39. Bázliví věřící
OTÁZKA: Co mám dělat, když jsem v Poselství nalezl to, co jsem již dlouho hledal, jsem z toho šťasten, a nyní jsem od svého jinak zaměřeného okolí posmíván. Mám ustupuje dělat všechno, co se ode mne žádá, a zaměstnávat se tím již jen tajně vnitřně, abych se vyvaroval všem sporům?
ODPOVĚĎ: Ten, koho se dotkla Pravda, má bezpodmínečnou povinnost, také se jí zastat, jinak není již více hoden daru osvícení. Nemá hádavě vést spory, také jiným snad vnucovat své přesvědčení, nýbrž všechny lidi klidně nechat jít jejich cestou, avšak nesmí strpět, aby se ho snažili odvracet od cesty jeho. To, co nechává platit vůči jiným, má plné právo požadovat také pro sebe. Učiní-li se však sám otrokem druhého, tak nezaslouží nic jiného, než aby mu byl dar opět odňat. Kristus před tím již varoval, když řekl: Kdo mne zapře před lidmi, toho chci zapřít také já, tedy neznám ho. Jak slabý a ubohý musí se ten, kdo předstírá, že vlastním přesvědčením nalezl Pravdu, jevit jinému, před nímž se přesto ohýbá. Může pak takový druhý při tom získat úctu před Pravdou? Naopak, posměvači a tupitelé budou tím ještě posíleni, položí-li se jim přece hodnota pod nohy, aby po ní mohli šlapat a pošpinit ji. Sami jsou pak zdržováni ještě od toho, aby Pravdu jako takovou poznali a ocenili. Jak je to zcela jiné, když nálezce Pravdy kráčí všem klidně vstříc, určitě, neoblomně a rozhodně. Také ostře, když to jinak nejde, aby si zachoval nejvyšší klenot a druhé ochránil před novou vinou. Jen v tom může se protivník naučit vážnosti k věci! Nikdy skrze zbabělou povolnost. Tak mnohý obětuje bez rozpaků ihned to nejsvětější v sobě, jen aby tím jiného nuzného človíčka nepodnítil k hněvu nebo k urážce, také snad jen aby nenechal dočasně rušit svůj vlastní pozemský klid a pohodlí.
To nejsou ti věřící, kteří jednou budou smět vejít do říše Boží, kterou tímto způsobem zapírali. Musí pak jít k těm, kterým upřednostnili na zemi sloužit. Je pryč doba, kdy se na takové nutné skrývání pohlíželo jako na mučednictví. Pro nic to nemůže být omluvou. Každý má bojovat za to, co v sobě nosí, jinak toho již více není hoden! Bude mu to odňato.
Není nic vyššího než Bůh! A vedle něj musí všechno ostatní ustoupit daleko do pozadí. Žádný člověk nemá být nucen ke změně vůle, avšak každý má v budoucnosti ponechat v klidu a míru všechny, kteří skutečně patří k lidu Božímu. Ani jeden se jich pak nesmí beztrestně dotknout špinavým prstem. Bude tím ihned označen a na to zahyne. Každý výsměch, a ještě více čin se zcela neočekávaně rychle a hořce vymstí na jeho původci.
Lid Páně shromáždí se konečně pod jeho praporem a bude ochráněn. Avšak jen ten, který má odvahu se k tomuto lidu přiznat! Žádný jiný. Stojíme již na počátku této hodiny!
Abdruschin.