Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Člověk a země

Co vykonal člověk pro vznik této země, co mu může dát právo, volně s ní nakládat! Neustále se dohadují o rozdělení majetku, aniž by se starali o to, co k tomu říká skutečný majitel.

Vy lidé se o to vůbec nechcete starat, poněvadž přesně cítíte, že takové závistiplné a nenávistiplné jednání je proti vůli majitele, který vám zemi milostiplně jako obydlí v hrubé hmotnosti poskytl.

Toto jednání ostře označuje postoj pozemského člověka vůči Bohu a Stvořiteli! Prázdná slova nebo pokrytecké, v sobě prázdné jednání to již nezakryjí. Stejně jako vandalové řádí pozemští lidé s jimi svěřenými statky. Svěřeny jsou jim tyto statky jen pro správné použití ve smyslu Božím, a ne jinak!

Nesmí vás proto také uvést v úžas, když zlovolní, suroví hosté budou nyní vyhozeni z obydlí, které trvale hanobili, vysmívajíce se tím majiteli.

Majiteli! To není žádné prázdné slovo, nějaký dutý pojem, a já chci vysvětlit krátce, chci ukázat ve velkých rysech, že to tak skutečně je; neboť také v těchto věcech máte dojít od víry k přesvědčení. Chci při tom mluvit jen o vašem obydlí, tedy o zemi! O jejím zbudování.

Vy víte, že všechno, co se ve světech může zformovat, spočívá ve vyzařování všesvatého Světla.

Vyzařování Světla obsahuje všechno, co bylo nutné ke stvoření všech světů, co nemůže být k jejich údržbě postrádáno. Jestliže mne chcete správně následovat, tak učiňte především ostrý rozdíl mezi Bohem, všesvatým Světlem samotným, a mezi Božím vyzařováním.

Nesmíte dělat chybu a myslet si, že Světlo a jeho vyzařování jsou jedno, protože záření ze Světla přichází. Takové odůvodnění by vycházelo z lidského myšlení, které do těchto výšin nedokáže dosáhnout, a proto k tomu nemůže nalézt žádný pojem.

Spokojte se proto s tím, když říkám, že bezprostřední vyzařování Boží je sice Božské, avšak ne Bůh sám. Je to tedy dvojí a nelze na to nahlížet jako na jedno.

Bezprostřední vyzařování Boží má však opět své hranice v hradu Grálu. Za ním dál je změněné, a proto je nelze více označit za Božské.

Čím dále se snáší dolů, tím více prodělá proměn skrze ochlazení a s tím spojených změn v sobě. Přesto se musí vždy nazývat vyzařováním Světla, kterým také ve změnách ještě zůstává, jen je v tom rozdíl.

Vysvětloval jsem to všechno ve svém Poselství již tak dalece, aby z toho bylo možné podat přesný obraz. Dnes chci promluvit jen o stavbě této země. Proto přeskočím proměny vyzařování Světla až ke hmotnosti a jeho účinky a začnu bez dalšího hned se zemí samotnou.

Není snadné takto k tomu ze všehomíra vyjít a uchopit ke zformování nějaký počáteční bod, jestliže se přece všechno nalézá nerozlučitelně v pohybu. Snažte se proto ujasnit si nejprve jednu větu:

Všechno základní, ženoucí, budující, upevňující a udržující je záření!

V tom musí se vaše chtění vědět pevně zakotvit. Tlak nebo síla Světla samotného vynutí k tomu rázný a krouživý pohyb, takže nic nemůže dojít do stavu klidu.

A v tomto trvalém pohybu, spojeném s prohříváním a ochlazováním, formuje se všechno, současně ve zcela určitém druhu, jaký se odpovídaje zákonu záření nemůže zformovat vůbec jinak.

To vezměte jako základ obrazu, co chci dát.

Na cestě až dolů k těm místům, kde se hmotnosti mohou zhutnit a formovat, uvolnilo se ze záření již mnohé ke zformování, jako různé stupně čistě duchovního, duchovního a jen bytostného. Tím mohly se vytvořit úrovně a světy, které samy v sobě kroužíce nepřekročí určité hranice.

V odpovídajícím ochlazení záření byly schopny se také sloučit hrubohmotné horniny země, přičemž těmto druhům hornin jsou vědomě k činnosti přesně odpovídající bytostní pomocníci, kteří skrze své při tom se stupňující vědomí obdrželi také odpovídající lidské formy.

Voda, vzduch a země se při tom již rovněž oddělily.

Takže předpokládejme, že nejprve při našem pozorování na této části země nalezneme jen vzduch, vodu, půdu a horniny. Všechno to bylo obsaženo ve vyzařování Božím, mohlo se však teprve ve zcela určitém ochlazení skrze pohyb sloučit a tím se stát hmotně hmatatelným a zjevným.

Navzdory tomuto zviditelnění v ochlazení zůstává ještě každému tomuto druhu vlastní určité záření, takže tedy i horniny mají určité vlastní záření, které je současně udržuje pohromadě.

Nyní je hornina podrobena účinkům vzduchu a vlhkosti, jakož i měnícím se teplotám, zejména na svém povrchu. Postupem času přináší tyto účinky změny na nejzevnější vrstvě, která se označuje jako zvětrávání.

Protože vlastní záření horniny proniká skrze zvětralou vrstvu ven, obrazně řečeno ji prožhavuje, mění se v tomto prožhavení dříve, než může působit navenek, poněvadž zvětrání přivodilo změnu nejzevnější vrstvy horniny.

Tato tím zcela přirozená změna záření dává jí však také změněné vlastnosti. Jakmile nyní dosáhne tato změna vyzařování horniny zcela určitého stupně, nabízí možnost spojení v neviditelném všeobecném záření ještě volně odpočívajícím semenům pro lišejníky a mechy.

Ta jsou druhem záření zvětralé horniny přitahována a příslušnými bytostnými pomocníky pečlivě spojena, podporována ke zralosti a pěstována k růstu z nich vznikajících rostlin, které opět ve spojení rozvinou charakteristické záření.

Když pak vadnou a rozkládají se, dochází v jejich vyzařování opět ke změně, která ve zcela určitém stavu nabízí cestu ke spojení semen pro jiné rostliny. Všude jsou povznášejíce a podporujíce při práci bytostní pomocníci, kteří se mohou ještě před hrubším spojením částí semen utvářet pod účinkem změněných záření, jako od různých lidí již často pozorovaní gnomové, elfové atd.

Tak jde to dál ve výstavbě nebo vývoji, jak se to dá nazvat. Záření dávají ve změnách příležitost vždy novým druhům ke spojení a k vývoji.

Vznikají tak nejrozmanitější rostliny, následujíce vždy zcela zákonitě výstavbu, která je nesena ve změně záření a přichází k účinku.

Skrze sloučení záření hornin, rozkládajících se rostlin, vody, jakož i vzduchu a země, vznikají pak při zcela zákonitě určeném druhu a množství také první zvířata, jejichž hrubohmotné semeno rovněž existuje neviditelně spočívajíc ve všeobecném záření.

Příslušná, k tomu vhodná směs záření přitahuje existující části magneticky z hlavního záření, které přece vždy všechno obklopuje, a tak formuje se nejprve semeno jako sraženina, ne snad zvíře, které se z takto soustředěného semena teprve vyvine.

Tím také již více žádnou hádankou nezůstanou okřídlená slova: Byla jako první na zemi slepice nebo vejce?

Vývoj započal pak v tomto ve změně záření spočívajícím zákonitém druhu utváření jeho postupu, stoupaje od stupně ke stupni, až nakonec k nejvýše vyvinutému zvířeti, které obdrželo ve zcela určitém stavu zralosti takové vyzařování krve, jež dalo zárodku lidského ducha možnost, ba dokonce ho skrze druh tehdejšího vyzařování krve přitažlivě nutilo se inkarnovat a pozvolna se v těle zvířete probudit, toto přetvořit, aby také zevně zformoval dnešního člověka se stoupajícím stupněm sebevědomého bytí.

Chci vám dnes dát jen v hrubých rysech náznak vzniku, aby se zformoval obraz, který ukazuje, jak všechno musí být vlastnictvím Boha, poněvadž to povstalo z jeho vyzařování a bez něho by to nemohlo být.

Avšak člověk nemá žádný podíl na zemi, nýbrž ji smí jen obývat. Byla již vybudována dřív, než se na ní směl probudit k vývoji vědomého bytí.

Kdybyste v pokorném přijímání všech darů pečlivě naslouchali Božím zákonům ve stvoření a pak se do nich vřadili, což je souznačné jako podle nich jednat, tak byste již dnes žili na zemi jako v ráji, bez starostí, bez rozepří, vůbec byste neznali závist a nenávist, ziskuchtivost a touhu po moci, zkrátka byli byste lidmi!

Šťastní lidé, kteří v harmonii v paprsku Světla se zachvívajíce dále budují říši, která náleží Bohu.