22. Lidské smýšlení a Boží vůle
OTÁZKA: „Lidské smýšlení a Boží vůle v zákoně vzájemného působení“ na mne působí, jako by byla napsána krví srdce. Vzbudila mou sympatii. Není to neskromné zeptat se, zda obsah nepodává část samotného prožití autora?
ODPOVĚĎ: Tato otázka není neskromná a já nemám žádný důvod, bát se přímé odpovědi. Ano, to jsem já sám! A s ohledem na skutečné právo a bezpráví, jakož i na nezkaženou morálku, hledím s oprávněnou hrdostí přes všechny ty, kteří mi tím způsobili utrpení, a ještě mnohem více také přes ty, kteří to dnes stále znovu nově zkoušejí! Moje přednáška: „Lidské smýšlení a Boží vůle v zákoně vzájemného působení“ není jen vymyšlena nebo sestavena, nýbrž její obsah byl mnou samotným skutečně prožit. Mohl bych přidat ještě mnohé a potom skrze neporozumění a nízké smýšlení neustálé utrpení přinést jako významnou ilustraci, avšak to by muselo proti mnohému a mnohým vyvolat tak spravedlivé rozhořčení, že od toho raději ustoupím, neboť přece každý člověk na onom světě a tak mnozí také zčásti ještě zde mají nezvratně v každém případě sami očekávat to, co zaseli!
Rozhlédněte se s jasným zrakem! S odporem uvidíte před sebou tak mnohý kal, který se skrývá pod pozlátkem předstírané vznešenosti. Cvičte se nořit svůj pohled skrze uhlazený způsob a obratná slova až k opravdovému jádru. Před takovým pohledem pokryje se zdánlivě zcela bílá, čistá kůže odpornou vyrážkou a ten, kdo se prezentuje jako čistý, se pak ukáže jako nejnečistější a nejbezcennější mezi mnohými.
Existují přece lidé, kteří se úzkostlivě snaží navenek nápadně ukazovat vždy plášť veškeré počestnosti, vznešenosti a také korektnosti. Náhle se však z nějakého důvodu domnívají, že musí ukázat svaté rozhořčení vůči nějakému člověku, o kterém se domnívají, že mu musí ze zloby nebo závisti nějakým způsobem uškodit. V naivním sebeklamu si namlouvají, že to vůbec není zlovolné, opovrženíhodné poškození jiného člověka, které má za následek těžkou karmu, a snaží se pro takový zavrženíhodný způsob jednání ještě hrdě se bít v prsa se lží, že se přece jedná o to, v jen náhle pro to probuzené lásce k lidem, která jinak nikdy neexistovala, učinit tohoto osobně nenáviděného „neškodným“. Při tom však zapomínají na svůj namáhavě pohromadě udržovaný pláštík a hrabou se ve svém jednání dobromyslně v nejodpornější špíně a bahnu, ukazujíce, že je jim to naprosto důvěrně známé, že je dokonce k tomu nutká jejich nejvnitřnější potřeba.
Tím odhalují každému jinému nepokrytě své skutečné nitro, zatímco si v sebeoslnění snaží představit, že oni, kteří se tak ochotně, a dokonce i nadšeně podávají za nástroj temna, slouží jen dobru a chtějí odkrýt zdánlivou špínu. Tito nešťastníci jsou pak každému jasně vidícímu lehce poznatelní jako zavržení a zle pošpinění, jen sami sobě ne!
A tato slepota tíží jako největší kletba na lidstvu! Ve svých účincích je pro onen svět strašlivou hrůzou. „Kletbou obtížení“ je zcela správné označení. Avšak neříká ani zlomek toho, co v sobě tato strašlivost skrývá.
Jaký vážný požadavek spočívá již v Kristových slovech, když říká: „Nedbej třísky v oku bratra svého, nýbrž pohleď na břevno v oku svém vlastním!“
Hledající, zkoumejte s vážností jednání bližních ve spojení s jejich úmysly! Pohlédnete-li pak takto na ně, brzy také naleznete u tak mnohého za pokryteckou maskou pokřivenou pravou tvář, která ve vás vzbudí ošklivost a hluboký smutek, protože jste tak mnohým z nich prokazovali nejčistší city a opravdovou lidskost! Bůh dá, že velmi brzy započne čas opravdové očisty, před níž nemůže obstát pokrytectví farizeů, které nyní slouží za nejlepší kotviště nejtemnější moci.
Poukazuji zde zvlášť na před lety již uveřejněnou přednášku: „Boj“ (Kniha: Ve Světle Pravdy).
Kvůli vnitřnímu uzrávání, a při tom současnému zkoumání mých přednášek ohledně jejich upotřebitelnosti, je dobré, když vážně hledající vezme někdy něco ze svého vlastního prožití a zahloubaje se do toho učiní zkoušku, aby to rozebral za použití mých pokynů z přednášek. Při tom se naučí vidět, to znamená, naučí se chápat, jak tyto události podobně jako uzly visí v jemnohmotném tkanivu, jak vlákna běží tam a nazpět, jakož i do všech stran a odtamtud přicházejí. Pomalu povstane živoucí obraz, který podá volný rozhled a tím však i zcela jinou schopnost usuzovat, která se musí často daleko odchylovat od stávajících názorů.
Dá to určitou námahu a každý začátek je těžký, zejména v tomto případě, avšak odměna je nakonec veliká! —