Dopis učedníka Alfreda Fischera učedníkovi Müllerovi 27.12.1962
ze kterého vyplýva, že Pán (Abdrushin) vydědil p. Vollmanna a p. Alexandera.
Dopis Alfred Fischer p.Müllerovi 27.12.1962.doc
PROFESSOR Dr. ING. ALFRED FISCHER 75 KARSRUHE
STEFANENSTRASSEASSE 50
27. Dez. 1962
Milý pane Müllere
když přišel Váš dopis, za který děkuji, ulehli jsme (moje žena a já) právě na 8 dní, má žena kvůli nachlazení, já kvůli malému srdečnímu podráždění z přetížení. Tak jsme současně odstranili několik nedostatků v domácnosti. Ale teď již je to opět za námi, zato ta zima jako na Sibiři –20 st. °C v noci.
K Vašim otázkám: Bylo to asi na podzim 1941 (nebo ale již 1940), když mi řekl Giesecke v Kipsdoffu, že musel napsat z pověření Pána rodině Vollmannových a panu Alexandrovi, ať nejezdí na vánoce (jak bylo zřejmě plánováno), protože rodinné svazky již nepovažuje za platné. Tenkrát jsem to pochopil tak, že se Pán cítil být v samotě poslední doby oproštěn od všech lidských vazeb a zcela se od nich odloučil. Tedy něco jiného, než jste myslel. Pán se odloučil od pozemské rodiny.
Vaše další poznámka k postavení pana Alexandra je nyní sepsána v nejnovějším oběžníku pana Walkhoffa, jako vedoucího pro Německo, z prosince (který jste asi také obdržel, nebo berlínský kruh).
Tam na str. 4, odst. IV, druhý úryvek zní:
.........Tam je také řečeno, že centrální vedení vychází z Vomperbergu, a zdejší Správa Grálu je ve svých rozhodnutích samostatná a stejně tak její vedení spočívá v rukou pana Alexandra Bernhardta, který byl k tomu určen Pánem......
Pokud jsem slyšel, Pán neučinil žádná opatření v poslední závěti. Tak mohlo být všechno učiněno pouze z podnětu paní Marie, a to po navrácení zabaveného majetku 1945.
Dle mého názoru nebylo v naší kompetenci zde zasahovat, protože pochody týkající se dědictví – materiálního a duchovního nám nejsou známy.
S paní Marií jsem také ještě hovořil při návštěvě za jejího posledního onemocnění, která mi nebyla nikdy odepřena, přirozeně se o takových věcech nehovořilo. Mluvila vždy jenom o tom, že vše postupuje tak pomalu.
Co by se teď mělo udělat:
Proti Vaší víře, že máte pověření Pána, ve Vašem smýšlení zajistit další trvání Hory, stojí jiná, dnešní verze (o paní Marii). Ona má navenek právní stanovisko navrácení majetku na Hoře jako její vlastnictví na její straně. Všechny ostatní důkazy: projevy, prohlášení v modlitbě jsou především mystifikace, které nemají žádnou průkaznost, zvláště když velká část současných návštěvníků Hory přišla k hnutí po válce, kterým se současné poměry jeví jako správné.
Chcete být reformátorem nebo vykonavatelem vůle Pána, kterou neznáme? Jak se chcete legitimovat – to by mohlo být, abych to zopakoval, v rozporu s paní Marií, která byla také po válce při obnově pojmem pro všechny. Také dnes je Slovo napadáno a křiveno, takže muselo být bráněno. Váš útok přišel snad o 10 nebo 20 let dříve a nebyl připraven ani duchovně ani materiálně. Také skupina Schwartzkopff – Linkelmann se jednou vyjádřila tak, vyčkáme, potom nám brzy spadne celá Hora do klína. Také odsud přišly projevy.
Když byste se mne zeptal na radu, tak by zněla:
V rámci současných možných skutečností je tak široký prostor být činným, a to buď v duchovní oblasti nebo v nějakém praktickém sektoru. Existuje celá řada kruhů, které se sdružují a hledají zpracování myšlenkových pochodů v rámci určité vůdčí idey, které mohou mnohé vysvětlit, co je ještě dnes zcela nejasné. Možnost k tomu je dána. S velikými vědomostmi zde můžete ještě mnohé využít.
Dejte o sobě opět slyšet
Alfred Fischer v. r.
==
O tomto dopisu se Hellmuth Müller zmiňuje i slečně Irmingard v dopisu: Dopis slečně Irmingard od učedníka Helmutha Müllera 1976 (ve čtvrtém odstavci od konce)