86. Velká bolest jde všemi zeměmi!
Matně tušíce stojí všichni lidé nyní před něčím nepochopitelným. Pokud ještě vůbec tuší, co znamená moci cítit. Volám ještě jednou ke konečnému probuzení z divokého víru nesnesitelně prázdné povrchnosti! Naposledy!
Klidně na to může být odpovědí posměch a výsměch. Brzy však nečekaně umlkne a neštěstí těžce spočine nade všemi posměváčky.
A když lidi konečně pozvolna uchopí úzkost, pak nechť se pokusí ještě jednou se očistit s úskoky přepěstovaného mozku. Nechť se spolehnou na školskou moudrost, na kterou se tak často odvolávali, nechť vezmou své řády, své tituly, pocty, slávu, lékaře, kazatele, soudce a státníky! Také všechno zlato a co se ještě jinak domnívají vlastnit! Nechť jdou také k těm, kteří se dávají falešně nazývat vůdci a proroky nebo jimi chtějí být —nechť je prosí o pomoc jako o důkaz jejich poslání — nic z toho nebude schopné změnit ani vlásek na tom, co přijít musí; neboť všechno pozemské vědění, všechna síla a moc lidí žije jen v jejich představách, před Bohem není ničím. Nyní bude smetena veškerá havěť temna! Rozbita každá lidská domýšlivost!
Těm několika však, kteří jsou ochotni naslouchat, budiž řečeno: Nákaza může řádit jen tam, kde se jí k tomu uvolní cesta. Povodeň nevystoupá ani o coul výše, než jí bylo předem určeno. Oheň z hlubin země a z nebe nesmí šířit svou zkázu ani o stopu dál, než smí. Bouře se žene svou zcela určenou cestou. A když doposud pevná země zavrávorá, když se řítí hory, nové vystupují, když celé pruhy země obracejí se v trosky … nic neděje se bez pevného vedení Boží vůle! To vám zůstaň útěchou!
Letnice 1929
Abdruschin