25. Návštěva kostela
OTÁZKA: Lze hledajícím doporučit návštěvu kostela?
ODPOVĚĎ: Také skrze kostely vede cesta k Pravdě. Rozhodující k tomu je vždy jen vnitřní stav jednotlivého člověka. Při návštěvě kostela postupuje člověk kupředu, jestliže mu návštěva skutečně slouží k soustředění, k povzbuzení, aby své nitro v tu dobu odvrátil ode všech pozemských malicherností a hledal spojení se Světlem. Mnozí potřebují návštěvu kostela. Jak se on, jednotlivec, při tom otevře, tolik obdrží. Mnozí nacházejí zbožnost jen v lese, jiní u moře, jiní zase v hudbě a mnozí skutečně jen v kostele. Ti poslední nemají se přece vyhýbat kostelům!
Ve všech vyznáních existují kazatelé, kteří jakožto k tomu zrozeni, tedy povoláni, zaslouží si být tak nazýváni. Člověk se musí jen učit, aby v sobě oživil, odvažoval a zkoumal, čeho se mu dostává; neboť on je přece sám za sebe také zcela jedině zodpovědný. Jakmile se o to snaží, bude již zcela přesně cítit to pravé.
Navštěvování kostela nemůže samo o sobě přinést člověku přirozeně žádnou blaženost, nijak mu to neprospěje, jestliže se sám v sobě k tomu neprobudí!
Záleží na každém člověku samotném a stále znovu jen na něm, zda v sobě jde vzhůru, nebo k temnu. Jestliže krátký úsek jde falešnou cestou, tak mu to může, správně pozorováno, také jen prospět; neboť pozná, jak to nemá dělat, a bude se pak v budoucnu před tím chránit. Trosky takových cest musí pak vždy použít jako stupně, které ho o to rychleji povedou vzhůru. Kostely jsou zcela dobré, avšak lidé, návštěvníci těchto kostelů, jsou v sobě mrtví. Když do sebe vnesou život, naleznou také v kostelech, co potřebují. —