64. Spiritisté
OTÁZKA: Abdruschinova slova o spiritistech jsou takové ostrosti, že lze za nimi vlastně tušit jen dvojí. Buď ještě částečnou neznalost, nebo však tak vysoké vědění, že stojí ještě nade všemi z onoho světa, kteří se ve spiritistických kruzích projevují. Jen jedna z těchto dvou věcí může tvořit základ jeho skutečně nápadné ostrosti, která se bezprostředně liší od ostatních přednášek. Proč je Abdruschin tak přísným protivníkem tak dalece rozšířeného spiritismu?
ODPOVĚĎ: Nejsem žádným protivníkem spiritismu. Již jednou jsem to zvlášť zdůrazňoval. Avšak názor a postoj spiritistů musí být až na několik výjimek odmítnut. Dali by se srovnat se stádem ovcí bez pastýře, avšak jsou na tom ve skutečnosti mnohem hůře než ovce, což se velmi brzy ukáže. Spiritismus má sám o sobě plné oprávnění a vysoké poslání. Projevy z takzvaného onoho světa jsou ve většině případů dobře míněny a ve svém ne příliš rozšířeném pohledu jsou plně přizpůsobeny náležitě omezené chápavosti po tom bažících. Pokud by byla možnost chápání tímto zmíněných kruhů zdravější a svobodnější, tak mohly by také nastat vzájemně působíce projevy skrze výše stojící onoho světa. To falešné a zavrženíhodné přinášejí však do toho také jen stoupenci, tedy spiritisté, protože si v každém kruhu namýšlí, že dostávají to nejvyšší, čirou Pravdu, která je však tomu, kdo se projevuje, dokonce ještě naprosto cizí nebo alespoň zkalená. Na výše uvedenou otázku svobodně říkám, že ze mne takto nemluví nevědomost, nýbrž větší vědění než všech spiritistických kruhů a těch, co se tam projevují! Klidně a směle tvrdím, že tam, kde se zdá, že se zjevuje to nejvyšší, přirozeně vždy jen podle mínění těchto kruhů, spočívá bezmezný omyl, vyvolaný, vypěstovaný a živený samotnými stoupenci těchto kruhů. Lidé přece vůbec neví, jakému zmatení pojmů vždy podléhají. A to je to, co si v sobě utvrzení, nechávají před sebou samými zdát. Neodpírám žádnému člověku dobrou víru v sebe sama a ve výši všech projevů, jichž se účastní, avšak se vší ostrostí a jistotou odmítám skutečné vědění obou částí: stoupenců a také těch, co se projevují!
Přicházející dopisy z různých národů, zemí, podávají mi při vší dobromyslnosti a vší poctivosti stále znovu jen skličující důkaz, že je to s tím žel ještě horší, než jsem to chtěl říct. Pouze s velkým zármutkem lze se odvrátit ode všech zbloudilých, kteří se v sobě skrze své omezení takto uklidňují a cítí se povzneseni. Právě v tomto zdánlivém povznesení spočívá strašlivé nebezpečí zániku, který již nyní více nehrozí, nýbrž je již zcela nevyhnutelný. Není to domýšlivost dotyčných, kteří jdou do milionů, není to chtění se vypínat, avšak se soustrastí v srdci nad jinými jdou cestou k vlastnímu zatracení. —
Také zde mohu říci jen, aby se počkalo jen krátký čas, který již nikoho nemůže unavit, a mnohý z nich konečně s velikým úlekem pozná, že skrze vlastní postoj je cesta před ním ještě tak dlouhá, že jeho síla nyní již nestačí k dosažení vytouženého cíle ještě před poslední hodinou, protože se příliš dlouho zdržoval jen s nicotnostmi, které tvrdošíjně pokládal za veliké a svaté.