle a radosti věčného paprsku, kterým ji Pán zavolá. Pak sloužila věrně a splnila vše, co jí bylo všemohoucí láskou uloženo.
Za ní budou následovati zrající planety jedna ze druhou, jakmile se nevědomí duchové na nich stanou vědomými v touze posvětle a budou moci vejíti do ráje, který jako poslední část stvoření uzavírá v blaženém vzývání duchovní říši blažených.
A dokonalí pozdější duchové budou se zde znovu a znovu snažiti a působiti ke cti Páně, neboť v blaženosti světla není odpočinku a klidu.
Pán ve své trojvěčné tajemnosti bude vznešeně a nepochopitelně zářiti nad svým stvořením a bude se radovati z harmonického souzvuku zpěvu světla, jež se dokonale zachvívá sférami.
-------
118. Všechno žije milostí Páně, když Pán oddělil Syna ze své všemohoucí bezbytostnosti a vznešenosti a vyslal Imanuele od Otce, tu zaplály také nejsvětější paprsky venku v prostoru.
Budiž světlo, pravil ten, který sám je světlo. Světy počaly kroužiti, nejvznešenější vykvetlo z nich a vše plulo v blažené zbožnosti kolem svítící, žhavé jiskry Boží, jež působila z nebeských dálek.
Tenkrát přinesl Pán největší oběť tím, že propustil Syna své lásky. Neboť všemoudrost věčného věděla o veškerém boji a vývoji ve stvoření. On viděl nebezpečí ze vznikajícího pozdějšího stvoření, které vyrazilo pásmem, tak vzdáleno svatému světlu, že se stále pomaleji pohybovalo v ochlazující se tíži a temnosti.
Lidstvu, od světla odvrácenou vůli stávala se hutnost vždy větší, lidský smysl táhl zemi vždy hluběji až ke hranici světelného vyzařování v pozdějším stvoření. Lidský duch byl by se nyní zřítil do mrazivé temnoty, kdyby Syn Boží svojí svatou rukou nezachytil klesající a neuchopil roztrhaná vlákna, aby je spojil s nádhernou říší Páně.
Budiž světlo, řekl Syn Boží i na zemi, když dokončil sestoupení do hrubé tíže. jeho svaté slovo rozvířilo boj a soud na zemi a v úrovních jež ji obklopují.
A nyní chce opět Boží vůle vládnouti. Svaté proudy světla valí se z její čistoty, zaplavující čistým chtěním zemi, splachujíce vše, co se šedivě a líně v bahně nebo co se sykotem vymršťuje ze skrytých koutů.
Svaté proudy se valí, čistí a smývají, narážejí a vzdouvají se, neboť ony strpí vše zářivé a čisté, které pronikají svými čistými paprsky.
Budiž světlo.
Již vzplanula země, zavolaná částí všemohoucího, jenž prodlévá na zemi, tak jako prodlévá v Pánu. Svatě se řine síla světla dolů, krouží z pomazaných a vrací se k němu zpět ve tvořivé, věčné radosti.
A nebude již dlouho trvat a svatá ústa pronesou: A bylo světlo.
Pak zajásá nebe i země a pak přijde i hněv soudcův. Volně a čistě budou mu sloužiti duše v radostném díku, že je vykoupil z jejich viny a otevřel jim opět svatou cestu ke světlu nebeské záře.
-------
119. Svatá postava Syna Božího se vztyčila a září ze svého věčného světla, zastiňovala zemi. Nebeská záře plála kolem Dokonalého. Oslepující paprsky podobné ohnivým jazykům živě tryskající a opět se navrací zpět k tomu, jenž je pramenem Božího světla ve hmotě.
Král králů stojí ve chvějícím se sloupu, podobnému zlaté stuze vystupující k Nejvyššímu a růže a lilie spočívají v jeho bíle se třpytících rulou. Květiny se lesknou ve vší čistotě a jejich kalichy vydechují vzácnou vůni kolem svatého ducha Pravěčného.
Zesilující se světlo sloupu pohybuje se jasným nebeským leskem a ve zlatých krůpějích dopadá na Imanuele, jehož svatá postava se stále více zachvívá (duchovně).
Světlé tělo dokonalého se rozdělilo, těsně vedle sebe stojí nyní dvě postavy rozdělené a přec v jednom.
Ježíš a Imanuel. Na pravici stojí Spasitel, jehož obličej září praláskou nejsvětější vznešenosti. Stojí těsně vedle bratra, jehož zjasnělé tahy nesou čistotu a nepodplatitelnou Božskou spravedlnost.
Světlo záře proudí kolem věčných bratří a obě květiny v rukou prvorozeného září v nevyrovnatelné čistotě.
Nebeský proud světla se valí z nebe. Ve světelném proudu víří to svatým zvoněním. Zlatobíle třpytí se to kolem Synů Všemohoucího a pak mezi oběma, světlem zalitými postavami je viděti ruku, svatou ruku věčnosti. Je to drahocený paprsek vznešenosti, chvějící se dechem vánku a který províván prasvětlem čistoty skrývá v sobě všechny síly věčných tajemství.
Svatou je ruka sklánějící se k Synům a spojující bratry v zářivou celistvost. Sám, ač je s nimi spojena svatá trojjedinost, přece jen vládnoucí a dávající těm, kteří jsou částí Boha, Stvořitele Všehomíra a Pravěčného.
Nyní bije plamen za plamenem kolem nejsvětější dokonalosti a vznešenosti světla na zemi. Hora hoří v ohni věčných tajemství. Světy a lidstvo muselo by nyní zahynout v Boží blízkosti, kdyby svatá trojice je neochraňovala před prudkostí síly světla na zemi. Hora hoří v ohni věčných tajemství. Světy a lidstvo muselo by nyní zahynout v Boží blízkosti, kdyby svatá trojice je neochraňovala před prudkostí mocné síly světla.
Nejsvětější dokonalo se ve h,otě, poslední naplněí Boží sloučilo se v Synu. Široce roletěly se brány sil a pravěčné vznešenosti. Svatý proud probíhal bez zastávky a bez překážek od Boha k Bohu. Od Boha žijícího v Synu k Bohu, který sestoupil k soudu, od Boha všesvatého, všudypřítomného a přece tak vzdáleného v nevýslovných dálavách k Bohu, jenž se ponořil do hmotnosti země, aby na ni vznikl nový život, nové lidství a nové bytí, které pak úctyplně vytuší svatou vznešenost Páně a bude mu věrně a opravdově sloužit ve vděčném prožívání věčné milosti k požehnání celého stvoření.
-------
120. Dokonalé je dílo Boží v duchu. Všechny sféry jsou proniknuty svatým světlem soudce, všechny úrovně žhnou očisťujícím ohněm a oheň života vyšlehuje k zemi, která se bude nyní zvolna oprošťovat ze sevření zla.
Proto Imanuel Syn Boží sklonil nyní věčné oko k zemi, aby ve všemohoucnosti Otcově započal svaté působení a soud ve hmotě.
Ačkoliv Syn prodlévá v pravěčném a žije v neustálém svatém spojení, přece všechny proudy Boží síly směřují dolů, k poslednímu soudu lidstva.
Věčná svatost bude souditi ve věčné spravedlnosti Boží.
-------
121. Pozvedněte své srdce vzhůru k Hoře, na které vám září světlo života. Chrám blažených, míru, klene se nad vámi, budete-li hledati cestu ke svatosti Hory. Jeden paprsek za druhým ozáří vaši stezku až zdoláte všechny příkré pahorky a šťastni a blaženi vkročíte pak tam, kde vás zvou otevřené brány života.
I vy, nejhlouběji kleslí duchové, uvidíte světlo a v jeho paprsku i poslední milost Páně, zářící ještě jedenkrát před vámi. Můžete jej uchopit a býti bdělými ve svatém světle ze strnutí vašeho falešného chtění.
Neuchopíte-li se ihned svatého paprsku, který ač se vám zdá býti stéblem slámy, přece vás udrží pevněji než lana a trámy, pak nikdy nenaleznete východiska z temného bahna hlubin na příkrou cestičku světla.
Zřítíte se a zůstanete ležet mrtví mezi mrtvými, abyste nerušili radostný výstup vyloupení, od kterého světlem otřesených duší odpadává jedno pouto za druhým. Budou klečeti na prahu svatostánku a prositi o vpuštění do svaté říše lesku.
-------
122. Do rukou Synových vložil Pán žezlo své všemohoucnosti a vše, co Pán určil ve světle svaté bezbytostnosti projeví se nyní na zemi.
Daleká byla cesta věčné síly. Jen zvolna mohl Imanuel vnořiti se do tíhy temnot, neboť v každé úrovni musel upevniti svoji sílu věčnosti, aby mu nic nebránilo a žádný rytmus se ho nemohl dotýkat než nejsvětější vůle.
To bylo zprvu jednoduché, poněvadž Prastvoření se zachvívalo v nejsvětější vůli. V blažené radosti vyšlo věčným proudům Imanuele vstříc, když se jeho sférami ubíral k zemi. Ale ve stvoření musela pevně svatá vůle vítězně narovnat úrovně, zkroucené Luciferovou chladnou svévolí. Kousek po kousku otevírala se nyní cesta k nejtěžší hrubohmotnosti.
A tak svatá síla působila a pracovala až do této doby jeden pozemský rok za druhým, až Syn Boží mohl se státi dokonalým ve hmotě a tím i nepřemožitelným na zemi. Nejsvětější prasíla tajemství ponořila se do připraveného pozemského těla, paprsky věčného světla spojily jej s Otcem.
Ježíšova cesta k zemi nebyla takto připravená jako cesta jeho bratra, vlastního Syna a vyslance Páně. Ježíš chtěl rychleji zasáhnouti do falešného chtění lidí. Jeho láska věřila, že čím dříve pomůže, tím bude lépe. Jeho světlé čistotě byla pozemská zloba a lidské špatnosti cizí. Musela býti cizí jemu, poněvadž všechny hříchy a všechno temné je věčnému a jeho světlým říším nesrozumitelné.
Ale pro Imanuele Pán vševědoucně předvídal také útok a boj temnoty. Zahalil Syna do síly věčnosti a propůjčil mu všemohoucnost světla ve hmotě, aby ještě jednou nemohlo temno zvítězit nad světlou čistotou věčnosti, která se nemůže ponořit do kalné tíže.
Lucifer je spoután, dokončena je Boží síla v Imanueli, který sestoupil k zemi. Proniknuty věčnými paprsky jsou i ty nejmenší žilky těžké hmotnosti. Imanuel volá k boji a svaté vítězství bude jeho.
-------
123. Slunce svítí ještě nad spravedlivými a nespravedlivými, ale nepotrvá to již dlouho. Nebesa zahalí svůj obličej, úzkost rozprostře se nad zemí a zasáhne lidi se strašlivým tlakem.
Nyní se má státi zjevná vznešenost Páně, která se ukáže nejprve ve svatém hněvu. Boží soudce uchopil meč a pozvedl jej nad hříchy lidstva.
Svatá spravedlnost Věčného vyzařující ze Syna stojí nad lidmi a nahlíží do duše každého jednotlivce a ani jeden neprojde kolem něj, jehož srdce by on neprosvítil.
Lidé, nezdá se vám, že blahovůle Páně došla již ke konci? Necítíte paprsky svatého hněvu?
Jeho blesky budou nyní zasahovati, neušetří nikoho a nastane strašlivý soud, který bude říditi Pán dříve, nežli ho zasáhne blesk, blaze těm, ke kterým se skloní ruka pomocníků, aby jej vedla a podporovala na cestě ke světlu. Blaze jim.
A běda tomu, kterého Pán nechá zahynout pro jeho staré viny a který není hoden, aby jím svatý hněv ještě pohnul.
Brzy začne velké umírání na zemi a nejprve budou směti odejíti ti, kteří se mají připravovati na jiných úrovních, aby se později navrátili na šťastnou zemi, aby jako čistí, opravdoví lidé sloužili v Boží říši Páně. Po těchto, kteří jsou vnitřně dobří, ale potřebují dozrávat, zmizí ze země ještě mnozí, kteří nejsou schopni spatřiti ještě světlo. Umírání potrvá dlouhou dobu, mnoho let.
Až nastane konec velkého umírání a svatý soud roztřídí lidské duchy, pak musí vše, co se v pokoře a poznání neskloní před Synem Božím, klesnouti ve smrt. Ale ti, kteří se opět prohřešili proti svatému duchu Páně, ti musejí žíti ještě nějaký čas v soudu, neboť oni musejí v žalu úplně poznati, co učinili, dříve nežli budou moci býti zničeni tak, jak si to sami přáli.
-------
124. Stůjte ve zbožnosti před velikostí Páně a svatého dění, jemuž nemůžete porozumět svými lidskými smysly. Činnost Boží na zemi počíná.
Co se nyní děje je živoucí vůle věčnosti Páně, která se zakořenila ve hmotě. Každý úder, který nyní dopadá dolů, je úderem světla, každé dění, které se dokončuje ve věčných zákonech je svaté naplnění.
Soudce nad světy uchopil ve jménu Otcově svatý meč a tímto svatým mečem a jménem zvítězí nad lidstvem.
Je to meč, svaté slovo, které září z věčných úst Dokonalého a na něm se musí soudit vše, co žije na zemi. Nikdo neujdeš paprsku, který každého zasáhne a každý se musí rozhodnout, chce-li uznati slovo nebo je odložiti. To je poslední svobodná vůle ponechaná člověku, poněvadž potom musí následovati bezpodmínečné podřízení Božím zákonům, ať je to již k dobru nebo ke zlu pro později stvořeného ducha.
Ještě jedenkrát má člověk možnost volného rozhodování, pak se musí sklonit před zákony Páně.
Leckterý z velikého zástupu hledajících nebude tomu rozumět a nebude chtíti podřídit ihned, poněvadž nemůže poznati dosah celého Božského záření vševědoucnosti a všemohoucnosti. Přesto, čím více se prozářené a očištěné duše budou moci vyšvihnout, tím větčího prožití získají a o to skromněji se skloní před Pánem a jeho svatými zákony. A zahanbeni a šťastni naleznou v sobě velikou lásku, kterou Bůh chová ke všem svým tvorům.
Láska a přísnost, nedá se před spravedlností oddělit. Obě jsou spojeny v záři trigonu, žijícího na zemi a provádějícího soud Všemohoucího svou přítomností ve hmotě.
A nyní bude navždy roztříděno světlo a temnoty a nic polovičatého nebude trpěno v jasné čistotě Věčné Pravdy.
Lidstvo, podívej se před sebe. Stojíš v počínající bouři a brzy poznáš, že musíš bojovat, abys si získalo slovo pravdy, které jsi až doposud tak lehkovážně opomíjelo, nechceš-li zahynout ve vysoko vzdutých vlnách soudu Páně.
-------
125. Svatý je Pán. Žádný lidský rozum nedovede vytušit jeho svatou velikost. Žádné lidské oko nedovede vzhlédnouti na odlesk jeho vznešenosti a žádný lidský duch nemůže snésti nejmenší paprsek jeho věčného světla.
Svatý, nesmírně vznešený a vzdálený je Pán.
Jeho všemohoucnost stvořila nejsvětější dílo, jehož napodobením se vyvinula teprve země a člověk.
Zadrženi stojíte před tolika tajemstvími a divy přírody, které jsou přece jenom odleskem nádhery Prastvoření Páně. Vidíte ve vesmíru miliony hvězd, jejichž velikost a nepochopitelná vzdálenost vám způsobuje závratě a přece tento obrovský, nekonečný svět je jenom nepatrná zkřivenina, odpadlá od všemocného díla Páně.
Nechvějí se vaše duše, pokusíte-li se nyní udělat si obraz o svaté velikosti Páně.
Nechvějí se vaše duše? Syn Páně sestoupil dolů z této nebeské dálky a bydlí mezi vámi.
Zadržte dech, aby žádný pozemský vánek nerušil svatou Boží blízkost. Modlete se a děkujte Pánu, jehož láska a spravedlnost je nezměrně veliká a svatá, tak jako je on sám.
Děkujte Synu, Svaté vůli Páně zářící na Hoře, jehož Boží všemohoucnost bude nyní lidem zjevná.
-------
126. Nebe i země pominou, ale slovo zůstane. A slovo je opět tělem učiněno a sestoupilo ve jménu Všemohoucího vládce života.
A slovo se stalo soudícím paprskem Páně, na kterém se musí roztříštit vše, co chce jíti proti jeho světlé pravdě. A je to slovo nejsvětější milosti všem těm, kteří chtějí žíti v pokoře podle vůle Páně.
Slovo září na Hoře, kterou Pán posvětil svým paprskem a je to slovo rozdělené na tři části: Spravedlnost, láska a čistota Věčného a přece zůstala svatým celkem, který působí společně a nedělitelně v nebeském trigonu seslaném všemohoucím.
Pán oddělil od Syna růži, která je zde láskou a stojí vedle neomylné spravedlnosti soudce Boha Otce a jejíž jemné, světlé cítění zůstalo v nebesích a podrželo veliké svaté spojení.
A Pán daroval Synu čistotu v dětské věrnosti a lásce Lilie, jež svým pozemským bytím pomáhá vésti pozemskou ženskost ke světlým výšinám, které jim Pán kdysi daroval.
Tak působí růže a lilie společně s Imanuelem a z něj a podporují svatou oběť, kterou Syn Boží přinesl svou pozemskou poutí. Nejsvětější, věčná spravedlnost Boží soudí na zemi jménem Páně.
Imanuel je mezi námi a s ním Marie, která je oddělena od jeho bezbytostnosti a jakožto díl šla s ním na zemi a daruje lásku tam, kde musí udeřit jeho spravedlnost. A s Imanuelem šla Irmingard, kterou ona vznese svým svatým paprskem světla pro nejvyšší vyplnění díla Páně.
-------
127. Vůle Páně se snesla k zemi. Jako tvrdá skála září na svaté Hoře. Bouře a zoufalství jí neotřesou právě tak jako tekoucí proudy slz, které brzy se k ní pohrnou.
Vůle Páně stojí pevně a svatě na zemi. Připojila se k snaživým a vzhůru toužícím vnitřním silám, připojila se ke každému bytostnému záchvěvu, který působí v Bohu a pro Boha.
Připojena k nejsvatějšímu prasvětlu a všemu z něj zrozenému, stojí nyní svatá vůle na Hoře v Imanueli, Synu Božím, připojena a zakořeněna ke všemu bytí a tím učiněna všemohoucí na zemi.
Zářivá křídla holubice rozpínají se z Dokonalého a přikrývají Horu zlatým jasem věčné nádhery.
Sloužícím lidským duchům je skoro nesnesitelná svatá všemohoucnost a přece je přitom oblažujícím pramenem dávajícím trvalé osvěžení. Omilostnění přibližují se ještě poněkud nejistě ve svaté síle světla, které nyní vychází z krále světů v zářivých proudech a činí z Hory plamenný sloup Páně.
Ještě nikdy nesměl později stvořený býti tak blízko věčné prazáři a ještě nikdy nebyl Lidský duch tak omilostněn a požehnán, jako služebníci Syna Božího.
V pokoře jste se otevřeli a ve zdráhavé plachosti jste směli přijmouti nezměrné sémě, které zvolna vzklíčilo ve vašich otevřených duších. Avšak brzy má ve vašich duších rozkvésti v nádherný květ pro krále králů, má mu přinášeti ve vašich věrných službách ovoce bez konce, které nezná více únavy a vlastního chtění.
Tak nejlépe poděkujete za svatý dar. Vaší službou a horlivostí učiníte Synu Božímu radost.
-------
128. Síla svatého kříže září ve vesmíru a zjasňuje neživotné temnoty smrti. Nekonečná je nebeská láska a síla, jež z něj vychází, nekonečná je láska, se kterou daruje a přijímá snahu hledajících jeho svatou čistotu. Všechen život přichází z věčného paprsku a všechen život v něm končí.
Svatý kříž je počátek a konec, neboť to je Božská trojjedinnost, Božská pravda a vznešenost, je to Bůh sám.
Kříž září ze všemohoucnosti Páně, z jeho bezbytostného prasvětla, září z věčných Synů, kteří jsou jedno s Otcem a září z Marie, vznešeně, která je z Imanuele, bezbytostného, odděleného, věčná jako on, v prasvětle Boha a Pána.
Kříž přišel dolů na zem, aby zářil na Hoře a volal lidi k soudu. Jeho třpytící se, světlá ramena září však ve všech sférách, tlačí temnoty k zemi a proráží vzhůru do věčnosti Páně.
Blaženou září kříže je spojen Otec se Synem. Spojení působí ve svatém světle jejich prasíly sestouplé na zem. Spojen a přece úplně celistvý je Imanuel, je spojen s Bohem a bratrem, spojen s Růží a Lilií a přece úplně sám v nebeské výsosti provádí nyní svatý duch soud nad zemí.
Lidé, zda-li pak jednou poznáte a vytušíte, co vám dala nejsvětější Boží láska, že vám poslala Syna? Kvůli vám několika, kteří se zdáte být hodnými milosti Páně?
Svatý kříž Pravdy plane nad Horou. V nádherném lesku třpytí se z Imanuele - Marie, kteří v jeho paprsku jedno jsou v Bohu.
Lidstvo pros, aby ti byla darována jiskřička poznání světla, aby si se v pokoře naučilo děkovat za svatou lásku a spravedlnost, kterou Pán projevil ještě naposled k pozdějšímu stvoření.
-------
129. Tajemství světla leží rozluštěno ve věčném klínu Páně.
Ale člověk stojí bez porozumění před velikou a svatou jednoduchostí Božích zákonů, které mu vše vysvětlují a ve kterých může nalézti odpověď na každou svoji otázku. Nyní přichází hodina, kdy bude donucen svatým světlem nebes ku rozboru věčnosti života. Nyní se musí zeptat, - a on se zeptá podle lidského způsobu.
Proč to potkává právě mě? Bude volati a bude posílati k nebesům jednu žalobu za druhou, neboť Pán se uzavřel před každou osobivostí lidstkého chtění, avšak nyní se otevře, jelikož jeho Syn ho volá.
Ale Imanuel bude prositi Otce teprve tehdy, až bude ukončen soud a člověk bude opět rozumným a dobrovolně se skloní před svatou všemohoucností.
Brzy budou zníti výkřiky k nebesům, nebudou však vyslyšeny, tak jako slovo Syna Božího bylo až dodnes lidstvem neslyšeno. Brzy se budou v zoufalství svíjeti a kroutiti, amiž by však nalezli opravdově své chuby. Rány budou dopadati jako krupobití a Pán ustane ve svém hněvu teprve tehdy, až celé lidské pokolení bude ležet na zemi a nebude váhat pozvednout své oči k tomu, jehož tak dlouho přehlíželo.
Před vašimi rozechvělými dušemi pak znovu povstane Pán Všemohoucí, věčný Bůh, jehož jste zpitvořili a podle svého i dobrého zdání přetvořili a kterého nyní musíte opět poznati v nezměněné nádheře nebes. Hrůza a zoufalství se zmocní lidí, když si poprvé jasně uvědomí své viny. Pak pozvednou ruce vzhůru a zděšeně vykřiknou: Hory, padněte na mě.
Tu se ukáže vznešenost Boží na Hoře. Světlo svatého kříže svítí nad celou zemí a volá duše. Všechno co je svatým paprskem zasaženo se vzchopí, aby v Božím světle přijalo nový život. Všechno co vidí, svítí plamenem věčnosti, plazí se k Hoře a touží po vysvobození. A všechno, co se protivilo veškerému napomínání klesne dolů zasaženo bleskem čistoty a temnoty zmizí ze země.
Pak pozná lidstvo velikého a svatého Vyslance Božího. Neodváží se vkročit na očištěnou zem, posvěcenou přítomností Syna Božího. Teprve po týdnech naleznou otřesené duše rovnováhu a nekonečný dík a pocit štěstí se pak tiše uvolní v jejich duších a bude vystupovati k trůnu Nejvyššího.
Pak budou lidé věděti, proč tak těžce museli všechno prožívat, proč byli zasaženi v tom, co jim bylo nejmilejší a oni slíbí věrně a radostně následovati Syna Božího, který ještě vyčkávavě dlí v osamělosti Hory.
-------
130. Bratři, nenechte se oklamati na nádherné rovné cestě k výšinám, kterou jste si vyvolili. Ačkoliv je příkrá a vyžaduje celou vaši sílu a pozornost, přece cíl je nevýslovně krásný, vznešený a kyne vám v blažených dálkách.
Neohlížejte se kolem sebe, zapomeňte, co leží za vámi. Zvolili jste správnou cestu. Ruce andělů vás drží a vedou a láska světla volá vás něžným napomínáním.
Dívejte se a naslouchejte zvonku, který vám ukazuje k domovu. Narodili jste se ve svatém paprsku, který vám ukazuje k domovu. Narodili jste se ve svatém paprsku, který jde s vámi k věčným výšinám. Jste zrozeni ve svaté lásce vašeho Pána.
Jděte bratří, ve věrných službách dávejte lásku a sklízejte jí v hojnosti. Pozemské starosti odhoďte stranou a země vám také žádných starostí nebude činiti. Kráčejte oproštěni odevšeho po zlaté cestě a všechny překážky a zdržování, které vám temnota ještě chtěla připravit, zmizí.
Jděte s plnou důvěrou a požehnání Pravěčného vás pozvedne vysoko vzhůru, do svaté blízkosti svého Syna.
-------
131. Svaté jméno Syna Božího započne již brzo zářiti nad zemí ve věčném splnění.
Svaté a veliké je jméno přicházející z Otce. Jméno, jehož počátek a konec spočívá v nejsvětějším a nejvyšším, v Bohu a Pánu. Všechny věčné síly jsou spojeny ve jménu Páně a jeho Synů. Věčná tejemství prazdrojů proudí skrytě z nich. a naplňuje dálky sfér zvonivou plností světla.
Nepředstavitelná všemohoucnost proudí jménem vznešeného a zrozenci světla Božských úrovní vědí o síle spočívající v něm, neboť oni jsou pralátkou všeho bytí a vší svaté velikosti.
Prastvoření ordvažují se mysleti na jméno Páně jen v nejhlubší zbožnosti a v jejich duších se z něj okamžitě tvoří modlitba úcty, vzývání a blaženého štěstí.
Jen tiše jsou jmenována jména věčných Synů Páně, tiše a v pokoře šeptají je duše světlých duchů. Neboť oni vědí, jaká síla nebeské dokonalosti spočívá ve jménech obepínajících svět a věčnost již od prapočátku.
A svatá jména se jmenují: Imanuel / Ježíš. Já jsem. Budiž světlo. A bylo světlo. Počátek a konec. Slovo --- čin. Zaslíbení. Splnění. Záchrana. Soud.
Nekonečnou sílu, nejsvětější dokonalost a splnění chovají v sobě jména, která vrcholí v jediném, věčném jméně:
B ů h .
132. Pozdější stvoření se radostně sklonilo před soudem Páně. Tvorové na všech planetách děkovali Věčnému za vysvobození z pevného sevření. Dívali se dolů k zemi, která musí nyní bojovati svůj nejtěžší boj a pokoušeli se dáti lidským duchům znamení, aby spolupomáhali na osvobození se z jařma Luciferova.
Avšak lidé nemohli vycítit tuto pomoc, neboť jejich duše se staly příliš tupými a mrtvými. Nevěděli, že nyní ze všech částí pozdějšího stvoření vznáší se modlitby, které by jim mohly dáti tolik síly, kdyby se s radostí a díkem uchopili těchto světlých vláken a svoje prosby k nim připojili.
Obyvatelé planet vědí o svatém soudu na zemi, oni ví o Synu Božím, kterému děkují za vysvobození ze svírajících a dolů táhnoucích temnot.
Světlo svaté Hory září sférami a přináší sílu celému pozdějšímu stvoření. Až se očištěná země vyšvihne do výše, pak bytosti žijící na některých planetách budou moci na sebe upozorniti, neboť na hvězdách pozdějšího stvoření žijí lidští duchové a vysoce vyvinutí bytostní.
-------
133. V tisíciletích, po smrti Ježíšově, všechno zestárlo a zvadlo, protože záření světelného obnovování k zemi bylo stále slabší. Ale nyní, kdy Božská síla proudí ve všemohoucnosti, již žádný později stvořený nezná, nyní vlivem jejího silného světla vře, co je uvadlé, úplně uschne a mdlé bude posíleno novou životní silou, aby znovu oživlé se pozvedlo.
Nad sluncem vznešenějším je působení svatého světla na vše, co Bůh a Pán pěstuje ve svých bezpočetných zahradách stvoření.
Věnec za věncem zdobí jeho bezbytostnou vznešenost. Joskřivou a vonnou nádherou svítí věnce ke cti Páně, který je stvořil a vzývajíce ho, zachvívají se kolem svatosti všeho bytí, prapočátku i konce veškerého života, kolem Boha a Pána.
Věnec za věncem navazuje se na vzývající, zářící kruhy, svaté světlo v nich vychládá a jemně plápolá a přece zbožnost je ve všech současných úrovních. Jenom v té nejposlednější, která krouží tak daleko venku a hluboko pod svatým světlem Božím, tam ukazují se šedivá a temná místa. Zářící kruh stal se zde slabým, pohyb unaveným a blaženého vzývání Stvořitele bylo skoro zapomenuto.
Proto Syn Boží vztáhl svou svatou ruku na pozdější stvoření a jeho planeta zřítila se z vnějšího kruhu dolů a chvějící se země se pozvedne a setřese zesebe ve strašlivých křečích poslední na ní lpící temnoty. Ve veliké a svaté soudné hodině Věčného zajde jedno a bude vykouprno druhé světlové těleso.
Volně a blaženě bude se opět zachvívat pozdější stvoření z něhož i poslední sevření bylo odejmuto a vzývajíc čisté světlo znovu se rozzáří.
-------
134. Vidoucí zvěstovali Syna Božího a lidstvo se mělo připravit, aby ho důstojně uvítalo k poslednímu soudu. Vědělo o jeho příchodu, ale během tisíciletí přestalo již věřit a proto zapomělo na proroctví.
Tak stojí nyní soudící duch Páně před sroceným lidským pokolením, které nechce již znáti Boha. Mohlo to být na zemi jiné.
Lidé, proč jste tolik zhřešili. Proč jste nedbali napomínání Věčného, svatého Stvořitele a proč jste usmrtili jeho Syny, když jste na zemi pohřbili Pravdu. Oni poprvé vstoupili mezi vás jako hlasatelé a nositelé světla.
Proč jste holdovali Luciferovi obětujíce mu zlato a duše, když jste mohli s čistým srdcem a květinovými pouty lásky přijíti k Věčným Synům, jež vám přinášeli milost nebes a osvícení.
Stali jste se zlým pokolením a proto Pán bude trestající přísnost svaté spravedelnosti. Nebude míti slitování s těmi, kteří se i teď protiví a napadají Syna vyzbrojeného všemohoucností a který je na zemi nepřemožitelný.
Slyšte lidé, vidoucí ze všech úrovní stvoření opět volají a zvěstují Syna Božího a budou otevřena i mnohá ústa těch kdož dlí na zemi. Všichni budou otevřeně nad lidstvem volati hlasem polnice jeho svaté jméno.
Každá povolaná ústa stanou se v soudný den troubou. A až budou nyní ze všech sfér nad zemi volati jméno, pak se zřítí pyšná stavba lidské domýšlivosti, zbožňování zlata rozpadne se v trosky a oltáře věnované Luciferovi, falešnému, se rozpadnou.
Kdo má uši slyš, a kdo má oči viz, jak bude nyní roztříděno a rozmetáno všechno, nač přísahal lidský mozek.
Hlasy mrtvých a živých stanou se hlasitými, v jemnohmnotnosti i tíži, z ducha a ze světla budou vyšlehovat plamenná volání k zemi.
A jméno bude duněti nad zemi silou hromu, spalujíc duše tvrdou plamennou září. Bude vzýváno a oslavováno. V blažené zbožnosti bude prozpěvováno a šeptáno v pokorném poznání. Bude i proklínáno a přehlušováno těmi, kdož se řítí do propasti, ale svatě se rozzáří spolu s těmi, s věčným křížem a hvězdou bude svědčit Synu Všemohoucího, Pravěčného Boha.
Propadlá pokolení slyš volání : A slyšte i vy, kteří jste otevřeli své uši a kteří nyní věrně sloužíte.
Rozkladný zmatek na zemi již započal. My vidoucí v duchu, my první voláme svaté jméno vesmírem dolů k zemi, aby zářilo nad bahnem lidstva.
Voláme. Čas se již naplnil a vy následujte našeho příkladu. Zvěstujte a vyznávejte Imanuele, jehož jméno je svaté z Boha tak, jako On sám.
-------
135. Lidská spravedlnost Božská spravedlnost Nejsou jedno. Lidská spravedlnost odsuzuje a ničí. Spravedlnost Páně chce usmíření. Dává těm, kdo ho opravdově poznali a v pokoře se sklání po dokonalém vykoupení, sílu, která jim pomůže opět vše napravit.
Podívejte se na nepopsatelnou, světy zahrnující velikost Boží vlády. Snažte se následovati cestu svého Pána v nejsilnější touze sloužiti Jemu. Světelná cesta nyní před vámi zazářila věčnou vznešenosti Otcovou.
-------
136. Pozemští učedníci vyciťujete nyní bouřný proud svatého světla. Slyšíte jeho nosné akordy zníti vesmírem.
Světelný proud se rozžhavil v nebeských plamenech a věční se seskupili kolem svaté cesty Páně, aby ani nejmenší pohyb nerušil více zářivého toku soudu.
Svatě proudí tok všemohoucího dolů. V něm se dokoná věčně zaslíbení a proroství, dokoná se třídění a očistění pozdějšího stvoření, pro něž sestoupi Imanuel dolů.
Svatá je doba splnění. Svatou je vláda věčné vůle. Svatá, nepochopitelná a nepopsatelná lidskému duchu, který směl prožívat velikost, sílu a vznešenost Páně, jež se stala nyní zjevnou i na zemi.
Božský soud je bez mezer. Dokonalá a bez chyb nade všechno porozumění povznešená je spravedlnost a láska, která nyní čistě a světle zasáhne lidstvo.
Buďte vděční za každý úder, který dostanete a prožijete otevřenou duší. je v něm větší milost a pomoc a posvátná síla, jež vás pozvedá a odprošuje z posledního sevření temnot.
Máte být uzdraveni svatým proudem a kráčeti s jásotem před ním, ke světlé cestě života, na kterou vás vděčně budou následovati zástupy znovuzrozených lidí.
-------
137. Všemocný je soud Páně nad zemí. Boží soudce, Imanuel, provádí vůli Otcovu, podle svatého věčného práva, které jediné má vládnouti nad zemí.
Doba vítězných bojů, pro Syna, započala a on vědomě uvolňuje dění, o jehož celém průběhu ví, poněvadž vševědoucím le Imanuel na zem seslaný.
Božsky bezbytostné síly se upevnily v připraveném pozemském těle a prohloubily se a holubice ze světla Boha Otce sestoupila dolů a rozptostřela svá křídla nad Horou spásy. Nejsvětější z Boha spojilo se s tíží a svou ohromnou bezprostřední všemohoucností Božího Syna působí na zemi.
Rychleji krouží zlaté proudy světla, rychleji a prudčeji vyvíjí se dění. Temnoty divoce kypí a v posledním zoufalství vykonají mnoho hrůzyplných činů. Strašlivě znějí nad zděšenou zemí rouhavé výkřiky proti Bohu a Lucifer v bezmocném vzteku trhá pouty tak, že se světadíly chvějí.
Dva rytíři ze stráže Grálu drží třpytící se zbraň vedle padlého archanděla. Drží ho zajatého v poutech Božího světla, které vrhl Imanuel kolem něj. Jen Božská všemohoucnost mohla spoutati toho, kdo byl kdysi Pánem, stvořen z jeho vznešeného světelného paprsku.
S rachotem hromu padá a brzy se zřítí stavba vytvořena lidskou vůli a lidskou rukou. Duté a hlíněne je včechno, poněvadž chybí ji požehnání Páně. Lidská domýšlivost se domnívala být všemonoucí a všepřemáhající. Ona věřila, že může vládnouti i bez pomoci Páně, neboť člověk se domníval ve svém poblouznění, že je Pánem tohoto světa. A když stavba spadne, spadne na ty, kteří ji stavěli a zasáhne je v srdci a na životě.
-------
138. Pod hněvivými paprsky soudu stalo se všechno zralým. Zralou je země, zralé je lidstvo a zralí jste konečně i vy, aby vámi mohl prudčeji procházeti proud dění.
Vy sloužící nezapomeňte nikdy, jak mnoho svěřil vám Pán. Blaho svého Syna vložil do vašich věrných rukou. Vy jste strážci svatostánku, nositelé a prostředníci světla.
Bůh Otec vám svěřil, co mu bylo nejmilejší ze všeho. Abyste mohli býti opravdovými ochránci, proudí k vám v neustálé obnově zlatý déšť svaté síly. Uchopte se ho a nechte se proniknout svatým světlem. Budete pak silní, jak žádný lidský duch nikdy nebyl a budete potom moci sloužit s netušenou silou a věrností.
Hněvivé paprsky soudu budou vířiti rychlostí blesku vašimi světlem naplněnými dušemi a přinášeti ustavičný tok a vykoupení jeho svaté milosti.
-------
139. Svatý a zářící stojí Imanuel v plamenném hněvu nad Lidstvem. Volá nad lidstvem svaté slovo Otcovo a jeho služebníci mu odpovídají tisíceronásobnou ozvěnou. Ale i lidské hlasy plné úzkosti a bázně budou se mísiti s touto odpovědí a brzy přehluší všechno jiné. Na jediné Imanuelovo zavolání ze světla bude následovati divoký výkřik zoufalství, jehož ječivý zvuk pronikne všemi sférami. Pán a Stvořitel uzavřel své uši lidstvu a vložil jejich osud do rukou Synových. Svatý duch Páně soudí a každému jednotlivci dá to, co si zasloužil.
A přece přijde zářící, nádherný den jemuž nebude rovno. Pak pozvedne Imanuel své srdce k Otci a poprosí:
Otevři zlatou bránu své lásky a vyslyš opět modlitby později stvořených, neboť jejich duch se stal čistý a dobrý, tak jako kdysi."
Blažené proměnění bude potom spočívat nad stvořením. Písně radosti a chvály budou velebiti Pána a růže bude ronit drahocenné slzy radosti.
Blažené proměnění bude potom spočívat nad stvořením. Svatý paprsek obklopující trigon vyrazí z nebe a pravěčný hlas pronikne dolů. Svatý se v úctyplné bázni otřesou a lidstvo skrývajíc svůj obličej padne na kolena.
A hlas promluví svatá slova věčnosti:
Tento je Syn můj milý, ve kterém se mi zalíbilo.
Amen.
-------
140. Dvě květiny stojí vedle sebe a s blaženou radostí vzhlížejí k Imanuelovi, který dlí v Otci. Nádherně hučí a víří světelné proudy věčnosti vycházející z Dokonalého. Svatě a nezměřitelně proudí soudící hněv z ducha Páně.
Avšak také ze zářících kalíšků květin, které se k němu přimknuly, proudí nádherné světlo dolů k zemi. Růžový paprsek proudící z růže přináší spásu a pomoc. Drsná, jasná čistota tryskající v blažených záchvěvech z kalíšků Lilie požaduje a její naléhavé vollání doléhá na duše lidí.
Imanuel soudce světa vystoupil vysoko na zachvívající se okruh stvoření. Svatý hněv vyzařující z něho zasahuje zemi těžkými razechvívajícími ranami.
Daleko a vysoko a přece opět tak blízko jako dosud nikdy působí svatý trigon ve hmotě a pozoruje konec všeho dění.
Trogon působí nyní v nejvyšší dokonalosti. Otec vložil svoji ruku na hlavu Synovu, aby prasíla z prasíly vnořila se v Syna v nejsvětějším naplnění. Ježíš uchopil ruku Růže a věčná láska darovala věčné lásce vzájemným střídáním zesilující se síly. Prakrálovna Elisabeth obtočila svůj závoj kolem Lilie a vznešená čistota oslepující, věčné sféry proudila k ní.
Nejvyšší síla, největší dokonalost se shromáždila v nebeském trigonu, jehož nejsilnější působení zastihne nyní lidstvo.
Okem v oku s Věčným stojí Syn ve žhavém pravěčném soudu Otcově. Soudící paprsek ve svatosti víří z Dokonalého.
Růže a Lilie zaplaveny zlatou rosou zachvívají se v blažené zbožnosti.
-------
141. Pán je mezi vámi. Slyšeli jste lidé. Ach, vy bláhoví, zavíráte oči a uši před svatým, vzne%nového, které by zasahovalo do všech vašich zvyklostí a názorů a nutilo vás skládati počet před Bohem a Pánem.
Ano lidé, brzy se musíte zodpovídati. Za každou ošklivou myšlenku, za každé falešné hnutí, za každé nečisté cítění se budete zodpovídat a Syn Boží vás bude bezohledně zkoušeti a bítí, abyste konečně poznali Božské zákony a vřadili se do jejich svatých záchvěvů.
Nepomůže vám, že chcete být slepí. Strašlivými tóny nebeských pozounů vám budou násilně otevřeny uši a oči a běda těm, kteří i pak se budou zdráhat nebo se dokonce protivit svatému světlu.
Temně a těžce leží temnoty nad vámi přesně tak, jak jste si to sami přáli. Ale z Hory, kde dlí nejsvětější tajemsliš pohodlní a strachujete se nového, které by zasahovalo do všech vašich zvyklostí a názorů a nutilo vás skládati počet před Bohem a Pánem.
Ano lidé, brzy se musíte zodpovídati. Za každou ošklivou myšlenku, za každé falešné hnutí, za každé nečisté cítění se budete zodpovídat a Syn Boží vás bude bezohledně zkoušeti a bítí, abyste konečně poznali Božské zákony a vřadili se do jejich svatých záchvěvů.
Nepomůže vám, že chcete být slepí. Strašlivými tóny nebeských pozounů vám budou násilně otevřeny uši a oči a běda těm, kteří i pak se budou zdráhat nebo se dokonce protivit svatému světlu.
Temně a těžce leží temnoty nad vámi přesně tak, jak jste si to sami přáli. Ale z Hory, kde dlí nejsvětější tajemství světla proudí dolů paprsek za paprskem a volá:
Lidé probuďte se. Nadešel den.
Syn Boží soudí. Volá jednoho po druhém před svoji svatou soudnou stolici. Na žádného nezapomene a nikdo nemůže zůstati skryt před svatými. vševědoucími zraky. Každého zavolá hlas v hodině, v níž se jeho osud naplní. Ještě naposledy je mu ponecháno svobodné rozhodnutí, chce-li se před Věčným skloniti v pokoře, nebo klesnouti do hlubin.
Nikdo se svatému hněvu neuhne, neboť trpělivost Páně je u konce. Vtiskl Synu svatý meč do ruky, aby soudil přísně a spravedlivě tak, aby každý i nejmenší závan temnot na zemi byl rozehnán a zničen.
-------
142. Váš život spočívá ve Světle Pravdy. Svatě září cesta, po které kráčíte vy omilostnění a vaše stoupání vzhůru budiž jednou modlitbou díků k Prastvořenému Bohu.
Smíte kráčet zlatou cestou, jíž vám ukázal Syn Boží. On jde napřed. Světlo pravdy ho ozařuje a zanechává za ním chvějící se stopy ve světlém paprsku poznání.
Buďte šťastni vy, kteří jste nalezli světlo, vy, kteří soužíte a následujete, vy, kteří žijete ve vůli Páně. Vzhlížejte k tomu, jehož svatá záře vás ozařuje a vstupujte do vznešenosti jeho stínu, který se opět láskyplně blíží k zemi.
Spěchejte bratři na zlatou cestu, nedopřávejte si klidu ani odpočinku.
Svatý cíl leží před vámi a na něm vás očekává Syn Boží.
Vy jste první na svaté stezce pravdy. Jděte světlem a vaše cesta má nyní zářit nad celou zemí a volati lidstvo, aby se probudilo a radostně vás následovalo. Síla, kterou pijete, musí zářit z vašich proměněných obličejů jako odlesk svaté vznešenosti, jež vám požehnala. Vaše duše mají prozářit vaše těla jako žhavé lampy, protože naplněny světlem pravdy musí vším pronikat a všechno ozařovat.
Váš dík a vzývání jsou oděvem, jež nosí, zářivým, sněhobílým oděvem duše, který oslepuje později stvořené duchy a probouzí v jejich duších uctivou bázeň.
Úcta a pokoru před tím, jemuž ve věrnosti sloužíte.
-----
143. Člověče, pozvedni zbožně svoji duši, neboť stojíš na zaslíbené půdě. Kdo se odváží lehkomyslně vysmívat se svatému světlu, které sestoupilo na zem? Kdo chce ještě nevšímavě kráčeti dále, vzdor tomu, že mu oslepuje oči?
Pryč nyní se všemi, kteří nechtějí vidět. Pryč s vámi, kteří se vysmíváte Světlu a pryč s vámi, kteří jste jej ze strachu a zloby zapřeli.
Boží soudce vztáhl Svatý Meč nad lidským pokolením. V nezahalené chudobě a ubohosti stojí duše před jeho trůnem. Není jim možno ještě něco schovati nebo zkrášliti, nemožno obviniti někoho jiného, neboť jsou nazí a ubozí ve své ubohé malosti. Chybí jim oděv lži a falešného studu, do kterého se až dosud s hrdostí zahalovali.
Ano lidé, Imanuel vidí do vašich duší, nic neujde jeho vševědoucímu zraku soudce Syna Božího a svaté paprsky tryskající z jeho věčného těla zasahují nyní tvrdě a bez milosti.
Soud je nyní i na zemi. Svatý Boží soud. Zkouška duší, konec zla a počátek milostivé doby tisíce let.
-------
144. V propastech země to hučí a rachotí, praská a lomozí to v jejich hlubinách, neboť se pohnula v blaženém díku a hotoví se na cestu za světlem Syna Božího a natahuje se a chvěje radostí. Vody se vzdouvají a země se chvěje, hory dostávají trhliny a křehké kameny se drobí a valí se do údolí.
V pevně ustanovenou hodinu nastane mocné trhnutí, ve kterém země přetrhla všechna pouta, jimiž ji temno drželo dole. Závratnou rychlostí se otočí a pozvedne vzhůru vstříc svatému světlu.
Pak nastane na zemi zatmění a stršlivá hrůza. Slunce se ukryje za ženoucí se oblaky, bouře budou zuřit a bude to praskat v povětří. Vzbouření v přírodě i lidstvu. Země se otřese v bezmezném jásotu vykoupení a odvrhne od sebe vše, co na ní ještě lpělo kalného. Pak bude stát blaženě ve světle nového dne, vlahý vánek bude vanouti kolem ní a probouzeti radostný život.
A opět, bude na ní prouditi požehnání Páně, tak jako kdysi. Přítomnost Syna Božího daruje jí hojnost síly a země se stane tak úrodnou, jakou ještě nikdy nebyla.
Pak se vám lidem konečně ujasní všechno pozemské dění, po němž jste vždycky pátrali svým malým, sputaným rozumem. Pak teprve pochopíte, že povlovné ochlazování země nevzniká z oddalování se od slunce, ale že bylo vyvoláno předčasně klesáním země z blažené oblasti světla.
Od Kristovy smrti klouzali jste nezadržitelně dolů a proto byla vaše planeta studenější a temnější.
Vědoucí, dívejte se dolů z Hory. Ještě před několika staletími nesla zde vinná réva šťavnaté ovoce, zatím co dnes rodí pouze obyčejné polní plodiny. Porovnávejte a naleznete vždy to samé.
Jakmile si člověk jednou ujasní, že všechno ba i ta nejmenší událost na zemi, v přírodě, u zvířat a rostlin vzniká vedena svatou vůlí z Božského vlivu, pak konečně člověk pozná, jak je maličký a v uctivé bázni oněmí.
Ach, vy lidé, vy ani nevíte a nikdy nepochopíte, jak veliký je Bůh a Pán, jak všemohoucí a vševědoucí. Ve velikém pohybu a životě stvoření stali jste se těmi nejhloupějšími. I ten nejmenší červíček cítí mnohem více, než vy svatou působnost Boží, a podrobuje se jí radostně a v samozřejmé pokoře.
Jenom člověk, který má svobodnou vůli, nejdrahocenější dar Boží, použil ji k tomu, aby se sám vyloučil ze svatého světla a sám sebe olupoval a ničil.
Ještě mnoho a mnoho máte se učit a velmi mnoho odkládati. Avšak přijde konečně den, kdy svaté světlo Syna Božího úplně probudí vaše duše a v otřásajícím tušení pak pocítíte dech Boží všemohoucnosti.
Pak nenaleznete již klidu a budete sloužiti a hleděti před Bohem a Pánem na vše, v čem jste zhřešili během tisíce let vašeho putování světem.
-------
145. Pane. Tvá vůle udržuj život, který jsi kdysi stvořil v přebytku věčné radosti dárce.
Nekonečně proudí záře z nejsvětějšího pramene sférami, bez konce je životodárné světlo, zářící z tvé nebeské dobroty.
Proudy života valí se z tebe dolů ke Grálu, naplňují duše strážců svatou silou a stoupají opět od nich vzhůru jako čisté, blažené vzývání, klečícími před zářícími stupni Tvého trůnu.
Tak jako ty dáváš z nevyčerpatelného lesku své všemohoucnosti a vznešenosti, tak se pokouší všichni tvojí služebníci, dávati opět dále svatou sílu, kterou jim daruje Tvoje světlo.
Dávají dále a vrací zpět ve Tvé všezahrnující vznešenosti, vše, co použili ke tvé cti a ke Tvým službám.
Tak proudí a září svaté světlo v zářivém kruhu od stupně ke stupni. V pozvolném ochlazování klesá dolů, vždy znovu se posilujíc ve věčném prameni života a vyvolávajíc vždy nové štěstí, novou uctivou bázeň a vděčnost.
Tak spěchá světlo ve vířivém zpěvu dolů, až k pozdějšímu stvoření. Zde však naráží světlo a tma bolestně na sebe. Ó, veliká a těžká je vina lidské domýšlivosti, která svoji vůli postavila výše nad onu, nejsvětější věčnou vůli Boha a Pána.
Ještě zuří boj, ještě se vše třese neklidem v přerušeném koloběhu Božského proudu. Bdíce podle tvého svatého příkazu, ó. Pane, hledíme my strážci dolů ke svaté Hoře, na které se všemohoucnost Tvého Syna dokonala a upevnila. Všechny oči nebes a stvoření jsou upřeny ke svatosti Páně, která se třpytí jako zářící klenot z temnoty maličké země.
Všechny prameny síly tekou ve Tvých věčných paprscích dolů k Imanueli, jehož jméno je svaté jako On sám.
Věčná péče zahrnuje v zářící lásce svatý trigon na zemi.
Syn Boží nyní napraví vše, v čem lidský smysl zhřešil před Tebou Pravěčný. Spásné proudy života budou opět brzy zpívajíce a záříce probíhati bez překážek a kolísání pozdějším stvořením v koloběhu věčné pravůle.
Pane. Ty jsi Vševěčný a Nejdobrotivější.
Modlíme se k tobě v blaženém díku. Jásáme radostí, cítíme opět prouditi světy tep Tvé svaté vůle a spásné stejnoměrnosti.
Svatá je oběť, kterou jsi Ty všemohoucí přinesl ve své lásce. Svatá a nepochopitelná.
Svaté je působení Tvého Syna, Tvého Vševěčného ducha, který přinesl opět na zemi čisté světlo a který nyní jako vykonavatel Tvé jediné vůle, soudí ve Tvé všemohoucnosti později stvořené.
-------
146. Zvon zvoní vesmírem. Jeho hluboký mocný tón hrozivě proniká ve chvějících se vlnách sférami a dotýká se duší věčných.
Spěchajíce shromažďují se dokonalí duchové v úrovních. V tichém očekávání a s díkem pozvedají své oči do nekonečných výšin, ze kterých k nim zalétá hlas zvonu, neboť v tomto systém zvuku Pán promlouvá ke svým.
Tento hrozivý úder zvonu je prvním voláním věčnosti. Volání k přípravě. A obyvatelé světlých úrovní se připravuji se zbožnou radosti a modlí se k Pravěčnému.
Brzy je zavolá hlas zvonu podruhé. Pak blaženi ozdobí v pobožnosti oltář Páně nejvzácnějšími květinami. Obleknou slavnostní roucha zářivé bělosti a květinové řetězy budou zdobit jejich ruce.
Všude zavládne povznešené radostné očekávání. Vysoko ve svátém hradě na zlatých stožárech vzplanou čisté ohně promísené drahoceným vonným kadidlem.
Pak zazní hlas zvonu po třetí a všechny zvony sedmi nebes hlučně vpadnou do svatého zvuku.
Vítězství. Vítězství. Zpívají mocné tóny, vítězství Páně skrze Syna na zemi.
Svatý Grál září nevyrovnatelným leskem. V dokonalé vznešenosti a majestátu stojí Imanuel ve slavnostně ozdobeném hradě a na zemi.
Pak konečně i lidé zachytí svaté dění, jež s požehnáním zaznívá ve světelném sloupu Páně dolů. Děkujíce blaženi s proměněni budou vzývati Pána.
Potom se rozezvučí slavnostním, úctyplným jásotem i zvony na zemi a budou zníti ke cti Synu Božího,který vykoupil lidstvo z těžké viny a nejtrpčího hoře.
-------
147. Lidé nyní je to pro vás těžké a trpké a přece, jak snadné to mohlo být ve svaté lásce, jež sestoupila k zemi a bydlí mezi vámi.
Pán, aby zachoval svoje svaté dílo a uviděl je šťastné, přinesl jednu oběť za druhou. Maličký lidský duch si kí v samolibé zaslepenosti osvojil jako pomáhající povinnosti nějakého malého Boha, kterému milostně prokazoval čest, jestliže mu pomohl, ale jehož obžaloval, když neřídil jeho osud k jeho vlastnímu prospěchu.
Vy prokletí, tak jsta si představovali Pána a tak o Něm smýčlíte až dodnes.
Co jste mohli také vytušiti svými zkřivenými dušemi o Jeho svaté velikosti, o lásce, která tak dlouho vás nehodné ještě ozařovala s trpělivostí vlastní jen Pravěčnému, všemoudrému Bohu a jenž přehlíží všechny nitky světového dění.
Již před mnoha tisíciletími určil a zařadil osudy země, která se nyní vyplňují a z nichž některé jste ve své pýše, v přesvědčování sami sebe dovedli vypočítat, aniž by jste pochopili jejich hluboký smysl.
Nevíte a nerozumíte z toho o nic víc, než to, co vám Božská láska kdysi darovala. Nemáte ani nejmenší tušení o největší a nejsvětější oběte Páně, který po druhé poslal k zemi Syna vzdor tomu, že jste prvního hanebně zavraždili.
O nic více nevíte o svaté, věčné síle, jež vás stvořila a udržovala až do smrti Kristovy, které děkujeme za včechno a bez niž by jste museli žalostně zahynout, kdyby vás neozářilo smilování svatého srdce Imanuelo.
Nic nevíte o Bohu, všemohoucím a jeho Věčných Synech a nechcte také nic i nich věděti.
Ale nyní spočívá na vás hněv Páně a ten se musíte naučit znát v jeho plné síle. Pak najednou si budete přát vědět, opět o Věčném jediném Bohu. Pak budete křičet a bědovat a teprve veliká bída a nejhlubší bolest vás naučí prokazovat Pánu čest, která mu patří.
Zvolna jennom budete moci opět otevírati své duše, které jste tak dlouho v pýše odvraceli od svatého světla. Pomalu vzklíčí ve vás tušení o věčné všemohoucnosti, vznešenosti, a vilikosti Pána, který trůní v nedosažitelných světelných výšinách a v osamělosti a v jehož prasíle všechno žije a udržuje se.
V náhlém úžasu a hlubokém studu skloníte pak hlavu na své prsa a budete koktati první opravdovou modlitbu vytrysklou z pravého cítění, jež se ve vašich duších znovu narodí.
Uboze budete státi před Synem Božím, budete cítiti svaté proudy světla a zmalomyslníte před Synem Božím a před tímto Božským třpytem.
A mnozí z vás nebudou míti více odvahu prositi o prominutí. Tak hluboce vás stud přitlačí k zemi.
Poznáte spravedlnost ve svatém soudu Syna Božího a uvídite i velikou, věčnou lásku Páně, která prozařuje vše, co stvořila a která sama v hněvu dává ještě milost.
A pak vy malí lidé pocítíte opět dch blaženého tušení a třpitící se velikosti Páně. Tento dech vás rozechvěje a pozvedne. Pro příště budete znát již jen touhu: sloužiti v lásce Pánu a jeho Synům a sami již žíti ve svaté vůli Věčného.
My vidíme již zářiti svatou říši na zemi a proto nedbáme strašlivé noci, sklánějící se nyní nad lidstvem.
My víme, že potřebujete bídu, poněvadž jste si nic jiného nepřáli a my se k vám přiblížíme pomocně opět teprve tehdy, až Imanuel, svatý duch Páně nás zavolá.
-------
148. Král světla dlí na zemi a povolal do své blízkosti sloužící, kteří mu zaslíbili věrnost.
Když Pán oznámil svoji svatou oběť lásky a když se Syn uvolnil z nezbytného jádra prasíly, přispěchali ze všech úrovní.
Věční a později stvoření duchové prosili tenkrát, aby směli sloužit. Bezpočetný je nyní zástup blažených a dokonalých, kteří působí nyní v duchu ve sluřbě Syna Božího. Stojí spojujíce pomáhajíce a vedouce ve všech úrovních světla. Obklopují zemi, aby byli blízko lidským duchům, které Imanuel ve splnění povolal k sobě.
Věční vedou služebníky ve hmotě, posilují jejich duše a povzbuzují je v neúnavném napomínání. Znají každého jednotlivce a vědí, co mu chybí, poněvadž kdysi společně klečeli, prosíce před Synem Božím a obdrželi jeho svaté požehnání.
Nyní však stojíme my věční starostlivě oři vás pozemských služebnících, neboť mnohý z vás se mezitím obtížil těžkou vinou, kterou nyní smí službou vyčerpati. Mnohému, který by byl jinak musel dlouho zápasiti s osudem, jež si sám zavinil, pomáhá nyní Boží milost, která mu opět promíjejíc, ukazuje světlou cestu k výšinám.
Jen nemnozí mezi vámi vraceli se ze světlých úrovní radostně k zemi, aby sloužili Synu Božímu, kterému odevždy jejich srdce ve věrnosti náležela.
Když jste kdysi stáli před svatým duchem Páně a zaslíbili se mu, tu byli jste včichni prožhaveni světlým chtěním a stejnoměrně proniknuti čistou touhou sloužiti samotnému Pánu. Ale mezi tím prožili jste mnoho životů, stoupali jste a klesali v duchu, jak jste sami chtěli.
Proto jste nyní nestejně zralí a Syn Boží musí zřít proto tolik mezer ve vašich řadách, které jej již dávno měli obklopovat nepřemožitelným pásmem pevnosti.
Ach, mnoho služebníků, kteří mu kdysi zaslíbili věrnost zapomnělo na světlo, jež zářilo v jejich duších a více se v nich neprobudilo. Stojí chladně před Imanuelem teď, když přišel jejich čas a oni se současně zřítí. Porušení věrnosti znehodnocuje a spaluje jejich mrtvé duše na prach.
Ke svatému soudci Páně přišli i mnozí, kteří záslib věrnosti v sobě zahrabali. Věčné oko světla roznítilo v nich ještě jedenkrát paprsek, který již před tisíciletími v nich plál. Plápolal však jen kratičkou dobu a musel se zadusit opět pod popelem. Nahrnuli příliš mnoho mrtvého do svých duší. Jsou ztraceni na věčnost, neboť voláním světlé vůle sestouplé na zem propadli i oni soudu.
Imanuel ve svaté spravedlnosti splňuje a nezapomene na žádného ducha, který kdysi v prosbách před ním klečel.
Lidé, vy jste však v prosbách před ním byli a zapomněli jste nejsvětější přísahy a musíte nyní skliditi smrt tam, kde jste kdysi se domnívali v blažené radosti zasévati život.
Vy nemnozí, kteří jste věrně opatrovali a rozžhavili svatý plamen semkněte se úžeji k sobě. vaše řady mají sršrti a třpytiti se světlem, aby se spojili a přemostili propasti dvojnásobnou silou lásky, věrnosti a zářící pokory, vašich světlu otevřených duší.
Buďte na stráži. My bdíme s vámi.
-------
149. Lidé stojíte na křižovatce. Zde se na nás usmívá slunce života a tamto otevírá se před vámi temná brána zániku.
Podívejte se přece. Sejměte si pásku ze svých slepých duchovních očí. Vizte zářiti cestu před sebou ve světle blaženého poznání.
Ach, vy nechcete vidět, vy ubozí slepí. Obracíte se tápavě a přemýšlivě sem a tam, zdráhavě učiníte jeden krok a zůstanete opět vyčkávající stát. Jděte konečně, neboť brzy bude již příliš pozdě. Pak přijdou bouře svatého hněvu a poženou vás dále cestou, na které jste ubozí. Leží před vámi poklady, které všechny klenoty země nemohou vyvážit a vy jdete kolem nich aniž by jste si jich povšimli. Svatá nebeská záře vystoupila ještě jednou zářivě nad zemí a volá vás zpět k věčnému Otci.
Ale vy přemýšlíte a váháte, hloubáte a pochybujete a tím promeškáte poslední svatou hodinu milosti.
Vy zaslepení, vlastní vinou kleslí, střezte se. Poslední lhůta, již vám Pán ve své dobrotivosti povolil blíží se ke konci. Pak nebude již žádná volba, pak musíte jíti a bude to strašlivá cesta utrpení, neboť půjdete po cestě, ze které se mnozí nevrátí, ke svatému světlu, jež jim tak dlouho varovně svítilo.
-------
150. Radost světla pěje jásavě hymny vesmírem. Strážci věčného hradu shromáždili se ve světlé síni svatostánku a fanfáry světla zaznívají ven do stvoření.
Zlaté město září ve třpytivém lesku. Modrý ostrov svítí a vlny slastného éteru naráží na jeho blažený břeh.
Zde je věčná brána paprsků. Duše setřes prach ze svých nohou a poklekni, stojíš na svaté půdě.
Zde je počátek a konec. Zde víří svatý život z věčného pramene dolů a zde se snaží blažená zbožnost stoupati vzhůru, aby poklekla před Stvořitelem, který září ve svaté bezbytostnosti nedosažitelně vysoko nade vším.
Jeho požehnaná ruka dává a daruje a zářící radost jeho lásky třpytí se věčností. Dokonalost zvučí v jásavých akordech z věčných tekoucích světelných proudů Stvořitele.
Tam na Hoře, vysoko nad svatým hradem blaženého vrcholu věčného světla, tam nahoře v nedosažitelné prazáři světla všeho, ve svatém srdci Páně je domov Imanuele, Syna Božího. My věční dáváme vám o tom zvěst a voláme k vám.
A nyní se Svatá Hora na zemi stala modrým ostrovem světla a nejsvětější život Páně září dolů k ní. Blažené proudy tekou kolem nejsvětějšího, jehož lesk otřásá věčnými duchy, kteří čistí a bez viny zachvívají se ve Svaté Vůli Boha Otce. Svatou půdou je Hora, ke které se smí plaše blížit jen hluboká úcta a zbožnost.
Vysoký hrad bude brzy zářiti ve světle paprsků Páně. Syn Boží utvoří na zemi ke cti Otcově blažený odlesk nejsvětější věčnosti.
Lidé, jste hodni takové milosti?
Otevřete duše, aby vás ozářilo svaté světlo, abyste vytušili, co vám Pán daroval v oběti lásky nejsvětější spravedlnosti.
A jestliže vás zasáhne jenom dech věčného dění, pak musí býti váš život na zemi jedinou, velikou službou Boží před Pánem a jeho na zem přišlou svatou vůlí.
-------
151. Noc stojí před vašimi dveřmi a pozvedla ruku, aby zaklepala. Brzy roztáhne svá veliká, sametově temná křídla, která zakryjí nebesa a všechny zdroje světla.
Neboť lidské chtění a konání na zemi stalo se temné a v temnostech věčného, hněvivého rozkazu musí zajíti a klesnouti do hlubiny.
Noc pozvedla svůj obličej k Merkurovi a čeká na jeho zavolání. Již mává svými mocnými perutěmi, aby je ochranně roztáhla před třpytícími se zdroji života, aby zemřelo v úkrytu vše, co nesmí víc urážeti čisté světlo přicházejícího Božího dne.
Bděte a modlete se, neboť plamenný hněv Páně stojí nad propadlým lidstvem.
-------
152. Později stvoření duchové chvějte se. Stojíte ve svatém soudu. Boží láska zahalila svůj zářící obličej nad přemírou vašich hříchů. Čistota odvrátila se s ošklivostí od vás a nechce vás více znát. Jedině svatá spravedlnost stojí před vámi a soudí vás s bezohlednou přísností.
Propadli jste Svatému hněvu, protože jste nechtěli slyšet světlé slovo Boží milosti.
Nyní jděte s hrůzou. Ohněm a vodou musíte proběhnout dříve nežli očistěni na těle a na duši smíte se ještě jednou odvážit přiblížiti se prosbou ke zlatému světlu života. Nejdříve se k vám obrátí opět láska a čistota, až rozbiti v bědách budete krvácet z tisíce ran a ležeti, si konečně teprve uvědomíte, jak těžce jste zhřešili proti Bohu a Pánu. Ležeti jim budete u nohou neodvažujíce se pozvednouti hlavu.
Teprve potom nekonečná dobrota Pravěčného jemně rozežene třpytící se zraky svého hněvu a nádherné jaro zasvitne těm, kteří bolestí a bídou uzráli a v nejhlubším a nejtěším prožití nalezli cestu k domovu, k věčné, zářící vlasti života, ke svatému světlu Páně.
-------
153. Je to kříž všeho stvoření, obsah a život, neboť je to jediný Pravěčný Bůh, který v něm a který je prapočátek všeho bytí.
Znamení živoucí vznečenosti Páně září z jeho Synů a z Marie, jelikož oni jsou částí jeho světla, jedno s ním. Za jedno a Pánem a z něj.
Paprsek svatého kříže jde všemi směry. Je základem každé formy a podmínkou všeho života. Silné mužské a něžné žemské je v něm skryto a kruhy záření stvoření zachvívají se jeho světlou svatou praformu, která září z Boha a Pána.
Krychle světů se z něj zrodila. Žije v trigonu a svítí ve tvarech hvězd a krystalů.
Příjde den, ve kterém lidstvo zděšeně pozná svaté znamení, které pak opět bude zářiti poznáno v pravznešenosti Syna Božího. Příjde den, ve kterém celá věda pozná pravdu živoucí, zatím co zkřivený lidský smysl odpadne. Nádherných vědomostí získá ten, kdo slouží Grálu a zná souvislost stvoření a stojí ve věčných zákonech.
-------
154. Věčné Prasvětlo plane bílým žárem z nejsvětějšího pramene Pravěčného a kříž života stojí v něm. Tři nádherné plameny vystupují z něj. Jsou bílé jako nejsvětější věčné oko, jehož proud světla je nesnesitelným všem, kdož nejsou z Boha.
Plamenný světelný žár tvoří oslňující trigon, ve kterém se vznáší svatá holubice, která je za jedno s křížem a vychází ze třpytících se rozepjatých křídel Pravěčného ducha, který sám je napájen věčným paprskem Božího oka.
Svatě a všem stvořením nedosažitelně vznáší se Pravznešenost Páně ve věčných výškách v zářící osamělosti bezbytostného a ze třech plamenů uvolňuje se svatý paprsek, který ve tvaru trigonu zvolna klesá dolů, do světlem proniknutelného sálu třpytícího se hradu. Plameny táhnou se v blaženém lesku k Parsifalovi - Marii a Irmingrad, proud síly z Boha k Bohu svatému, ve věčném sjednocení.
A ze svatých postav uvolňuje se paprsek a opět klesá dolů záře ve svatém trigonu. Zářící světlo Boží zbarvuje se v něm v jemném vánku podobném tónu, fialově, růžově a zeleně. Neporovnatelné zbarvení nejvznešenější čistoty a zářivého lesku.
Svaté proudění valí se z věčného hradu dolů k pozemským tělům.
Všemohoucí, Pravěšný, stal se jedno se Synem, od věčného bezbytostného tajemství počínaje až dolů k zemi. Nejsvětější trigon poslán od Otce stojí současně v něm ve hradě a na zemi a součastně i jeho veliké svaté působení a ve stvoření a věčnosti.
-------
155. Dík, radostný dík, je to jediné, co by lidský duch opravdově mohl dát, kdyby otevřel své nitro paprsku poznaní. Dík je čin, je to následování přikázání Páně. Dík je poslušnost, to je čin vzdání se vlastního chtění a mlčenlivé vpravení se do maličkostí. Proměň dík za čin a sklidíš požehnání.
-------
156. Modlitba naplňuj vás, modlitba staň se den vaším prvním a posledním pozdvižením ducha, modlitba procházejž vašim spánkem, když váš duch naplněn nejsilnějším chtěním touží vzhůru do zářivé světlé blízkosti vašeho Pána.
Modlitbou buď i vaše práce, kterou nyní radostněji a silněji mež dosud zasvětíte službě. Modlitba a vnitřní povznesení naplň vás, když chcete děkovati Synu Božímu v pokoře a v nejhlubší prosící lásce.
Modlete se a světlý mír Pravěčného vás zářivě obklopí. Mír nejradostnější záchvěvy a hnutí jsou v harmonii stejnoměrnosti věčného proudu.
-------
157. Světlá dobrota Syna Božího září dolů z růžových obláčků, v nichž láska usměvavě stojí nad Horou. Veliké hluboké modré oči Marie bdí.
Stojí mezi nebem a zemí, prostřednice od Otce k Synu, nositelka nejsvětější moudrosti a pravdy, zvěstovatelka nejsvětější vůle a nositelka nejvznešenější světlé lásky Páně.
Maria slouží Synu Božímu, jehož nejjemnější mírnost a lásky z Ježíše a dobrotu soustředila ve své postavě. Nosí blažené proudy věčné lásky z Ježíše k bratru a je věčným, bezbytostným paprskem světla Všemohoucího, který blaženě spojuje Božskou trojici již od prapočátku.
Dětsky čistá, dětsky bezstarostná a věčně zůstávající dítětem je vznešená paní světlým smíchem Pravěčného, formou učiněná a nyní rozšiřujíc štěstí, kráčí po boku zářícího ducha Páně.
Světlá záře leží na její cestě, neboť dětské ruce zahrnují ji v blažené radosti květinami, dík nemocných a zraněných vine ji zářivé věnce a její veselá mysl věčných výšin, září dolů rozjasňujíc všechno živoucí.
Bude dávati lásku a milosrdně se skláněti do veliké hrůzy, až zmrzačená těla, škubající se těla na bojišti světla se budou k ní vinouti a sténati o pomoc. Neohroženě půjde velkým utrpením a bude se dívati na plaménky ducha poražených, bojujících o vysvobození. V Božské milosti své lásky bude pak dávati a rozdávati, povznášeti a znovu oživovati s neselhávající silou a svatou hojností.
-------
158. Třpytící se ahrady věčnosti září. Shromažďují se v nich duchové, aby uslyšeli poslední chvějící se hlas pozounu, který bude nyní zaznívati všemi nebesy. Poslední znamení světového soudu Páně.
Plameny vyšlehují z modrého závěsu Pravěčného, plameny nejsvětější vůle volají v hněvu.
Plameny bijí kolem trůnu Syna Božího ve věčném hradě, neboť nyní sešle dolů ohnivé zaplavující blesky nejtvrdší spravedlnosti a očisty.
Síň stvoření září ve světle tohoto Božího hněvu, jako prozařující na tisíc hran broušený krystal a jeho věčná dálka je naplněna praproudem nejsvětější rozmluvy od Otce k Synu.
Věční služebníci hradu poklekli před rozechvívajícím paprskem síly, který k nim duje a prožhavuje svatý meč v ruce Imanuele, živoucím, ohnivým, plameným paprskem.
Z hořících srdcí věčných vystupuje však vzhůru veliká a svatá modlitba, která je cele naplňuje. V radostném odevzdání se a v nejčistší službě přijímají proudící sílu, kterou k nim vyzařuje král králů.
A třetí hlas pozounu zvoní nyní všemocně zahradami zářícího hradu. Věčnost se chvěje před zvukem prasíly. Duchové jati hrůzou poklekají v nejhlubší bázni. Svatě plane prasvětlo dolů z bezbytostnosti. Vířící hněv z pravěčné všemohoucí prasíly.
Imanuel, který se sám stal plamenem, z něhož všemohoucně vyzařuje nejsvětější praproud Otcův se napřímil. Pozvedl do výše svatý meč a strašlivý úder blesku spravedlnosti vyšlehl z něj a ponořil se s oslepující žhavostí dolů k zemi.
Stvoření vykřikne pod úderem tohoto planoucího paprsku soudu, který obřími pěstmi otřese zemí v jejich nejpevnějších základech. A pod svatým úderem věčné moci zřítí se i lidský duch.
Hrom duní světelnými sférami a v jeho zvuku je možné slyšeti přesvatý, pravěčný hlas, který praví k Synu:
Nyní jsi Pánem Ty, neboť já jsem zvolal, běda, nad zaslepenými a nyní volám vítězství, svému Synu.
-------
159. Dva veliké plameny září z Boha a Pána. Imanuel se jmenuje jeden, Ježíš druhý. A spojují se v blaženém peprsku lásky v němž spočívá Maria, v jediný celek, nad nímž s požehnáním září oko Pravěčného.
Pán uvolnil z jádra svého srdce dva nejsvětější plameny a v nich žije jeho praláska a věčná vznešenost.
Svatě vyšlehl plamen z levé strany, všemohoucího a bylo světlo. Imanuel vystoupil na hranice proudících paprsků Božího působení a tvoří ve jménu Otcově jako jeho Svatý Duch.
V zářivé radosti rozjasnilo svaté světlo prázdnoty vesmíru a zachvívající se zvučící život nejvznešenější věrnosti povstal ke cti Páně. Proud prasíly vyzařoval z Imanuele dolů. V něm plál Parsifal a z něhož je život.
A dále působil věčný, plamenný paprsek Páně, dále proudila síla v blaženém dávání. Abd-ru-shin nastoupil k zemi.
Svatá láska jej obklopuje až plamen Abd-ru-shinův, který byl na zemi Parsifalem, se navrátil do svatého světla, vstoupil k Otci, přinášeje mu v zářících světlých rukách Lilii, orosenou nebeskou květinu.
Světlo zůstalo na zemi, až Maria a Ježíš dokončili svou svatou cestu utrpení a Pán se ve hněvu odvrátil od provinilého lidstva, které nebylo hodno záchranné dobroty nejsvětější lásky.
Zlá setba lidstva přinesla nyní ovoce, na poli země je žeň zralou, již si lidstvo připravilo svojí vinou a svými hříchy.
Pán volá ke žním: Soud započal.
-------
160. Požehnání zářící čistoty Lilie, probudilo se v duších žen ke svatému životu. její třpytící se světlý obraz posilňuje ty, které stojí v temnotách.
Pozemská ženskost má nyní pocítiti svaté kroky čistoty a záři paprsků ze stříbrného kalíšku Lilie, která svatě zjasňuje zem.
Ženskost, která klesla příliš hluboko, musí nyní zasáhnouti soud. Ona se musí pozvednouti nejdříve a svým cítěním ve službě předcházeti a státi se mostem. Bude tvrdě postižena očistnými paprsky spravedlnosti a mnohá z žen se nyní zřítí.
Vy ženy, nosící kříž, víte nyní proč máte předcházet v boji světla, proč právě obzvláště vy musíte být přísné v odívání se a v celém svém bytí?
Vy jste nositelkami světlé čistoty Irmingard, která nyní září nad zemí v plné síle všemohoucnosti.
Smíte býti prostřednicemi věčného působení nejvznešenějšího, nejnádhernějšího ženství ze zářivých zahrad Boha Otce.
Jste obdařeny milostí mezi všemi pozemskými ženami. Ukažte tedy, že jste hodny této milosti. Nenechte se zavésti malichernou pochybností a ješitností a neváhejte ani jediný okamžik svým chtěním sloužiti světlu.
Ten, kdo je nositelem kříže v nížinách, ten musí nyní také po svém způsobu býti svědkem svatému slovu. Ale vy ženy musíte jít napřed. Jako zářící květy světla musíte procházeti otupenými lidskými zástupy a v rukách plných uctivosti, nésti před sebou svatý plamen, který vám požehnaný paprsek Lilie daroval.
Nezkaleně a čistě musí zářiti ve vašich neposkvrněných rukách. Zraky celého světa se s úžasem k vám budou obracet a ti, kteří si z vás chtěli trpiti smích a vysmívali se vám, budou první, kteří se před vámi skloní, poněvadž vycítí vaše zářící přesvědčení a budou toužiti po téže cestě, po které kráčíte i vy.
-------
161. Nositelé svatého kříže, radujte se. Smíte nyní sloužiti ze vší síly, své světlem požehnané duše.
Obraťte se nyní všichni k činům s radostnou, zářící jistotou, že všude zvítězíte a prorazíte svou, vždy nově posilovanou silou.
Ukažte nyné světu, čího ducha jste děti. Volejte mezi temné hloučky lidí úzkostlivě se shlukující, aby se oddělilo z jejich řad a vás následovalo to, co má v sobě ještě jiskřičku dobra a touhu po světle.
Kráčejte napřed, vy pochodně Páně, vy nositelé světla v nížinách. Svaté světlo vašeho radostného chtění, vaše zářící přesvědčení nechť pronikne bezstarostně z vašich světlem požehnaných duší.
Doba, kdy jste žili v ústrní již minula. Nyní nadešel čas, kdy vás mají lidé vidět, ať chtějí nebo ne.
Budou-li se k vám blížiti se skrytou nebo i se zjevnou závistí a nenávistí, zůstaňte klidni a buďte bez starostí, neboť nad vámi je síla věčné všemohoucnosti. Sloužíte Bohu a jeho Synu. Nemůže se vám přihodit nic nemilého, postavíte-li se s pevným jasným a vděčným přesvědčením za světlo života.
-------
162. Vy lidé, kteří jste přerušili vznešený, běžící pás života, jejž láska Páně nechala vyzařovati do svého díla stvoření, jak budete státi před Bohem, až se vám vaše oči poznáním otevřou?
Všichni, kdož v dobrém chtění budou moci poznávati své chyby, budou se rdíti studem a budou moci poznávati své chyby a budou trýzněni nejtrpčí lítostí.
Podobna obrovské, nepřemožitelné Hoře, leží nyní vysoko navršena vina lidského pokolení před úžasem ztrnulými zraky později stvořených a oni malomyslně klesají před přemírou svých hříchů, jež je hrozí umačkat.
Sami jste si je vytvořili, starejte se nyní, aby zmizely.
Nevidíte zářiti svaté světlo nad temnou horou, svaté, nepomíjivé světlo věčné spravedlnosti a lásky, která dobrotivě nyní zjasňuje smutný obraz vašeho, vinou obtíženého bytí?
Poslední milost září v temnotách a volá duše svatou září, aby v nich probudila tu velikou, všechno přemáhající touhu.
Neboť Pán si nepřeje zničení pozdějšího stvoření. Očištěni a znovuzrozeni ve svatém paprsku soudu máte se vyšvihnout a v pokoře opět spolupůsobit na radostném, světlém zachvívání kruhu stvoření.
Pán si přeje zničení temnot. Vy lidští duchové, hleďte proto, aby jste se vyprostili z jejich sevření, aby vás bestáhly sebou do hlubin, kam jim Pán přikázal klesnouti všemohoucností svého Syna, panujícího ve jménu Otcově, na nebi i na zemi.
-------
163. Vy jste pomocníky, jež Imanuel povolal na zem. Jste prostředníky nejsvětějšího světla, poslední články velkého zářícího řetězu, vedoucího z věčné dokonalosti k vaší zemi. Vašimi dušemi prozařuje dolů do tíže vznešenost, která jinak by ve své, vzhůru se snažící Božské síle nemohla trvale zakořeniti v hlubinách, tak jak je to pro soud Páně nutné.
Syn Boží potřeboval pozemskou tíži a proto povolal vás služebníky. Vaše lidství stalo se silnou silou požehnání, které vám váš Pán daroval, mostem mezi duchem a pozdějším stvořením a věčností.
Jste mosty a smíte jimi býti. Naši služebníci, vaši službou prochází svatý paprsek síly a dokonalost všemohoucího. Nedovedete si to dost často a s dostatečným důrazem ujasniti, neboť každým okamžitkem museli byste si uvědomiti tuto nejvyšší milost a snažiti se jí dosáhnout neustálou bdělostí a odevzdáním se Synu Božímu.
Usilujte o dosažení čistoty, byďte ještě odevzdanější než dosud. Každé vlastní chtění nechť ustoupí stranou. Skloňte se v nejhlubší pokoře a poznání vlastní malosti, abyste byli hodni toho, by noha nejsvětějšího kráčela mezi vámi.
Namáhejte se státi takovými a pak budete praví sluhové svého Pána, na něž se může spolehnout a kteří žijí jen v jeho vůli.
Budete pak nejpevnějšími mosty pro zakotvení nejsvětějšího světla na zemi, právě tak, jako mosty pro každou pravou touhu a snahu lidského ducha, hledajícího svaté světlo pravdy.
Proto bratří dávejte a zářete, buďte bdělí a činní ve dne i v noci. Služte věrně a děkujte Pravěčnému a jeho Synu, že smíte spolupomáhat na velikém svatém díle Syna Božího jako jeho nejmenší a nejpokornější služebníci.
-------
164. Čtyři zlatá zvířata se pozvedla a rozepjala své mohutné údy v předtuše radosti a očekávání. Jejich křídla mávala věčností a usilovala ve vzývajícím se plameni vzhůru ke Světlu.
Tok nejsvětější uvolněné síly proudí nyní ničím netísněn všemi úrovněmi a všemi světy a zasahuje zemi svou zářivou mocí takovou silou, jakou je země schopna snésti.
Všesvatá síla světla zářící a vířící ve všemohoucnosti a jednotnosti mezi Otcem a Synem je nyní poskytována celému stvoření. Všude se pění bystřiny nejsvětějšího světla a zaplavují světy Páně a právě tak daleko jsou zajalovány závoji svaté lásky, aby dílo Páně zůstalo uchráněno a nemuselo se rozskočiti pod nárazem prasíly, Boží vznešenosti.
Tak září nyní na zem Boží všemohoucnost, zasahujíc duše lidí a pozvedajíc je rozkazujícím způsobem.
Je to slovo, které nyní všemocně klepá na brány lidstva, až duše ve smrtelné úzkosti oněmí. Stali jste se slepí a hluší vzdor tomu, že jste tolik prožili a proto mnozí z vás nepoznali ihned svatý plamenný paprsek vysvobození spočívající ve slově.
Ale slovo je čin, jako všechno, co přichází z Božského světla. Každičké slovo je čin, jako všechno, co přichází z Božského světla. Každičké slovo vyslovené Imanuelem na zemi je čin, nejsvětější věčná dokonalost a současně svatá ozvěna v nejvznešenější věčnosti všemohoucího.
Nejprve vás napomínal a svatá láska zářného světla plála v jeho slovech. Potom hlasitěji s hlubokou vážností promlouval do duší lidstva a za jeho slovy se blýskal meč spravedlnosti.
Stvoření se otřáslo a zachvělo všemohoucností svatých slov, této pomáhající síle, jež vám byla s láskou naposledy nabídnuta, jen lidé samotni se zdráhali otevříti svá srdce.
A přece slovo je činem. A čin Boží září a soudí viny lidstva. Slovo třídí nyní ducha. Svaté údery meče oddělují nyní zlo a pálí spalujíce vše vlažné, kalné a nerozhodné. ostře se zařezávající blesk srší nyní ze slova, z něhož dosud marně zářila láska a paprsky spravedlnosti bez milosrdenství spalují zemi.
Kdo nebude znáti mne a mé slovo, toho nebudu já znáti před Otcem.
Tato svatá slova spravedlnosti vyvolená Imanuelem dokončila svou cestu všemi sférami. S oslepující čistotou proudila zpět k nejsvětějším ústům, aby byla vržena jako paprsek hněvu mezi zástupy domýšlivých lidí. Naplnění. Nejsvětější slovo Páně, plné nekonečného, věčného významu, přinášené prasílou a dokonalostí všemoudrosti a všemohoucnosti, stojí nad zemí.
Naplnění je čin, které slovo přineslo k zemi a splněním je nyní všechen život a zachvívání.
Ve splnění byl pozdvižen meč soudu nad později stvořenou ubohostí. V naplnění víří zuření živlů a o splnění se modlí chvějící se zem.
Naplnění, vyslovuji zářivá ústa Syna Božího, jehož svatý duch působí vysoko vyzdvižen věčnou láskou světla a nyní hněvem rozpálená volají konec lidstvu na zemi.
Neboť lidstvo je čin a čin je naplnění, které Imanuelova všemohoucnost nyní přináší od Boha Otce lidstvu.
-------
165: Plameny jsou sloupy věčnosti. Zrozené ze svatého světla Páně slouží mu s blaženým zbožňováním a radostí.
Plameny jsou první sloužící všemohoucího, vykonavatelé a nositelé jeho věčné vůle, dárci jeho svaté síly všem světům.
Plamenné sloupy obklopují zářný trůn Parsifalův, krále králů. Plamenné sloupy šlehají vzhůru k nohám vševěčného, kde čtyři archandělé v bíle plápolajícím žáru se modlí na stupních ze všech nejvzácnějšího trůnu.
Plameny jsou šeptající zvířata trůnu, která vyzařují dále myšlenky Pravěčného, které se věčně formují a pohybují, protože jsou stvořeny z živoucího paprsku Páně.
Zvířata se jmenují: Síla, Moc, Moudrost a Důstojnost. Ztrácejí se v záři plamenů, když Boží bezbytostnost vstoupí v nejsvětější tajemství své nádhery a utvoří se opět v zářící život, když Bůh a Pán zaujme místo na nádherném sedadle nejsvětější všemohoucnosti.
Zářící světlo, nejsvětější proudění prasíly tryská ze žhavého srdce Pravěčného, ve kterém žijí Synové jsoucí s Otcem jedno v nejsvětější bezbytostnosti.
Ježíš, který opět vstoupil, sedí po pravici Otcově a lesk jeho Božské lásky proudí v blaženém dávání po stupních trůnu dolů, kde zlatá růže něžně proklouzla rukou Pravěčného a kde stojí Elisabeth, vznešená, světlem zářící a věčně dávající pramáti života.
Po levici Otcově sedí Imanuel, všemohoucí duch Páně a z jeho úst plane oslňující paprsek slova, meč spravedlnosti, jehož ostré blesky protínají světy. Třikrát svatý je Bůh a Pán, který ve svaté trojici září ve věčné bezbytostnosti. Rozdělen na tři a přece v celistvosti tak jako sám žije v Otci, je Imanuel Svatý Duch pravěčného na zemi, v Grálu a v Bohu.
Trojmo rozdělené jsou vznešené paní, které kráčí s ním a které se věčnému Synu Páně zaslíbily v nejsvětější lásce a čistotě.
Maria a irmingard žijící v Grálu i na zemi, tak jako On. Stříbrný kalich Lilie byl svatou rukou Imanuelovou pozdvižen k Otci, když zlatá Růže lásky blaženě shrnula ze sebe plášť a vstoupila do svaté bezbytostnosti pravěčného Otce.
V nejsvětějších výšinách prasvatosti jest Imanuel zajedno s Otcem. Trojmo rozděleni a přece v jednom působí sami v sobě a vyzařují ze sebe. Světlo téhož světla, síla jediné síly a všemohoucnost z jediného, pravěčného zdroje života. Tak stojí Imanuel, Syn Boží nyní na zemi v nejhlubší hmotě a působí a soudí v čistotě dolů.
Před zkalenými zraky lidstva dokonává se nepochopitelné. Nejčistší a vyvolení z lidí nejsou schopni vycítit ani dech Božího vánku, který všemocně sestoupil k zemi.
Nejsvětější dění se dokonalo v lásce a spravedlnosti, svatý soud září v čistotě dolů.
Svatý, třikrát svatý je Pán, soudíc září nad světy. Zvolna sklání se zemi v ústrety a zůstává rozpjata ve svatém splnění vysoko nad oblaky. Třikrát svatý je Pán, pravěčný Bůh, který ve své svaté trojici rozdrtil temnoty, který trůní v netušení a nepochopitelné vznešenosti a dálce nade živoucím a který přece sestoupil dolů v Synu a bydlí na Hoře spásy, aby ve věčné spravedlnosti lásce a čistotě vyplnil všesvatou, vševěčnou vůli svého Otce.
-------
166. Svatý je Pán, svatá ruka Páně, soudíc září nad světy. Zvolna se sklání zemi v ústrety a zůstává rozpjata ve svatém splnění vysoko nad oblaky.
V ruce Páně leží maličké, lesknoucí se zrnéčko, zářící hvězda, znamení pravosti Pravěčného svému milovanímu Synu. Nejsvětější síla vane z nebeského divu, nejsvětější proudy moci jiskřivě víří z hvězdy, jíž věčná, milující vůle stvořila a kterou Pán nyní propustil z duchovní říše pozdějšího stvoření.
Hvězda padá ze všemohoucí ruky Páně a svištivě letí sférami. Přiblížila se Ephesu a hmotnost se jí dobrovolně otevřela. Počíná rebelie v koloběhu planet, které všechny budou přitlačeny silou vyzařující z tohoto svědka světla.
Jakmile dosáhne určitého pásma, ocitne se země v dosahu její přitažlivosti a bude se zvedati mocnými nárazy ji vstříc. Pak bude hvězda viditelná a vítězně zaplane nad zemí, jako ukončení světového soudu, jako žhavá pečeť Páně na znamení nové smlouvy, který Pravěčný uzavírá s lidstvem.
-------
167. Světové tkaní se zvolna vsune do cest vytčených Boží vůlí a snaživé kroužení pozdějšího stvoření nařídí se opět směrem vzhůru vstříc svatému světlu.
Jaká hojnost nového, životního dechu bude tím darována klesajícím. Jaké síly se tvoří kolem ní a jaká láska září dolů k zemi, která tak dlouho vzdálená a vždy se oddalující, ba, zcela ztracena kráčela v poblouznění.
Písně díku zaznívají na Patmosu, kde Syn Boží vysílá na Ephesus a kteří doposud s rozechvěním cítili, jak světy pozdějšího stvoření se zvedají a vystupují vzhůru. Tam se modlí stvoření, vyciťujíce v blažené radosti víření světla.
Žhavě, ba ještě vřeleji prosí jejich modlitba. Plni zbožnosti klečí před nejsvětějším, před velikostí současného dění, před všemohoucím a jeho Syny.
Nejsvětější dar Páně, oni vědí o něm, oni vyciťují nekonečnou dobrotu a pomoc a děkují za lásku, která se nyní projevuje svatou přísností a spravedlností.
Paprsky soudu víří již nad modrým ostrovem. Již proběhly Smyrnou a Laodiceí, již stojí plameny věčnosti, vyžadujíce a rozkazujíce nad šedou zasmušilostí Ephesu a hluboko pod ním uvolňuje se ztracený svět ve strašlivých křečích z matně kroužící řady světadílů.
Jen některé slabé nitky ještě drží Turbu, ztracenou až k poslednímu velikému úderu svatého měče. pak zřítí se do hlubin vše, co nebude moci čistě a pravdivě obstáti před soudným zrakem Syna Božího. Země se pozvedne, osvobozena od tíhy temnot a zavolaná paprskem hvězdy, vystoupí nejprve trhnutím a pak nezadržitelně vstříc světlu života, které pravěčná ruka ve vesmíru svatě zažehnala, jako znamení Pravdy, svému milovanému Synu.
Již stojíš pozdější stvoření v plamenné záři věčných sil vyslaných Imanuelem, Syn Boží září uprostřed žáru jako světelné jádro v nepopsatelné vznešenosti a později stvořeným téměř v nesnesitelném lesku a síle.
Závoje nejsvětější lásky obklopují plamenou všemohoucnost a ochraňují tak zemi a lidstvo před úplným rozpuštěním a shořením.
Oko Páně však září ze Syna a postihuje škůdce tohoto světa bolestivým žárem. Co zůstane kalné a temné musí se zpěniti a zčistiti se a temná usazenina musí klesnouti dolů a zmizeti.
Lidstvo obtížilo se strašlivou kletbou, když jméno Pravěčného snížilo a používalo v nejhorší domýšlivosti k nejnižším účelům. Jejich hříchy se nyní trpce mstí na nich a není ani jediného mezi zástupem na zemi v soudu žijících, který by nebyl se již prohřešil těžce, proti tomuto ze všech nejsvětějších přikázání Páně. Odpykejte nyní v čem jste zhřešili.
-------
168. Dnes to není lidem již tak jednoduché žíti správně podle vůle Boží, poněvadž svoje myšlení zkřivili až do těch nejmenších záchvěvů a nyní musí se znovu učit a budovati od začátku. Od prvního do posledního.
Všechno, co člověk oceňuje jako nejčistší cítění, jako ideál ušlechtilého lidství, ve všem zvolil rozum falešné cesty, vše zkřivil a zavedl. Zcela nepozorovatelně vyňal i to, co bylo dobré, krásné a pravdivé ze světla Boží vůle a zakalil podle lidského chtění. Nyní leží vysoká zeď falešných názorů bludně vedoucího cítění a zkřiveného působení před dušemi lidí, které musí opět všechno odčiniti, chtějí-li vejíti do říše Páně. I ti, kteří chtějí jen dobro klopýtahí přes tisíceré překážky a musí se bolestivě zraňovati na ostrých kamenech, protože nejsou již schopni vycítiti, že nežijí správně před Bohem a Pánem.
Všechno, co člověk nyní dělá, dělá špatně. Před soudem musí ukázati svoji neschopnost, aby se stal opět skromný a malý a naučil se tak uctivě bázni před Bohem a jeho svatou vládou.
Pohleďte lidé, co jste si sami způsobili tím, že jste opustili světlou cestu, kterou vám nejsvětější láska ukázala. Všichni nyní bloudíte v zaslepenosti a domýšlivosti, každý po jiné cestě, posmíváte se a vysmíváte se vzájemně a věříte, že jste sami nalezli to pravé.
Zde velebí posty a trýznění jako zbožnost, či žijí vzdáleni světla v ustavičných modlitbách Bohu zasvěcený život a neví, že se každým dechem rouhají nejsvětějšímu jménu vševěčného. Tam se velebí udatnost a láska k vlasti, pod kterýmžto světlým pláštíkem se rozpíná samolibost a ctižádost a mnozí poctivě bojující přitom nevědomky slouží jen nenasitné touze vládychtivých.
Co se stalo ze vznešené, neposkvrněné ženy, z pravzoru světlo hledajícího lidství, z matky, vychovatelky, služebnice a paní, jejíž pohled povznešen k Nejvyššímu, v ušlechtilé výchově měl napomínati a vésti duše?
Vizte ženskost, jak se dnes jeví v samozřejmé nevážnosti všech nejvnitřnějších ženských mravů a studu.
Lidé, sami na svých ženách musíte poznati, jak zkaženým a zkřiveným stal se váš život, jak je odvrácen od věčného světla a jeho svatých zákonů.
Proto se musí žena první skloniti a ukázati cestu do nového života, hodlá-li lidstvo ještě ozdravět. Jak šla lehkovážně a opovržlivě napřed ve zlém, tak musí ukazovati cestu také k dobrému a nebude jí to usnadněno, aby jí nalezla.
Musí býti prosta ješitnosti, která žádostivě následuje každého vábení temnot. Musí změniti falešný smysl pro krásu, za pravý ke světlu směřující, ve kterém si půvab podává ruce se ženskou důstojností.
Pryč nyní s falešnou láskou, která ve změkčilosti a sobectví tak dlouho panovala. Musí se opět proměnit v čistý potok, který osvěžujíc a ochlazujíc občerstvuje tělo i duši.
Pryč se vším, co Lucifer pomáhal stavět. Zbořte kamenné zdi temnot, jáství a svévole. A až se budou kameny s rachotem řítiti dolů, pak se zřítí i moc temnot kolem vás a světlo nového dnes vítězně zasvitne na zem přinášeje soud a vykoupení.
Lidstvo, probuď se nyní. Ve víru bouří hledej chvatně klenot, jejž jsi kdysi nedbalostí a vlažností ztrilo. Nikdo z vás se neodvažuj předstoupiti před svatý obličej soudcův s prázdnýma rukama. Nejprve ukažte svoji horlivost a teprve potom smíte doufat v milost. Trpělivost Páně je u konce a On nebude míti více slitování se svými dlužníky.
Hledejte a nezdráhejte se. Neočekávaně nastane noc, v níž nebude možno ještě něco nalézti těm, kdož příliš dlouho otáleli a vyčkávali opodál světla, jež jim naposledy svítilo.
-------
169. Hora nesoucí světlo Páně je svatá, vyvolená před tisíciletími, upevněná a připravená věčnou vůlí, aby mohla nyní uchovati sílu všemohoucnosti nejsvětějšího.
A přece toto svaté místo světla není skoro schopno unésti záplavu, která všemocně planouc je z výšin ozařuje.
Ruce bytostných drží nyní Horu, ramena obrů ji podpírají, andělé ji obklopují ve zlatých ochranných řadách, všichni služebníci Páně opírají se s celou silou o ostrov, aby velký otřes země nepolekal příliš bolestně vznešené říše světla.
Paprsky pravdy vlnící se od Otce k Synu stále se zesilují a krouží se vzrůstajícím žárem do obalů země jež budou udrženy a vyzdviženy všemocí Imanuele, svaté vůle vyšlé z Boha.
-------
170. Nyní kráčí láska po zemi se zavřenýma očima. Nevidí zvířeného chaotického strachu a když výkřiky zděšených zní příliš hlasitě,schovává svůj obličej v Otcově světle, jež ji obklopuje svou ochranou.
Maria dlí ve výšinách svatých. Růžové obláčky plují něžně kolem jejích nohou a malí andílci si hrají kolem ní. Slavnostní zpěvy nebeských chôrů zalétají k nim a zdá se, že se Maria úplně uvolnila z pozemské tíže lidského těla.
Láska putuje blaženými nivami, kde není chmur a kam s úsměvem pospíchá a kde maličcí ji slouží s radostnou ochotou.
Je daleko vzdálena, odvrácena od země, aby bolestné hodiny lidstva příliš nedojímaly její srdce.
A přece působí právě teď svatá láska nejsilněji na duše nad nimiž tak vysoko stojí. Ve svém náručí shromáždila zářící spoustu vzácných, vonných růží. nespočetné množství zlatěrudých růžových lístků padá z této nádhery na zem. Každý lístek je světlý záblesk pravé touhy probuzené v duších bojujícího lidstva. Z duší těžce zkoušených lidí bude brzy stoupati touha státi se dobrými a konati dobro.
Tak rozdává Boží láska ještě i v soudu plnýma rukama přesto, že byla ve svatosti vyzdvižena nad zem a putuje s odvráceným zrakem v záři paprsků pravěčného Otce.
-------
171. Nebeské plameny šlehají k zemi. Vesmír září blaženým odleskem nádhery a hvězda řítí se v závratné rychlosti vstříc pozemské nádheře.
Brzy nastane den, ve kterém se mocně naplní každý den, každý osud, nastane den, ve kterém Bůh Otec zúčtuje s nevěrným lidstvem.
Věčná všemohoucnost Syna Božího stane se tak zjevná. Zářící síla pronikne jeho světlem prožhavenou pozemskou schránu a lidští duchové pak poznají jeho vznešenost.
Lidé, pohledněte vzhůru k Hoře a vizte zářiti svaté světlo nebeskou dokonalostí. Slyšte a naslouchejte, aby vaše duše zachytily zvuk věčnosti, který svaté světlo svou všemohoucností nyní probouzí.
Buďte bdělí v soudu, dříve než bude příliš pozdě. Před vámi leží velké utrpení a na uvažování už vám chybí čas. A vy, kteří sloužíte svatosri, nezslechli jste nový tón v ovzduší? Cizí, silný hukot přidružil se ke svatému světlu, je to hukot blížící se hvězdy.
Svědek Boží se přiblížil, aby se vynořil v hodinu určenou Pánem a přinesl Imanueli svatý pozdrav lásky všemohoucího, poslední paprsek síly splnění z prasvětla bezbytostné svatosti.
Lidstvo i země oněmí před tímto nebeským divem, jehož záře paprsků přemůže všechnu lidskou domýšlivost. A potom, až již bude pro mnohé pozdě, pak teprve vycítí něco z velikosti Boží a jeho Syna stojícího nad nimi jako soudce. A toto poznání je se strašlivým zděšením srazí k zemi.
Až se ukáže znamení na nebi, pak si s úžasem uvědomí, jak mnoho před Pánem zhřešili a zoufalý bolestný výkřik počne se ozývati v lidstvu.
Svatě, lidem daleko vzdálená Hora plane ve dnech veliké bídy. Syn Boží odvrátil svůj světlý obličej od země. V zářivém lesku hvězdy stojí osaměle nade vším později stvořeným a jeho soudící vůle jím proniká ve všemohoucí sílu a nejvyšší dokonalosti, které nemůže nic odolat.
Služebníci buďte bdělí. Dni lidstva jsou sečteny. Nad ztraceným lidským pokolením byl vržen sudičkami los. Pravěčný již dávno pozvedl svou soudnou pravici a dal Synu znamení, která nyní všemohoucností sestoupila k zemi a proniká chmurnou tíží temnot.
Hvězda se blíží ohromnou prudkostí, aby sloužila svému Pánu na zemi. Rudé a zelené paprsky kmitají kolem ní, připravujíce cestu plamennému obru. Brzy zaplane obzor září blesků bytostných pomocníků s lužebníků, které poslal Otec Synu.
Králem světla a celého stvoření je Imanuel, všemohoucí a svatý narozený z Boha. Jemu ke cti bude na nebi zářiti hvězda a jedině On bude pravým služebníkem, který bude moci svatou prasílu a moc náležející jen vládci světů a nebes zjeviti pozdějšímu stvoření. jen krátký čas dělí lidstvo ještě do svatého dění, nejsvětější, jaké kdy stvoření spoluprožívalo.
Barevné blesky předcházajícího Božího posla budou sjížděti brzy dolů. V nezadržitelném pudu po osvobození bude země natahovati a protahovati, živly ničím netísněny budou zuřit a výkřik bolesti, který se ozve nejdříve, zanikne a zdusí se ve strašlivém zděšení veliké bídy lidstva.
Pak počnou pěti andělé. Svaté zvuky varhan budou zaznívati dolů ve žhnoucím sloupu světla. Prasvětlo vnoří se s věčnou dokonalostí do prasvětla a svatá Hora zazáří požehnáním Pravěčného.
Vítězství ! volají nebesa.
Vítězství ! zaznívá to s jásotem sférami.
Vítězství ! a záře naplňuje pozdější stvoření, které se čistě a blaženě zachvívá ve světle nového života, vykoupené z domýšlivého, falešného konání lidstva.
-------
172. Syn Boží přistupuje nyní k lidstvu se všemocnou silou, neboť hodina nejvyššího působení Božské všemohoucnosti nadešla.
Ty, který hledáš, pohlédni vzhůru k Hoře, na které září tvoje spása a modli se, aby svaté světlo ti nikdy již neuhaslo.
Pohlédni ztracenče na ohnivý paprsek čistoty a suď se na něm sám.
Věřící a vy, kteří nosíte pečeť Páně, pohlédněte vzhůru s pokornou důvěrou. Radujte se a děkujte velebíce Pána a jeho Syna.
Nebeské světlo vám září, žehnající láskou, všemohoucnost Páně stala se všemocnou ve hmotě.
Zlo bylo zničeno, Syn Boží volá své. Pak přijde vaše hodina, nositelé kříže na celém světě, pak máte zářiti v síle ducha, který vám požehnal. Máte vésti hledající a prosící a říditi je. Jste průkopníky svatého světla a ukažte svému Pánu, že jste se stali jeho věrnými služebníky.
-------
173. Bratří, buďte vnitřně klidní a připravení, buďte se svými dušemi. Zbožnost a pospolitost vládni na svaté Hoře, jež smí nésti svaté světlo věčných tajemství.
Záře svatosti třpytí se v nádheře na zemi. Svými nebeskými paprsky zjasňuje vesmír a vznešenost Pravěčného třpytí se ve svatém trigonu, jež nad lidstvem trůní v dokonalé gloriole Otcově.
Buďte tiší bratří, spása světla sklonila se k vám a chce dlíti mezi vámi. Ve vaší věrnosti, ve vaší opravdové, sloužící všemocně ve věčném působení vaším prostřednictvím dolů k lidstvu. Jste kruhy radostného chtění, jste závaží, které udržuje světlé Božské ve hmotě, že se ve svatosti nevznese vzhůru. Smíte býti prostředníky Syna Božího na zemi právě tak, jako my jsme jeho prostředníky a nositeli jeho pravěčné vůle ve světlejších sférách.
Nad námi a pod námi uzavírá se kruh za kruhem, jeden článek řetězu připojuje se ke druhému. Bez mezer a bez překážek proudí všebožské, našimi, radostí zářícími řadami.
My všichni jsme služebníci, blažení služebníci, neboť Pán nás povolal k nejsvětějšímu úkolu. Zjasněni světlem díváme se vzhůru k věčným výšinám, ze kterých se řítí proudy vířivě a zvoníce dolů, abychom je dále předávali a z nichž se nám dostává nebeské síly, která pro nás Věčné nebyla ještě tak bezprostřední.
Bratří, díváme se do vašich duší, a zříme některé z vás přemožené štěstím, tak jako jsme my sami. Vyzařujete blažeností tak jako my a vidíme, jak musíte bojovati pro slovo, poněvadž pozemský rozum nedovede objasniti to, co Bůh ve svatém blaženství a v pokoře smí prožíti ve zbožné službě.
Posvátné ticho obklopuje Horu. Nejsvětější vznešenost září z krále Imanuele. Zlaté brány věčnosti jsou dokořán otevřeny a prazdroj všeho světla se připravuje, aby vylil své nejtajnější, nejdrahocenější a nejdokonalejší paprsky.
Zbožně stojí nebeské voje, slavnostní ticho ovládá zlatem proniknuté, zachvívající se sféry stejnoměrnosti Boží vůle.
Slavnost zavládne na Hoře, i v tichosti rozkvete váš duch, který široce otevřen pokleká před Pánem, který září v Synu.
Nechť vás prožhaví radost. Vzrůstejte v neustálé bdělosti v pokorné věrnosti, by váš duch jásavě a s díkem mohl státi před zlatým proudem světla nejsvětějšího požehnání, které Syn Boží na vás chce rozlíti ve svaté trojici pravěčného Otce.
-------
174. Brána se rozletěla a Bůh Pán překročil zlatý práh ve světlé postavě Synově.
Svatý jásot naplnil stvoření a Věční vzdávajíce chválu poklekli před vznešeností Páně a plni vděčnosti modlili se k Všemohoucímu.
Nebeský žár se ve svatosti k zemi snížil, Věčné proudy svatě plály a sbory blažených pěly v radostném díku svůj hold vstříc zářícímu trůnu Páně, odkud pramen všeho světla jim zářil požehnáním.
Nebeský trigon stál v Otcově všemohoucnosti a všelásce. Záře nejsvětějšího dění zářila z jeho dokonalosti a omilostnění duchové kořili se v hluboké úctě Pánu světů, věčnému Synu Pravěčného Otce.
-------
175. Svět se stal nyní blahoslaveným, neboť Boží světlo proniklo k němu a rozkazuje zemi.
Spása přišla lidem. Nejvyšší spása, právo a vykoupení, soud a rozsudek září ve všemohoucnosti Boží, která drží nyní osudy země ve svých zářících rukou.
Blaze vám, kteří smíte prožívati, vy, nejvyšší dění a smíte přijímati nejsvětější slovo dokonalosti, zvěstované ústy věčnosti.
Nejsvětější bylo zjeveno lidu. Boží trojjedinost zářila ze Syna. Božský trigon plál od věčnosti do věčnosti, nebeská dokonalost žhnula na zemi a její síla oslepovala a rozechvívala otevřené duše.
Věčný plamen Páně vnořil se do hmoty a nejsilnější působení září nyní nad zemí, poněvadž věčné Božské stalo se v hlubinách všemohoucí a nyní zůstane již na věky.
-------
176. Pane. Ty jsi otevřel zdroj svého nejsvětějšího tajemství.
Síla Tvého srdce prýští ze vznešenosti Tvého Syna, darujíc omilostněným světlo a lásku.
Všemohoucí, nejdobrotivější, nebesa a země klečí před tebou v díku. Náš duch světlem požehnaný pozvedá se v blaženém vzývání ke stupňům Tvého trůnu. Vzdáváme chválu Tvé věčné vznešenosti Otče, Synu, Duchu Svatý.
-------
177. Svaté slovo Páně přišlo z výšin a zastavilo se nad Synem, neboť On je slovo a duch Páně.
Slovo je světlo. Slovo je život. Slovo je čin, který nyní soudí zemi.
Svaté je slovo Páně, tělem učiněné, stojící nahoře a volající:
Střez se lidstvo!
Střezte se vy vůdci a štváči. Střezte se vy žvanilové a krasořečníci. Střezte se vy pomlouvači a popírači Boha. Každičké slovo dopadne na vás zpět, každičké slovo, které jste lehkomyslně nebo ve zlém úmyslu vykřikli, přinese vám strašlivé ovoce.
Vznešené světlo září, stvořením, které vzývající k němu vzhlíží.
Jeho lesk, který nemá sobě rovného, snížil se až k zemi a stojí nyní jako svatý, čistý plamen věčné dokonalosti. Slovo tělem učiněné.
Od této chvíle bude vládnouti jen Boží slovo. Jen Boží vůle bude směti v budoucnu poroučeti a jen ten, kdo se bude zachvívati v tomto světle, bude směti v budoucnu žít a pracovat.
Člověk zkroutil a zkřivil nejvyšší dary, které Boží moudrost vložila do jeho duše, aby jich používal ke cti Pravěčného.
Jak mnoho se musíte učit ještě i vy, kteří jste plni dobrého chtění.
Nejsvětější slovo přináší vám poznání a jasnost ve všem a ukazuje vašemu zahanbenému zraku falešné cesty, po kterých jste tak daleko zašli od světla Páně.
Máte se stát novými ve všem. Vidíte, jak svatá vůle požadujíc zashuje do veškerého myšlení a konání, že musí napravovati i vaši řeč, máte-li dosáhnouti dobrého, máte-li obstáti před věčným příkazem.
Svaté je slovo a nejsvětější působení vyzařuje z něj. Svaté slovo otřáslo základy falešného lidského chtění a zpuchřelá stavba se zakolísala a s rachotem se nyní zřítí vše, co není v souhlase se světlem. Neobť slovo je čin. A slovo je z Boha. A Bůh je slovo a vůle sestoupila ve slově jménem všemohoucího Otce, aby je vyplnila.
-------
178. Láska Páně sestoupila dolů a přebývá na zemi. Utvořila nebeský žebřík, po kterém nyní sestoupilo na zem všech sedm blaženství a všech sedm běd.
Vznešené postavy přibližují se k lidstvu. Jedni zářící bělostí nesou zlaté koruny a palmové ratolesti, jimiž přináší požehnání třpytící se zlatem. Druzí, třpytící se vznešenými nebesky duchovými barvami nesou zlaté číše a vylévají je nad lidstvem, které se hroutí v bolestech a sténání.
Je to sedm andělů běd, nositelů hněvu Páně, kteří jdou napřed a splňují svůj svatý úřad přesně a spravedlivě tak, jak jim Pán přikázal.
Sedm andělů blaženství kráčí za nimi a jejich světlá záře dopadá na všechny ty, které zasáhl obsah číší hněvu a jež se duševními útrapami probudili a nyní touží po svatém světle.
Sedm andělů běd přináší: nepokoje, hořkosti, nemoce, bolesti, bídu, beznadějnost a poznání. Procházejí sevřenými řadami lidstva a rozdávají jim, co jim vůle Páně vložila do jejich zlatých číší.
Anděl poznání, poslední ze všech je z nich největší a nejkrásnější. Jeho obličej je plný vznešenosti s jasnýma pronikavýma očima, kterou mohou hříšníkům současně zvěstovati milost a soud.
Kam vkročí poslední anděl, tam nastává rozhodnutí, pak nelze již uhýbati a zdráhati se. Zbývá jen jediné a sice: Ano nebo ne, buďto vzchopení se ke vzestupu nebo Pád.
V patách za sedmi bědami následuje sedm blažeností. Jejich roucha třpytí se světlem a jejich zjasnělé obličeje nemusí se dívat tak přísně jako jejich bratři, nesoucí svatý hněv. Lidstvo bědami otřesené pozvedá k nim nesměle svůj zrak a vztahuje k nim v touze své chvějící se ruce.
Sedm blaženství se jmenuje: útěch, víta, mír, radost, pokora, dík a věrnost. Všech sedm je spolu nerozlučně spojeno se třpytícími se vlákny vůle nejsvětějšího světla.
Záříce světlem procházejí zhrouceným lidstvem a jemně ovívají otevřené duše svými palmovými ratolestmi. Postižení, žhaví studem a s blaženou nadějí modlí se a děkují Pánu za nezaslouženou dobrotu.
-------
Bůh
179. Kdo smí jmenovati toto nejsvětější jméno všech jmen?
Čí jazyk je toho hoden a jeho čistota vyslovená? Čí srdce je tak dětsky čisté a ryzí, aby mohla nositi ho v sobě a čí duše smí mysleti na něj v uctivé bázni a ve svatém vzývání?
Nejsvětější je jméno z něhož prýští všechno světlo, z něhož byl stvořen život řídící se tvořivým proudem sil, tan, jenž je Pán, Pravěčný, Všemohoucí, Samojediný.
Nejsvětější jméno, které spočívá v Synech, jež jsou jedno s ním, žijí v Otci a Otec žije v Synech.
Nejsvětější jméno, které září z ducha a které září všemu, co z ducha žije.
V každé malé jiskřičce žhavě vyletující z ducha a ze života vyvíjejícího se z ní žije také blažené vzývání Páně. Neboť všechno, co z ducha přichází ví o Pravěčném, který je stvořil a dík nejčistší radosti stoupá vzhůru k pravěčnému trůnu Stvořitele, kde Bůh a Pán vládne ve svaté odloučenosti své trojice, kde Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý jedno jsou.
Jediný, svatý, žhnoucí pramen plný všemohoucí a všemocné síly. Jediné vševidoucí oko plné všemoudrosti, vševědoucnosti a všudypřítomnosti. Jeden jediný paprsek světla věčné bezbytostnosti tak veliký, tak nepřemožitelný, tak nepochopitelný, že k jeho svatosti se nemůže přiblížiti nic, co tvořivě zformoval. Jediné vzývání archandělů od stupňů trůnu může vyzařovati v Pánu.
Tam nahoře v nejsilnějších, nezměřitelných dálkách pradokonalosti trůní Pán ve svém všemohoucností zářícím trůně utvořeném zvířaty, která ho drží a která jsou pramyšlenkami Jeho síly a činů.
Tam sedí po pravici Otcově Ježíš, zrozený a po levici Imanuel, vyrozený Syn, který je věčně v Otci a věčně působí mimo něj. Je nositelem jeho nejsvětlejší, světlo přinášející vůle.
Srdce Synů jsou spojena s Otcovým, plamenným paprskem věčné bezbytostnosti. Jsou vzájemně spojeni tímže svatým prasvětlem, ve kterém třpytí se růže a rozkvétá mezi bratry.
Imanuel drží ve své svaté ruce Lilii, jejíž stříbrný svit v nádherném paprsku noří se dolů o jeden stupeň a obklopuje Elisabeth, která tam stojí ve zbožnosti a síle Páně a v zeleně planoucím paprsku Imanuele, jež je nejsvětějším klenotem její koruny.
-------
180. Lidé vzpomínejte a prožívejte obraz, který vám byl darován. Pozvedněte se nad malicherné pozemské myšlení. Nechte padnout úzkoprsé hranice, do kterých tak rádi uzavíráte své poznání.
Víte již konečně, co to znamená, že Syn Boží dlí mezi vámi? Že s pozemské vázanosti působí a září svou nejsvětější prasílou a všemohoucností?
Ach, vy to nechápete a nikdy to zcela nepochopíte. Ale vytušit to máte a toto tušení má býti vždy silnější a větší, neboť k tomu vám byla darována síla a milost.
Otevřete své duše, aby váš duch se stal úplně volným, aby blaženě, v jásavém díku a se vzýváním sloužil a zachvíval se ve zlatých proudech, které se vlní od Boha k Bohu v prasíle, která nyní zakotvila na zemi v nejsvětější spravedlnosti a lásce.
Prožívejte a snažte se vycítit každý den znovu a znovu svaté mysterium Božího lidství. Nechť vaše dusše prožhaví jásavým díkem, který nikdy neuhasne a pak v tomto díku tvořte, působte, dávejte věčné vůle a jen tak můžete svými slabými silami spláceti to, co vám darovala nekonečná, svatá láska.
-------
181. Hvězda se blíží. V závratném letu zahaluje se do jednoho obalu za druhým vysílajíc bez ustání své magnetické paprsky do vesmíru vstříc zemi.
Brzy pocítíte její vliv a vy maličcí lidé se zachvějete, až síla tohoto Božího svědka bude k vám hovořit mocnou, otřásající řečí.
Den se blíží, tak vám to bylo zvěstováno, když Syn Boží volal své učedníky do světlého města Hory a byl vám blízko, přesto, že ještě muselo uplynout mnoho pozemských let.
Ale tento vám zvěstovaný den již nastal. Brzy udeří hodina velikého, posledního rozhodnutí lidstva, ve kterém vy smíte sloužiti nejsvětějšímu světlu.
Nyní přijde hodina, kdy hvězda bude plát na nebi jako prst Boží a bude ukazovat na svatou Horu, kde spravedlnost Syna Božího září v síle Otcově.
Nyní přijde hodina, kdy pyšná, ztrnulá šíje lidstva se musí pokořit před všemohoucností toho, který sestoupil na zem.
Bědy budou nyní kráčet po zemi a pozouny nebeských vojů budou jí otřásat slavnostními tóny.
Nyní se nechá Imanuel poznat světu. Uvolnil zahalení a vhodil mezi lidstvo mocný, světelný paprsek věčné vznešenosti.
Soudný den započal a ve znamení hvězdy naplní se osud lidstva.
V povětří to víří a vesmírem zaznívají zvuky. Nejsvětější vůle září nad malou zemí, jež uzrávajíc spěchá v rej souhvězdí.
Kruh Božské lásky a spravedlnosti se uzavírá v nejsvětější čistotě a nové slunce vychází nad očištěnou zemi.
Jasný svit hvězdy zatemňuje slunce svou září, kterou jí darovala síla Páně.
Lidé, posel Boží stojí již nad vámi a vy jdete slepě a hluše kolem nejsvětějšího, který přinesl na zem pomoc a vykoupení.
Nyní musíte býti dbalí na znamení, která se budou stále množit a strašlivěji na vás dopadat nutíce vás pozvednouti své duše k zářícímu nositeli světla a soudci Páně, který ve vás viděl vše, který ve všemocném hněvu pozvedl nad vámí svůj meč.
-------
182. Světlo hvězdy tryská k vám dolů se vzrůstající silou. Podobá se valícímu se ohnivému kolu, ze kterého srší síla do celého světa.
Všemocnou silou proudí tajemné síly z věčného svědka, jež se chce nyní ukázat zemi. Ve svém poslu vysílá Pán dolů ohromnou sílu a, věčná vůle je vládnouc stojí nad zemí, jí bude řídit a používat jménem svého Pravěčného Otce.
-------
183. Zlatá šňůra splnění se v rukou Páně a jeden článek po druhém se uzavírá ve svatém dokončení.
Šepot pramoudrosti vane nad osudy lidstva a nutí k ukončení všeho, co kdysi ve svatosti započalo a vloženo do ruky člověka.
Čas se naplnil. Nadešla doba žní. Lidský duch zůstal však nezralým nebo uschl na kamenitém zcestí.
Zrnko, které věčná láska mu vložila s důvěrou do dlaně neopatroval a nedbale pěstoval podle toho, jak sám uznal za dobré.
Nyní v krátkých posledních hodinách velkého prožití musí později stvořený duch uzráti tak, jak mu to bude dopřáno Božím soudem.
Burácení hromu a v blescích hněvu uzavírá se kruh lidského dění, neboť jinak ba se lidstvo vůbec nevzpamatovalo.
Lidstvo se snaží úplně vybočiti a musí být odvrženo, poněvadž se nemůže dobrovolně skloniti a připojiti se tak, jako se zlomí, až svatá síla světla bude ohýbat vše do kruhu.
Mnohá nepravost bude objevena a musí být očistně rozžhavena v ohni svatých, kujících rukou.
Jenom to, co položeno na kovadlinu věčnosti svítí bílým žárem, co se nechá radostně vykovat do zářícího kruhu, to se stane užitečným článkem v novém řetězu lidstva, který Pravěčný blahovolně přičlení skrze stvoření k reji paprsků.
-------
184. Cesta vede opět vzhůru, neboť Pán otevřel třpytící se bránu, jíž tak dlouho ve hněvu uzavíral.
Zlatý proud síly proudí ve svatosti k zemi. Svatý proud nese a udržuje světy, protože může prouditi světelnými paprsky Syna Božího.
Boží dech vane od Otce k Synu a prozařuje v nádherném třpytu stvoření tak, jako kdysi se všechno ještě zachvívalo ve vůli Pravěčného.
Nejsvětější všemohoucnost, blažená dokonalost obšťastnila zem a lidského ducha, který smí pociťovat sílu světla tak dlouho postrádanou.
Svatá hodina odbila. Na světových hodinách dozněl její zvuk.
Vůle Boha Otce promluvila a stala se skutkem.
Soudný den pozvedl své závoje a kráčí zeleným světlem věčné síly nad zemí a lidstvo je rozechvěno pod tíží jeho mocných kroků.
Klidně a přesně, jako tikot světových hodin, tak se přiblížil k lidstvu soudný den. Jeho působení, souhlasné na světovém orloji, započne přesně s Božím příkazem odbitím hodiny.
Božská spravedlnost nezná odchýlení od nejsvětější vůle. Světlo je prodící určení věčného paprsku síly, je ohnivým plamenem věčnosti, který zná jen přímou cestu.
Nejsvětější stejnoměrnost živoucího proudu řídí světy, přibližuje soudný den a přece se bude tento den užaslým zrakům lidstva přibližovati vždy rychleji a závratněji v bezdechém kvapu a překotném spěchu.
Pohyb lidského ducha je od stejnoměrnosti pohybu světla ještě příliš vzdálen a musí se nejprve vyrovnati, protože samotná zářící vůle Boží rozkazuje opět zemi.
Pomalé kroužení pokleslých planet bude ohnivým proudem světla opět radostně povzbuzeno. Soumrak duchovního, líného spánku lidstva bude protržen a otřesené, svatým hněvem zasažené duše stanou se hbitými a živé. Falešný zpěv a činnost rozumu bude přerušena a ochromena. Bude se smět znovu zachvívat až probudivší se duch ji povede podle zvonivého tikotu světových hodin, jejichž svatý tón bude pak pronikati všemi sférami.
A teprve potom, až pocítíte s bdělou radostí a vděčností tento svatý zvuk, tento zářivý zpěv praproudů, pak teprve se stanetelidmi podle vůle Páně a ne již svévolnými, ubohými slabochy, kterými Lucifer pohyboval sem a tam v boji Pravěčnému svému Stvořiteli a Mistru.
-------
185. Lidé, v uctivé bázni stojíte před Bohem, který ve svaté nepochopitelné lásce a dobrotě nechává prouditi k zemi svůj zázračný pramen. Vidíte plamen vděčnosti svatě zářiti v Synu Božím a jste oslepeni leskem, pod nímž se chvějete uctivou bázní a můžete jen děkovati Pánu za jeho nevýslovnou milost.
Cítíte nad sebou žehnající, svatou ruku lásky, která vám přináší spásu a dary z divuplného zdroje Páně.
Křišťálová svěžest čistoty vyzařující ze stříbrného kalíšku Lilie ukazuje vám svatou radostí cestu ke Světlu.
Vy služebníci Syna Božího jste obdařeni milostí přede všemi lidmi, máte však také tak veliké povinnosti, jaké neměl dosud žádný lidský duch.
Od všemoudrosti lásky přijali jste nejsvětější sílu a dary. Naproti tomu je od vás požadována největší odevzdanost a věrnost.
Nejste více lidmi, kteří lpí na všem lidském, nýbrž jste anténami nejsvětější vůle, kterou máte předávati dále čistou a jasnou. Jste vlnkami svatého pramene, který ovlažuje žíznivého. Jste dárci a dávajícími bezustání, aniž by vyschl zdroj pramene.
Tím jste a tím máte zůstat v opravdové službě a snaze.
Ukažte radostným vzrůstem a díkem, že jste byli hodni nejsvětějšího volání ducha, jež vám jeho všemohoucnost v lásce darovala.
Neochabujte ve své horlivosti, nebo běda tomu, kdo se stane vlažným ve valícím se boji posledního soudu.
-------
186. Svaté světlo vládne. Pomalu se obrací těžkopádně kroužící planety a zaujímají opět svoji cestu k výšinám, ze které poklesly, vyšinuty pozemským lidským chtěním.
Bytostní děkujíce pohlížejí vzhůru k plamenné Hoře, jejíž světlo osvětluje pozdější stvoření. Doba těžkých chmur, kterou překonali tichou službou a modlitbami již minula. Jejich horlivost a snažení ve službě Páně stane se opět jásavou modlitbou díků, jako kdysi, neboť proudy paprsků svaté vůle proudí kolem nich a pozvedají je opět vstříc světlu.
Člověk stojí stísněn uprostřed obrovské síly zesilující se od hodiny k hodině. Všechno se stalo v něm i na něm nejisté. Jeho konání i jeho myšlení v hloubi své duše si to uvědomuje. Ona ho napomíná, burcuje a zápasí o vykoupení.
Ten, kdo pozná Božskou záři, kdo hledá cestu k Synu Páně, jen tomu ještě pomáhá věčná milost, aby se v pokoře přizpůsobil rytmu paprsků světla. Jen ten se může zachvívati ve všemocných vířivých proudech, které všechno falešné nebo zvolna se pohybující nemilosrdně uchopí a uvrhnou do pěnícího se víru.
Láska a čistota vystoupila k Otci. Blaženě vzývající září ve zbožnosti vzhůru k Pravěčnému. Ve své vznešenosti zapomněli veliké bídy, která strašlivě dolehla na lidstvo, aby se probudilo.
V blažených dálkách odpočívá Růže a Lilie u Pána. Zanedlouho napřáhne spravedlnost, láska, k nim své ruce a trigon nebeský bude opět v nejsvětější spojitosti vyzařovati síly, neboť na věky nedělitelná je spravedlnost, láska a čistota, žijící v Pánu a od něho vyšlá, aby vykoupila svět a lidstvo.
-------
187. Vaše služba buď vám radostí, bratří a neumdlévejte v ní. Vnitřní čistota a radost musí vás udržovati a říditi vás, abyste neumdlévali. Nejsvětější zodpovědnost nesete před Pánem.
Hora tone v plamenech věčné vznešenosti a síla, která zde září ze svatyně světlem sálajícího jádra, je prasíla Pravěčného, jež všemocně zaplavila zemi.
Tlak pohybujícího se proudu zesiluje se každou hodinou. Ve svatosti pozvedá Syna Božího vzhůru z vašeho středu. Buďte připraveni kdykoliv jej následovati v bdělé touze a věrném chtění, abyste zůstali mosty, jak vás k tomu určil Bůh a Pán.
Kdybyste nyní ve službě selhali, vznesl by se od vás k výšinám, kde jej jiní služebníci v plné síle a ochraně obklopují a deží věčné nitky, aby svatě působící Syn Boží mohl dokončiti své dílo netísněn později stvořenými.
Pak se Boží vznešenost sníží k zemi teprve tehdy, až země očištěná a osvobozená mu bude spěchati v ústrety. Potom vy a všichni pozemští lidé podstoupíte těžké, zoufalé boje, dříve, než-li vám opět zazáří z pozemského těla Syna Božího celá svatá a vznešená dokonalost.
Celé lidstvo by vás pak zato později právem obžalovalo před Bohem a Pánem, který by navěky opovrhl učedníky a povolanými, kteří by klesli a zklamali přes všechnu milost, jíž se jim dostalo.
Myslete na to, bratři a pak již nikdy neumdlíte.
Držte nyní svatá vlákna, jež vám Syn Boží vložil v důvěče do rukou a ve vaší veliké věrnosti zapustil kořeny.
Buďte čilí v neustálém pohybu a díku, aby váš duch se mohl vždy volněji a světleji zachvívat ve vašem pozemsky vázaném těle.
Přijde čas, kdy nebudete potřebovat již našeho napomínání, neboť pak musíte být ve svatém paprsku věčné všemohoucnosti již tak zralí, že více již neklopýtnete.
Bratří, žijící ve hmotě, stojíte v plném paprsku nejsvětějšího světla. Věčná síla proudí k vám a všemohoucí vznešenost řídí vaše cesty.
Požehnaní, kteří smíte sloužit. Na vaší hlavě hoří světlo věčnosti.
Nechte jej vyzařovati ze sebe v každý okamžik. Čisti a plni lásky máte před lidmi státi, kteří vás budou vyhledávat. Vy máte dávati a vyzařovati dále, vy, kteří jste služebníky Syna Božího, jeho prostředníky a nositelé světla lidstvu.
Nechte hledající nahlédnouti do dajné čistoty svých duší, dávejte v nejvěrnějším sloužení prosícímu lidstvu to, čím váš Pán neúnavně obdaroval a obmyslel ve své lásce, že vás povolal do své vznešenosti.
Kamkoliv vkročíte Bratři, tam je s vámi síla a světlo. Ony vás drží tak, jako my vás držíme v lásce. My, kteří jsme služebníky Nejvyššího Nejvyššího, tak jako vy.
/ - - - - /
My věční se modlíme: Pane. Tvá je síla a vznešenost. Tvoje vůle září a opět na zemi ve Tvém Synu. A Tvoje Svaté Slovo bude nyní souditi a přinese vykoupení.
Amen.