Poselství Grálu od Abdrushina

Ve světle Pravdy

Veliká bolest jde všemi zeměmi

 

tupým tušením stojí nyní všichni lidé před něčím nepochopitelným. Pokud ještě mohou tušit, to jest cítit. Volám ještě jednou ke konečnému procitnutí z divokého víru nesnesitelně prázdné povrchnosti! Naposledy!

Klidně na to může být výsměch a posměch odpovědí. Brzy však zmlkne a choroba těžce srazí všechny posměváčky.

A když všechny lidi zachvátí zvolna úzkost, pak nechť se pokusí, aby se ještě očistili kličkami selhávajícího mozku. Mohou se spolehnout na školskou moudrost, na kterou se tak často odvolávali, mohou vzíti své řády, své tituly, pocty, slávu lékaře, kazatele, soudce a státníky! Také všechno zlato a vše, co se domnívají ještě míti! Mohou jíti také k těm, kteří se falešně nechají nazývati vůdci a proroky, anebo jimi býti chtějí. – Mohou je prositi o pomoc na důkaz jejich poslání – to vše nezmění ani o vlas to, co přijíti musí. Neboť všechno pozemské vědění, všechna lidská síla a moc žije jen v jejich představách, není ničím před Bohem. Bude odvanuta tentokrát všechna havěť temna! Roztříštěna všechna lidská domýšlivost!

Ti řídcí však, kteří chtějí slyšet, nechť slyší: Nákaza může zuřit jen tam, kde jí k tomu byla uvolněna cesta. Zátopa nestoupá ani o coul výše, než předem jí bylo určeno. Oheň z klína země a s oblak nešíří svou zkázu ani o píď dále, než smí. Bouře zuří svou určenou cestou. A když dosud pevná země kolísá, když řítí se hory, nové vyvstávají, když celé pruhy země řítí se v sutiny … nic neděje se bez pevného vedení Božské vůle! To budiž vám útěchou.

Abdrushin

Letnice 1929