Dopis slečně Irmingard
od učedníka Helmutha Müllera z roku 1976
Rotz, 6. března 1976
Opis
Doporučeně.
Slečna
Irmingard Bernhardt
Gralssiedlung
Vomperberg
A 6134 Vomp/Tirol
Vážená slečno Irmingard,
jubilejní vydání „Poselství Grálu“, které vyšlo v minulém roce, jenom oživilo po léta již doutnající otázku a to:
Kdo provedl změny v „Poselství Grálu“ v poválečných vydáních, jimiž se liší od Velkého vydání, které bylo Pánem vydáno v r. 1931 a od „Doznívání Poselství Grálu“ svazek I z r. 1934 ?
Vydání ve třech svazcích 1961/62 obsahuje poznámku „Vydání poslední ruky“ (Ausgabe letzter Hand). To znamená, že toto je poslední, Pánem samým upravená redakce.
Také Vy, slečno Irmingard, jste před lety prohlásila, že všechny změny v Poselství byly provedeny Pánem; rukopis Pánův že je ve Vašich rukou.
Tato prohlášení vyvolávají stále nové pochybnosti. Tyto pochybnosti by byly ihned odstraněny, kdybyste veřejně předložila manuskript - a sice celý manuskript - , který by byl Pánem podepsaný a jím označený za připravený do tisku.
Pán v jednom prohlášení, které učinil v Kipsdorfu dne 26. 10. 1939, tedy v době, kdy On a jeho Poselství Grálu byli politicky v klatbě, bez váhání oznámil:
„Na těchto mých slovech se nemá změnit ani to nejmenší. Mají se číst přesně tak jako na začátku. Taková jaká jsou nyní, taková byla od začátku. Z mé strany se nestalo a nezměnilo nic, nýbrž zůstalo tak slovo za slovem. A tato má slova jsou mé nezměněné, plné přesvědčení ... V těchto dílech, která jsem již napsal a z nichž se dá jasně a zřetelně poznat, jaký je obsah mého chtění, vidím svůj vlastní životní úkol. Z tohoto důvodu považuji se také za vyslance Božího, poněvadž člověk by nebyl mohl nikdy sám za sebe napsat díla o takovém vědění... Pro mne jsou tato díla sama toho důkazem ... v nich působím jako nejvzdálenější pozemské rydlo Božské vůle k novým zjevením nutného vědění...“
Až do 26. října 1939 nebylo na poselství změněno „ani to nejmenší“. Takže teprve od tohoto dne se mohl Pán zabývat myšlenkou, že Poselství přepracuje. Až k Jeho pozemské smrti mu zbývaly tedy ještě dva roky - z nichž poslední rok života byl již poznamenán jeho nemocí -, aby provedl četné škrty, krácení, vsuvky přednášek, sepsání nových a vyhotovení nového rukopisu, připraveného k sazbě. To by bylo nemožné. Nejsou to však jen časové důvody, které mi dovolují pochybovat, že je k dispozici rukopis, označený Pánem za „připravený k tisku“ a odpovídající dnešnímu textu Poselství. Je zde něco mnohem závažnějšího.
PÁN byl nositelem Božského poslání. Ve svém Závěru k původnímu Poselství prohlásil:
„Abdruschin dokončil nyní své poselství lidstvu. Po dokončení v něm nyní povstal Bohem poslaný Syn Člověka
IMANUEL,
který byl zaslíben samotným Synem Božím Ježíšem lidstvu k soudu i ke spáse, jak již staří proroci na něho poukazovali. Nese znamení svého vznešeného poslání: Živoucí kříž Pravdy, zářící z něho, a Božskou holubici nad sebou, jako je nosil Syn Boží. Lidstvo, probuď se ze spánku svého ducha !“
(Vydání 1931, za stranou 662)
Závěr je velké zjevení: „Já to jsem, Syn Člověka Imanuel.“ Toto přiznání se opakuje a potvrzuje na mnoha místech ve starém Poselství. Cituji jen z přednášky „Ježíš a Imanuel“:
„Ve skutečnosti tedy existují: Ježíš, vrozený Syn, a Imanuel, vyrozený Syn.“
„Bůh však přinesl velikou oběť všemu lidstvu a stvoření v Synu Člověka ! Mně, jako Imanueli, nenáleží přitom dík; neboť mne naplňuje nejvyšší radost, že smím sloužit Bohu v jeho vznešené vůli ! Jenom já sám mohu jásavě pociťovat Jeho Velikost, Jeho Vznešenost a Moudrost, Jeho Čistotu, Jeho Moc !
Co je proti tomuto vysokému vědění, proti tomuto citu celé Stvoření ! Nic ! Já také necítím, že bych tu byl na přání těchto lidí, ne, s pohledem vzhůru žiji, blažený, jedině pro splňování Svaté vůle mého pravěčného Otce, jediného Boha a Pána !“
(Doznívání, 1934, str. 94 a n.)
Výše uvedené závěrečné slovo stejně jako všechny přednášky a místa v textech, která přímo ohlašují PÁNA, nejsou již v poválečných vydáních obsažena a to přesto, že se PÁN nazval ve svém prohlášení z 26. 10.1939 tak jako dříve „Vyslancem Božím“!
Kdyby byl PÁN sám vyškrtl výrok, že byl poslán z Božské sféry na tuto Zemi s úkolem, pak by se to rovnalo odvolání, ba zradě na Jeho poslání. Byl by býval všechny, kteří mu věřili, hanebně zklamal. Takové nízké jednání mohl PÁNOVI připsat jen ten nejzlovolnější protivník.
Ne jinak však jednají ti, kdož v publikacích, které vyšly po smrti Pánově, škrtli nebo změnili odpovídající pasáže, příp. z předělávaných fragmentů Pánova odkazu nepřipravených k tisku, udělali „nové“ Poselství Grálu. Také oni Ho staví do postavení zrádce na Jeho poslání!
Pro ujasnění zdůrazňuji, že nehovořím o větných chybách, opravených stylistických kostrbatostech, přeložených cizích slovech a jiných drobnostech, nýbrž jedině a jenom o tom, že PÁN v poválečných vydáních už není Ježíšem zaslíbený, Bohem poslaný Syn Člověka Imanuel.
Jestliže prohlašujete, že PÁN jako by se sám vymazal pro pozdější svět, pak Jej ohromně zatěžujete. Obviňujete Ho tím z odvolání, z nafoukanosti, domýšlivosti, omylu, ano, dokonce z rouhání Bohu! Poselství Ježíšovo nebylo jím samým nikdy odvoláno.
Škrtnutí a přepracování textových částí, o něž jde, mohlo být provedeno nebo mohl být dán k tomu podnět po smrti PÁNOVĚ jen z třetí strany a sice od osobnosti, která už nevěřila v Božské poslání PÁNA.
Na Jeho poslání již nevěřila a to už za Jeho života, pani Maria. To mohu dosvědčit:
Za své přítomnosti v Kipsdorfu 6. 12. 1941, t.j. v den úmrtí PÁNA, jsem se zdržoval většinou v obývacím pokoji. Asi 1-2 hodiny před tím, než PÁN opustil své pozemské tělo, přišla ke mně paní Maria. Postavila se přede mne a zeptala se: „Cožpak můžete stále ještě věřit, že on je Synem Člověka ?“ Úplně vylekán jsem odpověděl: „Ale, paní Marie, jak jste na to přišla ?“ Odpověděla: „No, protože musí tolik trpět !“ Já na to: „Ale, paní Marie, vzpomeňte na Ježíše. Ten musel snášet ještě víc. Jeho ukřižovali.“ Odvrátila se ode mne se slovy: „Ovšem, v tom máte pravdu !“, opustila pokoj a šla zase do úmrtního pokoje PÁNA. Tuto výpověď činím místo přísahy.
Prohlášením, že již nevěří na Božské poslání PÁNOVO, se paní Maria, která byla spojena jako část Lásky Ježíše, s Imanuelem, zbavila tohoto spojení.
Otázka paní Marie je však také klíčovým důkazem o tom, že PÁN sám byl proniknut až do posledního vydechnutí svým vysokým posláním, neboť kdyby to nebyl býval On, proč by vůbec byla paní Maria nadhodila tuto otázku? Také z toho je jasné, že to nebyl PÁN, kdo mohl provést příslušné škrty a změny v Poselství.
Z toho vyplývají další úvahy: PÁN říká v Doznívání svazek I:
„Pak již poznáte bohatství mého Poselství, na němž se nezmění ani slovo, neboť ono jest a zůstane tak, jak jsem je nyní dal.“
(Nachklänge, sv. I, str. 489)
Kdyby se byl PÁN přece jen odhodlal (vzhledem ke slovům která Ho pevně vázala) pro eventuální pozdější nové vydání (na což se nedalo v posledních letech jeho života z politických důvodů vůbec pomýšlet) přepracovat smysl Poselství od základů a vyjmout z něho všechny výroky jasně vyjevující Jeho osobu a Jeho poslání, pak by to nemohl udělat bez prohlášení, ať už v předmluvě nebo na jiném místě knihy. Každý vědec oznamuje na titulním listě nového vydání, zda je nezměněno, přepracováno nebo zcela nově postaveno a v úvodním slově vysvětluje, čím se liší od předcházejícího vydání. A to že by byl měl opomenout PÁN, který byl tak svědomitým autorem? On že by byl uvrhl své čtenáře vědomě do pochybností a nejistoty v tak zásadní otázce? Pro německé nositele kříže vysvětluje změny pan dr. Walkhoff v „Mitteilungsblatt“ č.11 str. 5, únor 1956 takto:
„Stalo se to jen kvůli lidem, aby mohli lépe přijímat z poznání, že jejich současný postoj vyžaduje změny.“
Správa-Grálu (Gralsverwaltung) často operuje tímto vysvětlením, ono však je, žel, v rozporu s Poselstvím.
PÁN říká:
„Slovo se nemá řídit podle lidí, nýbrž všichni lidé se mají řídit podle Slova! Neboť Slovo jest, lidé se však mají teprve státi (lidmi)“.
(Něm. vydání 1934, str. 509, odst. 4)
A dále se píše v Mitteilungsblatt na téže straně:
„Až do konce roku 1950 se prodávala ostatně obě vydání a ve zvláštních případech ještě i později. Bude vyhrazeno pozdější době, aby opět zpřístupnila toto první zpracování všem. Vůle Pána je pro nás rozhodující a podle ní je v této době předáno lidem jenom Jím přepracované vydání.“
To je, nemějte mi to prosím za zlé, klamání! Neboť kde oznámil PÁN svou vůli, týkající se této věci? PÁN nezanechal ani závěť, ani poslední vůli, ani zvláštní nařízení pro případ své smrti.
Shrnuji: Nepopírám, že PÁN v Kipsdorfu pročetl Poselství a provedl v něm malé úpravy. Je také možné, že redigoval a sestavil přednášky pro plánovaný svazek II, Doznívání. S veškerým důrazem však popírám, že PÁN změnil Poselství do dnešní předkládané podoby a tím zradil své poslání. A dále popírám, že PÁN zanechal dokončený rukopis, který sám výslovně označil za „připravený k tisku“ pro nové vydání Poselství. Popírám také, že PÁN zanechal písemné ustanovení, aby v budoucnu bylo vydáno Poselství jen podle tohoto rukopisu.
Tím sílí jistota, že po válce bylo PÁNOVO Poselství třetí stranou zbaveno svého nejhlubšího a nejcennějšího obsahu z oportunistických důvodů.
A teď ještě několik slov k Vám, slečno Irmingard. Podle informací, které mám k dispozici, jste byla vysvěcena na učednici rok před tím, než jste se stala plnoletou (1929). Dne 7. září 1930, v den Vašich 21. narozenin, Vás PÁN povolal jako „Čistou Lilii“ a tím Vás pozvedl do svého Božského kruhu. PÁN k Vám pravil:
„Kříž Tě nyní chrání a stojí mezi Tebou a všemi pozemskými přáními Tvých bližních. Pro ně už nejsi zde na Zemi! Halí Tě plášť, určený pro Tebe. On Tě unáší do mého kruhu. Ty už nepatříš lidstvu.“
Za 1 a 1/2 roku po smrti PÁNOVĚ, v létě 1943; jste adoptovala Margu. Tím jste opět opustila PÁNŮV kruh z vlastního rozhodnutí, neboť touto adopcí jste znovu navázala spojení s lidmi. Poselství říká:
„A kde jsou dva nestejní, kteří se spojí, tam podle zákona ten vyšší je stržen dolů, nikdy však nestoupá nižší vzhůru,“
(Něm: Nachklänge, sv. 1, str. 198, odst. 3)
Míra sestupu se dá poznat na velmi lidské životní pouti Vaší adoptivní dcery.
Podle dalších informací zahájila paní Maria 29. prosince 1945 první velkou slavnost Grálu - po opětném převzetí sídla Grálu do vlastnictví - těmito slovy:
„Stojím nyní před Vámi, abych s Irmingard dokončila ve jménu Imanuelově Jeho dílo.“
To prohlásila paní Maria, ačkoli již nevěřila tomu, že PÁN byl zaslíbený Syn Člověka Imanuel a přesto, že Vy, slečno Irmingard, jste sama od sebe zrušila spojení s Imanuelem.
K této skutečnosti se vztahuje i další věc: K PÁNOVĚ rodině patřili kromě paní Marie a Vás i pan Alexander, pan Vollmann a jeho paní. Příbuzenský vztah k panu Alexandrovi a panu Vollmanovi zrušil PÁN na podzim roku 1940 tím, že pověřil pana Giseckeho, aby sdělil panu Alexandrovi a panu Vollmannovi, že rodinné svazky považuje za neplatné. Tato skutečnost je mi již dlouho známa. Pan prof. dr. Alfred Fischer mi ji v dopise z 27. 12. 1962 výslovně potvrdil. PÁN se tedy od obou těchto mužů odtrhl; Paní Maria a Vy jste je opět dosadily na nejvyšší místo.
To, že tato zastírání si uvědomilo jen několik málo nositelů kříže, je důkazem, že většina, podobně jako katolíci, věří slepě a musí mít zástupce, od něhož očekávají záruku pro další vzestup. Tak a ne jinak je to dnes s dílem PÁNOVÝM. Tak daleko jste to nechala dojít! A kromě toho ještě jízdárna, bar a pod.!
Tímto končím to, co jsem považoval za svou povinnost a co jsem musel říci Vám, slečno Irmingard, na obranu PÁNA ve vztahu k Jeho Poselství, jeho hodnověrnosti a Jeho založení na Vomperbergu. Zda a jaké důsledky vyvodíte z předneseného, záleží jen na Vaší odpovědnosti.
Vyhrazuji si tento dopis zveřejnit. Oba svědkové, pan Kurt Schlüter, Mosbach, Sonnenhalde 73 a pan Horst Dühmke, Berg bei Hof, Hirschberger Str. 36, s ním vystoupí po dohodě se mnou nebo po mé smrti - každý sám nebo společně -, kdyby to situace vyžadovala.
učedník PÁNA Hellmuth Müller v. r.