Pánův poslední pozemský den
Hellmuth Müller-Schlauroth
V následujících řádcích píši o tom, na co si vzpomínám a co jsem mohl prožít v Kipsdorfu v Krušných horách, v PÁNOVĚ domě, v sobotu večer, dne 6. a v neděli 7. prosince 1941.
5. prosince, pozdě odpoledne, bylo to v pátek, mne zastihl v Schlaurothu telefon slečny Irmingard z Kipsdorfu. Slečna Irmingard mi sdělovala, že PÁNOVI se nevede zdravotně dobře, proto žádala, aby Dr. Hütter laskavě přišel k lůžku nemocného. Důvodem, proč volala ke mně bylo, že neměla telefonní číslo Dr. Hüttera. Odpověděl jsem, že Dr. Hüttera ihned uvědomím a tázal jsem se, zda smím přijít také. Odpověděla, že mému příchodu nic nebrání. Řekla mi ještě, že pro nás oba objedná pokoj v Kipsdorfu, v hotelu Halali, i když tam je dnes zavírací den. (Zde bych chtěl podotknout, že již dříve jsem se přátelil s Hütterovým otcem, který by1 rovněž lékařem v Görlitz, takže toto přátelství přešlo, tak říkajíc, z otce na syna.)
Když jsem zjistil, že v pátek již nemůžeme dojet do Kipsdorfu, (museli jsme jet vlakem, neboť byla válka a ani Dr. Hütter ani já jsme již auta neměli), telefonicky jsem se spojil s Dr. Hütterem, který byl samozřejmě okamžitě připraven PÁNA navštívit. Nejbližší vlak, kterého jsme mohli použít odjížděl v sobotu, 6. prosince, kolem 6. hodiny ranní z Görlitz a do Kipsdorfu jsme přijeli asi v 9 hodin dopoledne.
Odložili jsme svá cestovní zavazadla v hotelu, Dr. Hütter vzal pouze svou lékařskou brašnu a tak jsme se vydali do PÁNOVA domu.
Tam jsme byli přijati dámami. Dr. Hütter započal ihned s vyšetřováním PÁNA, já jsem zůstal s dámami v obývacím pokoji - jídelně. Tento pokoj byl v přízemí domu, zatímco PÁNOVA ložnice byla v poschodí.
Když byla prohlídka ukončena, šly dámy k PÁNOVI a já šel s nimi. Prosil jsem slečnu Irmingard, aby se zeptala PÁNA, smím-li jít také k Němu. Stál jsem v otevřených dveřích slyšel jsem, jak se slečna Irmingard táže: "Otče, pan Müller Schlauroth je zde a ptá se, zda smí jít k Tobě?" Na to PÁN odpověděl: "Moji přátelé smějí vždy ke mně přijít." Odebral jsem se k PÁNOVU loži. Postel, ve které ležel, stála tak, že se k ní mohlo přistoupit ze tří stran. PÁN ležel na levé straně těla, obešel jsem postel, abych Ho mohl pozdravit. PÁN mi podal ruku, pevně se na mne podíval a řekl sotva slyšitelně: "Je dobře, že jste zde." Setrval jsem ještě několik vteřin pod Jeho laskavým pohledem a odstoupil jsem tiše od Jeho lůžka. Při tomto pozdravu byl PÁN ještě při plném vědomí a byl klidný. Byl však velmi pohublý, Jeho kůže povadlá, až žlutá, ale jeho oči zářily.
Potom nás, Dr. Hüttera a mne, pozvala paní Marie na oběd, který se podával v jídelně - obývacím pokoji. Slečna Irmingard zůstala u PÁNOVA lože. Po jídle se k PÁNOVU loži odebrala i paní Marie. Dr. Hütter a já jsme zůstali sami v pokoji. Zde Dr. Hütter prohlásil: "Kdyby se nejednalo o PÁNA, byl bych pevně přesvědčen, že jsem u lože umírajícího..."
Brzy na to byl Dr. Hütter naléhavě volán slečnou Irmingard k loži nemocného.
PÁNŮV zdravotní stav se zhoršil. Rychle jsme oba pospíchali po schodech, Dr. Hütter se odebral k PÁNOVI, aby mu zkusil puls, já jsem zůstal stát v pokoji u dveří. PÁN byl blízek mdlobě. Dr. Hütter řekl dámám, že puls velmi zeslábl a dal PÁNOVI injekci posilující srdce.
Aby tento prostředek ještě podpořili, shodly se dámy s Dr. Hütterem, že paní Marie svou vrozenou uzdravovací schopností si stoupne u nohou postele a pozdvihnutím obou paží se pokusí dodat PÁNOVI sílu.
Dr. Hütter držel PÁNOVI ruku, aby stále kontroloval puls a vždy, když puls slábl nebo vynechával, dal paní Marii znamení hlavou, aby své léčení opakovala. Měl jsem dojem, jako by byl PÁN v bezvědomí. Ležel poměrně klidně, ale pokaždé, když paní Marie zvedla ruce, se trochu posadil a uhodil velmi vzrušeně, často oběma pažemi, ale většinou pravou paží tak, jako by se bránil mečem. Tento děj jsem prožil třikrát nebo čtyřikrát, pak jsem odešel dolů do obývacího pokoje.
Tam jsem se modlil.
Kolem 15. hodiny přišla slečna Irmingard a řekla mi, že v 16 hodin přijedou vlakem do Kipsdorfu manželé Gieseckovi. (Pan Giesecke byl majitelem domu, ve kterém panstvo bydlelo. Dal jim jej k disposici, když PÁN se souhlasem gestapa opustil Schlauroth, aby si znovu založili domov.) Paní Marie mne prý prosí, abych čekal Gieseckovy na nádraží a řekl panu Gieseckovi, aby přišel jenom sám a nebral svou paní s sebou. Mně osobně má od paní Marie vyřídit, že by vzhledem k vážné situaci to paní Giesecke nesnesla. To byl pro mne nepříjemný úkol, neboť jsem s Gieseckovými nebyl přímo spřátelen, ani jsem je dobře neznal. Poněvadž to však byl příkaz paní Marie, bylo mi naprosto nemožné odepřít a nesplnit jej. Čekal jsem Gieseckovy na nádraží. Na cestě ke Schweitzerhofu (tak se jmenoval dům, ve kterém PÁN bydlel a který náležel Gieseckovým), sdělil jsem panu Gieseckovi, pokud možno šetrně, vzkaz paní Marie. Těžce se dotknul pana Giesecka, viděl jsem na něm, že je velmi zaražený. Pan Giesecke však, stejně tak jako jeho paní, vyhověli přání paní Marie. Paní Giesecke odešla dále, do výše položeného statku, pan Giesecke do Schweitzerhofu, do pokojů vyhrazených pro Gieseckovy. To se událo asi v 16.30 hodin. Současně byl panu Gieseckovi povolen vstup do PÁNOVA pokoje.
Asi o 10 minut později přišel Dr. Hütter, který do té chvíle nepřetržitě sledoval PÁNŮV tep a snažil se střídavě s paní Marií - on injekcemi posilujícími srdce a ona zvedáním paží - pomoci PÁNOVI a udržeti Ho při životě. By1 viditelně zděšen a řekl mi, že se musí zhostit pro něj hrozného příkazu, jímž ho pověřila paní Marie. Příkaz zněl: "Pan Giesecke zjistil svým kyvadlem v PÁNOVĚ pokoji, že ty, máš ihned opustit dům, neboť stojíš v cestě PÁNOVU uzdravení!" Na to jsem sestoupil s Hütterem do haly a zatímco jsem se chystal obléci plášť, volala slečna Irmingard shora: "Pane Dr. Hüttere, pojďte rychle, rychle!" Hütter vyběhl po schodech, berouc dva schody najednou. Právě v okamžiku, kdy jsem otvíral domovní dveře, abych podle příkazu opustil dům, volal Dr. Hütter shora: "Helmute, již nemusíš odcházet, PÁN zemřel mezitím co jsem byl dole." To bylo v sobotu 6. prosince 1941 v 17.20 hodin.
Poté co Dr. Hütter vykonal nezbytné u mrtvého PÁNA, sešli jsme se s dámami v obývací jídelně, kde bylo ujednáno, že ostatní bude domluveno druhý den v neděli. Noc ze soboty na neděli jsme s Dr. Hütterem strávili v hotelu Halali, ve společném pokoji. Zde se udál ještě jeden příběh, který snad stojí za zmínku. Hütter byl očividně velmi vyčerpán a brzy usnul, zatímco já jsem dlouho nemohl spát. Najednou se v hotelové hale ozval telefon. Protože mimo nás v domě nikdo nebyl (z toho důvodu jsme již ráno vzali sebou klíč od domu), vyzváněl nepřetržitě.
Proto jsem vzbudil Hüttera. Oba jsme mysleli, že může volat paní Marie. Mohl se PÁN vrátit do pozemské schrány? Spěchal jsem k aparátu. Volající byl ale host, který rušil objednávku pokoje.
V neděli ráno jsme snídali v hotelu. Dr. Hütter se pak vydal ke starostovi, aby vybavil nutné formality. Sešli jsme se opět v domě smutku. Dr. Hütter očistil, spolu s povolanou omyvačkou mrtvých, PÁNOVO mrtvé tělo.
Dámy přinesly PÁNOVO roucho a s panem Dr. Hütterem Ho oblékli do žlutého šatu a položili na lože, přikryté bílým plátnem. Když byl PÁN upraven a světla kolem něj hořela, vstoupil jsem i já a rozloučil se s Ním.
Odpoledne mě dámy prosily, abych vybral v Drážďanech u státního pohřebního ústavu rakev a zařídil převoz mrtvého PÁNA do Bischofsverdy. V Bischofswerdě jsem měl získat hrob a domluvit s příslušným farářem pohřeb a dobu jeho konání. V pondělí 8. prosince jsem odjel z Kipsdorfu ranním vlakem, abych splnil příkazy dam. Když se tak stalo, uvědomil jsem dámy v Kipsdorfu telefonicky o termínu PÁNOVA pohřbu a o výsledku mých ostatních úkolů. Pak jsem odcestoval domů, do Schlaurothu, na svůj statek.
Tento spisek vznikl po velmi svědomitém zkoumání mých vzpomínek a jsem pevně přesvědčen o tom, že skutečně souhlasí s prožitým.
Rötz v horním Falsku Helmuth Müller Schlauroth
31. března 1969 PÁNŮV učedník, v.r.
P.S. Pan Giesecke po předchozím zprostředkování mým přítelem Karlem Linckelmannem - během PÁNOVA pohřbu v Bishofsverdě, přistoupil ke mně a prosil mě, u otevřeného PÁNOVA hrobu, abych mu odpustil příkoří, které mi učinil v Kipsdorfu.
To jsem rád splnil.