Argument farizejů z Hnutí Grálu:
"Jak někdo může pochybovat o slečně Irmingard?"
Napsal Pavel Krajíček
Slečna Irmingard byla nevlastní dcera Abdrushina z jeho druhého manželství. V době působení Abdrushina byla povolaná ke službě Světlu jako Čista lilie.
Cenzura Poselství Grálu i další literatury byla provedena po smrti Abdrushina. Dodnes nikdo neviděl onen manuskript přepracovaného Poselství Grálu podle kterého se tisklo po válce. Vypadá to, že nám farizejové z Hnutí Grálu se snaží namluvit, že onen manuskript a tedy jediný případný hmatatelný důkaz od Abdrushina o údajném přepracování, že tento manuskript po cestě domů z tiskárny vytratili. Asi jako když puberťák ztratí občanku nebo klíče. Asi si myslí, že místo hlav máme kedlubny... i když jak to vypadá, tak o některých si to mysleli správně.
Jediný argument, který dnes používá Hnutí Grálu na obhajobu svého zločinu přepracování (cenzuru) knihy Poselství Grálu je prohlášení slečny Irmingard. Tedy prohlášení člověka stavějí nad Slovo Boží a prohlášení Abdrushina.
Kde zůstala ona Božská prozřetelnost, když slečna Irmingard zcela neprozíravě vygumovala veškeré Adbrushinovy rukopisné poznámky - jediný to důkaz, že na domnělých Manuskriptech pro "Vydání poslední ruky" pracoval sám Pán? Jediné co tedy je notářsky a soudně ověřeno je zničení těchto jediných domněle "existujících" důkazů.
Kdyby chtěl někdo méně znaly věci namítnout, že sl. Irmingard byla přece Božská bytost, tak k tomu si připomeneme slova Abdrushina:
Sedmého září 1930 byl ten den, kdy Irmingard, jako před zrozením vyvolená a od Světla proto vyslaná, byla povznesena vzhůru ze země do světlé zahrady Boží, poněvadž duchovní lilie nádherně kvetly v její vznešené čistotě. Bůh sám ve své milosti propůjčil při tom jejímu duchu jiskru, která jí dává schopnost na věky býti při Imanuelovi a Marii ve Hradě jako jediný tak povznesený lidský duch, který vyšel z vývoje.
Abdrushin
Stojí tam: lidský duch, který vyšel z vývoje
A v téže přednášce níže píše Abdrushin:
Jen Boží vůle Tě může oddělit od Tvé přísahy. Dokonala jsi cestu k nebeské spáse! Tvoje srdce rozžhavuje oheň poznání, vůle přikazuje Tvé cestě a tělu. Polož znamení své služby s radostným díkem Bohu!
Ochraňující kříž stojí mezi Tebou a všemi pozemskými přáními Tvých bližních. Ty nejsi pro ně zde na zemi! Zahaluje Tě plášť, Tobě určený. Tím jsi odňata do mého kruhu. Lidstvo nemá více žádnou účast na Tobě. Boží milostí, která Ti poskytuje sílu, zůstaneš u mne nyní a ve věčnosti! Žij nadále v díku k svému Pánu, který je naším Bohem a Otcem!
Abdrushin
--
Použijeme už dříve někým sepsané dění:
...Jednoho krásného, či spíše ošklivého dne došlo přímo na svaté Hoře mezi členy nejužšího mezinárodního vedení k těžkému střetu. Nešlo o nic menšího a posvátnějšího, než o peníze, majetek a moc. Ve třicátých létech minulého století vybudovali první Abd-ru-shinovi stoupenci na náhorní rovině zvané Vomperberg v Tyrolích překrásnou Osadu Grálu. Tato osada byla v prvé fázi celkem přirozeně vedena jako Abd-ru-shinův osobní majetek; mimo jiné i proto, že Abd-ru-shin si výslovně nepřál založení jakékoli oficielní skupiny příznivců nebo dokonce církve !
Jenomže – Němci obsadili Rakousko a za pár dní poté i Osadu na Vomperbergu. Abd-ru-shin byl zatčen Gestapem, jeho majetek zkonfiskován a nešťastný, drtivou většinou příznivců opuštěný Pán zanedlouho v domácím vězení umírá. Před svou smrtí vyslovil přání, aby jeho majetek, v jehož znovunabytí pevně doufal, byl převeden na nějakou mezinárodní instituci, např. nadaci, která by pečovala o rozšiřování jeho díla. Dnes už je celkem zbytečné uvažovat o tom, proč se tak nestalo a majetek byl i po válce stále veden jako soukromý majetek rodiny Bernhardtů. Dny přicházely a odcházely a vznešené dámy, tedy choť a nevlastní dcery Abd-ru-shinovy stárly. Dcera slečna Irmingard však měla schovanku, která se posléze provdala za gentlemana jménem Holzapfel. Pan „dřevěné jablko“ - „pro klid v domě“ přijal při sňatku jméno své choti - Bernhardt. Slečna Irmingard ve své závěti vyslovila přání, aby majetek přešel na dcery paní Holzapfelové – Bernhardtové, leč stalo se něco jiného. Paní onemocněla velmi zhoubnou formou roztroušené sklerózy, takže ještě předtím, než zemřela, musela být prohlášena nesvéprávnou. Několik hodin před prohlášením nesvéprávnosti převedla veškerý svůj majetek – nikoli na své dcery, jak si přála slečna Irmingard, ale na svého chotě.
Mezinárodní vedení Hnutí Grálu tak bylo postaveno před těžko řešitelný úkol a posléze mu nezbylo, než ustanovit pana Bernhardta, tedy absolutního majitele veškerého majetku movitého i nemovitého, nejvyšším vedoucím Hnutí. Nějaký čas to jakžtakž fungovalo, ale to se již hlásila sklizeň zkažené setby. Pan Bernhardt se ve své funkci neosvědčil – nebo možná viděl někomu příliš do karet – to už se asi nikdy nikdo nedozví. Bylo proto zapotřebí jej nějak odstavit. Záminkou k tomu byl milostný románek, který svatý muž prožíval při nemoci své choti s vychovatelkou svých dítek. Pan Bernhardt byl tedy zproštěn duchovního vedení a bylo mu svěřeno pouze hospodářské vedení Osady, která ovšem byla jeho majetkem, takže se s tím nedalo nic víc udělat. Pan Bernhardt v prvním překvapení z vývoje souhlasil - a dokonce podepsal dokument, který toto dění učinil oficielním a jež nesl hrdý název „Nové uspořádání.“ Staronovým duchovním vůdcem byl ustaven stařičký pan Herbert Vollmann, bývalý nejbližší Abd-ru-shinův spolupracovník.
Jenže pan Bernhardt si záhy uvědomil, že se nechal vyšachovat zcela naivně a zbytečně, protože je to on, kdo formou osobního vlastnictví Osady tahá za delší konec provazu. I usedl a sepsal několik dekretů: degradoval pana Vollmanna a exkomunikoval jej z Hnutí tím, že mu zakázal přístup na pobožnosti. Zrušil kanceláře „mezinárodního vedení na Hoře a odkázal je „do nížin“ jak se poeticky říká městečku Schwaz in Tirol, které se nachází v údolí Innu, těsně pod Vomperbergem. A ustanovil se duchovním a světským šéfem, tedy jakýmsi papežem Grálu.
Vetchý pan Vollmann tuto bezohlednou akci nepřežil; umírá několik dní po své exkomunikaci – všem dříve exkomunikovaným k jisté satisfakci, neboť i on se žel zúčastňoval předcházejícího inkvizičního dění...
---
Proč se Vollmannových dcera zcela minula Poselství Grálu, podobně jako Margot - adoptivní dcera sl.Irmgard Freyer! Není to také jasným důkazem toho, jaké bylo pravé smýšlení celé rodiny...??
Adopce sirotka Margot - opět jen ryze lidský akt. Kde zůstalo vyciťování neřku-li neomylná Božská prozřetelnost? Když Margot, ač vychovávána vznešenými dámami, přesto jí zůstala věc učení Grálu zcela cizí. Dokonce natrhla jedné služebné (čtenářce PG) ucho, když jí neudělala něco přesně podle příkazu...!!
Už jen to, že si slečna Irmingard vzala do adopce cizí dítě Margot, poukazuje na to, že Božské už dávno v ní nebylo - v době svého působení měla velký odstup i od dalších povolaných a najednou vešla do úzkého kontaktu s nějakým "obyčejným" člověkem? Jak by to bylo možné při její Božské čistotě? Opět důkaz, že Božské už bylo pryč a vynořivší se mateřské pudy dokonce přerostly samotného ducha a došlo k adopci cizího dítěte.
Zapomněla Irmingard na slova Abdrushina:
Ochraňující kříž stojí mezi Tebou a všemi pozemskými přáními Tvých bližních. Ty nejsi pro ně zde na zemi! Zahaluje Tě plášť, Tobě určený. Tím jsi odňata do mého kruhu. Lidstvo nemá více žádnou účast na Tobě. Boží milostí, která Ti poskytuje sílu, zůstaneš u mne nyní a ve věčnosti! Žij nadále v díku k svému Pánu, který je naším Bohem a Otcem!
Přesně jak psal pan Wágner a jak to také bylo z jeho vzpomínek u nás zcenzurováno:
Pán mluvil při slavnosti mimo jiné:
“Maria, Božská Láska, se začíná pomalu uvolňovat od hmoty.”
Tato věta mi dala mnoho přemýšlení. Dobře jsem si ji zapamatoval: Co to říkal Pán? Láska se začíná pomalu uvolňovat?
Ano, to znamená, že Božské bude z rozvinutého lidského ducha odejmuto a zůstane lidský duch, který mohl bezbytostnou část přijmout, která skrze něj působila. Božské bezbytostné je část záření, o čemž by Pán podrobně napsal v devíti svazcích, které by měly přijít. Mnoho jsem se směl od Pána dovědět, o čemž nemám psát, neboť by to jednoduše nebylo pochopeno. Potom nesla slečna Irmingard při této slavnosti závoj, což mělo také hluboký důvod a příčiny. Ale pokud je Pán ve hmotě, je také ona. Mnoho se stalo, co nositelé kříže vůbec nevzali na vědomí, tak mnoho spali, protože se chovají jako věřící církví. Ano, tak to vypadalo na Svaté Hoře.
---
Už při pozemském smrti Abdrushina bylo vidět, že se jedna o obyčejné lidské duchy viz:
Helmuth Müller - Schlauroth:
Na Jeho poslání již nevěřila a to už za Jeho života, pani Maria. To mohu dosvědčit: Za své přítomnosti v Kipsdorfu 6. 12. 1941, t.j. v den úmrtí PÁNA, jsem se zdržoval většinou v obývacím pokoji. Asi 1-2 hodiny před tím, než PÁN opustil své pozemské tělo, přišla ke mně paní Maria. Postavila se přede mne a zeptala se: „Cožpak můžete stále ještě věřit, že on je Synem Člověka ?“ Úplně vylekán jsem odpověděl: „Ale, paní Marie, jak jste na to přišla ?“
Odpověděla: „No, protože musí tolik trpět !“ Já na to: „Ale, paní Marie, vzpomeňte na Ježíše. Ten musel snášet ještě víc. Jeho ukřižovali.“ Odvrátila se ode mne se slovy: „Ovšem, v tom máte pravdu !“, opustila pokoj a šla zase do úmrtního pokoje PÁNA. Tuto výpověď činím místo přísahy.
Prohlášením, že již nevěří na Božské poslání PÁNOVO, se paní Maria, která byla spojena jako část Lásky Ježíše, s Imanuelem, zbavila tohoto spojení.
--
Tento věrný Pánův učedník Helmuth Müller, kterého Abdrushin na smrtelné posteli nazval svým přítelem na rozdíl od Vollmanna a Alexandra, které vydědil a nechtěl je vidět, nevěděl nic o přepracování Poselství, jak se i sám zmínil ve svém dopise Dopis slečně Irmingard... přesto po válce tohoto věrného učedníka na Horu nepustili! Jak je psáno tady: Kdo se ujal Hory po válce? Také se k tomu dochovala tato vzpomínka:
Chování dam
Dámy měly sklon užívat v jejich (asi vzájemných) rozhovorech často slova jako „ Ach, můj dobrý Bože“ nebo „můj Bože“ .. a podobně. Toto slyšela služebná Frieda, rovněž příslušející ke (komunitě) Grálu, která tím byla šokována. A zeptala se pana Müller-Schlaurotha, jak tomu má rozumět. Po delší úvaze pozval pan Hellmuth Müller-Schlauroth PÁNA na vyjížďku autem. Chtěl s ním o tom problému mluvit, ale odvážil se otevřít to téma až na této tajné vyjížďce. Poté, co zastavil, řekl PÁNOVI, že si služebná tato slova pronesená z úst Dam nebyla schopna vysvětlit. PÁN byl poté velmi tichý, poděkoval ale, že mu to pan Müller-Schlauroth řekl. Dalšího dne měl PÁN s dámami hlasitý spor, který zněl celým domem.
Podle přesvědčení pana Müllera Schlaurotha přispěla tato událost podstatným způsobem k tomu, že na něj dámy zanevřely a snažily se ho vypudit.
(Z vyprávění paní Elisabeth Müller 20.4.1987)
---
Mnoho farizejů z Hnutí Grálu vám dnes řekne na vaší připomínku o cenzuře Poselství Grálu toto:
"Jak někdo může pochybovat o slečně Irmingard?"
A co kdyby tak raději řekli: Jak může někdo pochybovat o Abdrushinovi?
Tedy není pro ně poplatná Vůle Boží např. zde: Abdrushinovo prohlášení, nikoli Vůle Boží, ale pro jejích úmysly jsou směrodatné prohlášení slečny Irmingard, která celý majetek Abdrushina chtěla převést na cizího člověka, kterého si adoptovala. Přísně vzato by bylo úplně jedno na kterého jediného člověka by to chtěla převést s ohledem na to, že Abdrushin před svou smrtí vyslovil přání, aby jeho majetek, v jehož znovunabytí pevně doufal, byl převeden na nějakou mezinárodní instituci, např. nadaci, která by pečovala o rozšiřování jeho díla.
Když tedy mají takovou neotřesitelnou víru v člověka, tak proč neříkají např. toto: "Jak může někdo pochybovat o Luciferovi?" Vždyť Lucifer na rozdíl od Irmingard, jež má původ v lidském duchovnu, má původ v Božský bytostném, tak jak je možné, že ti farizejové pochybují o Luciferovi? Mohli by namítnou, že o Luciferově selhání nám napsal sám Abdrushin... jistě, Abdrushin nám také napsal svou vůli Abdrushinovo prohlášení
A Irmingard, jež byla na zemi a jejíž původ je z lidského duchovna, tak tuto bytost staví nad všechny ostatní... nejen nad archanděla Lucifera, ale dokonce i nad samotnou Vůli Boží, tedy chtění Abdrushina. Jestliže mohl selhat Božský bytostný archanděl, tak proč by nemohl selhat původem lidský duch z vývoje, kterým Irmingard byla? Příliš zřetelně je vidět v jejich jednání ona strnulá křečovitost a vratký můstek o kterém vědí, že mu hrozí zhroucení a jehož trhliny nevidí pouze ti, kteří mají na krku místo hlavy kedlubnu.
