2. Neposkvrněné početí
OTÁZKA: Podle dosavadních vysvětlení v Listech Grálu se všechno dění provádí v rámci zákonů utkaných Stvořitelem v celém stvoření, nebude se tedy nikdy stavět na odpor přírodním zákonům, i když jsou to nejzázračnější události. Jak je tomu tedy s „neposkvrněným početím“ panny Marie?
ODPOVĚĎ: Neposkvrněné početí není míněno jen v tělesném smyslu, nýbrž především, jako mnohé v Bibli, ve smyslu čistě duchovním. Jen ten, kdo uznává a pociťuje duchovní svět jako skutečně existující a živě pracující, dokáže nalézt klíč k chápání Bible, které teprve je schopno Slovo oživit. Všem ostatním zůstane vždy knihou se sedmi pečetěmi.
Neposkvrněným početím v tělesném smyslu je každé početí, které je uskutečněné z čisté lásky a ve vroucím pohledu vzhůru ke Stvořiteli, přičemž základ nesmí tvořit tělesné pudy, nýbrž zůstávají jen spolupůsobícími silami.
Tento jev je ve skutečnosti tak vzácný, že bylo odůvodněné zvláště ho vyzdvihnout. Jistota odsunutí smyslných pudů byla vytvořena zvěstováním, které je také z tohoto důvodu zvlášť uváděno, protože jinak by mohl chybět článek v řetězu přirozených událostí a napínající se spolupráce s duchovním světem. Panna Maria, beztak již všemi dary vyzbrojená, aby mohla splnit svůj vysoký úkol, setkala se v určeném čase vlivem duchovního vedení s osobami, které hluboce vnikly do zjevení a proroctví o přicházejícím Mesiáši. To byla první příprava na zemi, která tlačila Marii na cestu vlastního účelu, aby se obeznámila se vším, v čemž měla jednou sama hrát tak velkou roli, aniž by si to tehdy již uvědomovala.
Páska je vyvoleným uvolňována vždy nejprve opatrně a pozvolna, aby se nepředbíhal nutný vývoj; neboť všechny mezistupně musí být prožity opravdově, aby nakonec bylo možné splnění. Příliš brzké uvědomění si vlastního úkolu by zanechalo ve vývoji mezery, které by ztížily pozdější splnění. V trvalém pohledu ke konečnému cíli přichází nebezpečí příliš rychlého spěchu vpřed, čímž se mnohé přehlédne nebo je jen slabě naučeno to, co musí být k naplnění vlastního určení bezpodmínečně opravdově prožito. Opravdově prožít však může člověk vždy jen to, co považuje za svůj skutečný životní úkol. Tak tomu bylo také u Marie.
Když pak nadešel den její vnitřní i vnější připravenosti, stala se v okamžiku naprostého klidu a duševní rovnováhy náhle jasnovidnou a jasnoslyšnou, to znamená, že se její nitro otevřelo jinohmotnému světu a ona prožila zvěstování, které je popsané v Bibli. Páska tím odpadla a ona vědomě vstoupila do svého poslání.
Zvěstování bylo pro Marii duchovním prožitím tak mocného a rozechvívajícího druhu, že od této hodiny zcela vyplnilo celý její duševní život. Ten byl nadále zaměřen jen jediným směrem, smět očekávat vysokou Boží milost. Tento duševní stav vlivem zvěstování byl ze Světla chtěný, aby se tím předem daleko odsunulo působení nízkých pudů a vytvořila se půda, na které mohla vzniknout čistá pozemská nádoba (dětské tělo) pro neposkvrněné duchovní početí. Tímto neobyčejně silným duševním naladěním Marie stalo se pozdější, přírodním zákonům odpovídající tělesné početí „neposkvrněné“.
Že si Maria všechny dary pro svůj úkol přinesla s sebou, tedy že byla před zrozením vyhlédnuta k tomu, aby se stala pozemskou matkou přicházejícího Ježíše přinášejícího Pravdu, není při určitém poznání duchovního světa a jeho velmi rozvětvené činnosti, která se při přípravě všech velkých událostí hravě přenáší přes tisíciletí, těžké pochopit.
Tímto dětským tělem, vznikajícím za takovýchto okolností jako nejčistší nádoba, byly poskytnuty pozemské podmínky k „neposkvrněnému duchovnímu početí“, k inkarnaci, která nastává uprostřed těhotenství.
Při tom se nejednalo o jednu z mnoha duší nebo jisker Božích čekajících na inkarnaci, které musejí nebo chtějí kvůli vývoji projít pozemským životem a jejichž jemnohmotné tělo (nebo oděv) je více či méně zakalené, tedy je poskvrněné, čímž je zatemněno a dočasně zcela odříznuto přímé spojení se Světlem. V úvahu přicházela ucelená část čisté podstaty Božství, která byla poskytnuta z lásky k lidstvu bloudícímu v temnotách a byla natolik silná, aby se nikdy nepřipustilo přerušení bezprostředního spojení s Prasvětlem. To poskytlo vroucí spojení mezi Božstvím a lidstvem v tomto Jediném, který se podobal světelnému sloupu nevyčerpatelné čistoty a síly, od něhož se muselo všechno nízké odrazit. Tak vyvstala také možnost k přinesení nezkalené Pravdy, čerpané ze Světla, jakož i síly pro činy jevící se jako zázraky.
Příběh o pokušeních na poušti ukazuje, jak byla odražena snaha temných proudů o poskvrnění čistoty cítění, aniž by mohla způsobit škodu.
Po tělesném neposkvrněném početí Marie mohla tedy inkarnace, která nastala uprostřed těhotenství, přijít přímo ze Světla, se silou, která nedovolila zkalení na mezistupních mezi Světlem a tělem matky, a přivodila tedy také „neposkvrněné duchovní početí“.
Je tudíž zcela správné mluvit o neposkvrněném početí, které při zplození Ježíše nastalo hmotně i duchovně, aniž by se při tom obcházely zákony stvoření a nebylo třeba je měnit nebo nově formovat pro tento zvláštní případ.
