70. Spoluutrpením vědoucí
OTÁZKA: Abdruschin říká, že legenda o Grálu je proroctvím. To je mi dobře srozumitelné. Jeho Poselství Grálu popisuje však Syna Člověka – Parsifala přísného až k tvrdosti, zatímco v básni o Grálu se nazývá „čistým bláhovcem“: „Skrze soustrast vědoucím!“
ODPOVĚĎ: Ve spravedlivé přísnosti samotné spočívá podporující láska! Kromě toho nerozumíte slovům: Skrze soustrast vědoucí. Že je Parsifal bojovník, na to snad nepotřebuji extra poukazovat. Pak rozvažte sám jednou zcela klidně a objektivně: Může se někdo skrze soustrast s druhými stát sám skutečně vědoucím? Skrze vámi a také snad mnoha jinými zmiňovaný litující soucit? Uvažujete-li hlouběji, dojdete nakonec k přesvědčení, že skutečné vědění nemůže povstat skrze soucit. Tudíž je výklad falešný. Nyní to však uchopte z druhé strany, pak přijdete k tomu, jak to musí být vykládáno a chápáno a jak to od počátku bylo míněno. Znamená to: „Skrze spoluutrpení vědoucím!“ To je správnější. Soustrast je vlastně spoluutrpení! Nejen soucítit v bolesti druhých, nýbrž sám jda správně mezi jinými spolutrpět. Ve vlastním prožití muset všechno pocítit! To je něco zcela jiného. Je to také v legendě nebo proroctví navzdory odchylkám od samotné inspirace skrze spolupráci lidského mozku básníka při podání ještě dosti zřetelně vyjádřeno, že zaslíbený Parsifal musí bojuje sám prožít všechny pozemské omyly, aby pod nimi trpěl jako mnozí jiní. Teprve tím stane se nakonec skutečně vědoucím o tom, co je na tom falešné a kde potom na počátku svého vlastního poslání pomáhaje a opravuje má zasáhnout. Že v duchovním vztahu jako čistý bláhovec všechno vytrpí, v počátečním neporozumění pozemským názorům, protože on také své myšlení a tím také své jednání mimoděk řídí podle správných měřítek onoho světa, která se tomuto lidstvu stala v průběhu minulých tisíciletí nesrozumitelná, a tak se musí bezpodmíněčně dostat do konfliktu s názory tohoto lidstva, není těžko pochopitelné, protože on přece přišel ze zcela jiného světa, který žije podle Božích prazákonů, které jsou v mnohém v základě odlišné od zákonů, které si zde na zemi vytvořili duchovně zbloudilí lidé. Že on pak při tom bude přísný a nakonec v hodině svého poslání zcela neúprosně všechno pozemské podle Božích zákonů ohne a změní, je právě tak přirozené. Proto musel on, který přichází z vysokých dálav, kde názorové zbloudění jen lidmi samotnými vytvořeným pozemským utrpením musí zůstat nepochopitelné, teprve všechno na sobě mezi těmito lidmi spoluvytrpět, aby pro to dostal správné porozumění. Bez vlastního prožití nemůže povstat to vědění, které je skutečně schopno pomoci ostrým a pevným zásahem, zcela cílevědomě a neochvějně. Zde tentokrát nepomůže lidské chytrosti žádné překrucování a žádné obracení. Ona je jím poznána v celé její závadnosti, chorobná místa budou vyříznuta a odstraněna, aby byl usilujícímu lidstvu ulehčen jeho čas pozemského života, a dokonce se mohl stát podobným ráji. K tomuto poslání patří nejvyšší vědění předem úzce spojené s pozemským prožitím, uprostřed těchto nešvarů lidského rozumu. A proto je oběť předchozího spoluutrpení nevyhnutelná, jestliže se má přijít k pravému vědění! Nutným následkem toho je přísnost až k tvrdosti, protože vlastní prožití bude před ním stát vždy jako příklad. Přirozené dění, jehož velikost bude moci být lidstvem jako vždy poznána teprve mnohem později, a tím také jistota duchovního vedení, které používá všechny cesty vždy jen z přirozenosti. Při takovém velikém dění přicházejí spoluběžící pozemsky radostné nebo utrpení přinášející události jakožto vedlejší účinky sotva v úvahu. Proto zůstává to provádějícímu vždy samozřejmé. Nedožaduje se při tom lidského porozumění nebo soucitu a registruje jen ostře pozoruje v cítění každého prožitku, věda, že mu to má sloužit k přípravě.
A nakonec bude vše nádherně dovedeno! Utrpení samotná, osočování skrze lidstvo v tak rozličných podobách, naostří meč, zakalí dokonce i ocel kladiva, které je jednou ve zpětném účinku má rozdrtit v jejich chybné nafoukanosti! V obdivu skloní se pokorně lidský duch po tomto dění jednou ve zpětném pohledu na moudrost svého Stvořitele a ochotně slouže postaví se do ústrojí jeho stvoření. —