Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

16. Duchovní úrovně VI

Vyvolám dnes před zrakem vašeho ducha ještě jednou obraz prastvoření, jak jsem vám ho doposud dal. Vidíte po Parsifalu první čtyři prastvořené, kteří zaujímají nejvyšší ze sedmi stupňů v čistě duchovním: Od-shi-mat-no-ke, Leilak, Lev a Merkur.

Na následujícím stupni jmenoval jsem tři ženské prastvořené: Johannu, Cellu, Josefu, a opět o něco dál od nich na třetím stupni nebo úrovni Vasithu jako ozbrojenou strážkyni brány.

Tím jsem oznámil tři stupně nebo úrovně nejvyššího prastvoření v jejich základních druzích. Avšak dříve než dále rozvinu obraz a půjdu do šířky, chci ještě jako základní jmenovat čtyři další stupně; neboť v čistě duchovním existuje sedm stupňů nebo hlavních částí, které označuji jako prastvoření, jakož i později ve hmotnostech je sedm světových částí.

Sedmero rozdělení nacházíte vždy jako samozřejmost tam, kde působí Boží vůle, která sama také ve svém jménu nese sedmičku: Imanuel.

Vstupme tedy do čtvrtého stupně v říši čistě duchovního.

Zázračné, nekonečně blahodárné světlo protéká touto nádhernou úrovní, která se jako nezměrné křišťálově jasné moře táhne do třpytících se dálav.

Jako ostrov pozvedá se z tohoto proudícího tkaní zářící oblast nejskvostnějších růží. Děkovný jásot táhne se terasami, které v nevýslovné kráse stoupají k zářivé výšině poskytujíce dokonalé bohatství barev, které ten nejzhýčkanější pohled nutí k obdivu plnému uctívání. Požehnáním vyzařujíce se zachvívají barvy v jejich půvabné nádheře, které činí uchvacující zahrady pramenem vší naděje a života. Mezi tím vším prohánějí se hravě nesčetné růžové děti, blaženě tam kráčejí radostné dospělé ženy.

Je to, jako by veškeré lidské ženství mělo zde svůj původ; neboť zde lze nalézt vše, od nejmenšího dítěte až k plně rozvinuté ženě, dokonce i ve všech barvách pleti, které se nachází ve stvoření.

Avšak to nejsou snad duchové, kteří později přichází k inkarnaci ve stvoření. Nýbrž jsou to východiska záření, která v určitém druhu ostrova růží působí na lidské ženství stvoření, jako pomoc k vývoji na všech poutích skrze hmotnosti, děti na děti, podle velikosti a druhu, dokonce i barvy, a dospělí působí na ty dospělé, kteří jsou svými formami podobni velikosti dozrávajícího ducha.

Velikosti postav na ostrově růží jsou tedy protějškem k rozličnosti druhů příslušných velikostí zralosti těch lidských duchů, kteří se ze zárodků při putování skrze hmotnosti mohou pozvolna vyvinout k možnosti zcela vědomého bytí.

Proto také na ostrově růží v čistě duchovním existuje vše, co se později ve hmotnostech opakuje jako obraz nebo také jako napodobenina.

Ve skutečnosti jest to ve všech světových částech pak zákonité opakování všeho již v čistě duchovním stávajícího, protože to nemůže být nikdy jiné u pro lidi nepochopitelné jednoduchosti a jasnosti Božích zákonů. V duchovním se proto pak opakuje přesně všechno to, co se již vykonalo v čistě duchovním.

Také v čistě duchovním vyšlo přece z nejvyšší části prastvoření všechno, co se pod mocným tlakem bezbytostného jádra nemohlo v takové blízkosti ihned utvořit k vědomému já ani udržet, táhlo kolem Vasithy do větší vzdálenosti, do další úrovně, aby ve větším ochlazení se udrželo a při tom mohlo dojít k sebeuvědomění. V tom jsou i zárodky čistého duchovna, které se již na čtvrtém stupni ochlazení rozvinuly k vědomí, jako tedy zde na ostrově růží.

Jestliže mluvím o stupních stvoření nebo úrovních, tak jsou to stupně ochlazení; neboť nic jiného nedá stupňům vzniknout, ty by bylo možné nazvat místo stupni ochlazení také stupni vzdálenosti, protože ve skutečnosti jsou to také podle pozemských pojmů stupně nebo odstupnění.

Proto tedy nacházíme na ostrově růží sestupujíce shora dolů poprvé děti a vývoj v čistě duchovním! To je pro vás důležité vědět, protože to znamená velký předěl ve stvoření.

Nejprve přicházejí tedy v čistě duchovním na nejvyšších stupních ti, kteří se ihned mohou stát sebevědomými, tedy ti nejsilnější a tím nejmocnější, sloupy, a pak následují na vzdálenějších stupních ti, kteří se ještě mohou vyvíjet v čistě duchovním. Tam proto nacházíme poprvé čistě duchovní děti.

V další velké části stvoření, v duchovnu, které je o něco slabší než čistě duchovní, protože se mohlo stát sebevědomým teprve v ještě větší vzdálenosti od bezbytostného jádra Parsifala, opakuje se tento děj přesně tak, jaký byl v prastvoření.

Nejprve se stanou ihned vědomými ty nejsilnější části duchovna, zatímco ty ostatní musí být zatlačeny do ještě větších vzdáleností, aby tam v pomalém vývoji mohly dozrát k sebeuvědomění.

Také tam jsou tedy nejprve na stupních v úvahu k tomu přicházejících duchovní zárodky, duchovní děti, které mohou dospět k větší duchovní zralosti, nebo však také zůstat dětmi; neboť nedospějí-li duchovní zárodky k plné zralosti, tedy duchovní dospělosti, nebudou zničeny, nebudou zavrženy, pokud zůstanou čisté!

To je bod, který jsem doposud ještě neuvedl. Ony zůstávají duchovními dětmi a jako takové září na děti, až nakonec přece pozvolna dospějí a stanou se dospělými. Čisté nemůže nikdy propadnout rozkladu.

Ještě jedno chci k tomu uvést. Čistě duchovní v tomto stvoření není snad silnější část a duchovno slabší část zcela stejného druhu, nýbrž duchovno je zcela jiný druh než čistě duchovní!

Oba druhy mají samy v sobě silnější a slabší část. Duchovno je sice sraženina z čistě duchovního, avšak jen proto, že je jiného druhu, který se proto oddělil a teprve v dalších vzdálenostech od bezbytostného světlého jádra Parsifala se může vůbec zformovat. Kdyby bylo stejného druhu, tak by čistě duchovní nemohlo stejný druh předat dál, nýbrž naopak v zákoně přitažlivosti stejného druhu by ho zadrželo, i když by se tím nemohl zformovat k uvědomění.

Čím dále jdu v mém vysvětlování, tím více musím rozšiřovat stavbu stvoření. Tím změní se pro vás tak mnohý obraz, který jste si doposud zformovali, avšak rozdělí se to pouze ve stále více obrazů, aniž by se vlastní základní obraz musel nějak přesunout.

Je to jako při popisování nějaké velké cesty. Jestliže se při něm podávají jen hlavní zážitky, tak to vypadá zdánlivě zcela jinak než obraz, když se k tomu pozvolna připojí všechny samostatné menší zážitky, přestože cesta sama o sobě zůstává přitom beze změn.

Avšak vraťme se prozatím ještě jednou zpět k ostrovu růží.

Na výšině ostrova růžově září nádherný chrám. Kdo ho spatří, tomu se vnoří do srdce mír, tomu se chce hruď téměř roztrhnout štěstím!

A v tomto vnitřním míru se do melodického znění barev mísí jásavý zpěv důvěřivých ptáků, kteří při každém pohybu jasně zazáří jako posázení brilianty a kteří ještě umocňují okolní nádheru.

Lidský výraz blaženosti je příliš slabý, aby také jen přibližně zde panující blaženost Světla vtiskl do formy, která by mohla být pozemskému lidskému duchu srozumitelná. A nade vším spočívá svatá vznešenost.

Jako rubínové číše široce otevřeny rozkvétají kolem chrámu rudé růže.

Ostrov růží! Zakotvení Boží lásky pro stvoření. Zde na tomto ostrově působí a tká základní výstavba léčivé, spojující, vyrovnávající lásky, která odtud září ven do všehomíru! Ostrov stojí pod ochranou Prakrálovny Elizabeth, jako všechno ženství v celém stvoření.

Maria sklání se často pod ochranou Prakrálovny Elizabeth k tomuto ostrovu a navštěvuje chrám, aby zde vždy bezprostředně poskytla novou sílu těm, kdo na ostrově slouží, kteří tuto sílu zprostředkujíce přemění svým druhem a pak vysílají ku pomoci všech tvorů.

A tento vznešený, zázračný ostrov bude také jednou domovem těch ženských lidských duchů, kteří jsou zde na zemi povoláni do služeb Marie a stali se k tomu vyvoleni. Jestliže věrně splní svou službu zde na zemi, probudí se po pozemském odloučení prozářeni štěstím na ostrově růží, aby tam jednou dál sloužili Růži po celou věčnost.

Čas od času otevře se ještě více jejich zrak a oni spatří Parsifala, po jeho boku Marii a Irmingard, ve svatém hradu. Z jeho síly bezprostředně přijímajíce, jako svaté splnění blažených zaslíbení.

Ve stejné výši pozvedá se z tkaní Světla v této úrovni ještě druhý ostrov. Ostrov lilií!

Jako na ostrově růží září růže ve žhavé nádheře, tak září zde převážně jen lilie v nevýslovné čistotě do rozsáhlých dálav. Také zde stoupají terasovitě až do výše, kde stojí chrám.

V tomto chrámu je okouzlující třpyt, podobný jemnému třpytu perel, současně však růžově zářící a v drsné přísnosti se jako blahodárný mořský chlad snáší na ostrov. Kdo někdy smí spatřit tento chrám, ten je vždy tímto pohledem přinucen ke zbožné pokoře; neboť v požadující přísnosti září dolů, chladným jasem snáší hrdý klid čistoty, osvěžuje, posiluje proniká do duchů a pozvedá je vysoko k osvobozujícímu uctívání Boží vznešenosti.

Také zde povstalo vše v pro lidi nepochopitelné kráse, také zde zachvívá se zázračná melodie, která vystupuje ke Stvořiteli jako živoucí modlitba díků, věčně znějící k Jeho cti!

Také zde je vládkyní Prakrálovna Elizabeth a Irmingard, Čistá Lilie, sklání se ve zcela určitý čas pod její ochranou k ostrovu, aby zde sloužícím obnovila sílu čistoty, kterou přeměněnou vysílají dál k občerstvení a pozvednutí všech tvorů.

Obyvatelé ostrova lilií, stejně tak jako ostrova růží náleží jen k ženství. Přitom jsou opět zastoupeny všechny velikosti, také všechny barvy, které však přirozeně v sobě mají zářivý svit čistoty a nejeví se jako nevýrazné barvy pozemských lidí.

Také zde vládne jen výstavba ve vůli Boží, právě jako na ostrově růží, avšak na ostrově lilií je výstavba jiného druhu, to jest v čistotě a spravedlnosti vyžadujíc, přísně požadujíc, zcela bezohledně.

To ženství, které na zemi slouží Irmingard, Čisté Lilii, slouží-li jí věrně, probudí se po svém pozemském odloučení na ostrově lilií, aby tam smělo ve věčnosti dál sloužit a smělo být často s Irmingard spojeno.

Jako na ostrově růží vidí i služebnice ostrova lilií čas od času Parsifala a přijímají jeho sílu.

A ještě třetí ostrov vznáší se ve světlé úrovni čtvrtého stupně v čistě duchovním. Je to ostrov labutí!

Ten nese vzácné ovoce, které požívají tam žijící labutí panny. Zde shromažďují se paprsky z ostrova růží a lilií a jsou ve vzorné službě nezměněně předávány dále pro stvoření.

Ostrov labutí by proto mohl být také nazván ostrovem nebo střediskem vzorné služby, nezištné služby. Zde se šíří a povznáší služba v nejčistší lásce!

Obyvatelé ostrova labutí nejsou žádnými duchy, nýbrž výkonnými bytostmi, které spojujíce působí mezi ostrovem růží a ostrovem lilií.

Svým půvabným druhem blaženě se zachvívají tyto bytosti v bezprostředním záření ostrova růží a ostrova lilií a svým zvláštním druhem vzorné služby v nejčistší lásce dávají záření lásky a čistoty vroucí spojení, které je sice spojuje, avšak nezměněné předává dál.

Zodpovědnou strážkyní ostrova labutí je Schwanhilda! Schwanhilda je zodpovědná Prakrálovně Elizabeth, která je ochránkyní a vládkyní i labutího ostrova. Tato odpovědnost dává Schwanhildě zvýšenou sílu a zvýšené bytí.

Stejně jako labutí panny nosí splývavý oděv, který jako labutí peří zářivě přiléhá k tělu, které ve své souměrnosti předstihuje tušení všech pozemských umělců.

Labutí panny mají jako zvláštnost jen modré oči, nesou také jako ozdobu hlavy modře zářící hvězdu. Vyznačují se obzvláště nádherným, dojemným zpěvem a zachvívají se v harmonii tónů, které odtud proudí dolů až do všech částí stvoření.

Uctívání labutích panen projevuje se v labutím chrámu skrze jejich okouzlující zpěv, kterým proniká nádherný měkký zvuk harf. Proto tvoří také harmonie tónů část životního základu každé panny na ostrově labutí. Žije v ní, radostně se zachvívá ve vlnách čistých tónů a vpíjí je do sebe jako nápoj života, který jí poskytuje radostné tvoření.

O tomto zcela zvláštním, dojemném zpěvu labutích panen již pronikla zpráva až dolů do hmotnosti. Proto mluví se ještě dnes tu a tam o labutím zpěvu, který má ve svém zvláštním druhu rozechvívat. Jako vždy zůstala také zde o tom uchována jen část starých zpráv a skrze rozum byla pokřivena a zpozemštěna.

Nyní bude také mnohým z vás snad srozumitelné, proč v tomto čase nejsvětějších splnění na zemi, kdy Růže a Lilie dlí na zemi, je nutné navázání také ještě labutí panny z labutího ostrova ve k tomu připraveném pozemském těle, aby v zachvívání nebyla ponechána žádná mezera.

Tak veliká je Boží milost, že dává povstat zázraku za zázrakem, aby pomoc pro lidstvo v říši tisíce let byla zcela dokonalá!

Ukloňte se v pokoře Jeho veliké dobrotě.