Volání z Prastvoření
Vyplnění ze Světla, zatím co lidstvo stojící stranou tvořilo si svůj rozsudek
První díl.
Obsah prvního dílu je jenom malý výtah z velké sbírky, ale přesto ukazuje mnohému, vážně hledajícímu jasný obraz o dokončeném, čistě duchovním dění v letech 1933 - 1934, které se v blízké době musí projeviti také na zemi, jako zákonům odpovídající vybavení všeho toho, co se v duchovnu a v jemnohmotnosti zatím viditelně splnilo. Vědoucí a duchovně vidoucí to již prožili. Ti ostatní budou moci teprve následovat v pozemském poznávání.
ooo OOO ooo
0
Ze světlých výšin zaznívá hřmící volání dolů k zemi, která se v temnotách unaveně pohybuje drahou.
Mocné hlasy napomínavě, varovně posilují všechny ty, kteří smějí spolupůsobiti na velikém díle svaté Boží vůle.
Jsou to hlasy Prastvořených, vysokých duchů, kteří působí jako sloupy celého stvoření v síle Božího Světla a kteří lidstvu vědomě pomáhají v soudu.
Dávají nahlédnout do vývoje světového dění, které zůstane lidským smyslem nepochopeno a které přináší veliký obrat světů a s ním i obrat lidstva. Za ním následuje výstavba Boží říše na zemi, říše tisíce let, která byla lidstvu jednou zaslíbena.
Na Svaté Hoře
1. Lidé. Pozemští lidé. Vy neslyšíte volání? Probuďte se. Otevřete oči a rozhlédněte se konečně kolem sebe. Nejhlubší temnotou můžete uvidět zářící Horu spásy.
Slovo Imanuele putuje z Hory. Světelné paprsky nesou Slovo do všech nížin. Jak málo je těch, kteří po něm sáhnou, jak líní, jak slepí, jsou lidé pro svaté Slovo a Světlo.
Víte, že doba čekání se již blíží ke konci, že Imanuel, král králů (označení se rozumí duchovně, protože všechno jsou vylíčené duchovní děje) bije nyní mečem. Bůh Otec dal mu ho v přesvaté hodině.
-----
2. Vám, kteří smíte bydliti na Hoře, vám dává ruka Páně nyní jeden zázrak za druhým. Zaražení stojíte a pozorujete dokončením kruhu dění. Ve velkém i malém ukončuje se každý osud pod jasným světlem soudícího meče. Z toho můžete pozorovati a poznávati spavedlnost a důslednost Božích zákonů.
Každý čin musí se projeviti, musí být rozvázán, staré nitky rozmotány a stará vina odpykána. Nebudete ničeho ušetřeni, protože každé nejmenší hnutí vyvolává protiúčinek.
Světlo poznání rozsvítilo se před vámi, vaše duše se chvějí před velikostí Všemohoucího. Učte se z toho vy, služebníci Imanuele, učte se z toho, že vaše duše se chvějí, že vaše myšlení a konání musí být čisté, ryzí a jasné, hodné toho, kterému sloužíte.
-----
3. Velký pátek. Obraz největšího a nejbolestnějšího dne nyní opět ožívá. Je to temno. Pod duněním hromu zachvívá se země, nad strašlivým děním, které musela zřít.
Oslnivé blesky kmitají se kolem velkého kříže na Golgatě a ukazují žhavým očím těch, kteří pohlížejí na zmučené a zkrvavené tělo Syna Božího.
Tak jste stáli také i vy tenkrát a dívali jste se. Z vás ze všech volala bída smilování, zákmit nutného poznání bouřil v každém z vás, ba i v těch, kteří se dosud vysmívali. A tento malý záblesk světla zůstal ve vás na vašem putování a k vůli tomuto maličkému světlu nalezli jste nyní cestu k Synu Člověka. Každý kdo viděl Ježíše umírat, musí vidět i Imanuele a blaze tomu, jehož světélko se rozzáří, najde cestu k němu a pozná ho.
Víte, že každé dění se nyní uzavírá v kruhu. Ono veliké, věčných Synů Božích a to druhé malé, každého jednotlivce? Velký pátek, den bolesti. Je to den odplaty.
-----
4 Imanueli, Ty jsi pán světa, dosazený Otcem a Ty budeš ve spravedlnosti vládnout říší. Tak zpívají věční ve svatém vědění.
Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh svatý Duch se jmenují. Bůh Otec - všemoudrost, Bůh Syn - láska, Bůh Duch svatý - spravedlnost. Na místě Ducha stojí nyní v Božském trigonu Imanuel, poněvadž On je Otcův Duch a ztělesňuje spravedlnosti jeho vůle. Duch svatý jeho prostřednictvím přišel na zem.
-----
5. Uzavřenost na Hoře je nutná, aby tím Božímu Vyslanci bylo také pozemsky umožněno poslední, nejvyšší spojení síly s Otcem. Modlete se a buďte duchem u Něho, aby nevznikla žádná mezera při svatém dění, až bude Abdrushin - Imanuel světlem prožhaven v jedno.
Po tomto spojení jej všechno poslouchá a vyvíjí se rychleji než předtím. Přírodní živly budou silou Světla přinuceny zdvojnásobiti svoji práci a jestliže On vysloví přání nebo projeví svou vůli, musí se vybaviti rychleji a mocněji než dosud.
Lidé toto vše vám přináší uzavření kruhu, který ukončí pozemské strasti krále králů a propůjčí jemu viditelnou moc.
-----
6. Ještě jen několik dnů a celá Hora bude státi ve slavnostním lesku. Bytostní připravili již cesty a postarali se o krásu Hory a její klid. Věční stojí již na ochranu kolem svatého domu, který září pod květinovým závojem. Celá příroda připravila se ve zbožnosti na veliký den. Každý tvor ví o jeho významu, ví, že mu Boží milost daruje novou životní sílu. Každý červíček děkuje za sílu světla, každé nejmenší poupátko vyprošuje si požehnání.
A co činí člověk ? Jde ještě slepě a tupě kolem své spásy a své jediné záchrany.
-----
7. Nyní pronikla svatá Síla Otcova pozemským tělem jeho Syna, prochvívá a udržuje ho od této chvíle. Bez této síly nemohl by nyní Imanuel - Abd-ru-shin žíti více na této zemi. Jeho tělo je podrobeno lidským tělesným zákonům. Jenom jeho obal kráčí s vámi a tím také zůstává vaší pozemskou ochranou.
ON sám stojí tak vysoko nad vámi, že si jenom zvolna můžete zvykati na to, státi proti němu. Veliká síla, která nyní naplňuje jeho pozemské tělo, způsobí vám tlukot srdce a přinese sklíčenost a přitom ji musí král vědomě potlačovati, poněvadž by srazila všechny duchovně otevřené k zemi. Vyzařující síla Imanuele se neustále zvětšuje. Proto všem cizincům, kteří vstoupí do domu je poskytnuto ochranné zahalení. Ale tak se to děje jen u cizinců. Vy učedníci máte však ukázati, jak jste čistí a otevření. Vás zasahuje síla plně.
Ale nejsilnější bude tehdy, až Imanuel v několika pozemských letech pozvedne opět clonu k Nejsvětějšímu a nechá vás vstoupit a klečet před oltářem života. Pak musíte ukázat, můžete-li přijmouti svatou sílu a zda-li jste přestáli soud. Může se vám stát podle vašeho vnitřního otevření světlem života nebo světlem smrti.
-----
8. Daleko, daleko stojí nyní od učedníků Syn Člověka ve hrubohmotnosti poněvadž jeho spojení se světlem bude dokončeno. Nikdy nebude vám již tak lidsky blízkým jako dosud, poněvadž od této chvíle je to nemožným pro svaté světlo, které jím proniká.
-----
9. Král stojí před vámi v zářivém obleku. Dívejte se jak je vám vzdálen, jak světlo dokončení jej pozvedlo vysoko do svaté blízkosti Boží.
Vy stojíte a díváte se, vaše srdce jsou naplněna zbožností a lítostí, poněvadž On se od vás vzdaluje. A přesto v každém znovu propuká radost, v každém jednotlivci, že je nyní ukončena pozemská strast krále, že stojí nyní tak vysoko, že ho nemůže nic dostihnout v pevně uzavřeném kruhu učedníků.
Smíte být jeho ochránci, jeho pomocníky. Smíte mu sloužit a smíte býti mosty k lidem. Smíte nésti svaté světlo dále duším přicházejícím a hledajícím krále králů.
Dívejte se. Zde stojíte nyní proměněni a zahrnutí blažeností, poněvadž dosud nevíte, co to znamená být učedníkem Imaneulovým.
Teprve bolest posledních týdnů musela vám otevříti dveře, aby dnešní radost mohla vstoupiti k vám. Nenechte ji opět vzdáliti se, ošetřujte ji a podržte ji. Bude rozněcovat vaši horlivost ke službě a vaši pokoru udržovat bdělou, která vždy bude šeptat ve vašich srdcích: Čím jsem si to zasloužil a jak to mám dělat dobře?
-------
10. Lidé vidíte světlo? Vidíte světlo zářící z Hory?
Světélkující vlny krouží z ní a osvětlují svět. Svaté je světlo, které padá z nebe a ostře a bezohledně svírá temnoty svými čistými paprsky.
Ve středu živoucího, kroužícího, zářícího světla stojí Imanuel a vztahuje svou ruku v níž září meč, podoben zelenému blesku.
Tisíce andělských křídel mává světy. Bezpočet světelných postav sestupuje dolů a shromažďuje se kolem světlé Hory. V jejich středu a přesto od nich ve veliké vzdálenosti stojí vysoká postava anděla. Nese zlatou nádobu, ze které se nad světy nese zvláštní nasládlá vůně. Ohromující je tento pach. Věčné zástupy obracejí své oči na anděla a tiché chvění proniká jejich řadami.
Osaměle stojí anděl na výsosti a lesku před králem. Tento zvolna kyne mu svým mečem. Tu pozvedá anděl nádobu a nechává vytéci obsah nádoby: Temně, šedě valí se to ze zelené, zlaté, světelné nádoby ven.
Země roní krvavé slzy, jakmile palčivé, těžké krůpěje na ni dopadnou. A přece lidé, kteří se tam hemží dole jako v mraveništi nemyslí více na věčnou spravedlnost Boží. A proto se nyní rozlila nad nimi první nádoba hněvu. Bolest - se jmenuje a brzy ji budete vidět a cítit, vy, zpečetění Páně, poněvadž o tom víte. Ostatní zůstanou ještě slepými přesto, že trpí mezi ostatními.
-------
11. Naplnění. Svatou je hodina, ve které dal Bůh Otec Synu nejčistší, věčnou sílu, aby i v pozemském mohl dokončiti to, co bylo započato ve věčnosti.
Daleko stojíte nyní učedníci od Abdrushina, poněvadž je s ním nyní spojen Imanuel a s ním opět Marie. Marií není zde míněna Marie z Nazareta. Stojí v nebesky bílém světle dokonalosti.
Střez se země, tvoje poslední hodina udeřila před konečným soudem.
-------
12. Lidé, slyšíte jak to v povětří skučí a bouří? Naslouchejte pozorně, protože to platí vám všem, kteří žijete na této zemi. Je to hvězda valící se s hukotem, druhé slunce. Tlak vzduchu, který vytváří, projeví se brzy lidem viditelně a v bouřích, zátopách, budou lidé zasaženi jejími paprsky, protože jejich pokřivené mozky pod příšerným tlakem selžou. Avšak než se toto dění, které se duchovně již uskutečnilo projeví viditelně i na této zemi, uplyne ještě mnoho pozemských let. Jako šupiny spadne to z očí těm, kteří hledají světlo. Ještě však nenastal čas, ve kterém král sestoupí ku pomoci. V příštích letech musí být lidstvem nejdříve vypito sedm kalichů až do dna. Teprve třetí nádoba, kterou anděl vyprázdní, rozleje poznání mezi vás. Teprve třetí nádoba. Tak odvráceny a Světlu uzavřeny jsou duše vaše.
Pak přijdou časy, kdy budou mluviti kameny. Zřítí se a uzavrou Horu jako pevný hrad.
-------
13. Dva andělé stojí nad Svatou Horou a čekají na zavolání Imanuele. Oni obdrží druhou a třetí nádobu, kterou anděl soudu na pokyn meče rychle vyleje. Druhá nádoba se jmenuje Bědy - a třetí Bída.
Ještě jsou zlaté nádoby, ale sálá z nich hněv Všemohoucího.
Ještě čtyři nádoby jsou připraveny: Strach, mor, zoufalství a poznání. Poslední je ze všech nejstrašnější, poněvadž srazí ztracené s otevřenýma očima dolů do rozkladu, ale je také opět nejkrásnější, protože poraženým dá sílu se vzchopit.
-------
14. V trigonu nejnádhernějšího světla, který směřuje špicí dolů, stojí svatý obličej krále. Tak stojí nyní před vámi a čistá Lilie, která je pro něho spojením se stvořením, nese na svých něžných bedrech všechny nitky a prameny síly mezi Božím světlem a tímto. Ona je bodem trigonu a nad ní stojí ruku v ruce dokonalí, se kterými kráčí k nedosažitelným výšinám.
Pod trigonem dole stojí Bílý Rytíř. Jeho plášť vlaje ve vánku a rozprostírá se v ochraně před svatostí trigonu. Všechno světlo proudící z čistoty dolů proudí jím. On je mostem k Nejvyššímu duchovnu, tak jako čistá Lilie k věčným.
Tímto podáváme vám obraz nynějších událostí, které teprve po mnoha letech pohlížeje zpět pochopíte, protože dnešní lidé jsou duchovně ještě tak malí.
Velikými, nadlidskými musíte být vy učedníci ve svém chtění, aby jste si byli vědomi zodpovědnosti. Proto musíte nejdříve přemoci sami sebe.
-------
15. Svatá síla proudící z Imanuele přináší nyní světu rozhodnutí. Kdo má uši k slyšení slyš, kdo má oči vidí nepokoj a vření kvasu, který se připravuje ke strašnému konečnému soudu.
A přece pro vás na Hoře bude to zvlášť klidná doba do té doby než to propukne. Jen ustavičná, zvýšená pozornost bude vám mužům z Hory připomínat, jak mnoho síly a vytrvalosti vyžaduje se v dlouhé době napjatého čekání.
Ale ani ženy nesmí zahálet, také ony musí bdít. Mohou pomáhati modlitbou, tak, aby světelný kruh učedníků byl neproniknutelný.
-------
16. Oči Marie září ze zlatých výšin a z nich vyzařuje láska. Pomáhající, dávající, žehnající láska. Ze svatých rukou tryskají paprsky dolů do světů a spěchají k těm, které musí nyní zasáhnouti králův meč se železnou přísností.
Aniž by to postižení tušili tryskají paprsky z rukou Marie do jejich srdcí a burcují dobro schopné života. Kdo se pak může vzchopit ve světle těchto paprsků, toho vedou k Hoře spásy. Tak tvoří láska Marie požehnání tam, kde svatý meč způsobuje rány.
Spravedlnost a láska, může být ještě něco světlejšího? A jestliže se k tomu ještě přidruží čistota, pak naplnění ve světle dostoupilo vrcholu. Proto budiž vám trigon svatým znamením věčné milosti Boží.
-------
17. Učedníci, znáte čtyři trigony, které Bůh učinil a u kterých se počátek a konec splétá?
První trigon to je: Bůh Otec a věční Synové, Ježíš a Imanuel, tedy Boží láska a Boží Duch.
Druhý trigon je: Imanuel - Parsifal - Abdrushin, jeden ve všech a všichni v jednom od slavnosti dokonání.
Třetí trigon je vedle druhého a je: Prakrálovna Elizabeth - Parsifal - Maria, dělení ducha v současné spojitosti.
Čtvrtý trigon je: Imanuel - Marie - Irmingard, čistá Lilie. Tento trigon je jediným, který ukazuje hrotem dolů, poněvadž je spojením ke stvoření. A čtyři trigony tvoří živoucí kříž zářící.
Toto je nové vědění přinášející lidstvu veliké obraty světů, které ale pro nás Věčné jsou jásavým prožitím, o kterém vám dáváme radostnou zvěst.
-------
18. Obyvatelé Hory pociťujete tlak světla? Pociťujete tu sílu, jež podlamuje vaše myšlení a činí vás malátnými? Modlete se, abyste směli snésti svatou blízkost, světelný zdroj - Imanuele - který pod milujícími zraky Otce bude nyní denně silnější a silnější. Konečně může prouditi Boží síla Synem, poněvadž ochranný okruh učedníků odráží temnoty země. Učedníci Syna Člověka pomněte na svůj vysoký úkol, nepromeškejte jediného okamžiku, zbystřete své cítění, otevřete se světlu, nesete světové dění na svých bedrech.
-------
19. Z věčnosti dolů přichází světlo. Zářivě proniká mračny, sněhobílá křídla zachvívají se v něm. Svatá holubice se blíží. V letu mění se v zářící kříž a jakmile se tento dotkne Hory, stojí na jeho místě Imanuel, král králů v celé své vznešenosti.
Vidíte Božího vyslance? Kříž a holubice vyzařuje z něj, každé samo o sobě a přece v jednom. Nyní není možno přerušiti spojení s otcem. Kříž to je Parsifal, holubice toť Imanuel, Duch Boží, působící vůle Páně.
Na kolena lidé a zahalte svoji tvář. Moc a síla Věčného je mezi vámi, požehnání a splnění, soud a zničení, přináší vám zářící světlo Imanuele. Vy, hledající, děkujte Jemu. Třeste se, vy hříšníci, před svatým paprskem.
-------
20. Vy povolaní z Hory, semkněte se v neutuchajícím spěchu, horlivosti v bratrské lásce. Vaše neochvějná věrnost pomáhá nositelům kříže v nížinách, kteří očekávají první útok a vzbouření. Jenom nasáklí ještěři se odrazí od prudkého výboje Svatého Světla, které proudí ze zářícího kruhu učedníků.
Čím pevněji stojíte, tím mocněji mohou být údery světla a tím rychleji se naplní dění. A tím bude vám i postiženému lidstvu zkráceno jeho utrpení.
-------
21. Učedníci pamatujte na svůj vysoký cíl. Jste vyvolení. Ujasněte si to konečně, aniž by jste se přitom stali domýšlivými. Pomněte na svůj veliký úkol jenom proto, abyste si byli plně vědomi veliké zodpovědnosti, která na vás spočívá.
Děkujte denně Pánu z plna srdce za jeho milost a žijte vašemu povolání tak, jako by vám bylo právě darováno. Pak budete mít vždy svěží odvahu, radosti a díků, uchopte se jí vždy s novým chtěním a nikdy se nestanete pro vaši službu mdlými a lhostejnými.
Učedníci uložte si do svých srdcí tuto radu. Stane-li se vám vaše povolání zvyklostí a budete-li nedbalými v myšlení a konání, pak jste již vyřazeni a propast se otvírá před vašima nohama.
My vidíme vás i váš vzrůst.
-------
22. Imanueli, ty požehnaný, Synu Věčného Otce, Tvoje spravedlnost stojí nad veškerou pozemskou moudrostí. Ty vidíš duchovní souvislost a tvoje láska porozuměla a nalezla pomoc pro každou hledající duši.
Ale ty, kteří se k tobě přiblížili, získali tvé důvěry a pak hrdě se na ni spoléhali a přisvojovali si práva, ty zasáhne meč tvého neomylného Božského smyslu a zasadí jim hluboké rány.
Blaze těm, kteří se z těchto bolestných ran zasažených spravedlností poučí a jsou za ně vděčni. Mnozí z povolaných mají jizvy od zasažených ran spravedlností.
Vy, kteří se z těchto bolestných ran poučíte, vy, kteří sloužíte Imanueli, dívejte se často na sebe a buďte přístupni varování. Pak také poznáte, že právě v bolesti, které vám svatá ruka zasadila, je skryta ta největší láska.
-------
23. Lidé, jak jste slepí. Podobáte se krtku, který svýma slepýma očima se zahrabává do země. Tak také i vy skrýváte své hlavy v temnotě světa a nedíváte se vzhůru. Nechcete vidět, že váš temný úkryt nyní ozařuje světlo a volá vás.
Teprve až přijde bouře a uvolní vchod do vaší skrýše a zemětřesení s ní zachvěje a zřítí se, teprve pak s křikem vylezete ven z temnoty a oslepeni Svatým Světlem zůstanete stát. Ale mnohým potom vypálí oči a srdce, aby klesli do věčné noci.
-------
24. Imanuel, vysoko na nebi je Boží rukou napsáno Svaté Jméno. Ono září nad světy a slunce jasněji. Obyvatelé těch nejvzdálenějších planet vidí světelný nápis a ví, že Slovo zvítězilo a slova díků a radosti vysílají k Nejvyššímu.
Jenom země nechce jěště vidět zářícího jména. Zahaluje se do šedivého závoje mlhy, které ji temnota ještě v matném pohybu posílá. Ale přijde druhé slunce, jehož žhavými paprsky bude temný závoj strhán. To se stane v několika pozemských letech.
Pak mocně vyrazí zasypané prameny vašich srdcí rozčeřené Božím světlem a žhnoucí modlitby se ponesou k Hoře, tam, kde dlí Syn Boží ve všelásce a čeká. Temnoty obrátí se s hrůzou a zoufalstvím, klesnou a zajdou jako špinavá pěna.
Jásavými výkřiky osvobozené země chvějí se a duní světy a lidé prodírají se k Hoře spásy.
Tam stojí král vznešený a nádherný. Stojí tam pro všechny, kdož otevřeli svého ducha, jako zářící kříž pod světelným písmem nebes, které na něho ukazuje zlatými šípy.
Tu zástupy hledajících klesnou na kolena a žádný se víc neodvažuje vstoupiti na Horu. Prosebně vzhlížejí vzhůru a miliony rtů šeptají tiše svaté jméno: Imanuel.
-------
25. Země, tvá nejtěžší hodina se blíží.
Tak zvolala svatá ústa a tím zpečetila tvůj osud. Nebesa přijala slova a nesou je nad tebou dále. Nyní se blíží naplnění pro tebe a vy lidé musíte ve zvratném působení nésti nejtrpčí následky všech svých činů.
Teprve teď si zvolna uvědomíte, jak těžce jste zhřešili proti Bohu a jeho věčným Synům, donuceni k tomu hrozným osudem, který vás stihne právě tak nelítostně a tvrdě v tom, v čem jste se sami v minulosti prohřešili proti svaté Boží vůli.
Běda vám, třikrát běda. Nádoby hněvu vylévají se neúprosně. Ani jediná kapka nepadne nazmar. Spravedlnost stlačí vás k zemi a ani jediné zlé hnutí nenechá nepovšimnuto. V nejbližších letech budete sami prositi, pak budete křičet o pomoc a konečně se zhroutíte pod strašlivou silou světla.
Teprve až klesnete na kolena a vytušíte vznešenost Boží, pak teprve vám Imanuel může podati ruku ku pomoci.
-------
26. Zlatobíle svítí to ze svatého hradu (hrad Grálu čistě duchovní v Prastvoření) a nepopsatelná hojnost světla oslepuje oči. Věční se modlí v zářicí síni a jejich oči jsou upřeny ke zlatým stupňům a otevřené zářící bráně.
Modrý závěs v pozadí je utkán ze světla, tajemného, blaženého světla, že před jeho čistotou bledne i čistota Prastvořených. V obrovské síni je naprosté ticho. Svatá zbožnost zjasňuje pozvednuté obličeje. V tom se zvolna rozhrnuje závěs a ve věčném světle Otcově stojí tam Imanuel - Ježíš. Jeho obličej svítí a zlaté oči září jako slunce. Naplněn láskou Otcovou stojí na prahu duchovna, které nyní slavnostním pohybem překračuje. Bílé roucho září a holubice se vznáší nad králem králů jak sestupuje po stupních dolů. Přistupuje k zářícímu kameni a pozvedá Svatou nádobu. Rudé světlo zaplňuje síň a zaplavuje obličeje královen stojících u oltáře. Holubice se zářivě vznáší v bílém paprsku Božího oka, které žehná Synu. Ale Prastvoření zahalují svá těla před vznešeností Páně.
Pak se pohled králův sníží, nádoba se rozžhaví jasným světlem. Postaví ji a sestupuje pevným krokem po stupních svatostánku dolů. Dva rytíři spěchají k němu, opásají jej a podávají mu přilbu a meč.
Opět to září ze svatého obličeje, ale tentokrát jeho tahy prozrazují hněv. Vytrhne meč z pochvy do výše a zamává jím nad světy. S obnaženou zbraní v ruce vyjíždí král z věčného hradu v čele svých věrných.
-------
27. Anděl udeřil na zvonivý nástroj a světy chvěly se ozvěnou v úzkostlivém úžasu. Svaté Slovo zvěstovalo co se nyní bude vznášeti nad zemí a bude pronikat do srdcí lidí mocí světla.
Slovo tělem učiněné, přebývá opět mezi vámi. Vy pokrytci se budete tentokrát snažit, abyste ho poznali, nebo chcete klesnouti do věčné hrůzy, poněvadž váš zrak se zkalil Luciferovým ledovým dechem?
Běda ti Země, která jsi směla nositi na svých nehodných bedrech nejsvětější: Věčného Syna Všemohoucího.
Hlasitě znějí pozouny:
Slyš lidstvo, probuď se k soudu ---
Větry hučí nebeskou výstrahou a slovo, podobno zlatému dešti tryská z pozounů. Otevřete milosti svá srdce, ale jestliže nebudete chtít slyšet, pak svrhne vás síla dolů a vítězně postaví se světlo na vaše rozmetané údy.
-------
28. Slyšte také hlas Páně, volající vás v hněvu. Vy lidští červi před majestátem jeho svaté vůle ležíte v prachu. Vy hory padejte, vzdouvej se vodo a ohni vypukni. Honba začíná. Jezdci sedí v sedlech, biče sviští na vychrtlých tělech jejich zvířat, každý svištivý úder biče rozechvívá duši a zemi.
Smrt stojí nad vámi, nastal soudný den. Brzy se také dostane dolů až k zemi.
-------
29. Obdivuhodné zelené světlo, tryskající ze spodního hrotu nebeského trigonu proudí dolů na Bílého rytíře. Pevně a nepohnutě stojí uprostřed velikého soukolí. Nad ním vedoucí ruka Imanuele, který nyní pomocí Svaté Síly Světla trigonů, zasahuje do stroje nejprve duchovně a tento se počíná otáčet.
On točí kolem rytířů, které opět uvádí do pohybu následující kolo apoštolů. Kolo apoštolů otáčí třemi koly kruhu učedníků a tyto opět po třech kolech nositelů zlatých křížů. A s těmito je opět spojeno velké množství kol nositelů křížů.
Je jich mnoho a celé dílo podobá se velikým jdoucím hodinám. Ještě to nejde dost dobře, skřípe to a vrže a rozdrtí mnohé, co pak jako jemný prach černý. Ze Svatého Světla trigonů padá však jedna kapka za druhou tak jako nutný olej. Proniká strojem, jehož pohyby se zvolna stávají stejnoměrnými, zapracovanějšími, až nakonec bez hluku klidně běží. Pak již nepadá dolů prach, nýbrž nová kola se opět připojují ke stroji.
Svatá ruka Imanuele stojí záříc nad svým dílem. Zde - a je to jedinečné - sbíhají se všechna kolečka v jediné kolo, každé nové v něm zmizí a pak celé stvoření vyjde z velikého, živoucího a zářícího kola Božích zákonů.
Tak ukazujeme vám dnes obraz nastávajícího dění, které v Boží všesvaté síle povstane působením těch, kteří na zemi smějí sloužit Grálu.
-------
30. Světlo a láska je nyní ve vás, kteří smíte sloužit nejčistšímu, kterého vám Bůh dal, abyste jej opatrovali a chránili jako svůj nejsvětější statek.
Již dávno jste slíbili věrnost Imanueli a prosili jste o pozemské zrození, abyste mu byli blíže a mohli také hrubohmotně pro něho pracovat.
A nyní stojí anděl soudu před vámi. Drží v ruce váhy a s mocným rozmachem vrhá na misku vah váš záslib věrnosti. Na druhé misce, jež hluboko klesla, leží v zářivém lesku čistoty srdce Imanuelovo.
Jednu přísahu za druhou přijímá anděl z rukou přistupujících učedníků. Miska se plní, je přeplněná, ale není schopna pohnouti jazýčkem na váze a vyvážit tu druhou.
Vidíte, volá hlaholný hlas andělův, tak to bude vždy. I kdybyste krev svých srdcí k tomu přidali, vždy je to málo před velikostí lásky, kterou On vám dal tím, že sestoupil k zemi.
-------
31. Irmingard, Lilie, putuje ve výšinách, kam dosud její noha nikdy nevkročila. Živoucí Svatý závěs se otevřel před ní a dovolil jí vstup do blízkosti Boha Otce. Tam stojí nyní za Imanuelem a Marií, kteří se ve Svatém Světle Věčného rozplývají v jedno a její chvějící se blaženost leží v modlitbách před Pánem.
Před Bohem Otcem započal se nový kruh dění pro Nahome, která obdržela Boží jiskru v den prvního svátku Lilie. Tento první kruh se nyní šťastně ukončí, jakmile Imanuel a Marie vstoupí do Svatého Hradu, aby již nikdy neopustili svůj světlý domov. Tak požehnal Pán její čisté věrnosti a lásce.
-------
32. Světlo proudí a moře se třpytí kolem Svatého Hradu v Prastvoření. Květinové řetězy leží na zdech a římsách a zlaté loďky plující na jasně modré vodě jsou ověnčeny jejich pestrou nádherou.
Široce rozevřeny jsou brány Svatého Hradu, síně jsou tiché a prázdné. Osaměle opírají se stráže o brány a odpočívají na věžích pohlížejíce dolů k zemi.
Ve svaté síni stojí vedle Věčných, kteří opatrují rudě zlatou nádobu, Prakrálovna Elisabeth a modlí se. V širokém pokorném polokruhu klečí za ní její paní a její zbožná prosba zvedá se vzhůru ke trůnu Nejvyššího. Pak pozvedá se Elisabeth a kráčí vzhůru k růžové věži na baště, která je celičká pokryta temně rudou, vonící nádherou. Zde je oblíbené místo Prakrálovny, zde vzpomíná na Syna a pozoruje jej žehnajícím zrakem.
Také dnes noří se její zrak dolů k zemi a dívá se s radostí na vystupující rytíře a Prastvořené, kteří se z věčného hradu Grálu shromažďují kolem krále. Doposud se tak stávalo jen při svatých slavnostech, které král slavil ku cti svého Otce. Pak sestupují rytíři dolů a slouží svému Pánu.
Ale nyní, kdy Imanuel dlí na zemi jako Abd-ru-shin tak dlouho, pokud jeho pozemské tělo dýchá, stojí také Prastvoření bojovníci u krále a neopustí jej nikdy, pokud sám nezatouží zpět ke svému Otci.
Sláva králi Imanueli! Jásají sféry a nebeská moudrost Otcova hřmí ve žhavých vlnách dolů k Hoře, prochvívá krále a posiluje sílu trigonů.
Elisabeth noří své růžové světlo dolů na bojovníky Boží, její ruka měkce hladí hlavy vznešených paní a pak zaznívá opět její hlas v Marii. V silně zaznívajícím zvuku vznáší se ve vznešené paní k Synu.
-------
33. Slyšíte burácení hromu těžkých a temných ranních mraků? Tak se projevuje hlas Věčného, volajícího z výše ke svému Synu.
Veliký jsi Pane Ty a Tvoje svatá vůle, která dolů sestoupila k zemi v Imanueli, vložila dění do drah Tvé všemohoucnosti a vznešenosti. Nyní poprvé naplní se slova modlitby ve smyslu Božím.
Pane, Tvoje vůle staň se jako na nebi, tak i na zemi.
-------
34. Růžové obláčky zahalují krále s mateřskou láskou a svatý obličej vyzařuje ve sněhobílé čistotě. Vždy pevněji projevuje se bílé světlo v pozemském těle a zázrak se dokonává ve vašem středu.
Buďte požehnáni služebníci Syna Člověka, neboť vy prožijete to s otevřenýma očima, nebudete spáti tak jako učedníci Ježíšovi v zahradách Getsemane, kteří byli přemoženi svatostí síly. Modlete se ve zbožnosti, abyste se stali hodnými prožití, které se nyní naplňuje v sedmi svatých dnech vašeho Pána.
-------
35. Dokonáno jest. Opět zazněl hlas z úst jednoho Syna Božího a živelná bouře hřměním a blesky oznamovala děj chvějícím se světům. Imanuel vstoupil a Abd-ru-shin se odloučil z pozemského těla, třetí proměnění je dokonáno.
Dokonáno jest.
Zástupy andělů nesou svaté volání jako drahocenou zářící stuhu vzhůru k Otci. Je to nejnádhernější, co mohou položiti před trůnem Věčného.
-------
36. Zrodil se král. Ze svatého světla sestoupil dolů do hmotnosti a stojí nyní na Hoře a osud země spočívá v jeho požehnaných rukou.
Dávejte pozor vy, kteří žijete, hodina se naplnila. Již sáhl soudce po meči, aby uhodil všemocnou silou. Svatý Duch Boží stojí nad vámi a spojení se světlem je v proudu. Teď již není žádných překážek.
Živlové skučí a šumí, v radostné netrpělivosti očekávají zavolání Merkurovo. Ten stojí na kole vysoko ve výšinách, ledový chlad ho obklopuje a jeho veliké oči blýskají se v hrdém očekávání. Brzy dá znamení k počátku sedmi běd.
-------
37. Se vstupem Imanuele do hmotnosti započal soud nad lidskými dušemi.
Opět promluví svatá ústa:
Toto rozdělí lidstvo na dva tábory. Mnozí však, kteří se zdráháním stojí stranou a chtějí ještě vyčkat, ty zasáhne paprsek Boží ruky a strhne je prudkým trhnutím stranou. Pak zřítí se vše, co je slabé dolů a žádná pomocná opěra je neudrží.
-------
38. Svatá Hora žije a zachvívá se v zákonech Božích. Práce je v plném proudu a duše povolaných jsou seskupeny kolem svatostánku. Připravte konečně se nyní, abyste se stali buňkou, kolem které se všechno shromažďuje a opět rozvětvuje ve stále zdravé výměně.
Připravte se konečně podle svaté vůle Imanuele. Trvalo to léta, než jste to pochopili a nyní je učiněn počátek, ale nyní kupředu s radostnou odvahou na započaté dráze, vy služebníci slova.
Prožívejte před lidmi, co Imanuel do vás vložil svýma svatýma dávajícíma rukama.
-------
39. S požehnáním Páně, které nyní sestoupilo k zemi, vyplní se také kletba lidstva, kterou samo na sebe lidstvo uvrhlo ve vzdoru proti Bohu. Nyní platí: Oko za oko, zub za zub. Nyní oživne zvratné působení všeho toho, co se stalo.
Nic nebude lidem darováno, jestliže konečně sami nepoznají a nebudou se opravdu namáhat opět to napravit. Hněv Boží, který stojí mezi vámi v Imanueli postihne je rychleji než bouře burácející nad zemí. Nyní je Syn Boží na zemi a jeho vůle stojí nad lidskými duchy.
-------
40. Jásot ve vesmíru. Věční pějí chválu ke Tvé cti, králi Imanueli a provází tebe dolů na zem, kterou jsi nyní posvětil svou přítomností. Boží světlo září nad Horou spásy a nebeští bojovníci stojí v prosící radosti před svým králem. Svatý jsi Ty Imanueli, prvorozený Syn Všemohoucího.
Jak jsi jedenkrát od Otce vyšel a Budiž světlo zvolal, jako jeho svatá vůle a prostřednictvím Tvým s hukotem povstaly světy a světlo Tvého Ducha proudilo nad nimi, tak bude i nyní nad zemí zářiti prostřednictvím tvojí vznešenosti.
Budiž světlo. Ještě jedenkrát zvoláš věčná slova, protože pro zemi teprve nyní přišel čas, kdy opět světlo a čistota musí panovati, má-li spočinouti na ní noha krále. Svaté volání, které v pravěku Všemohoucí silou se rozšířilo, bude opět hřmíti se všemohoucností na zemi ze Tvých svatých volajících úst. A přece lidem přináší radost a život, ale ne hned, poněvadž tito musí nejprve pocítiti sílu a moc Boží Vůle dříve než se podrobí ruce Imanuelově. Teprve potom mohou žíti v radosti a na čisté zemi jim jen radost vykvete.
-------
41. Nyní stojí král v kruhu svých a jeho zářící oko se zvolna sklání k učedníkům ze svatých dálek. Láska obklopuje sestupujícího a znění chvály zaznívá ještě jednou ze rtů sloužících.
Slibují sloužiti jenom Světlu, tak praví rytíř.
Čistě, jako vody čistého pramene, tak mluví paní.
Ostře jako špičky meče, volají muži, pak podají si všichni ruce a jejich věrnost tvoří val. Pevně jako nejtvrdší ocel. Pro svatost trigonu. A temnoty se na nich roztříští.
-------
42. Duchovní pomocníci připravili již svatou slavnost. Modlíce se, stojí ve Hradu paní, kolem Prakrálovny, která nechává proudit svatý lesk svého růžového světla na omilostněnou nositelku čistoty na zemi.
Připravte se ženy na slavnost, která vás zastihla ve světle čistoty jež vám pomáhá, abyste se staly takovými, jako žena v říši Boží.
K vám ke všem musí jednou vzhlížeti muž, před vaší čistotou musí státi v ochraně a čerpati ze zdroje vaší ušlechtilé ženskosti sílu Světla pro vzestup, kterou mu vaše jemnější cítění zprostředkuje. Ve vaší čistotě spočívá vznešenost říše Boží na zemi. Vy jste nejpevnější oporou, ke které se nejprve obrátí zraky hledajících.
-------
43. Imanuel stojí Světlem obklopen v kruhu svých. Svatý oheň kříže plane z něj a jeho paprsky tryskají v soudu nad zemí.
Ještě vysoko ve věčnosti stojí duchovní hvězda, ale již se přiblížila k Hoře. Dlouho spojovali se její paprsky s nebeským křížem. Tímto Svatým Světlem přitažena, řítí se dunivým letem sférami. Brzy stane se viditelným znamením pravdy Věčného na nebi a bude svědčiti Synu a jeho svatému poslání. S chvěním budou vzhlížeti ke zjevení a hrůza se jich zmocní poznáním, že jiná vůle nevládne světem, nýbrž jen ta věčného Boha, jehož bytí zapírali nebo jehož zdeformovali podle svého lidského pohodlného myšlení.
Nyní pojednou stojí všemohoucí Pán viditelně nad nimi a označuje žhavým prstem Svatou Horu a hlas Boží mluví z plamenného meče nového slunce ke všem, kteří v čisté pokoře mohou duchovně viděti a slyšeti:
Toto je můj milovaný Syn, ve kterém se mi zalíbilo.
-------
44. Ach lidé, vy chudí, ubozí lidé, jak se vám povede? Jak málo je vás, kteří cítíte v sobě úctu před Božským tak, že obstojíte u soudu. Většinu z vás musí napřed donutiti tvrdý osud než odložíte vysokomyslnost, samolibost a domýšlivost, uzavírající vám cestu poznání Boha.
A domýšlivost se plíží mezi vámi s číhající zchytralostí. Zahnízdila se v nespočetných duších a svojí mocí je může stáhnouti k zemi. Přemýšlí o tom, jak sklidila bohatou žeň ještě prve, nežli se musí zřítit před svatým světlem Imanuelovým.
-------
45. Ve věčné říši zní zvony. Stříbrné tóny zachvívají se ve vesmíru, vznikají s nepopsatelnou čistotou ze sněhobílých, květinových zvonečků. Jsou to Lilie, které slavnostně oděné ženy drží v rukou ve Svatém Hradě. Každá paní nese Lilii na stříbrném stonku a při slavnostních pohybech kráčejících žen zaznívá jemné zvonění z chvějících se kalíšků květin.
Paní obcházejí nebeskou síní v jejímž středu blíže svatostánku stojí Elisabeth, obklopena nádherným růžovým světlem. Nad nádobou září to zlatobíle, Svaté Světlo vyzařuje vzhůru do modlících se očí Prakrálovny, prochází skrze ni dolů k Hoře - k Irmingard.
Tak podává Elisabeth věčnou sílu Boží v čistotě svého růžového světla dále a tím byla zdokonalena duše nesoucí jiskru Boží, která smí žíti a sloužiti Imanuelovi - Marii a je obrazem a vzorem čistoty pro všechny pozemské ženy.
-------
46. Vidíte, jak se závěs vlní, modravě září v živoucím světle Božím? Tam stojí Imanuel: Ježíš, v jednotě s Marií, která se opět navrátila k Božímu Duchu.
Široká světelná stuha vychází ze srdce Imanuele. Napíná se jako bělozlatý most nad sedmi svatými stupni. Na tomto mostě stojí bílá postava, čistá a krásná a na její hlavě se třpytí liliový diadém, spletený z tisícerých, zářících paprsků.
Pomalu kráčí světelná postava po Božím mostě dolů do svaté síně Věčných. Krásné ženy sklánějí se před ní. Elisabeth jde jí v ústrety a s požehnáním vkládá své ruce na její hlavu.
Ze světla, které svatě a nevyčerpatelně proniká modrým závěsem zaznívá hlas, před kterým ženy s velikou vážností klekají.
Bůh Otec praví: Dokonalá je čistota, která slouží Synu a žije v něm.
Světelný proud naplňuje svatou síni. Závěs se rozhrnuje a po stupních sestupuje Imanuel a Maria. Zlatorudá nádoba Grálu rozžhavila se na svítícím kameni a čistá Lilie poprve přistupuje, pozvedá nádobu a podává ji králi králů.
Slavnostní hudba zaznívá z výše. Světlo oslepujícího, bílého paprsku a holubice rozpíná svá zářící křídla nad konečným dokonalým trigonem.
Široká světelná stuha vinoucí se ze srdce Imanuelova objímá nyní Marii a Irmingard a čisté ruce Lilie zvedají se ve svaté zbožnosti vzhůru.
-------
47. Pane, ve Tvé síle stojí Hora. Tvůj dech proniká její obyvatele, v tiché a mlčenlivé zbožnosti stojím před tvojí vznešeností. Světlo je kolem místa úkrytu a ruce andělů utvořily zářící ochranný kruh kolem malého místečka země, která chová co Bohu Otci je milé. Světelné plameny šlehají k nebesům vzhůru a proudí zpět v zářivých záchvěvech, udržuje a přinášejíce světelné spojení mezi Otcem a Synem.
-------
48. Pane, Tvoje říše přišla k nám ve Tvém Synu, kterého nám dala Tvoje láska.
Dík věčným vykvétá ve zlatých květinách ke stupňům jeho trůnu a jejich modlitby vanou jako nádherná libá vůně z jejich kalíšků. Věční vědí, jak svatou je oběť, jíž jsi přinesl tím, že jsi seslal do neradostných temnot země ještě jedenkrát Syna. Ze všech sfér proudí k Tobě radostný dík. Jedině pozemští lidé stojí odvráceni před tvojí věčnou dobrotou.
Ano chválí Boha. Tvé svaté jméno berou do úst každou hodinu, vyslovují je s falešnou skromností, lhostejností a volají je právě tak i ve hněvu. Oni přitom nemyslí na Tebe, Všemohoucího Pána, ale pouze na malého Boha, jehož si vytvořili podle svého vlastního smyslu svým ubohým myšlením.
Provozují modloslužbu, rouhají se Bohu. Proto stojí nyní Imanuel Syn Boží před chrámem jejich srdcí a vyžene penězoměnce a obchodníky ranami ven, jak to učinil kdysi Ježíš. Ale tentokrát budou to rány meče, kterým Imanuel bude bíti, poteče krev a budou zaznívati výkřiky zoufalství, avšak nechtěli tomu jinak.
-------
49. Má je pomsta, tak praví Pán, Já dám odplatu. Já Pán, Já žiji v Synu, přináším soud. Má je pomsta, Mé je požehnání a Má vůle stojí nad světy.
Skloňte se lidé, jestliže ještě doufáte v milost pro své propadlé duše, skloňte se v pokoře před Vyslancem Světla. Jen u něj můžete ještě nalézti život, po kterém vaše duše v zoufalství volají. Dívejte se, abyste uslyšeli volání a aby světlo otevřelo vám dveře víry a čistoty. Pospěšte si, neboť dny jsou sečteny.
-------
50. Učedníci stůjte ve zbožnosti, poněvadž dění se naplní. Smíte prožíti svaté zjevy na Hoře a mysterium Imanuele.
Milost Boží daruje vám nyní novou moudrost, nové porozumění a zralost, poněvadž rozvíjí se nová stuha dění v Božím soudu.
Vizte. Svatý hněv Imanuele stal se bdělým a stojí nad světy. V čisté ruce leskne se meč, který On zvedá k nebesům.
Chvěj se země, protože brzy zastihne tě těžký úder.
-------
51. Viděli jste blesk, který plál v ruce krále? To bylo Svaté Slovo, které vyslal nad světy, aby vyplnil své poslání.
Svaté Slovo. Jen nemnozí jej chtěli slyšet, jak málo je těch, kteří vztáhnou ruce po jeho zářivém paprsku a ti, kteří jej drží v ruce a nebo přijmou-li jej v okamžiku procitlého poznání, jak málo vědí, co tím dostali v tuposti svého ducha.
Smutně leží lidstvo před Tebou, králi Imanueli, žalostně vyhlíží uprostřed země očekávající radost, neboť tato Tě poznala a vycítila. Tupě stojí před Tebou se zavřenýma očima. Vyhrabávají si jako krtci vždy nové cesty, aby v tom nalezli víru, po které nevědomky touží.
Ale to co hledají - Svaté Světlo - to nemohou nalézti, poněvadž jsou vlastní vůlí slepí. Odvracejí svůj obličej od nebeského světla a řítí se vždy po širší cestě dolů do temnot.
Nevidí čistý paprsek Slova, který je tam zastihne a cítí jenom svoji sílu. Jen nemnozí zachytí jej. Mnozí z úzkosti ukrývají hlavu před neznámým, co zkřížilo jejich cestu.
Tak stojí lidstvo před Svatým Slovem. Neboť nic je neodradí, aby odbočili z obvyklé cesty na čistou cestu hledání. Ano, kdyby davy jim chvalořečily, pak by následovaly slovo a slunily se ve své ješitnosti, ale tiše kráčet za slovem to nemohou dokázat. To nedovolí jejich krátký rozum.
Proto je nyní Slovo v ruce králově proměněno v hrozící paprsek blesku a celá prasíla Boží hřmí nad světy. Blýskající paprsek uvolní mocnosti země, rozbije cesty lidského chtění. Hrozivě ozáří světlo temnoty, takže slepí se stanou vidoucími i když se budou zdráhati otevříti své oči. Vznešený a Svatý je Imanuel. Toto jméno stojí napsáno ve světelném paprsku Otcově dopadajícím na nádobu, jež se jmenuje Grál.
Svaté je jméno, které věční šeptají ve zbožnosti tak, jako se odvažuje jen v modlitbě vzývati jméno Páně, když se pokoří a před jeho velikostí zahalí své hlavy.
Svaté je jméno, poněvadž je částí všemohoucího a uzavírá v sobě věčné světlo a věčnou sílu, kterou vyslal Pán, neboť zde je láska a spravedlnost.
Svatý je Pán. Svatými jsou z něj narození Synové, žijící v Něm.
Nyní sestoupila dolů část ze srdce Věčného, jež se nazývá Imanuel. On je živoucí vůle Boží.
Poklekněte a modlete se. Pán je mezi vámi a spravedlnost Boží stojí nad světy.
Svatý : pějí andělé.
Svatý : jásají Prastvoření.
Svatý : vzdávají chválu stvoření.
Svatý : modlí se dokonalé duše vyvinutých.
Svatý : máte říkati i vy a jméno k vám dolů sestoupivšího máte uctívati v chrámu své duše.
Bohu a Pánu budiž sláva a jeho Svatá Vůle se staň jak na nebi, tak i na zemi.
-------
52. Měsíce plynou nad vaší těžkopádnou zemí ve zdánlivé staré stejnoměrnosti a zatím spěchá naplnění za naplněním všemi světy ve stvoření. Brzy zastihne i hrubohmotnost vaší země v důsledku slova, které Abd-ru-shin - Imanuel promluvil.
Pozemská léta, ve kterých jste museli čekat až ke konečnému vybavení se soudu ve hrubé hmotnosti, nejsou ničím proti velikosti dění, které vám smíme zvěstovat, vám, kteří jste povolanými a v pozemském těle máte spolupůsobiti ve službě Svatého Grálu.
Smíte zvěstovati to, co se zatím naplnilo v duchovnu. Zastihne to zemi ve chvíli, kdy se toho člověk nejméně naděje. Ale vy máte být bdělými, abyste byli oporou všech, kteří prosíce hledají vůli Boží.
Vidíme vás bratři, stojíme vítězně vedle vás, když to boj vyžaduje.
-------
53. Uzavřeno před bouří světů uzrává Svaté dění v síle Boží, která proudí prostřednictvím Imanuele nad světy. Tato síla zastihne temnotu, jež se podrážděně zvedá a volá k boji.
Ze všech stran to hřmí nyní vstříc Světlu, jehož nemohou vidět, ale jehož moc pociťují. Ve vlastní zaslepenosti a nenávisti padají jeden přes druhého a rozsápou se vzájemně.
Takto bude očištěna země a připravena půda, které se dotkne noha Vyslance Božího.
-------
54. Kdo napadá Svatého Ducha, tomu nemůže být nic prominuto. Na něj samotného musí dopadnouti zpět jeho hříchy. Duch, ale je živoucím Božím zákonem a duch nyní přijal postavu pozemského člověka a sestoupil na Horu, která je tímto posvěcena na věčnost.
Imanuel nazývá se Duch, Vůle Páně a ten, kdo hřeší proti němu, toho zastihne působení Světla tak, že musí poznati moc, která soudíc, stojí nad ním.
Ale ten, kdo pozná Ducha Božího a věrnost mu zaslíbil a zrušil svůj slib, ten prohrál svůj život a své jméno vymazal ze Svaté knihy a zapomenuto je ve Světle tak, jako on zapomněl dodržeti věrnost králi králů.
-------
55. Bůh je Pán, On poslal Syna, aby soudil živé i mrtvé. On poslal Syna, aby tím byla naplněna Jeho Věčná Vůle. On poslal Jej, aby bylo vykoupeno, co v temnotách tone a co poslední silou světelné jiskry života pozvedá vstříc Synu Božímu.
Vídíte bahno země? Je husté a páchnoucí a drží ve svém objetí vše, co dostihne svými strašlivými drápy. Podobny bludičkám zachvívají se plaménky těch, kteří hledají Světlo, coufají před ním, váhají, kolísají a chvějí se na potměšilé půdě, která by je tak ráda nechala utonout a stáhla do svého kypícího bahna.
Tak vypadá země. A kdyby se Svatá, světlá ruka Božího smilování nesklonila ke ztraceným, muselo by lidstvo zahynouti a nebyl by nikdo ušetřen.
Vzhlédněte přece na Svaté Světlo svítící nad vámí, jehož síla posiluje plaménky tak, že se mění v hučící plameny a mohou vystoupiti z bahna, aby vyhledali a nalezli Svatou Horu. Ale musíte chtíti, ve vás se musí probudit přání a teprve potom může vám býti pomoženo. Pozvedněte prosící ruce a světlo nebes vás posílí.
Jméno Božího Ducha stojí napsáno ve věčnosti a paprsky jeho světla jsou mocnější než slunce. Ve jméně leží vysvobození a smilování. Božská Láska, Božská pomoc sestoupila k zemi.
Použijte ji lidé, použijte ji plápolavé plaménky duší, dokud nebude příliš pozdě a nepropadnete meči Božské spravedlnosti, jehož paprsek zasáhne každého, kdo se ještě nyní zdráhá.
-------
56. Tri ctnosti smí kleceti pred trunem Vecného, ponevadž tyto nejprve vykvetly ze Svatého Ducha Páne: spravedlnost, vernost a láska se nazývají a byly zrozeny v Bohu a Jeho vecných Synu. Jsou oddeleny a prec jsou jedno, zachvívají se v sobe tak, jako svatosti Otcovy jež je jednotou se Syny a prece pusobí oddelene.
Lidský duch nikdy nepochopí, co žije ve věrnosti Imanuele, v tvořivém duchu Páně. Ve věrnosti k Otci sestoupil Syn do temnot, aby postavil věčné zákony zpříma a v Jeho svatosti leží vykoupení vaše a všech světů.
Svatá a vznešená jsou věčná tajemství Boha Otce, o kterých mnohokrát zvěstoval Syn, dlící mezi vámi. Jemu jsou známy, protože sám z nich pochází. Vždycky bude Imanuel zastávati podle pozemského pojmu věčnou spravedlnost, věrnost a lásku a jen tuto bude jeho Svatý Duch vyplňovati nad zemí.
Boží Vůle je ještě lidem cizí, temná moc zmámena a donucena podrobiti se Jeho Vůli, opírá se proti Svaté Hoře.
A přece se rozsvěcuje a vítězí světlo života nad studenou smrtí temnot.
Vznešeně stojí Imanuel nad zemí a soudí ve spravedlnosti, věrnosti a lásce Otcově vše, co žije. On vidí do srdcí svých služebníků a stanou se Mu milými přede všemi ti, kteří se namáhají, aby poznali čistou vůli Boží a upevnili ji na zemi.
-------
57. Naslouchejte lidé. V povětří duje zvláštní zvuk, nakloňte ucho k zemi, jak to duní v ní, jako v nějaké vzdálené kovárně.
Neslyšíte? Ach, vy nechcete slyšet. Naslouchejte přece lidé, aspoň jednou nebuďte hluchými, protože Svatá ústa zvolala Boží Slovo nad světy a ono zaznívá a zvoní před každými lidskými dveřmi. Lidé nevidíte zářících blesků kmitajících vesmírem? Světlo Boží plane v nich a Svaté Světlo sestoupilo zatím k zemi, aby soudilo. Vzhlédněte lidé a vizte jeho nebeské paprsky na Hoře. Pohlédněte přece jedenkrát vzhůru.
Hlavy lidí zůstávají skloněny, oči zůstávají tupými a uši zavřenými. Ó, běda co musíte prožíti než se obrátíte a vytrhnete z této tuposti, abyste hledali svaté světlo. Ale potom toto světlo se ukryje na Hoře v útulku a vy musíte se namáhati a vzchopiti se neúnavnou prací prve než-li vám zasvitne.
Lidstvo, ubohé lidstvo, zaslepené, co jsi si samo způsobilo?
-------
58. Neporozumění. Toto slovo ovládá zemi, ono nebesům volá a nechce se pokořiti před Svatostí Světla, protože je posilováno lidským rozumem a jeho domýšlivostí.
To jsou ta pouta, která ukoval Lucifer kolem duchovní jiskry člověka a která nepozorovaně utahoval vždy pevněji, až lidstvo uznalo temnoty jako svého Pána a sloužilo jim.
Chvějíce se plápolají jiskřičky v duších, hrozíc, že se zadusí, protože byly uzavřeny v temném vězení falešného chtění. Vůdcové ze světla nemohli se již více přiblížiti, tak pevné a tvrdé byly uzavírací zdi.
Tu přišla svatost Pána sama k zemi v Synu a čisté, Svaté Boží Slovo klepe nyní na hradby lidských duší. I když temnoty s řevem se hrnou proti, Boží Světlo pronikne jimi a udeří tvrdšími a tvrdšími údery proti silným zdím.
Tu povstane mnoho trhlin a s duněním hromu se zřítí samy v sobě. A pak se postaví Svaté Slovo Boží před dušemi v celé své nádheře. Kdo se pak pozvedne ve zbožnosti a v bázni od toho odpadnou okovy hříchů a těžké osudové nitky a on bude následovati Imanuele, krále králů. Vy duše nezdráhejte se proto, neboť jenom tomu, kdo dobrovolně následuje, jakmile ho zasáhl první paprsek Světla, jenom tomu bude život lehkým a radostným. Kdo ale setrvá a pochybovačně zdráhá se, ten si vyvolil těžkou cestu velikým utrpením, jež se nyní rozlilo nad zemí.
-------
59. Kdysi stáli pod křížem, na kterém trpěl Kristus v bolestech a křičeli: Sestup dolů z kříže, jsi-li Syn Boží.
Dnes vysmívá se temnota ve ztracených duších a volá posměvačně vzhůru ke Svaté Hoře: Učiň zázrak, ukaž, že ty jsi Mesiáš.
Ničemu se lidstvo nenaučilo ze Svaté oběti Ježíše, nic se nechce naučit od Imanuele. Ono věří na každý způsob, že Ježíš byl Syn Boží, ale že toto svaté dění by se mohlo jednou navrátiti, to odvrhují jako nemožnost od sebe a jejich duše v nejskrytějším nitru to nechce považovat za pravdivé, protože ona samojediná panuje nad zemí.
Opovržlivě se smějí, když zaslechnou, že druhý Syn Boží mešká na zemi a s pokrčením ramen praví: Nechť dokáže to.
Lhostejně nebo plni nenávisti stojí lidé před ním, který v Božské lásce přinesl nejsvětější oběť, který sestoupil z dokonalosti dolů, protože se smiloval a slitoval nad osudem světů a zbloudilých duší.
Lidstvo stojí před tímto svatým děním krčíc rameny, protože jeho otupělé cítění nechce viděti, že je to věčná čistota, jež sestoupila dolů. Ono nechce, ale ono musí.
Zatím co Imanuel pozvedl soudící meč, je lidská vůle opět podrobena Boží vůli, musí býti v bolestech donucena sloužiti Světlu, co by se jí jinak stalo lehkým a radostným ve vlastním pokorném poznání.
Opět znovu je pozvednut meč Syna Božího k úderu a jakmile dopadne bude zničena domýšlivost a zloba, protože nemůže více žíti v říši Boží, kterou daroval Syn Boží zemi.
-------
60. Přijde den, ve kterém Pán svou mocnou rukou otevře nebesa a nechá zazářiti hvězdě nad Synem. Pak postaví Všemohoucí novou hodinu a světové hodiny zvěstují ji svými údery, které rozechvějí zemi v jejich nejpevnějších základech. Lidé zařvou v hrůze, až zaslechnou kovový zvuk.
Hej, jak víří bytostní nad světem, stojící ve věčné síle Boha. Bouře jsou uvolněny, moře vzdouvají se jásavě vzhůru, hory se hroutí a lesy se s rachotem kácí. A vzdor tomu všemu děsu naplňuje jásot tyto zřícené, odpoutané. Je to gigantický výkřik holdu země, která setřásla ze sebe temnoty, hold, který je hodný zachránce Syna Božího.
Může to být jiné, když Nejsvětější, Nejvyšší z Boha a Pána sestoupí dolů?
Rozechvěni a v očekávání vyčkávají sluhové Merkurovi, země napíná své síly, aby roztrhla strašlivé okovy, aby mohla letěti Svatému Světlu vstříc.
Lidský duchu, ani teď nechceš nic viděti?
-------
61. Světlo a síla. Tato slova béřete tak často do úst, mluvíte o tom jako o něčem všedním a přitom je tím míněno nejsvětější světlo a Boží síla, kterou vyzařuje Imanuel a jež naplňuje nás, omilostněné.
V srdci ji máte nésti, ne na rtech. Slyšíte lidé. Ráno, když se probudíte, máte otevříti nejprve své srdce jemu, byť by to bylo v jediném Světlo hledajícím nebo děkovném pohledu k nebesům. Je-li cítění přitom čisté, pak vám to prospěje více než modlitba. Ale musí to být denně novým. Nesmíte zemdlíti v lenosti nebo pohodlnosti a nesmí se vám státi pohodlností to, co vám bylo darováno z požehnání nebes.
-------
62. Ježíš je v Imanueli, spojeni jsou bratři a spojeni jsou v Bohu. Také Maria, láska dlí v Božském trigonu, jakožto část Ducha Božího. Věčnost se rozdělila z věčnosti, sestoupila k zemi a zůstala přitom v jednotě. Ze Svatého Světla uvolnil se Duch Boží a přesto zůstává v jednotě s Pánem.
Z oka Všemohoucího proudí život, Syn sestupuje k zemi a zůstala jednotnost. Syn sestupuje v dvojité postavě. A nejsvětější oko se přiblížilo k Hoře tam, kde působí Duch. Nahoru a dolů valí se nyní Světlo, poněvadž není viditelných překážek. Je upevněno a připoutáno duchem Božím prostřednictvím pozemské tíže, zachvívající se v kruhu učedníků.
Lidský duch smí sloužiti Božskému Světlu v nejsvětější blízkosti tak, jak doposud nikdy nemohl, protože by byl musel zahynout před paprsky z věčnosti. A nikdy více také toto svaté dění již lidstvo neomilostní.
-------
63. Kdo má uši, slyš. Volají Boží poslové nad zemí... Probuď se ženo, nebo zhyň!
Započala se veliká zkouška všeho pozemského ženství a slovo Krále obnažilo všechny její slabosti a chyby. Bezohledně i v tom bude viditelný soud Páně, poněvadž žena k vysokému vyvolená zklamala a tím zahrabala pozemským duchům možnost vzestupu ke Světlu.
Ukaž nyní ženo, žije-li v tobě ještě jiskřička ve tvé vychladlé duši, ukaž, žije-li a zda-li to ještě jednou dokážeš v touze po světle, kterou ti slovo darovalo, ukaž, jsi-li ještě schopna v hořkém studu poznati své chyby a vymýtiti je v přísnosti a tvrdosti k sobě samé. Pozemská ženo, je to těžké pro tebe, těžší než pro muže. Neb ty jsi hluboce klesla, hlouběji než muž a musíš se nyní také výše vyšvihnouti, dříve, než-li opět získáš místo, na kterém jsi měla stát v době, kdy jsi dýchala na zemi.
Teprve potom, až toto místo budeš pevně ovládat v pokoře a věrnosti, teprve potom se můžeš pevně odvážit dále ve snaze ke svaté čistotě, kterou ti ukazuje v prožití čistá Lilie, teprve potom jsi schopna spolupomáhati lidským duchům ke světlu, které ti opět zazáří.
Ženo, je to těžké pro tebe a proto neustále hřímají do tvých uší hlasy andělů nesoucích svaté slovo Imanuele nad zemí:
Probuď se ženo, nebo zhyň.
-------
64. Modlete se, aby kalich, který musíte nyní vyprázdnit byl vám milostivě naplněn. Služebníci, vezměte jej do ruky a pozvedněte jej v tichosti k ústům.
Že chutná hořce? Radujte se, jenom tím také odstraníte hořkost ze svých duší. Jste připraveni na temné kapky bolesti, smíte tak uzrávat. Kapky bolesti, které vám potekou. Děkujte za ně Bohu za to, že v této bolesti smíte uzrávat.
Jsou mnozí mezi vámi, kteří zvedají odhodlaně pohár k ústům a pijí občerstvení a sílu. Jsou připraveni. Však jsou také tací mezi vámi, kteří ho zvedají zdráhavě a kterým prýští z něj kapka hořkosti proti těm druhým. Nechť se konečně přemohou a vyprázdní číši jedním douškem s modlitbou v rozechvěném srdci.
Ještě všichni musíte vyprázdniti kalich, který jste si sami naplnili z tryskajícího zřídla osudu a jedině na zralosti vašich duší to spočívá, jak hořce vám bude chutnat tento nápoj.
-------
65. Zářivé svítí světlo z Hory a Věční pějí písně ke chvále Imanuele. Radost panuje ve vesmíru a požehnání Otcovo zahrnuje Syna, který přijal Všemohoucnost z ruky Věčného a ve svatém hněvu posílá ji nyní na zem.
Svatý, zpívají andělé opatrující světlo života. Svatý, je král Imanuel, soudce a mstitel, ničitel světů a nositel míru. Svatý je On, který se narodil ze spravedlnosti Páně a jenž přináší nyní zničení a vzkříšení.
Duše dobrých toužily po něm a duše zlých zachvějí se před pohledem jeho zářivých očí.
Modlíme se ke tvé cti, králi Imanueli. Ty jsi Syn Boží, kterému smíme sloužiti a který Tě poslal, abys naplnil Jeho Vůli.
Svatý je Imanuel, voláme to nad zemí, aby se nyní osvobodila z pout temnoty a pozvedla se k čistotě světla.
Voláme Svatý a běda zároveň, poněvadž všemohoucnost ducha soudí a mstí každého jednotlivce po zásluze a nic nezůstane před Bohem nepovšimnuto a nezváženo.
Svatý a běda, voláme my a my neseme Boží vůli nad zemí.
-------
66. V této hodině klečí Dokonalý u nohou Otcových a Věčný sáhl do Pramene Světla svého srdce a pomazal Syna. Duch zazářil Svatým, bílým Světlem, jehož nesnese nikdo, kdo není z Boha.
Věční shromáždění u nohou trůnu se modlí. Jejich dík a chvalozpěv proniká všemi sedmi nebesy a vzbuzuje velikou úctu v Prastvořených duších. Královna Světla stojí na stupních trůnu, tam kde bdí archandělé a očekávají Syna. Obklopen Světlem sestupuje Syn dolů a nad ním krouží holubice v lesku Božské všemohoucnosti.
Jsou to svaté dny a nebesa je ve zbožnosti oslavují. Hleďte i vy, kteří dlíte na Hoře, aby se udržely svatými ve vašich duších a žili ve vás i nadále.
-------
67. Imanuel žije v Bohu. A lidé nechtějí tomu věřit. Tak odsuzuje se malý, později stvořený duch ve své směšné domýšlivosti a snaží se nejsvětější strhnout dolů do kalu svého zmařeného žití. Jak často jste prožívali, že sami ti, kdo jsou dobré vůle a jimž Svaté Slovo zaťukalo na jejich duše, odvrátí se v okamžiku a pochybují jakmile uslyší, že Syn Boží žije opět na zemi.
Pohleďte, tak pevně spoutal Lucifer duše, že cit musel ustoupit pozemskému rozumu i hledajících lidských duchů. Jste tak nepatrní, že nejste hodni zvednout zrnko písku z cesty, na které spočinula noha Imanuelova. Svůj nicotný život ceníte si příliš vysoko a jste tak domýšlivými, že konečně chcete přijmout milostivě, že Bůh a Pán se pro vás tak namáhal a poslal vám Syna.
Pozemští červi, svou domýšlivostí jste se nám tak zprotivili a my bez vás a bez milosti, smeteme vás šlehy, abyste konečně pochopili velikost Boží, ze které vznikl svět z lásky Věčného. Pán neobětoval kvůli vám ještě jednou Syna, nýbrž stalo se vaším soudem. Imanuel žijící v Bohu stal se vaším soudcem na zemi a nechá zajíti a zničiti vše, co nechce přijít k poznání. Duch a vůle Páně vládne nyní tak, jako dříve, pokud Lucifer nezlákal lidi a nezavedl je.
A my, věční sluhové Syna Božího, necháváme nyní dopadati na vás paprsky světla jako rány kyje až chvějíce se bázní budete ležeti na zemi. Bůh se nenechá vysmívat.
-------
68. Dokonalá, z Prasíly sestoupivší vznešenost Boží bude již velmi brzo prouditi ze Syna a zaplaví svět podle usnesení Páně.
Přesto, že Imanuel bude vysílati na zem jednu světelnou vlnu za druhou, přece bude vždy státi ve Svatém Světle přeplněn silou. On může dávati tolik, kolik chce a přece bude síla prouditi bez konce vždy krásněji a nádherněji.
Svatou a nevyčerpatelnou je síla Boží, zrodivší se v Synu a je dokonalou nyní i na zemi zářící v přehojnosti. Duch Boží v soudu ji použije tak, že nebude moci nikdo se postavit proti němu, protože Bůh je s ním a On sám je z Boha a dokonalou je v něm moc Boží.
--------
69. Náš Pán, duch Věčného, šel od nás do hrozících temnot země. S milující péčí jsme jej doprovázeli a naše zraky byly provždy obraceny s bdělou pozorností na Svatého, vznešeného, jenž v dokonalosti zářil.
Ovšem museli jsme své zraky vždy znovu a znovu zavírati před Božským světlem, do něhož jsme my, nedokonalí lidští duchové nemohli pohledět, protože pro nás věčné Světlo je příliš silným a čistým, ale naše síly se ohromně zesilovaly před oslňující žhavostí, ve které bychom museli zahynout, kdyby nás bez zahalení ozářila.
Jak bude působit teprve na vás, na vás pozemsky zrozené. Držíme vaše duše Světlem Svatým zasažené a chvějící se ve svých rukou a dáváme vám sílu a milost, protože i vy se musíte naučit snášeti Božské světlo, chcete-li mu sloužit.
Je jen samozřejmé, že vznešený nebude vám již tak blízký jako dosud, jelikož Svaté Světlo, ve kterém On žije, vás nyní odděluje. Svatě jím prozařuje a vaše duše se pokorně sklání před tímto zdrojem lesku z věčnosti.
Boží síla vás ještě tlačí dolů - ale důvěřujte nám, kteří stojíme po boku a budete pak pozdviženi vzhůru netušenou silou. Štěstí vás zaplaví a bude prouditi z vás v jásavé radosti a vaše zjasnělé duše vystoupí ve slavnosti tak vysoko, jak jim to dosud nikdy nebylo možno. Sílu činnosti, která vás potom naplní, použijete ke svaté službě, neboť jenom k této službě vám byla darována.
-------
70. Světelné oko krále otevřelo se nad zemí a zářivý paprsek Věčného vyrazil z těchto oken vzhůru k Nejsvětějšímu.
Lidstvo, které se smíš přiblížit k Hoře, modli se. Neboť milost toho, jenž světy stvořil, zavítala do tvého středu. Pozvedni své zraky ke králi králů, který září v bílém Světle nejsvětějšího Božství a děkuj, že smíš prožívati dokonalost Syna Božího v pozemském.
Není Boha kromě Boha a Synové Boží jsou části jediného, Pravěčného, jsou odděleni z jeho Svatosti a zůstávají v Otci přesto, že působí ve vlastní síle.
Tak se tedy může odděliti láska a spravedlnost ze svaté a pravěčné čistoty Boží, která je sama láskou a spravedlností? Ony žijí v Otci, tak jako v Synech a Imanuel, vládnoucí tvořivý Duch Páně, přinese je ssebou na zem, aby se tam rozzářily nebeským světlem a ukázaly lidem, co je opravdová Božská vůle.
Zadívejte se lidé na svatý trigon. Naleznete v něm spojenou a sjednocenou vůli Páně. Imanuel vyzařuje spravedlnost ve vznešeném majestátu, láska září z Marie, z něžné části Prasvětla, která se oddělila z Imanuele a přece je s ním spojena, aby svatě a vznešeně žila Boží Lásce. Čistota věčného září Lilií, jež obdržela jiskru Boží a proto může nyní uchovat Boží čistotu ve své omilostněné duši.
Tak je vznešenost Boží rozdělena ve svatém trigonu a přece zůstává jedna v duchu Božím, jelikož jedno skrývá v sobě i druhé.
Vizte, vše je Boží, vše je jeho svatý zákon a jedno stupňuje se v druhém. Ve Věčném stojí Trojjedinost. Otec, Syn, Duch, který se jmenuje Imanuel, který nejprve působil z Boha a stvořil život a bytí podle vůle Otcovy.
Duch Boží stojí v trojjedinosti na zemi a přece zůstal s Otcem zajedno.
Všechno pochází z Boha, všechno proudí zpět k němu, Všemohoucímu, Pravěčnému, Jedinému.
-------
71. Nebesa se otevřela a seslala své požehnání na Horu spásy. Světlo zapustilo kořeny a proniká každičkým vláknem duší, jež mu chtějí sloužit. Tichá a veliká radost bije v nich a nutí je k činu.
Chtějí sloužit Tobě, Imanueli, jenž jsi světlem a znovu darovaný zemi, jakmile jsi sestoupil ve jméně Otcově.
Soud nyní započal, světlo krouží z tebe ve vzrůstající síle nad zemí, počíná vířit a brzy jako vichřice zalehne do uší lidstva. Nezadržitelným je jeho vítězný let a nelze jej již přerušit i když není lidstvem pozemsky dosud viditelný.
Zadívejte se vy, kteří víte o spáse, jež lidstvo zastihne v soudu Páně. Vizte proudit Svaté Světlo a modlete se, aby brzo proniklo světem.
-------
72. Zrozený ze světla, nositel milosti, tak nazýváme my Ducha věčného - Jeho Svaté jméno Imanuel sami šeptáme v tiché zbožnosti tak jako vzpomínáme svatého, vše zahrnujícího jména Božího.
V Imanueli spočívá pomoc a vykoupení těm, kdož k němu volají v čisté touze. Ti obdrží sílu a jejich modlitba dojde vyslyšení před stupní Všemohoucího. Je to jméno Páně, poněvadž tím volají z úkrytu svého srdce Syna a ve jménu je Všemohoucnost Věčného, ve kterém žije Otec a nese jméno, světlo Božské vůle. Považujte proto za svaté také je, jako se snažíte jej uctívat.
-------
73. Svatá láska Páně proudí nad Horou a jeho oko zářivě spočívá v dokonalosti Synově. Dílo se daří a stvoření bude opět přivedeno na jasnou cestu Boží vůle.
Věčný shlíží na služebníky svého milovaného Syna a zkoumavým zrakem pohlíží kruh, kterým proniká nejsvětější síla nad zemí. Jen jedenkrát přelétne Oko Všemohoucího malý, zachvívající se kruh, ale ihned vycítili Věční služebníci ve světle ve svých duších přemýšlející vůli Páně.
Jak jsou ještě malí a slabí. Pomyslil si Pravěčný a Jediný a tato myšlenka rozechvěla vesmír a vytryskla nad světy. Způsobila, že hlavy Prastvořených poklesly a dotkla se bolestně i duší služebníků na zemi.
V tom pohlédl Imanuel k Otci a jeho láska vytryskla vzhůru do světla věčnosti.
Jsou jen lidmi, pravil ve velikém porozumění k Boží moudrosti a sklonil se ještě jednou ke svým služebníkům a daroval jim slova svaté pomoci a síly.
Bůh otec se usmál a jeho úsměv se dotkl Syna v prasíle jeho vznešenosti. Zástupy věčných duchů spěchaly dolů a shromažďovaly se kolem krále králů a pozemští služebníci stojí zahrnuti nebeským plamenem, který září na Hoře spásy.
Tak vyrostlo chtění a touha v jejich duších, aby se staly hodnými světla věčné vznešenosti. A nyní to krouží a proudí kolem z nich a v nich a oni nechtějí zůstat pozadu ve věrné službě. Zahanbeni poznali trpělivost a nevyčerpatelnou dobrotu svého Pána a láska se roznítila v jejich duších.
-------
74. Brzy nadejde čas, kdy všechna znamení budou poukazovati k obratu světů, který přináší soud Syna Božího.
Nebesa i země, voda i vzduch promluví a přinesou tato podivná a hrůzyplná znamení. Vynoří se zvířata, považována dávno za vymřelá, světelné útvary, zemětřesení a zátopy budou poukazovati na vychýlení země.
Svatý kříž zaplane ve vesmíru a mnozí jej uzří a vztáhnou-li po něm pokorně ruce, přinese jim záchranu.
Lidská mysl bude se vždy více másti, poněvadž temnota zatřese z poslední síly dušemi postrádající opory.
Avšak i mezi hledajícími se ozve pak mnoho hlasů, volající po Imanuelovi a budou hledati dokonalost, protože ví, že zázrak Boží sestoupil k zemi a působí na ni.
-------
75. Ve věčném dění jsou okamžiky, jejichž uskutečnění si vyžaduje pozemská léta. Ale čas bude se tím více zkracovati, čím silnější bude vyzařování u Imanuele na zemi. V několika letech všechno působení jeho vůle nastane vám bezprostředně pozemsky viditelné. Pozorujte proto a učte se rozeznávati čas od okamžiku, ve kterém je dění zvěstováno z duchovna a hodinu, kdy bude lidem pozemsky viditelné.
Pak porozumíte lépe než dosud. Co my vám zvěstujeme, to se již stalo duchovně, ale v dnešní době podle vašeho počítání trvá to déle než-li jeden pozenský rok prve než se toto dění pozemsky dokoná. Pro takovéto svaté, tvořivě prozářené dění je to přece strhující rychlost i tehdy, zdá-li se vám to někdy zdlouhavé.
Učedníci pozorujte a učte se, neboť na vás záleží, abyste vyplnili svého vědění a vše, co vám k tomu chybí. Nevyplňujte je s nedočkavostí, nestavíte tím mosty k porozumění, ale pokládejte si kameny do cesty, které musíte sami opět odstranit dříve, než můžete kráčet dále.
A musíte dopředu vždy rychleji a rychleji, čím více se pozemská dokonání blíží. A dokonání nebude meškati proto, zpozdíte-li se, ale zastihne vás nehotové a meč soudu vás udeří tam, kde by vám byl jinak daroval sílu.
Zvěstujeme vám současné dění, abyste byli již vědoucími, mohli se otevřít a dali tím lidstvu v budoucí tisícileté říši vědomí o velikost Boží milosti, jež se tím plna smilování snížila k lidstvu světlo hledajícímu.
-------
76. Zadívejte se na sebe a pozvedněte své zraky ke světlu života. Přijměte také zářící sílu a porovnávejte světlo vašeho nitra opět a opět s proudící vznešeností. Tak jako vy ji obdržíte, tak má zůstati a dále vyzařovati čistě a nezměněně. Ani jediná vlna, kterou vysíláte, nesmí se zakalit a ani jediný paprsek světla nesmí matně zářiti, který proudí z vaší duše.
Vy jste nositeli Božího soudu a ve vás Dokonalý položil svojí svatou vůli. Vy máte býti nástroji, které čistě svítí a zachvívají se jako vše, čeho se dotkla svatá ruka Syna Božího, abyste byli užiteční jeho nádhernému dílu.
-------
77. Křídla, nádherná, bílá, zlatá, plápolající křídla všude, křídla, která jemně opisují v nebeském lesku proudící k Hoře. Vůle Boží zazářila. A ti, kteří ji zvěstují a jsou z ní zrozeni stoupají hromadně na Horu a dolů sloužíce Bohu, Otci a Syna, kteří žijí jeden v druhém.
Zářící křídla Božích poslů vznáší se vesmírem a mávají nad zemí. Na této nezůstává ani jediného místa, kam by nepronikl jemný vánek nejsvětějšího světla, který se nyní zesiluje a vzdouvá a bude brzy vířiti ve svatých tónech varhan věčnosti.
Světlí nositelé Boží vůle zaseli seménka, napínají nyní sítě zlatých, světelných nití ve vesmíru a kolem země.
Také tyto třpytící se stopy mají býti nyní nejsvětější Boží silou Dokonalého zapuštěny do lidstva prostřednictvím vašich otevřených duší. Vy sloužící, vy jste prostředníky. Věčné, všesvaté chce vaším spojením, vaší pozemskou tíží působiti a později stvořený svět svým světlem proniknouti a vyčistiti.
Světlo Syna Božího bude působibi s nezkalenou silou, protože vy máte být tou čistou nádobou ve své pokorné službě. Proto udržujte dveře vašich srdcí s neúnavnou věrností otevřeny a pozvedněte hořící lampy vašich srdcí vstříc Pánu, který vás nyní volá každou hodinu.
-------
78. Kdo žije ve vůli Páně, k tomu proudí také světlo a doprovází ho ve sférách a nositelé Boží vůle přinášejí je jásajíce dolů do otevřených duší.
Kdo slouží vůli Boží k tomu proudí nejvyšší síla, ale musí také plniti zvýšené povinnosti, protože on chce sloužiti. Jemu přinášejí nositelé Boží vůle z pramene světla tolik, kolik jen může přijmouti, ale stojí bděle na stráži, zde jeho srdce dobrovolně a vděčně se sklání v pokorném přijímání a službě.
-------
79. Nechte šlehati plameny vaší oddanosti k Bohu, Pánu s každou hodinou učiňte ze své duše chrám, ve kterém byste živili plamen vonným kadidlem svého nejčistšího vzývání. Vzdávejte Pánu dík každým dechem, že smíte žíti v jeho svaté nádheře a sloužiti Synu, kterého seslal ve své všeobsáhlé velikosti.
Bohu a Pánu budiž vzdána čest. Tak vy sami a pravdivě ctěte Pána v nejvnitřnější schránce své duše, pak ctěte také věčné Syny, kteří jsou zajedno s Bohem. Proto vznášejte vaše vzývání k Věčnému v nejčistší snaze vašeho bytí.
Máte s porozuměním poznávati všemocnost Páně, v každém vánku, v každém nejmenším dění. Z vaších přeplněných duší bude vyzařovati svatá velikost Boží a nebudete pak více váhati, obraceti se v prosbách k jeho Synům.
Teprve potom stanete se zralými a pravými vy lidští duchové a teprve potom bude vám dáno ze svatého přebytku Boží milosti, protože váš život stane se modlitbou, velkou, děkovnou, úctyplnou modlitbou, klečící před stupni Pravěčného.
-------
80. Tak budete nyní žíti Boží slovo na zemi a ten kdo žije slovu, ten bude žíti ve světle, kterému země spěje vstříc. Slovo je tělem učiněno a jeho vůle vládne světy. Slovo je Duch Boží ---
Jeho tvořivý dech vznáší se vesmírem a soudí hříchy.
Slovo přináší vykoupení těm, kdo si ho vytoužili. Stojí ve svaté osamělosti mezi vámi a třpytí se na nebi v Božím lesku nejsvětější dokonalosti.
A slovo se jmenuje Imanuel.
-------
81. Síň se třpytí, její stěny lesknou se stříbrem, křišťálové sloupy zvedají její kopule v nekonečnosti vzhůru. Světelný paprsek věčného plamene v rudé nádobě života, která ozařuje kámen. Paprsek odráží se od stříbrných helmic a brnění, třpytí se na bílých oblecích klečících žen a květiny zdobící kámen a stupně trůnu lesknou se nádhernými barvami. Květinové řetězy jsou položeny na třpytící se podlaze, otáčejí se kolem nádhery sloupoví a pokrývají v růžovém plameni sedm stupňů vedoucí ke zlatému trůnu Pravěčného.
Svatá zbožnost naplňuje nádhernou síň. Tajemně svítí světlo z odhalené nádoby Grálu a jediná modlitba stoupá v čistém lesku z duší služebníků, kteří dlí v hluboké, nejhlubší zbožnosti.
Světlo se třpytí ze zlaté brány, ke které všichni v touze a radostné blaženosti vzhlížejí. Zvolna otvírají se zářivé mříže. Svatá čistota nejsvětější jasnosti proudí dolů a valí se živoucím, jemně modrým závěsem, který zakrývá nejsvětější.
A ze svatého světla vystouplý stojí nyní Imanuel před závěsem. On vystoupil z ruky Otcovy a svoji bezbytostnou vznenešenost zahalil do zářícího oděvu Boží čistoty. Modlícím je takto viditelný a přece je prozářen, že jeho svaté zahalení podobá se bílému, průsvitnému plameni.
Tak svatým je světlo zářící ze Syna Božího, že ani sluhové stojící v Božském je nemohou snésti, zatím co druzí, rozechvěni, halí své obličeje do záhybů svého roucha.
Svatý i vznešný stojí Imanuel v otevřené bráně a pod jeho nohama žhne v rudém zlatě sedm stupňů a závěs za ním je proniknut nejnádhernějším světlem. Nepopsatelně krásná hudba naplňuje prostor, zesiluje se ve vzrůstajícím jasem z modravě vlnicího se závěsu, který vždy běleji, oslnivěji září svatým světlem, neuchopitelným a nesnesitelným.
A v tomto světle zaznívá hlas, jež se jako nejsilnější hlas zvonů zachvívá v duších vzývajících.
Od této hodiny zůstane otevřena brána a Imanuel, tvořící Duch, stojí cele v Otci a cele ve stvoření, až dolů do hlubin a brána nebude zavřena, dokud můj Syn bude působit na zemi.
-------
82. Bratři slyšíte zpěvy sfér? Slyšíte svaté znění proudícího světla spěchajícího k Hoře?
Nejnádhernější, nejsvětější hudba obklopuje vás, otevírá vaše duše, abyste ji přijali. Ještě nikdy nezněl lidskému duchu zvonící zpěv světla tak blízko, jako vám omilostněným, neboť samotné vlasti ráje netkají tyto tóny světlejšího dokonání než to, které září nyní kolem krále králů.
Vaše uši jsou hluché ještě, ale chceme vám pomáhat je otevřít, chceme vás naučit z duší rozechvělou radostí píti hlas nebes, který víří kolem vás ve dne i v noci a ve kterém se my ve zbožňování zachvíváme.
Bratři naslouchejte, když vaše duše se ve vás chystá k pobožnosti, naslouchejte, když je kolem vás noc a klid.
Pozvedne se nejprve jemně jako vánek a bude se zesilovat tónem světla. Brzy vyšplháte se vzhůru v nádherném zvuku a budete se v něm zachvívat ve štěstí a vděčnosti. Budete moci vystoupit vzhůru stupeň po stupni, ve svatém zpěvu světla a nebudete jej moci nikdy postrádat, tak jako pozemské tělo nemůže postrádat dechu.
-------
83. Světlo se seskupilo a zformovalo kolem svaté hlavy a zářílo z ní, zmenšujíc se na stranách hrotů. Dva trigony vystupují z hlavy, jsou tvořeny z kuželů kříže vyzařujícího světlo, které se chvěje kolem očí. Holubice se vznáší nad nimi v bílém plameni a skrze ni proniká Boží světlo k Synu, který se stal okem světa. On vidí, ví a zná nyní vše, protože může sestoupit k zemi v moci poslední tajuplné pravěčnosti Boha Otce.
Oko světa stojí ve světelném paprsku Věčného,ze kterého vyzařuje svatost kříže. Kříž se stal stvořením, v jehož středu působí Imanuel, duch Boží sloužící Otci. Ramena kříže se zachvívají a stávají se zářivým trojuhelníkem, který vystupuje vzhůru ve vznešenosti Páně, jež trůní v ochraně nad Synem všemohoucí věčnosti.
A trigony nesou ramena kříže v barvě a jménu králově, který je okem světa.
Imanuel
/bílý/
|
|
Parsifal ____|____ Syn Člověka
/fialový/ | /rudý/
|
|
Abd - ru - shin
/zelený/
-------
84. Cesty páně jsou podivuhodné a žádná se nerovná druhé. Svaté světlo dostihne každou duši. Jednou zaklepá na její dveře i kdyby byla zavřena na sedmkrát sedm závor a zámků. Jednou zasvitne svatý kříž každému jednotlivému viditelně nad zemí a volá váhavé. Jedenkrát bude každému člověku ukázána milost Boží, aby se jí mohl naklonit a nalézti v ní nový život.
Nyní nadešel čas, kdy svaté slovo Boží stojí na Hoře a volá lidi. Klepá na duše, nezapomene na žádnou. Slovo se oddělilo v mnohou formu a přišlo ke každému jednotlivci v postavě, ve které nejsnáze pozná volání z věčné výše. A přitom zůstává slovo jasné a nezměnitelné v Bohu.
Pak budete státi před lidmi jasní a naplněni světlem a vaše tichá důstojnost bude ukazovati vznešenou důstojnost Páně, kterému sloužíte ve věrnosti.
Mnoho lidí bude k vám vzhlížeti, váš obraz bude v nich buditi dobro a pobízeti, budou vás následovat se žhavou touhou v duších otevřeni Božímu světlu.
Pak se stanete novými, vy služebníci Syna Božího, pak budete zcela novými lidmi, kteří nalezli domov ve světle života, ve kterém není již váhání a omylů, ale jenom vděčné nazírání k Bohu a Pánu.
-------
85. Odvrátení od sveta a neznalí jeho cesty žijete na Hore! Tak hovoria tí ľudia z vás, čo nevedia, aká milosť pre vás je tento pobyt.
Vy, ktorí prebývate na Hore duchovne i hmotne nad ľuďmi, môžete pozemský život prehliadnuť i posudzovať z tejto vysokej úrovne omnoho lepšie, keďže udalosti sa vás tak bezprostredne nedotýkajú. Môžete ihneď porozumieť ich dôsledkom a poznáte súvislosti so svätým súdom. Vidíte, ako sa mračná zbiehajú nad stratenými ľuďmi a ste ochotní pomôcť im láskavým milosrdenstvom, keď nebo otvorí svoje prívaly hnevu nad nimi.
Len v čistom tichu Hory sa mohol udiať ten zázrak, Syn Boží mohol svojou večnou silou zakotviť v hmotnosti; a vy ste boli a ste vyvolené schránky, ktoré mu smeli slúžiť a svojou vernosťou ste si vybojovali víťazstvo nad vašou ľudskou malosťou a slabosťou.
Teraz prebýva Imanuel, Syn Boží ako na Zemi, tak aj v Bohu. Jeho svätý lúč žiari hľadajúcim; jeho sila premôže svet a opäť ho usmerní do starých večných zákonov podľa Vôle Pána.
Čas prípravy a ticha bude čoskoro preč, potom Hora bude hučať pod náporom hľadajúcich Svetlo a služobníci Kráľa kráľov vystúpia a budú svedčiť o poslaní svojho Pána. V mestách budú svietiť ako horiace pochodne a volať ľudí na súd.
Panie Hory budú stáť v tichej dôstojnosti a čistote pred ženami z nížin, ktorým toto chýba, odkedy naslúchali Luciferovým slovám. Zaiste budú ženy pozorovať tieto panie s tajnou túžbou a závisťou, lenže sa nebudú môcť rozhodnúť, aby prijali varujúce volanie Svetla.
Žena klesla tak hlboko, že falošná namyslenosť a nehanebnosť zasypali jej vyciťovanie. Nekonečné utrpenie a najhlbší nárek musia otriasť ich dušami, skôr než sa prebudia. Žena musí prekonať najväčšiu premenu, ale ona sa bráni najdlhšie proti tomu.
Ak to však konečne spozná a zotrie prach zo svojho citu, potom jej duša zaplače nad stratenou čistotou. Potom sa bude neúnavne namáhať o palmovú vetvičku, ktorú kedysi vypustila zo svojich ľahkomyseľných rúk; bude sa snažiť boľavými nohami stúpať príkrou cestou, vedúcou k hrdému návršiu, ktoré už raz zaujímala, keď ešte bývala prostredníčkou k svetlým výšinám.
*
86. Máte byť novými, a preto musíte vo všetkom predchádzať. Len tak môžete byť ukazovateľmi Svetla. Utrpenie a starosť, trpezlivosť a poslušnosť mlčanlivá pokora a tiché slúženie, toto všetko musíte najprv poznať a zažiť, aby to bolo vo vašich dušiach ako samozrejmé. Potom vám tiež ako prvá kvetina vykvitne veľká čistá radosť, že ste premohli seba, čo vás pozdvihne a spraví z vás pravých služobníkov Svätosti.
Jasní a plní svetla budete potom stáť pred ľuďmi a vaša pokojná dôstojnosť bude svedčiť o vznešenej velebnosti Pána, ktorému slúžite vo vernosti!
Mnoho ľudí bude k vám vzhliadať, váš vor prebudí a povzbudí v nich to dobré, budú sa usilovať vás napodobňovať a vrúcnou túžbou otvárať svoje duše Božiemu svetlu.
Potom sa stanete novými, vy, služobníci Božieho Syna, celkom novými ľuďmi, ktorí našli cestu do svetla života, kde už nejestvuje nijaké váhanie ani blúdenie, ale jedine vďačný pohľad k Pánu Bohu.
87. Slyšíte hlomozné volání boje, že vesmír se chvěním ohýbá? Imanuel volá k boji.
Nebeští bojovníci tasili meče a pozvedli štíty, vyšvihli se na své světelné oře a ženou se se spuštěnými otěžemi stvořením, z jejich úst zaznívá bojovné volání Syna Božího a ozvěna zaznívá nejvzdálenějšími úrovněmi sfér.
Oko Boha Otce září ve svatém hněvu a jeho blesky řídí ozbrojené zástupy. Nebe stojí v boji, mužně útočí jeho světlí bojovníci dolů na zem.
Vyzbrojte se nyní též vy pozemští služebníci krále Imanuele. Opásejte se lesknoucí se důvěrou v Boha, připravte duše své, pozvedněte štíty lásky vysoko k ochraně svatosti a taste meč -věrnosti- z pochvy a zaleskněte se v červáncích nového dne.
Stůjte pevně kolem vašeho Pána a držte třpytivou zbraň v železné ruce, protože vy máte udeřiti.
-------
88. Králi Imanueli. Tvá svatá hlava září v dokonalosti věčné nádhery a ruka Otcova spočívá na tobě a ve svaté lásce chrání Syna.
Duch věčného ducha, paprsek z Boha jsi ty, ó Pane. Svaté tajemství ovívá tvoji světelnou postavu, která sestoupila z nebe, aby nyní rozdělena na dvě postavy přinesla soud Všemohoucího.
Spravedlnost a láska jsou ruku v ruce tam, kde meč Imanuelův udeří ve svatém hněvu, tam skloní se láska Marie a hojí rány světlem, proudícím z jejich rukou, tam, kde se ještě v prosbě zvedá bledá ruka ze šedi, krví zaplaveného bojiště. (krev duší)
Bíle a čistě následuje Lilie Boží paprsek, prochází hrůzou bojiště země, aniž by se lem jejího bílého oděvu dotknul nebo pošpinil. Její čistota vytrhne duše vzhůru, které v touze mohou ještě vzhlížeti ke světlu Imanuele.
Budou následovati zářivou stopu trigonu ve žhavé touze státi se hodnými a směti v Božím světle, kterým nyní očištěná země překypuje.
-------
89 Hvězda Betlémská vysílá paprsky skrze mraky, její světlo slouží králi a způsobuje převraty na zemi. Brzy bude svítiti nad Horou a bude vydávati svědectví o Ježíši a donutí všepronikající silou svou lidstvo klesnouti na kolena.
Vodu a bídu, sucho a hlad přinese jedno po druhém a na konec plodné požehnání Páně, pod kterým povolaná země se stane zaslíbenou, novou zemí Kanaan.
Světy budou opět kroužiti ve stejnoměrnosti Boží vůle a s nebesy budou vzývati vznešenosti Páně.
-------
90. Vysoko a důstojně stojí Syn Boží nad vámi a vy se z celé duše namáháte, abyste se stali hodnými strážci, kteří jej následují na jeho světlé cestě a nechtějí ho nikdy opustit.
Vy sice sledujete svého Pána ve věrnosti, ale je přece mezi duchem Božím a vámi na světy vzdálen a odstup se zvětšuje vždy více tak, jak se naplňuje osud země.
Daleko a vysoko směřuje let jeho, celé stvoření obepínajícího ducha a jeho pozemské tělo bude potom vysílati takové vlny síly Božího světla, že jenom vyvolení budou moci dlíti v jeho blízkosti. Pak vás mnohdy zachvátí tichý stesk a žhavá touha, až uzříte, jak se vám Syn Boží vždy více vzdaluje, jak se pozvedá do výšin, do kterých vašemu malému duchu je nemožné následovat.
Tiše budete přihlížeti k tomu s nezhasitelnou touhou své lásky a pak poprvé ve vší zřetelností plného porozumění pocítíte, jaké štěstí vám bylo darováno přede všemi lidskými duchy na zemi, že jste směli sloužiti Synu Božímu.
Pak budou vaše duše, zasaženy světlem věčného poznání, šeptati dík z plna srdce a vy se zastydíte v nejhlubší hanbě, že jste váhali následovati vašeho Pána, který touží po návratu k Otci.
A budete-li chudými a maličkými v poznání vaší trvalé bezcennosti, pak se obrátí ještě jednou svaté oko vašeho krále z věčnosti dolů a usměje se na vás. Tento úsměv pozvedne vás vzhůru do říše věčných duchů a daruje vám následnictví ve světle života.
Jásavě budete vzhlížeti ke svému Pánu, kterému budete smět potom sloužiti v lásce a věrnosti v říších, později stvořeným duchům dosud uzavřeným.
Toto bude vaše cesta, vy služebníci, jestliže půjdete po ní ve věrnosti a v pokorném, pravdivém poznání.
-------
91. Záchvěvy světla na Hoře budou stále silnějšími a jasnějšími. Imanuel stojí v nich, On Pán, svaté zářivé nádoby Grálu. Jím proudí Božské světlo věčného, svým leskem naplňuje čistou nádobu, darujíc tak služebníkům vznešenost nebes.
On je život. Jeho svatá ruka dává prasílu Boží a jakmile On by ji uzavřel a obrátil ji proti vám, tu by pak muselo zemříti a zničeno vše, co dýše na zemi.
On je život. Svaté proudy věčných tajemství obklopují jej svými paprsky a jeho rozkaz proudí nad zemí.
On vzal osudy země do svých Božských rukou, aby ji nyní opět vedl podle své vůle a spravedlnosti otcovy.
Vznešeně a svatě stojí nad Horou. Světelné plameny věčnosti jej obklopují a chvalozpěvy andělů jásají jemu ke cti. Je to Syn Boží, část Všemohoucího a jeho tvořivý duch..
On září v lesku dokonalosti a soud propuká v blescích bílého paprsku svatého hněvu. Tak ho vidí okřídlení nositelé Boží vůle a jásají mu vstříc.
A tak ho můžete viděti i vy, omilostnění nositelé Pána a jeho vůle na zemi, opatrující nejsvětější a jemu sloužící. Vizte Horu zářiti ve svatém ohni. Pohleďte na paprsky, jak tryskají ze světlé postavy vašeho Pána a jež vás zaplavuje v Božím lesku.
Stojíte uprostřed svatého světla, otevřete dokořán brány své duše a vaše oči uzří paprsek, že se oslepeni a otřeseni odvrátíte. A od této hodiny osvíceni, počínaje, bude z vás svítit svatá síla dvojnásobnou silou a pak budete teprve schopni ji s díkem přijímati a dvojnásobně zhodnotiti.
Plášť hrubohmotnosti se stal v temnotě hříchu těžkým, těžce neproniknutelně zahalil a uspal cítění člověka.
Vás omilostněné burcuje zvonící hlas světla a zasahuje překážející obaly. Ale vaše údy jsou ještě neobratné a nezvyklé rychlým pohybům. Příliš dlouho doléhal na ně tlak a proto vás volá opět znovu a znovu svatý paprsek, jehož potom s radostí následujete.
Brzy přemůžete pozemskou tíži. Vaše kroky se stanou lehkými a bez námahy budete vystupovat vzhůru, aniž byste museli být znovu zavoláni.
Lidem v temnotách musí však pozouny soudu zabouřiti do uší, mají-li se konečně probudit a uslyšet volání.
-------
92. Jde vám to pozemsky příliš pomalu, vám nehotovým učedníkům země. Jak daleko nazpět byste museli zůstat, kdyby to šlo rychleji?
Pomalu, úplně zvolna smí se uvolňovati pozemské tělo Syna Božího, aby mohlo přijímati a vyzařovati svatou sílu Božího světla, jehož pozemskou schránkou musí býti. Děkujte za tuto péči, se kterou vás světlo ochraňuje a která postupuje přesně dle zákonů Božích. Kdyby jen jedenkrát na maličký okamžik se stalo vyzařování silnější než je země a její okolí schopno snésti, tu musel by tento pomáhající a očiťující paprsek místo záchrany všeho přinésti jen zničení. Země by pod svatou silou pukla.
Mnoho překážek však způsobujete vy sami tím, že brzdíte sílu a necháváte ji volně prouditi ze svých duší dolů a nerozvádíte ji tak, jak to zákony stvoření přikazují. Místo toho ji kalíte a zastavujete svými myšlenkami vašeho úkolu v tomto pozemském životě tak vzdálenými. Vaším čistým zachvíváním může země uzrávati až k okamžiku, ve kterém paprsek Božího hněvu ve své plnosti nad ní zaburácí a ji zasáhne, aby nezahynula přitom tak, jak musí zahynout lidské duše od světla obrácené nebo dokonce se světlu protivící. V tomto zmůžete mnoho, ba velmi mnoho správným pochopením toho, co vám zvěstujeme. S každým zesíleným vyzařováním pozemského těla svaté Boží vůle zesiluje se i soud, ve kterém pozemské lidstvo již stojí.
První polovina soudu zastihne duše, kdežto druhá polovina způsobí tak těžké, hrubohmotné dění, které vždy v těsnějších a těsnějších řadách probíhá vaší malou zemí. Již to, co se doposud stalo mělo probuditi spícího lidského ducha, ale on je ke všemu viditelnému hluchý a slepý a ve vzdoru se uzavírá. Čím rychleji dozrajete tím lehčí to bude pro duše, které se ještě vaším prostřednictvím mohou zachránit z objetí temnot. Na vašem zachvívání uzraje lidstvo. Pomyslete na to. Ve vás zakotvil Imanuel nyní záchranu a možnost nového vzestupu pro veškeré lidstvo.
Staňte se kvasem, který On připravuje a jehož lidstvo potřebuje k vysvobození svých duší k pozemské výstavbě.
Dbejte nejprve sami na sebe, abyste byli připraveni v pravý čas. Lidstvo má právo na vás, protože vy jste obdrželi dar nejen pro sebe samotné, ale pro všechny světlo hledající lidi země.
Jste vybranými k pomoci, nejenom k přijímání veškeré milosti.
Máte se státi vzory, pravzory pro zaslíbené nové pokolení na zemi.
-------
93. Světlo věčnosti chvěje se na Hoře, jež se stala spásou. Pán určil toto maličké místo svému Synu, aby v tichu odloučenosti dokončil světelné spojení k věčnosti a zázrak přebývání Boha na zemi.
Věčná síla snížila se dolů a kroužila kruhem povolaných, aby byli připraveni k zaslíbení Páně.
Osaměle, světu a lidem odříznuti museli jste nejprve žíti vy strážci Nejsvětějšího. Jen tak jste mohli uzrávat k ušlechtilé službě. K tomu jste potřebovali mnoho pozemských let.
Víte nyní, proč jste trpěli pod útoky lidí? Světlo života muselo vás uvolnit z každé vázanosti, museli jste se stát prostými, každé pozemské překážky a zvyklosti, abyste se mohli připnout k jinému ve svaté službě.
Teprve tehdy, když jste byli připraveni v čistém chtění zvolnila se cesta pro poslední, tajuplnou pozemskou pouť a zlidštění prasíly Boží v jeho Synu.
Imanuel vystupuje ze srdce Otcova, řekl kdysi praslovo stvoření: Já jsem.
Tímto zvoláním vystoupil z věčné bezbytostné pralátky a sestoupil dolů do duchovní říše, světlem stvořené. S tímto svatým slovem sestupoval stupeň po stupni dolů až ke hrubému obalu pozemské hmoty. Když ústa Syna Božího mezi vámi na Hoře vyřkla svaté praslovo, tu poprvé spočinula noha Imanuelova na hrůzou se chvějící zemi. Hustota země hmotnosti svírá jeho světelnou čistotu a nyní zvolna mohli jste vybudovat ve své postupné přípravě ochranu, kolem k zemi sestouplé svatosti Boha Otce.
Imanuel věděl, že vy lidští duchové budete potřebovati mnoho času k překonání sama sebe. Čekal s Božskou trpělivostí, až konečně se mohl ve své důstojné vznešenosti vnořiti a upevniti v ochranném kruhu vašich světlých záchvěvů.
Co je v nebi prožitím a okamžitým účinkem, to v těžké hmotnosti trvá léta i když to svatá síla urychluje.
Svatý počet krále se dovrší v počtu let, které uplynou od doby, co svaté slovo: Já jsem!, zavířilo nad zemí. Ale pak bude státi nejsvětější moc Imanuelova nad celým světem, pak bude pozdější stvoření donuceno a očištěno a vystoupí do světla Páně.
Pak zazáří praslovo Syna božího s jeho jménem na nebi stvoření. Andělé ponesou ho jásajíce vesmírem. Na zemi dosud žijící lidé budou uchváceni a budou děkovati ve zbožnosti, že smějí žíti ve svatém světlu, rozechvělými dušemi budou čísti slova, která zvěstují všemohoucnost Boží a jeho lásku. A svatá slova budou zářiti, až se naplní pozemský život králův, vystoupí s ním vzhůru do velebnosti, ze které přišla svatá slova Syna Božího: Já jsem!
-------
94. Noc ožila, všechen klid byl porušen jejími mocnými, temnými křídly. Vířilo to a zvonilo to temnotami a vzdálené hlasy volaly:
Slyšíte nás lidé? Přinášíme soud Páně na zem. Vyléváme na vás sžíravé krůpěje lítosti a zoufalství, protože noc má vám přinésti do vašich tichých komůrek poznání Boha. Proto k vám přichází z výše hořké napomenutí, které je zároveň poslední volání milosti. Nedopusťte, aby se jitro rozednilo, aniž by jste se ve svých duších nepřijali záchrannou záři. Pak promluví Pán v Imanueli svoji vládnoucí vůlí a s hlasem hromu zvolá dolů:
Zasáhni je mečem spravedlnosti a nešetři nikoho. Nechtěli slyšeti slova mého Syna a dělali si smích ze svaté milosti. Má je pomsta a já chci dáti odplatu.
-------
95. Svatý kříž Imanuelův stojí vznešeně a zářivě nad mraky a volá lidi před soudnou stolici Imanuelovu. Kříž volá svými čistými paprsky a zástupy věčných plných zbožnosti, klečí před jeho tváří.
Kříž přivolává dolů hvězdu z věčných sfér, aby vydala svědectví Pánu, který sestoupil jako vůle Boží dolů k zemi.
Kříž volá. Mocný je jeho napomínající paprsek, jeho síla světla, jeho svatost a jeho svatostí věčný hlas, volá:
Přistupte blíže vy unavení a obtížení, u mě je mír. Přijďte ke mě služebníci světla. U mě naleznete požehnání. Přijďte ke mě vy znovuzrození, znovuprobuzení a znovuvzkříšení. Vy smíte žíti ve světle Božím.
A vy, kteří jste nechtěli slyšet moje volání z Boha, zajděte a buďte zničeni, tak jako vy jste zapomněli poslouchat jeho volání.
-------
96. Svatá je spravedlnost Páně. Zformovala se do tvaru vah, která zářící ruka Syna Božího drží vysoko vztyčeny ve vesmíru.
Zlatá váha září a Imanuel pokládá do jedné misky meč svůj. On je dává na misku k meči.
Nepopsatelně krásný je třpyt misky, ve které spočívá vznešenost Boží, kterou Imanuel, vůle Páně do ní položil. A světlá miska lehce klesá dolů. Tak stojí nyní váhy nad zemí a ve třpytivé misce leží soud všemohoucího.
Hlas zaznívá k lidem, volá ve zvucích pozounů:
Vhoďte na misku soudce všechno, co je nejcennějšího a dbejte toho, abyste nebyli nalezeni příliš lehkými.
Lidstvo přijalo v uleknutí tento hromový hlas. Svaté světlo, které poprvé vidí svítit nad sebou, proniká tvrdým napomínáním do jejich duší. Pospíchají, aby misku naplnili, přinášejí cetky a skvosty, na kterých jejich srdce viselo, peníze a majetek a všechno pokládají do lesknoucí se svaté misky.
Avšak tato se ani nepohnula. Plni úzkosti stlačení silou světla, hledají dále, v čem by Pán mohl nalézt zalíbení. Nyní přinášejí své dobré skutky a plní jimi misku. Ale z meče spravedlnosti plane oslepující paprsek činů a ony se rozejdou jako pěna, ani jediný neobstojí před čistým světelným paprskem, protože nepovstaly z lásky a smilování.
A opět v zoufalství lidé hledají dále. Ukazují nyní svoji píli, svoji neúnavnou činnost a doufají, že s nimi obstojí před Bohem. Světlo meče ukazuje jim současně mnoho nečistého, samolibost, která na nich visí. Prázdně a zlatě třpytí se miska vah.
A podruhé zaznívá bouřlivý hlas:
Složte účty před Všemohoucím!
A lidé se zachvívají zděšením. Otvírají své duše a hledají světlý lístek z ráje, který kdysi obdrželi, když se stali lidmi a na kterém jsou zaznamenány cesty jejich duší.
O mnohých leží v koutku bez povšimnutí pohozen v jejich duši a musí jej dlouho hledati. Ušpiněný a zmačkaný vytahují jej na světlo a vlna nejtrpčího studu jim vystupuje na tváři. Teprve nyní poznávají lidé, že nesloužili Božímu světlu. Že nepoužili jeho milosti a že zasluhují jeho soud a hněv jeho. Úplně chudí a ubozí stojí před soudnou stolicí Imanuelovou a lítost otřásá jejich dušemi.
A tu potřetí volá hlas a volá strašlivě: Běda!, nad zničeným a křičícím lidstvem.
Tu pozvedá růže a lilie své zářící květy. Dvě veliké světlé krůpěje smilování kanou z jejich kalichů a paprskem lásky jsou přeneseny na prázdnou misku vah.
Tu přistupují služebníci Syna Božího, putující po zemi k misce, kterou láska a čistota obdařila svou milosrdnou pomocí. Pozvedají v prosící důvěře ruce vzhůru k věčným výšinám, ve kterých svítí svatý obličej Imanuelův.
Za každým pozemským služebníkem shromažďují se očištěné, hledající lidské duše, které nyní poznaly světlo. Jejich modlitby mísí se ve žhavé touze s povolanými. Světelné krůpěje smilování se rozzáří, miska se pohnula a zakolísala se a pomalu se snižuje až byla docílena rovnováha.
Světelný paprsek přichází z nebe, který toužící rozechvívá k tiché vděčnosti a z oblak zaznívá hlas:
Kvůli těmto několika šel můj Syn dolů do temnot a k vůli těmto málo chci míti smilování.
-------
97. Zdi zákonů Božích byly opět vybudovány rukou Syna Božího a v jejich pevných základech nechybí ani jediný kámen. Nádherně vyčnívá stavba, která znovu povstala ke cti věčného a její kovové světelné zdi obklopují opět zemi. Lidé, nyní musíte žíti opět ve vůli Boží a neplatí pro vás již nic jiného.
Kdo se nepodrobí a nechce zůstat ve světlých zdech, ten se musí rozbíti na jejich tvrdosti, protože z jejich kruhu pro lidského ducha již není východiska.
Kdo se ale radostně podrobí, tomu se promění kamenné zdi v růžový sad plný květů a ptačího zpěvu a ten bude v něm s díkem přebývati, protože pozná jeho krásu a nebude nikdy toužiti, aby se vychýlil z jeho čistého úkrytu.
-------
98. Syn Boží sestoupil dolů a bydlí mezi vámi lidmi. Jestliže pochopíte alespoň maličkou část z tohoto (malého) mysteria, klesnete na kolena a neodvážíte se zdvednouti očí, když Boží spravedlnost, záříc dolů láskou a čistotou, půjde kolem vás.
On ve své Božské lásce chtěl být člověkem mezi vámi, on musel prodělati cestu pozemskou temnotou, aby se naučil vám rozumět, a aby v tomto porozumění mohl vám poradit a vyvésti vás z falešné domýšlivosti vzhůru ke světu, které jste vlastní vinou nemohli již uvidět.
Mohli jste zachytiti alespoň maličkou část z milosti, která se nad vámi v lásce skláněla, kdybyste byli v jásavém díku vypnuli všechnu svou sílu a urovnali jeho trnitou stezku života.
Byli byste ve zbožnosti poklekli na pokraji cesty a podložili své ruce jemu pod nohy, když kráčel kolem vás.
Tak se to mělo stát. Ale vy lidé jste tak neučinili. Ani jednou jste nedbali jeho hlasu volajícího vás ke světlu, vysmáli jste se mu a přehlíželi jste ho, protože jeho napomínání vám bylo nepohodlné. Jeho cestu, kterou pro vás, učinili jste mu ještě těžší a vystlali ji trním.
Proto stojí nyní osamělý a vznešený na Hoře, jeho svatá hlava září v prasvětle Otcově a malý zástup jeho věrných jej s láskou ochraňuje. Od této chvíle jeho cesta vede jenom světlem a radostí, protože On ve své věčné síle a dokonalosti se vnořil do kruhu svých věrných.
Avšak od této chvíle Syn Boží nechá lidstvo projíti touže těžkou a trnitou cestou, které jemu ve své vysokomyslnosti a samolibosti připravilo a nebude více na ně dbáti. Lidé se musí sami namáhat, budou-li chtít ještě jednou získat ztracený paprsek světla, jim tak vzdálený a od nich daleko odsunutý. A přece jej mohli tak lehce dosáhnout a použíti jako opěrnou hůl na cestě k výšinám, jen kdyby byli chtěli.
-------
99. V těchto dnech přiblížila se opět o velikou píď hvězda k Hoře. V bouřlivém chvatu řítí se dolů z nevýslovných dálek, poněvadž Božská síla, která nyní tam s tajemnou hojností září, přitahuje ji blíže a volá ji do své svaté blízkosti.
Kdysi při narození Ježíše svítila hvězda s radostí a jasem. když nenávist jej přibila na kříž, tu vystoupila hvězda se Synem Božím do věčných výšin. Ale na rozloučenou otřásla ve hněvu základy země, takže se tato roztrhla v bědování nad pozemským koncem Spasitelovým. Tento však vystoupil do náručí Věčného. Odnes světlo s sebou a ponechal lidstvo temnotám zla, tak jak to samo chtělo.
Ale nyní, kdy jako znamení pravosti Boží svědčí o věčném Synu, sestupuje opět k zemi a předstupuje před něj v očisťující bouři. Tak jako odešla kdysi, tak se vrací opět zpět se hřměním a tmou. Základy země se chvějí i tentokrát před jejím příchodem. Tentokrát chvěje se v očekávání vykoupení.
Hvězda zůstane a bude zářit požehnáním nebes a odloučí se opět ve světle a radosti, až král králů se odebéře k Otci.
Země bude pak sama svítiti v Božském světle, darovaném ji Imanuelem z milosti věčného a bude zářit vždy jasněji a jasněji, až konečně přijde její čas a ona se rozejde ve svatém paprsku.
-------
100. Lidé jste a lidmi zůstanete a přece světlo, které proudí vašimi dušemi vás pozvedlo z množství a propůjčilo vám síly, které vám pomáhají vykonávati vyjímečně nezvyklé.
Po tomto vás poznají lidé nížin, že vy jste služebníky Nejvyššího, že Syn Boží dlel mezi vámi a jeho milost vás osvěcuje.
Lidé jste a lidmi zůstanete, ale když v prostotě a pokoře otevřete duše před vaším Pánem a králem, pak můžete s jeho pomocí dokončiti dílo, které vás vysoko pozvedne do řad čistých, věčných duchů.
-------
101. Žijeme ve světle čistoty a zachvíváme se v něm a naše celé bytí je jedinou modlitbou k tomu, jenž nás stvořil. Žijeme jako služebníci, jako nositelé jeho svaté vůle a stojíme pokorně na okraji jeho svatého paprsku kruhu, jehož nádhera nás oslepuje.
My sluhové Nejvyššího, z jehož světlé vůle jsme se zrodili, my můžeme jenom z největší dálky vzývati jeho svaté prasvětlo, poněvadž je pro nás příliš čisté, příliš zářivým je jeho věčný lesk.
jedoně archandělé mohou snášeti tuto sílu. Oni stojí na stupních vedoucích k věčnému prameni všeho života a na svých zářivých ramenech drží světlý trůn Páně.
Klečíme na stupních zářícího a přijímáme každý rozkaz Věčného, který vysílá, abychom jej vyplnili s neochvějnou věrností.
Vidíte, vy bratři v pozemském těle, tak hluboce stojíme my ze světla zrození před vznešeností Boží, ve které Pán a jeho Synové v bezbytostné svatosti jsou všudypřítomní. Skláníme se v pokoře před vznešeností a modlíme se.
V tomto obrazu poznáte, později stvoření svou maličkost a děkujte Pánu a Imanueli, že nejsvětější láska vás vyzvedla ze šedi pozemského bahna a darovala vám duchovní jiskru, jež vás omilostnila k vytušení Nejsvětějšího a k jeho opravdovému vzývání.
-------
102. Věčná ruka Páně rozhodla nyní nad osudem země. Vznešeně a nádherně září světlo Boha Otce a v bílém paprsku věčné nádhery vznáší se holubice nad hlavou imanuelovou, kde Syn Boží stojí ve hradě před svatým oltářem.
Vznešeně a nádherně září desky jeho svatých zákonů v nebeském hradě a růžový lesk prakrálovny z nich vyzařuje.
Imanuel se v hlubokém pohroužení do sebe modlí.
Široce otevřená zlatá brána, za kterou svítí modrý světelný závěs živoucím leskem a hlas Páně mluví k Synovi, který vystoupil z tajemné prasíly a který neprojde dříve zlatou branou, pokud jeho svaté dílo nebude dokonáno.
Z brány otevřené světlu proudí prasíla Věčného k Synu, který sestoupil dolů v dokonalosti Boží a stojí na zemi jako Bůh v dokonalé síle a moci Otcově.
Svatá zbožnost a hluboké ticho panují v sále vysokého hradu, ve kterém Imanuel mluví s Otcem a je s ním spojen ve věčném plameni světla.
A hleď. Světlí poslové Boží snášejí se dolů z tajemství světla a blíží se k deskám, které rozžhavují věčným paprskem. K svatým deskám zákonů, na nichž je zlatým písmem vryta vůle Páně a jeho věčná přikázání.
Ruce andělů zvedají v uctivé bázni tabule a nesou je obklopeny světlem dolů k zemi.
Tam stojí Syn tak jako v nebi, jeho světlé tělo plane ve svatém paprsku Otcově a s díkem pohlíží do věčného oka, když se tabule snesly dolů k jeho nohám. Světlo prakrálovny září růžově a spojuje se se zlatobílým vyzařováním tabulí. Neboť jsou to paprsky pracností z hvězdné koruny Elisabeth, které jsou vetkány do zákonů a zdraví nyní růžovým zábleskem Krále Králů.
Z jejich záchvěvů zaznívá hlas matky, jako svatý znějící hlas zvonků:
Zapuštěny jsou duchovní zákony a září nad zlato jasněji ve spravedlnosti a čistotě mého Syna.
Nyní donuť lidstvo v pásu Boží vůle k pozemským zákonům, protože čas k tomu nadešel. Dokonči můj Synu, co jsi s požehnáním Otcovým započal a založ království Boží na zemi.
-------
103. Pane, shlédni dolů ns vé služebníky, kteří se připravují na den rozhodnutí. V tento den budou nositelé světla na zemi viditelně zářiti v temnotách a hrůzách a lidstvo se bude na ně upínati a prositi o pomoc.
Služebníci, pak můžete ukázati cestu, ale zůstaňte přitom pevně stát v bouři útoku, nenechte se omýliti falešným soucitem a neopouštějte pevné skály, na kterých stojíte v ochraně světla, nevydávejte se ven na rozbouřené moře povstání.
Nezapomeňte, že všichni ti, kteří nyní bojují o svůj život, viděli svítit světlo a oni jej zavrhli a nevztáhli ruku po jeho čistém paprsku.
Máte pomáhati slovem a poukazem na světlý kříž a smíte i ty, kteří se zachytí na vaší skále, pozvednouti vzhůru do světla vaší čisté síly.
Ale neopuštějte kvůli jedné duši místa, na kterém máte očekávati soud, poněvadž pak mohli by jste býti strženi do bouře a příboje a museli byste sami zahynout.
A toto je vůle Páně, abyste byli pochodněmi v bouři, ke kterým by se utíkali ty duše v nejvyšší nouzi, které ještě budou moci uvidět v hrůzyplné noci, světlo lesku na vašich čelech.
Toto je vaše služba: Jakmile započne bouře - vytrvat. Jestliže byste se chtěli pomáhajíce vrhnout do proudu, pak nebudete již svítit světlo těm ubohým v temnotách a oni se musí utopiti. Poznáváte nyní velikost zodpovědnosti, kterou Pán v důvěře vložil na vaše bedra? Jako nejsilnější stojíte venku v mořském příboji a vám bude dána největší síla v hodinách nouze. Ukažte proto, že jste hodni této veliké důvěry a že jste udatnými bojovníky pro světlo života.
-------
104. Uzavření kruhu pozdějšího stvoření počalo pozemským zrozením Syna Božího, se kterým nastoupil Boží soud. Uzavření kruhu a poslední soud zapadají do sebe a spolupůsobí.
Všechny cesty lidské duše sférami leží jesně před Bohem,jako otevřená kniha a ruka jeho Věčného Syna přináší každému jednotlivci nyní poslední vykoupení. Životní kruh každého člověka blíží se nyní ke svému počátku a ovoce putování jeho duše leží nezahalené před vážícím zrakem soudce.
Tu leží mnoho matných kruhů před okem Věčnéh krále. Jsou těžké jako olovo a bezbarvé, jiné ukazují skvoucí i temná místa ve stálém střídání. Skoro všechny mají velké temné skvrny i když jejich kov se pak opět zazáří. jen u nemnohých proniká převážně zlato jejich duchovního zárodku, který se snažili udržeti v sobě čistým.
Ale ve všech, i v těch nejzkalenějších a nejzkroucenějších kruzích je vidět maličký a jiskřící bod. Září jako svítící drahokam na cestách lidských osudů. Zde byl promeškán okamžik, ve kterém jejich životní cesta se zkřížila s cestou světla.
Všichni kdož žijete na zemi, všichni jste jedenkrát viděli svaté světlo, když jste kráčeli temnotami. Svítilo vám na dně vaší duše, často nevědomě přijímané a přece utkvělo na vás jako věčné prožití, aby vám pomáhalo a pohánělo vás k dobru.
Ti, kteří kdysi poznali vznešené a svaté v lesku světla věčnosti, ti všichni se ve službě přiblížili v prvém prodlévání na zemi k Abdrushinovi. Jim planula v duších touha po světle a oni byli přitahováni paprsky Kasandry a Ježíše.
Tak směli hojněji poznávati spásu než ostatní pozemští poutníci, poněvadž byli otevřenější Božímu řízení světlých Synů Páně. Ale oni měli také mnohem větší zodpovědnost než druzí. Měli se připraviti pro poslední službu na zemi, pro službu Imanueli.
Syn Boží je povolal do své blízkosti, aby se kruh jejich osudů očistil v ohni jeho zářící milosti a aby se stali zralými a upotřebitelnými podle jeho svaté vůle.
K zemi sestouplý nevolal jenom ty duše, jež jej kdysi milovaly, volal i ty jež jeho samotného a bratra nenáviděly a uvrhly na sebe před Pánem ten nejtěžší hřích. Prve než-li soud propukne v plné síle, nabídla jim ještě Božská láska ještě jednou poslední pomoc v poznání a odpykání, jako nejčistší dar pravěčné Boží dobroty.
Tak stojíme nyní v konečném kruhu všichni před soudem. Mnohému se kruh již s hrozivým řinčením uzavřel, mnohý se zřítil, mnohý stojí prosící v paprsku svaté lásky a jeho osudový kruh se uzavírá ve světle blaženého poznání Boha.
Rychleji a rychleji uzavírá se kruh za kruhem! Blýskající paprsek soudu spojuje konce k sobě a soudí dobré a zlé. Země bude očištěna, aby se mohla vyšvihnouti ke světlu. Bude se současně připravovati ke konečnému kruhu a jako závěrečný kámen jejího osudu připojila ty nejdrahocenější, nejzářivější démanty: Říše tisíce let.
-------
105. Hluboké ticho prostírá se nad věčným hradem, kde prastvoření se modlí v síni svatosti. Temně je zahalen oltář a třpytná nádoba jeví se toužebným zrakům jako vyhaslá.
A přece proniklo nyní svaté světlo branou, ze které září živoucí závěs k věčnosti Boha a Pána. V otevřené zlaté bráně stojí ruku v ruce oba Synové Všemohoucího. Oba září v dokonalé nádheře a v prazáři Božských tajemství. Ruku v ruce stojí Synové Páně, kteří jsou jedno s Otcem a žijí jeden ve druhém a přece také opět působí odděleně v síle své trojjedinosti.
Svatou je hodina, ve které umučené tělo Spasitelovo zemřelo a duše se uvolnila k návratu do lásky Boží. Výroční den nejtemnější pozemské hodiny nadešel. Velký pátek.
Pomalu obrátil se Ježíš od bratra, v jeho něžné světlem prostouplé duchovní postavě třpytí se otevřené rány jako drahokamy bezbytostnosti, jako jeho světlo věčné lásky.
A přece On i Otec jedno jsou v Imanueli, který právě sestupuje se stupňů a obklopen světle Elisabeth, jež se přiblížila k Synovi, přistupují k němu. Ze shora v širokém, bělostném paprsku přichází světlo a zářící holubice v něm. Imanuel pozvedá temný obal ze svatého kamene a nádoby a tisíceré díky a paprsky naplňují dóm, nejvznešenější, nejsvětější prostory hradu, která je spojením ke vznešenosti Pravěčného.
Světlo je oslňujícím, jako ostří nože zařezávají se jeho čisté paprsky do duší Prastvořených, kteří se zahalují před Božským světlem.
Svatá křídla vznáší se kolem krále, který stojí ve slavnostním povznešení a zbožnosti v tváří v tvář před Otcem.
Z bílého světla proudícího nyní dolů v mocné hojnosti zaznívá hlas, který se odráží od duší věčných služebníků jako chvějící se vesmírem, zasahuje miliony světů a živých bytostí, které před jeho zvukem padají na kolena a vzývají Pána. Zvuk proudí až dolů k zemi a proniká hrůzou ochromené až do jejich nejvnitřnějšího nitra.
A s všemocnou silou volá zvuk hlasu duše lidí:
Lidské duše, jediné mezi všemi tvory, které povstaly z vyzařování Páně, ony jediné nemohou ho uslyšet. Cítí pouze veliký a skličující tlak, to jediné, co mohou vytušit ze svaté, světlé síly věčnosti.
Imanuel stojí ještě ve svaté síni, dosud zírá do očí Otcových a kolem Syna vane světelný paprsek hněvu, který mu dal Všemohoucí v této chvíli.
Z bílého světla proudícího nyní dolů v mocné hojnosti zaznívá hlas, který se odráží od duší věrných služebníků jako chvějící se hlas zvonu, činí je rozechvělými a nechává je blaženě zmlknout.
Hlas burácí Prastvořením jako svatá bouře. Při jeho zvuku otřásá se vše, co žije v těchto blažených nivách. Svatý zvuk chvěje se vesmírem.
A brzy bude shromážděno na zemi Prasvětlo Božího hněvu v Synu, v provádějící vůli Páně. Měj se na pozoru lidstvo. Pak musíš projít všemi hlubinami utrpení a musíš jíti až na samé hranice strastí.
Příliš starou je tvoje vina, kterou musíš smýti před Bohem a ty se máš radovati z toho, budeš-li trpět, neboť jenom v tom je vykoupení. A budou mnozí mezi vámi, kteří se musí zhroutit a zahynout současně s prvním útokem Božího hněvu.
-------
106. Chvějící se rytmus dní přináší soud a všude se křižují blesky věčného hněvu.
V bolestných událostech zesiluje lidstvo jeho náboženské cítění, ale nikdy nemůže lidstvu přinésti svaté slovo, kdo nepřišel z Imanuelovy svaté vůle. Jen ústa těchto vyslaných mohou zvěstovati pravdu, která přináší naplnění prázdným duším, požehnání prahnoucím a osvícení hledajícím, kteří zklamáni odešli od prahu všech kostelů a církví.
Buďte proto bdělí. Na všech stranách propukne vbrzku fanatismus a náboženské boje. Neboť i dnes jsou farizejové jako tehdy nejhoršími lichotníky a uchvatiteli moci, kteří chtějí víru lidí vtěsnati do pout dogmat a nesnášenlivosti. To bude jejich poslední útok na duše, jež budou brzy osvobozeny od temného tlaku.
Vztáhnou ruce po svatém slově, které v čistotě sestoupilo z výšin a nyní ukazuje a otvírá jasnou cestu ke světlu.
-------
107. Fantomy a furie se připravují, aby se vrhly na lidstvo, které Boží láska opustila a jež musí projít Božím soudem.
To, co doposud pravěčná láska a milosrdenství Páně nabídla lidem prostřednictvím svatých úst svých Synů, to nechali bez povšimnutí. Zdálo se jim to bezcenné, protože jim to bylo nabídnuto prostě a přirozeně, bez jakékoliv okázalosti. Oni sami měli ve svých duších rozeznati vysokou hodnotu a probuditi se.
Avšak nyní uzavřel Pán své uši právě tak, jako lidé a nebude dbáti nářku, který se bude nyní rozléhati zemí.
pak budete moci volati po Bohu, on vám nedá více odpovědi. Osaměle stojíte v soudu, zcela sami, vy, kteří jste nedbali svatého slova. Nyní v utrpení musíte poznati všemohoucnost Páně a každého jednotlivce zasáhne svatý hněv v tom, co je mu na zemi nejmilejší. Bude zasažen majetek i statek, muž i žena, dítě, všechno na čem jste lpěli ve falešné lásce, samolibosti a svévoli.
Sami musíte prožíti včechnu tíhu, sami také musíte následovati světelného paprsku, jež vám ještě zasvítí v nejhlubší bídě vaší duše. Jen sami musíte jíti cestou k zářivému lesku Hory a žádné ulehčení a žádná pomoc vám nebude nabídnuta dříve, pokud nebudete v pokoře státi před branou nejsvětějšího.
Tak to chce Pán. Obrátil se v hněvu od vás a Syn naplní vůli Otcovu.
-------
108. Své slovo jsem vám dal a můj Syn je přinesl na zem, světlo slova bylo zatemněno vaší vlastní vinou.
Svaté je mé slovo. Ale vy jste jej nechtěli znát. Svatý je můj hněv, žijící v mém Synu, který vás bude soudit ve jménu mém.
Uzavřeny jsou brány života od této chvíle a Já nevpustím nikoho z vás, který mě nevyznal dříve, než-li v soudu promluvila ústa Imanuelova.
On je zrozen z mé všemohoucí věčnosti a já vás nyní donutím k poznání jeho a mého slova.
-------
109. Lidé, vy váháte vyjíti vstříc Bohu a Pánu. Tak maličkými jste a přece tak domýšlivými. věříte, že jste zajedno s Bohem a domníváte se být jeho obrazem. jak by musel Pán vypadat, kduby vy jste mu byli podobni. Rouháte se Bohu každou lehkomyslnou myšlenkou, váš celý život na zemi se stal rouháním se Bohu a vaše prosby a modlitby jež jsou falešné jako celé vaše myšlení uráží Boha, který trůní v nejsvatější ohromné vzdálenosti ve věčné čistotě.
Musíte se učit poznávat, jak maličkými jste vy, později stvořená sraženina, Prastvořených duchů. Musíte se opět učiti, kde je vaše místo ve stvoření a učiti se znovu v opravdové bohabojnosti a pokoře vzývati a ctíti Pána.
Klesli jste z milosti světla, protože jste ji odhodili a ničili tak často, jak vám ji ruka Páně v lásce ukázala.
Syn Věčného je nyní mezi vámi a Boží hněv příšerně duní nad vaší nepravostí naplněnými městy. Čistou zem proměnili jste svými hříchy v bahno a proto ona sama se nyní pozvedne na pokyn Páně a hněvivě se zachvěje až všechna špína z jejího povrchu odpadne. Bude se moci současně opět zachvívati ve světelném rytmu stvoření, poněvadž byla jen donucena se z něj vyšinout hříšnou lidskou vůlí.
Ale vy lidští duchové jste zapomněli svaté záchvěvy světla, vy se nemůžete nyní opět tak rychle a radostně přivtělit, musíte se učit, poněvadž jste lehkomyslně přehlíželi všechno svaté, světelné, Bohem darované.
Naslouchejte prvnímu volání svatého hněvu a začněte okamžitě a čištěním své duše. Mnohem více leží na vás než na zemi a když se země vyšvihne v radostném vykoupení vzhůru, pak musíte být i vy osvobozeni od moci temnot, nebo jinak nebudete moci jíti s ní do světla života.
-------
110. Břeskně zní pozouny Božích poslů a svolávají na zem strašlivými tóny odplatu.
Lidští duchové jste zralí. -- volá dunivý hlas -- jste zralými k soudu. A on se nyní musí naplnit. Trpělivost Páně zrozená z jeho Božské lásky je u konce. Nyní přinášíme svatý hněv jeho Boží spravedlnosti k vám váhavým, aby i vy jste byli souzeni.
Pán nebude již milosrdným k vašim srdcím, strastem, neboť jeho hněv bude právě tak veliký a svatý jako byla jeho trpělivost a láska.
-------
111. Vy pozdější stvoření, jestliže vám ještě jednou zasvitne světlo míru, naučte se pravému vzývání Boha v pokoře vašich duší. Můžete být nyní šťastnými ve kruhu stvoření, budete-li žít ve věčných zákonech Páně, jež jsou klíčem života.
Vaše cítění však, které se v soudu má osvobodit od tlaku pozemského rozumu, vaše cítění je ruka, která uchopila klíč otevírající vám svaté a světlé brány věčnosti.
Proto se učte pravdivě chápati velikost Boží. Učiňte vznešenost Páně ve svých duších živou, aby mu sloužila vaše pokora a vaše radost a opět samozřejmě se podřídila jeho věčné vůli.
Čím více vytušíte velikost páně a čím více se před ní skloníte, s tím větší úctou budete státi před Synem Věčného, který přišel na zem, aby vás učil a nyní soudil, nebudete-li dbáti nejsvětějšího posledního napomenutí.
-------
112. Světový soud. Poprvé je vaše planeta zralá a musí nyní projíti očišťujícím plamenem Božského světla a musí se pozvednouti k poslední přípravě v říši tisíce let. Země měla jinou cestu než tuto těžkou cestu soudu ke svému zrání, kdyby se byli lidé zachvívali v čisté vůli Páně. Pak byla by říše tisíce let přinesla požehnané dokončení pro ni v radosti poznávající duchy a nebyli by měli Synové Páně zapotřebí nésti na svých bedrech utrpení a tíhu pozemského putování.
Vždy hlouběji klesali lidé od světlého záření milosti , chtěli býti osvobozeni od Boha a zamotávali se přitom do kliček temnoty, která je vždy více poutala, poněvadž byla bez lásky a plna zlého chtění.
Jen v několika lidech žila ještě naděje na přicházející světlou říši tisíce let. Jejich duše toužily v duchu po ni. Oni věděli, co ztratily, vzdor všem překážkám pozemského rozumu.
Poprvé provedl pán v pozemském putování Synově trestající soud. Není více v něm všemilující a všedávající. Pán stal se hněvivým, poněvadž lidé pronásledovali jeho Syny a usmrtili světlo.
Nyní soudí Imanuel ve spravedlnosti Otcově, která je neoblomná podle lidského smyslu. Jen ten, kdo pocítí hněv Páně a vědomě jej přijme jako plně zasloužený, jenom tomu může se ještě jednou naklonit Boží láska a vésti ho.
Boží vůle je vůle věčnosti. Boží vůle je svatá a čistá a ve své spravedlnosti neotřesitelná. A právě této svaté, věčné vůli nechtějí lidé rozumět a nechtějí ki uznat.
Jakmile je potká nějaká zkouška, smlouvají se svým osudem v nevděčném kručení, místo, aby se nejprve ptali: v čem jsem chybil, že mě potkala tato tíha?
Svatá vůle Páně bude nyní svítiti opět jasně a svatě před dušemi těch nemnohých, kteří přežijí přísnost soudu. Pak bude člověk opět věděti, jak dokonalý je Pravěčný, který nechal vzniknouti stvoření ve světle svých paprsků a jehož všemoudrost ho řídí až do nejmenší maličkosti.
Tak má býti nyní v pozdějším stvoření, aby žádný napokoj nerušil již svaté záchvěvy Boží lásky.
Imanuel, duch věčného pozvedne nyní opět pozdější stvoření ke světlu a připojí ho k nádhernému Prastvoření, aby potom jako pevný a zářivý článek svítícího zlatého řetězu se vzájemně spojoval a obklopoval věčný chrám Boha Otce, jako živoucí ozdoba.
-------
pokračování v druhém dílu